Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jarní, tak trochu neobvyklý Newsletter

3.5.2020

Zdravím Vás všechny v novém roce, zase po delší době se hlásímsmiley.

Když jsem Vám psala svůj pravidelný podzimní Newsletter, ani by mě nenapadlo, za jakých okolností Vám budu psát ten další. V posledních dvou letech jsem Vám na jaře pravidelně přinášela povídání z našich cest. Předloni to bylo ze Spojených arabských emirátů, loni z Izraele. Sice jsme se letos s maminkou nikam nechystaly, ale vzhledem k situaci, která tu u nás nastala, bychom stejně ani nikam vyrazit nemohly. Ještěže jsme nic nenaplánovaly, akorát bychom to musely komplikovaně rušit. Ano, zasáhlo nás to všechno, a právě proto jsem se rozhodla napsat Vám v této ztížené době pár slov, protože se to týká i mě, bylo tím ovlivněno úplně úplně všechno a všichni a abych se k tomu taky trochu vyjádřila a povzbudila Vás.

Ano, zákeřný virus, který se rozšířil z Číny a postupem času pronikl do celého světa, aby ho naprosto ochromil. Všichni každý den s obavami sledujeme jeho chování, každý den poslouchámeimg_20191231_150301.jpg ta čísla, jak narůstají ty počty nakažených, mrtvých, ale díkybohu i uzdravených. Každý den je to první zpráva v rádiu, kterou slyším, když ráno vstanu, chtě nechtě mi to běhá po celý den na internetu a nakonec to slyším večer ve zprávách. Je to prostě všude a člověka to prostě pohltí. Troufla bych si říct, že teď už jsme v té lepší části, kdy se snad postupně mají začít vracet všechna zavedená opatření do normálu. Bohužel situace, ve které jsme se ocitli zhruba před dvěma měsíci, byla opravdu nemilá a trochu kritická. Člověk, přestože se snaží dělat maximum pro to, aby zachovával všechna hygienická pravidla a opatření nyní vyšroubovaná do maxima, tak stejně i tak trochu té panice podléhá. Jak jen se změnilo naše přistupování k životu. U sebe pozoruji opravdu velké změny v pohledu na věci, které jsme dříve až tolik neřešili. Jak jsem nad vším postupně pořád přemýšlela, měla jsem čím dál větší obavy a zakonzervoval ve mně takový vnitřní strach, který se sice navenek snažím neprojevovat, ale vím o něm. Občas jsem bohužel byla už i chvílemi paranoidní. A zjistila jsem, že se to moc nedá ovládnout a musím se s tím jen vyrovnat.

Já jsem ani v této situaci nepřestala chodit do práce. Home office nám byl doporučen, nikoliv ale přikázán, a proto stále docházím do kanceláře. Kolikrát jen já jsem si od té doby říkala, jak jsem šťastná, že tuhle práci mám, a že je taková jaká je, že o ni kvůli šíření viru nemůžu přijít jako celá spousta jiných lidí. Když jsem sledovala, jak o práci přišli herci, když se zavřela divadla, prodavači, když se zavřely jiné, než potravinové obchody, lidi, kterým se zavřely továrny. V tuhle chvíli jsem byla nesmírně vděčná za to, že ani já ani můj muž nemusíme bojovat s tím, že bychom nedostali výplatu. Díkybohu, že se nám tohle vyhnulo. V kanceláři je nás teď jen sporadicky, většina lidí pracuje z domova. Nechtěli riskovat cesty MHD. Ovšem já z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že zrovna teď bych řekla, že se MHD začala stávat bezpečnou záležitostí. Když je Vás tam po celou cestu pět, sedíte v bezpečné vzdálenosti od sebe, máte roušku a ze začátku třeba i ty rukavice, tak to je naprosto v pohodě. To, že jsem měla tento pocit, že můžu takto bezpečně dojet do práce a zase zpátky domů, bylo asi i tím, že jsem třeba nemusela přestupovat. Mám to štěstí, že mám do práce přímý spoj. Sice delší, ale zato aspoň bez přestupů. Člověk pořád chodí i v té kanceláři a myje si naprosto neobvykle často ruce a naprosto ostřížím zrakem sleduje, čeho všeho se dotkne a ještě se dezinfikuje. Jak se ten pohled a přístup k těmto věcem změnil, to je až neskutečné. Jasně, že předtím jsme taky dodržovali hygienu a čistotu, ale tohle už je extrém, hlavně to, jak nad tím vším člověk začne přemýšlet, a jaké z toho vyvozuje závěry. Jezdím tedy akorát do práce a z práce, většinu času trávíme doma, ale určitě směřujeme často ven hlavně za sportingem, to aby člověk úplně nezblbnul. Já jsem ráda i za to, že můžu do té práce, protože jsem přesvědčena, že při práci doma bych nejspíš zešílela a ještě bych si skřípla krční páteř na nepohodlné kuchyňské židli, u nedobrého stolu a při zírání do mrňavého notebooku, který v práci připojuji na krásně velkou obrazovku. O pohodlné kancelářské židli ani nemluvím. Ale díky dojíždění do práce se mi aspoň daří zachovávat nějaký režim a já musím mít nalinkované úplně všechno, takže mi to vyhovuje. Kdo mě zná lépe, tak to může potvrdit. Na home office tedy jen opravdu v ten nejzazší okamžik, kdy nebude zbytí. 

Ve volném čase, který vyvstal tím, že nemůžeme na žádnou kulturní událost či do obchodu za shoppingem něčeho jiného, než jsou potraviny, hodně čtu, koukáme na filmy a já se hodně dívám na všechny možné krasobruslařské eventy, které už proběhly a já se k nim nyní vracím a hodně mi to pomáhá. Využili jsme toho i k takovému většímu úklidu po zimě - třeba o Velikonocích jsme vyčistili všechny balkony, umyli okna, vyprali záclony, uklidili všechnyimg_20191231_153657.jpg skříně, co v bytě máme, takže i k těmto pozitivním věcem jsme se díky tomu dostali. To je to dobré, člověk hledá, čím by se tak zabavil a tohle je výsledek. Kromě toho ale samozřejmě chodíme ven jak to jde, nákupy si obstarávám sama, nenechala bych si nic dovážet právě proto, abych aspoň na ten nákup vyšla ven. Z nákupu potravin se navíc nyní stala největší kulturní událost, tak proč si ji neužít, že? Mě nákupy baví, takže nyní si je užívám o to více. Taky hodně sportujeme, k běžnému každodennímu domácímu cvičení jsem si přidala hodně běhání a inlinů, aby ta fyzička nějak zůstávala zachována. O krasobruslení si teď samozřejmě musím nechat jen zdát.

Jako asi každou ženu mě v této době zasáhlo též uzavření všech kosmetických a kadeřnických studií. Barvení vlasů jsme vyřešily s maminkou tak, že mě poprvé v životě nabarvila doma, kupodivu to dopadlo docela dobře, dokonce jsem trefila i obstojnou barvu. No ale problém největší mám s manikúrou, to je doslova katastrofa, nehty, které mívám upravené s francouzskou manikúrou, mám nyní už neskutečně dlouhé a musela jsem začít používat krycí laky, abych zakryla maximum z toho, jak teď vypadají, takže to je kámen úrazu. Nyní jsem už ráda, že máme v dohlednu aspoň datum, kdy se nám to všechno znovu spustí, tedy ty kosmetické salony a to už příští týden. To je pro mě hodně světlý okamžik, který se díkybohu blíží. Zkrátka každého to ochromilo nějakým způsobem, já to pociťuji hlavně v této oblasti a pak samozřejmě v tom, že člověk nemůže do divadla, do kina, na výstavu, do obchodu, zkrátka mezi lidi. 

Co mě taky velice mrzí a mělo na mě určitý dopad, bylo zrušení všech sportovních aktivit. Zrušili týden před začátkem mistrovství světa v krasobruslení, to samé pak potkalo i mistrovství světa v hokeji, které mělo začínat v těchto dnech, a když zrušili i letní olympiádu, tak to už byl poslední hřebíček. Všeho je mi hrozně líto, protože zejména na tyto eventy jsem se velice těšila. Ale ve všech těchto případech se člověk musí držet při zemi, i když jsou věci, které ho mrzí a třeba něco postrádá, tak zdraví je samozřejmě na prvním místě. Ano, to jediné, na čem teď záleží a je to pravda pravdoucí, všechno ostatní se zase časem obnoví, ale to zdraví je jen jedno. Člověk se dnes snaží o tu svou tělesnou schránku pečovat jako nikdy předtím. Všechno si více uvědomuje, o všem více přemýšlí. Já se přiznám, že po vypuknutí tohoto virového stavu u nás, jsemimg_20191231_173523.jpg v druhé půlce března najednou začala mít bolení v krku a posléze jsem skoro dva týdny bojovala s kašlem a celou dobu jsem byla silně paranoidní. Kromě toho jsem neměla nic dalšího, bála jsem se ale i tak, a proto jsem si denně měřila teplotu a zkoumala, jak na tom ten můj organismus je a všechno bylo v pohodě. Všechno jsem konzultovala se svou ORL lékařkou, která mi předepsala určité medikamenty, kterými se mi do těch dvou týdnů podařilo kašle se zbavit. Jinak mi nebylo vůbec nic, žádná teplota, ani únava či ztráta energie, žádná rýma, pouze v mém případě ta pylová. Vyléčila jsem kašel, otázkou je, zda jsem vyléčila skutečně normální kašel anebo zda mnou prošlo i něco víc, ale můj organismus se s tím dokázal vypořádat. Tuto otázku si budu klást asi už napořád, jak to tehdy vlastně bylo. Je to ale velice těžké, příznaky můžou být někdy až tak nenápadné, že dotyčný nepozná, že tím prošel. To slýcháme nyní pořád. Podle mojí paní doktorky to byl normální kašel, tak se toho asi budeme držet.

Můj život v této době je takový hodně omezený. Proto už asi ani není o čem více psát. Snad akorát to jediné, o čem bych se zmínila a o čem jsem Vám psala minule, je to, že jsme na podzim a po novém roce dokončili rozsáhlou rekonstrukci našeho bytu, která tedy trvala nakonec rok a dva měsíce. Na podzim jsme stihli ještě nechat udělat nábytek v obýváku a koupit novou televizi, po novém roce jsme pak ještě zapracovali na dekoracích a obrázcích, sice prkotiny, ale ten prostor to prostě dělá výjimečným. Poslední objednaná dekorace dorazila v půlce února, takže se dá říct, že se nám to podařilo dotáhnou opravdu jen pár týdnů před tím, než udeřila pandemie. Jenom si říkám díkybohu, že se nám tohle nestalo loni touto dobou, to bychom nebyli hotovi ještě ani dneska. Byla to příjemná kapitola mého života, dávat náš byt dohromady a myslím, že se to skutečně vyplatilo. Hnízdečko je tedy hotové a já z toho mám velkou radost. V plánu bylo samozřejmě konečně začít zvát lidi na kolaudace, stihli jsme ale jen jedinou počátkem března a pak už všechno utlumil virus. Doufejme tedy, že kolaudace proběhnou se všemi, které jsme už pozvali, akorát v náhradních termínech.

No a kromě tohohle už asi opravdu nic nového není. Na léto máme naplánovanou dovolenou, ale kdo ví, zda ji vůbec budeme moct absolvovat. Teď je všechno nejisté, ale přeci jen už trochu pozitivnější, než ze začátku. Nejdůležitější ze všeho kromě zdraví je, že má člověk kolem sebe milující rodinu a partnera, na které se může v této době ve všem spolehnout. A toho si nesmírně vážím a jsem velice vděčná, že je mám, to musím takto na konec vyzdvihnout.

Přeji i Vám, abyste i v této době neztráceli optimismus, abyste byli trpěliví a radovali se i z malých věcí. Abyste zachovali pevné zdraví, a aby Vás podpořila milující rodina. Jsme v tom společně a doufejme, že se zase pomalu, ale jistě začne vše navracet do starých kolejí. Mějte se v rámci možností jak nejlépe to jdesmiley.

PS: Snažím se vždycky každý Newsletter doplnit nějakými aktuálními fotkami, které ale díky současné situaci nejsou. Takže sem přidávám nějaké fotky z konce roku, kdy jsme ještě netušili, co nás čeká, a kde jsme ještě nemuseli mít rouškylaugh. Můžete si na druhé fotce tipnout, na co asi tak směřuje můj prstcheeky.

 

                                                                                                              Vaše Klára

                                                                                                                                              

Pravidelné podzimní hlášení o uplynulém roce

18.10.2019

Ahoj Vám všem zase po nějaké doběwink.

Od léta jsme se pomalu přesunuli k podzimu, ale máme štěstí, letošní podzim je zatím velice fajnový, nezvykle teplý a sluníčkový, takže je potřeba si ještě tohle užívat na maximum. Až se nám za dva týdny posune čas a bude tak ráno i večer zase větší tma a k tomu začne listopad, to už bude i počasí na nic a pro mě trochu krize, protože jak se zřejmě každý rok opakuji, tma a zima to není nic pro mě. Tuhle část roku nemám ráda úplně ze všech nejvíc, ale tím si samozřejmě nepomůžu, musím to prostě přežít, jako každý rok. A každým rokem v tuto dobu Vám vždycky píšu takový souhrnný Newsletter o tom, co jsem za ten uplynulý rok prožila a co mě výhledově čeká. A protože mým stránkám stále věnuje spoustu lidí pozornost, za kterou bych chtěla opět poděkovat, pojďme se na to tedy mrknoutwink.

Pamatuji se, stejně tak jako Vy, že před rokem jsem byla plná očekávaní v souvislostiimg_20190811_154326.jpg s koupí nového bytu a stěhováním do něj. Nyní, o rok později, můžu opravdu konstatovat, že to bylo to nejlepší rozhodnutí našeho života, jít do této koupě a tohoto konkrétního výběru. I v souvislosti s cenami bytů, měněním podmínek pro hypotéky a ostatními okolnostmi. Přišlo to opravdu v naprosto správný čas. Osud to zařídil velmi dobře. Tuto záležitost zařazuji úmyslně jako bod číslo jedna, protože tohle hnízdečko má pro nás dnes neskutečný smysl a maximální význam. Je jedním z nejdůležitějších věcí v našem životě a v uplynulém roce naprostou prioritou. Přistupujeme k němu jako k nemovitosti a díkybohu vlastnímu majetku, ve kterém hodláme strávit zbytek našeho života. A podle toho na něm i velmi tvrdě pracujeme. Stěhovali jsme se loni poslední dva dny v listopadu a od 1. prosince jsme se stali hrdými majiteli této bytové jednotky. Měsíc jsme museli přežít v tom, jak to tam vypadalo. Dnes vypadá ten byt úplně jinak, máme za sebou téměř celý rok mravenčí práce, po kouskách jsme ho rekonstruovali a dávali dohromady.

Začali jsme hned v lednu největším zásahem - a to kompletním vybouráním současné koupelny a WC a žili jsme skoro měsíc jako čuňata na stavbě. Kdo tohle nezažije, tak netuší. Je to docela drsný zážitek, kromě všudypřítomné špíny, prachu a hluku ještě nedisponujete ani koupelnou ani WC, a tak jsme byli velice rádi, že jsme mohli využívat tento uzel o dvě patra níže u rodičů. No opravdu nic pro slabé povahy. Ale zvládli jsme to a já jsem si tak splnila svůj letitý sen, ve kterém jsem si vždycky chtěla vytvořit krásnou novou koupelnu a WC jen a jen podle sebe. A skutečně se mi to podařilo. Celou rekonstrukci jsme svěřili firmě SIKO, která zadanou práci odvedla naprosto profesionálně.dsc01614.jpg A výsledek opravdu stojí za to. Zahájili jsme tedy tím nejhorším možným, ovšem potom jsme postupně pokračovali po jednotlivých místnostech a dávali jsme náš byt do kupy. Nechali jsme si udělat na míru nový nábytek od velmi šikovného pana truhláře, který se na našem bytě podepsal v několika různých místnostech. Byt jsme nechali také celý vymalovat, vymalovali jsme vlastními silami všechny tři lodžie a všechna topení v bytě. Pořídili jsme do všech pokojů nové záclony. Ve všech místnostech jsme už pořešili i dekorace a to jak obrázky na stěnách, tak i ostatní stojící nebo položené dekorace. V současné době jsme již v podstatě na konci našeho snažení, dostali jsme se k poslední místnosti, která nám ještě chybí a to místnosti, kterou jsme si z důvodu potřebnosti nechávali až na konec - a to je obývací pokoj. Toho času máme akorát objednané obývací stěny na míru - opět od našeho pana truhláře - termín máme v půlce listopadu. K tomu ještě potom budeme pořizovat různé dekorace do těchto stěn a také na zeď. Zakoupili jsme i novou velkou televizi. Zkrátka ještě nás toho do konce roku trochu čeká, ale už finišujeme a myslím, že to do Vánoc stihneme dát dohromady, takže za ten rok se nám to krásně uzavře.

Jsem jako blázen, musím přiznat, že mě to neskutečně baví a celý rok se tím velmi poctivě zabývám. Přesně to, co můj mužíček zrovna nemusí, tak mě děsně baví - vybírání obkladaček, vybavení, nekonečné dsc01425.jpglistování v katalozích a čerpání inspirace z modelů na internetu, probírání vzorníků a porovnávání, co je tím nejlepším a co se Vám kam bude hodit a co ne. Myslím, že se mi podařilo všechno v celém bytě sladit do stejných neutrálních barev, základem se stala bílá, černá a šedá. Jiné barvy se u nás v podstatě nenajdou. Moderní a strohé, přitom krásné. Podle mě určitě. Jsem nadšená z toho, jak se mi byt proměnil pod rukama a děsně si to užívám i teď, všechno musí být vyladěné do posledního detailu. Přesně takhle já přistupuji úplně ke všemu. Je to zcela zásadní rozdíl oproti tomu, jak to tam vypadalo před rokem. Takže toť k prioritě číslo jedna, a protože si myslím, že už to takhle stačí, můžeme přejít k dalším záležitostem v mém životě, které se s bytem o tu prioritu přetahujíwink.

Především je to moje práce. Moje zlatá práce, za kterou jsem velice vděčná, protože jsem v ní velice spokojená a vím, že to není automatické. Spousta lidí je dnes s prací nespokojená ze všech možných důvodů, ale já to musím snad opravdu zaklepat na dřevo. V EY jsem letos v dubnu oslavila tři roky a nyní už jsem zde čtvrtým rokem. Neskutečně to letí, úplně vidím, jak jsem tu byla první den. Je to práce stále stejně náročná, časově i organizačně, pořád se starám o ty stejné manažery jako loni, tady se nic teď nezměnilo. A jsou všichni velice hodní a fajnoví lidé. Zároveň i moje kolegyně z asistentského hnízda jsou skvělé spolupracovnice, jsme dobrý tým a myslím si, že taháme za stejný provaz. Vztahy v práci jsou velice důležité, vím to, protože v mých prvních dvou pracích to rozhodně v této rovině ideální nebylo, vždycky tam něco skřípalo a neklapalo. Takže sama moc dobře vím, jaké to je, když vztahy na pracovišti nejsou dobré a je dusná atmosféra, i když to člověk nezaviní. Není to obecně dobré a k psychice člověka to rozhodně nepřispívá. Právě proto, že jsem si prošla tím, čím jsem si prošla a asi i projít musela, abych si tohohle vážila o to víc. Nejen, že je tu skvělý kolektiv, je tu i krásné pracovní prostředí a způsob, jakým se o nás tady starají je nadstandardní. Běžně to takhle nefunguje, to taky sama z praxe vím. Jsem tedy pořád šťastná, že můžu v EY i nadále pracovat a v současné době doufám, že ho nikdy neopustím, rozhodně to sama nemám v plánu. Jistě, pravděpodobně si někdy v budoucnu odskočím na chvíli na mateřskou, abych se zase vrátila co nejdříve zpátkywink.

Další naprosto nezanedbatelnou součástí mého života je samozřejmě můj nejdražší mužíček a moje rodina. Nedovedu si představit, že bych tyhle lidi kolem sebe neměla. Lidi, kterým se můžete svěřit se vším, dsc01390.jpgco Vás napadne, nastaví Vám rameno, když je Vám ouzko a zase naopak spolu sdílí radosti a štěstí. Člověk si tuhle pospolitost a své blízké uvědomuje o to více, když vidí, co všechno se v současnosti kolem něj děje. Vážím si toho, že jsme zatím v zásadě všichni zdraví a můžeme žít plnohodnotný život. Vážím si toho, že mám takového manžela, jakého mám, a bez kterého bych už asi nebyla schopna existovat. Jsme spolu už osmým rokem, v létě jsme oslavili tři roky od svatby. On bude pro mě pořád mužem číslo jedna. Naší letní dovolenou asi zmiňovat nemusím, protože jsem jí věnovala celý jeden Newsletter. Jen můžu znovu konstatovat, jak krásné to bylo. Stejně tak jako naše jarní dovolená v Izraeli, kterou jsme absolvovaly pro změnu s maminkou. Obojí bych jen doporučila a vychválila. Je dobře, když má člověk ještě i známé a kamarády, protože Ti jsou také velice důležití. Všem patří z mé strany obrovský dík za to, že prostě jsou. Jasně a stručně.

Samozřejmě, že kromě toho, že dáváme dohromady byt, chodím do práce a jsem s těmi nejbližšími, se snažím také věnovat každý den i sama sobě. Takže samozřejmě dodržuji životosprávu a mám nastavená pravidla pro jídlo a pro jakýkoliv pohyb a fyzickou činnost. Vše musí být v rovnováze a zpracované jednoduše řečeno zdravým rozumem. Se sportem a pohybem jsem se kamarádila od malička, byla jsem zvyklá na dřinuimg_20190816_110801.jpg a tréninky na denní bázi. Tolik jsem tomu přivykla, že už bych to nemohla mít jinak. Krasobruslení, o kterém tu mluvím, samozřejmě již dnes nemůžu dělat na denní bázi, nicméně jsem velice ráda, když se mi podaří jít si zabruslit. Pořád ten sport miluji a zřejmě tomu nebude nikdy jinak. Když tam můžu být, tak si to užívám a ano - pořád mě to velice baví. Stejně tak mě baví velice tanec, ale to už taky víte, moderna a latina, je to skvělé, když můžu tohle vyjadřovat. Ale protože tohle nemůžu dělat na denní bázi a protože se přitom musí dělat něco na denní bázi, aby ta zmíněná rovnováha fungovala, tak opravdu jistý cvičební program do mého každodenního cyklu patří. Když to čas dovolí, tak MP3 běhám po Vršovicích a Strašnicích, snažím se též několikrát do týdne. Tohle už na denní bázi taky nezvládám, ale na týdenní už to jde. Také chodíme občas na inliny, na ping pong a badminton. Pohyb zkrátka vždy patřil do mého života a zřejmě nikdy se nevytratí, protože jednak je ho potřeba a já mám navíc asi výhodu, že mě baví, a že ho potřebuji. A myslím si, že cestu ke zdravé životosprávě si může najít opravdu každý, chce to jen chtít. Všechno jde, když se chce a já jsem toho zářným příkladem. Žádné výmluvy nepomůžou, člověk si musí na celou řadu věcí zvyknout, ale zvykne si. A pak, když si sám se sebou nastaví nějaká pravidla, která se mu podaří dodržovat a začne to po čase přinášet výsledky, tak ho to začne i bavit a začneimg_20190816_115233.jpg být sám se sebou spokojenější. A ta spokojenost pak z něj vyzařuje. A já si upřímně myslím, že tohle je to nejdůležitější - aby člověk byl spokojený sám se sebou, protože to je základem všeho. A teprve potom se má ohlížet na ostatní Takže spotu zdar a zdravé životosprávě zvlášť!!!

Bohužel musím konstatovat, že ačkoli to vypadalo na velice krásný a ničím nenarušený rok, přeci jen v posledních týdnech došlo k něčemu, co zde musím zmínit, protože to můj život docela hodně narušilo. A já jako poctu musím tuto smutnou událost tady připomenout, přestože je s největší pravděpodobností ještě v mysli nás všech. Na začátku října odešel navždy námi všemi milovaný Karel Gott. V naší rodině byl tento zpěvák idolem číslo jedna. Moje maminka ho zbožňuje celý život a s Kájou a jeho písničkami jsem tak prakticky vyrůstala. Moc jsem ho obdivovala, měla jsem ho velice ráda za všechno to, co naší společnosti dal. Bylo pro nás velikým šokem, když ho porazila ta odporná nemoc, která se rozhodla ho zničit. Přestože zrovna on by si těch let na tomhle světě zasloužil mnohem víc. Zpráva o tom, že zemřel, mě zastihla dopoledne v práci a nebudu si vymýšlet, prostě jsem to nezvládla a složila jsem se z toho. Nebyla jsem schopná se téměř soustředit celý zbytek dne, bylo to jako ledová pěst, která mi sevřela a ochromila všechny vnitřnosti a mozek především. Vzpamatovávám se z toho v podstatě do dneška. Bylo to, jakoby mi odešel někdo z rodiny, protože on do té naší prostě patřil. A proto jsme se rozhodly, že mu půjdeme dát poslední sbohem, shodly jsme se s maminkou a jednou známou, že nic lepšího udělat nemůžeme. Šly jsme se tedy minulý týden v pátek ráno zařadit do fronty na Žofín, kde byly vystaveny jeho ostatky, vystály jsme celou frontu, která ovšem byla naprosto perfektně zorganizovaná, u jeho rakve jsme se poklonily a položily mu tam květiny. Bylo to velice emotivní, kdo tam nebyl, nedokáže si tu atmosféru představit. Všechno img_20191011_102151_burst001_cover.jpgdoprovázely jeho písně. Když jsme stály ve frontě, ještě to bylo dobré, ale jak jsme přišly dovnitř a viděly to tam, tak tam to padne opravdu na každého. Ten smutek a tíseň. Měla jsem pocit, že se pohybuji v nějaké bublině. Snažila jsem se něco vyfotit, ale třásla jsem se úplně celá tak, že se mi to moc nedařilo. Potom jsme ještě zapsaly vzkazy do kondolenční knihy. Zvládly jsme to za dopoledne a pak ještě celé odpoledne jsem byla doma a měla jsem puštěný živý přenos v TV. Druhý den jsme pak ještě koukaly na zádušní mši. Myslím si, že k uctění jeho památky jsme nemohly udělat víc. Maminka ještě taky hned ten první den, co bylo oznámeno, že odešel, odjela dát květiny i na  Bertramku. Bylo toho od začátku všude tak plno, že to nemohl nikdo jen tak lehce přejít a nikdo to nemohl přehlédnout. Podle mě truchlilo a ještě truchlí 95% republiky. A protože on byl opravdu výjimečný, považuji za obrovskou čest, že jsem se s ním coby malá holčička setkala na několika koncertech, vyfotila se s ním, získala jeho podpis a jako již starší jsem měla tu čest v rámci show na ledě Jen počkej zajíci bruslit na jeho dvě písničky. Měly jsme na ně dvě sestavená čísla a byly to Přijela pouť a Lady Carneval - která je shodou okolností mou nejoblíbenější. Je nám z toho pořád smutno a stále to v sobě mám, zdaleka jsem se s jeho předčasným odchodem ještě nevyrovnala. Jedinou útěchou nám je, že už snad nemá žádné bolesti a spočívá v klidu a míru. A jak všichni všude píšou a říkají - on tu bude s námi žít dál - v našich srdcích a s jeho písničkami.

Abychom ale nekončili smutně, tak rozhodně mám teď před sebou spoustu krásnýdsc01459.jpg věcí, a to i když se blíží ten ošklivý ponurý podzim a v srdci mě pořád tlačí ta bolest kvůli Kájovi. Budeme dokončovat rekonstrukci obývacího pokoje. Také začala StarDance, kterou miluju a sleduju ji velmi poctivě každou sobotu a pak se zase na ni celý týden těším. Baví mě i Tvoje tvář má známý hlas, akorát to nemůžu sledovat současně, takže si to pak pouštím ze záznamu. Koukám se kromě toho ještě na další seriály, u kterých si dáte večer nohy nahoru a po celém dni se odreagujete a vypnete mozek. To mi taky pomáhá a nestydím se za towink. A ať chceme nebo ne, na obzoru je i konec roku a Vánoce, taky volno, které si letos užijeme hezky dlouhé. Bude to určitě fajn jako každý rok, já osobně mám ráda i ten předvánoční cvrkot, shánění dárečků, výzdoba v bytě i všude venku, pečení vánoček a cukroví a vůně jehličí. Musím se přiznat, že mi to nevadí a mám tyhle přípravy ráda. Už taky pomalu ty dárečky začínám aspoň vymýšlet, aby se pak člověk nezbláznil. Takže pozitiv si člověk musí na všem vždycky několik najít. Přeji Vám, abyste si ještě užili krásný podzim, přežili listopad a pak na maximum prožili Vánoce. Já se s Vámi samozřejmě zase spojím, tak jako každým rokem ve vánoční době. Jsou to už takové zavedené tradice že?wink

Pořád uvažuji o zavedení rubriky o vaření, protože to je něco, co mě taky velice baví. Letos jsem se o tom zatím nezmínila, ale je to pořád tak, mám k tomu pořád stejný vztah. Baví mě pečení a vaření a občas si říkám, že když tady pořád takhle básním, měla bych sem občas nějaký svůj výtvor přidat a ukázat na fotkách. Ještě uvidímwink.

Mějte se krásně, užívejte si života a buďte za všech okolností pozitivní. Kdesi jsem již dávno slyšela, že člověk by měl každý den kolem sebe rozdat několik milých úsměvů a několik milých slov. Snažím se toho držet. Ať je Vám fajnwink.

 

                                                                                                     Vaše Klára

                                                                                                       

Letní pozdrav z dovolené

02.08.2019

Ahoj, zdravím Vás všechny takhle uprostřed létawink.

Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o zážitky z naší letní dovolené, která sice nebyla úplně dlouhá, ale zase o to více zajímavá a inspirativní a myslím, že si nějaké to sdílení a shareování zaslouží. dscn1243.jpgV rámci šetření jsme se letos rozhodli opět strávit dovolenou v Čechách, protože v posledních deseti měsících jsme nastrkali velké množství financí do postupné rekonstrukce našeho nového bytu a shodli jsme se, že někde je potřeba tohle nahradit. Ale vůbec to nevadilo, že jsme nevyjeli do zahraničí, protože jsme strávili čtyři kouzelné dny v Českém ráji a náramně jsme si to užili. Dovolenou jsme sice strávili v těch největších vedrech, která snad letos byla, takže jsme si při zdolávání všech těch kopců někdy dávali docela do těla, ale i tak to byla krásná dovolená, poznali jsme toho velmi mnoho a bylo to moc fajn. A abych se s Vámi o letní dovolenou nedělila na podzim, kdy píšu svůj klasický shrnující newsletter, tak se o to s Vámi podělím teď, začerstvawink.

Český ráj - to je prosím kouzelné místo, avšak jak jsme poznali, je to samá nerovina a kopec, takže si člověk docela zamaká na fyzičce. My jsme takto spojovali příjemné návštěvy kulturndscn1257.jpgích památek s užitečným zlepšováním fyzické kondice. Výstupy na ty nejvyšší vrcholy v 36 stupních byl opravdu zážitek. Celé tři noci jsme byli ubytovaní na krásném zámečku Svijany, který je celý nově rekonstruovaný a vyvedený v bílé barvě, takže opravdu krásný se zahradou okolo. Ovšem nespalo se nám zrovna nejlépe, protože jsme měli pokoj v podkroví pod střechou a byla tam výheň, kterou jsme museli krotit alespoň větrákem, který frčel nekompromisně nepřetržitě. Bohužel klimatizaci jsme neměli. Ale jinak dobré, zahrnutou jsme měli i snídani, takže jsme byli spokojení. Ještě než jsme dorazili první večer do Svijan, absolvovali jsme celý den v Prachovských skalách.

Prachovské skály jsou jedním slovem nádherné. Je to krásný a velice zajímavý přírodní úkaz, ve kterém jsme strávili spoustu času. Rozhodli jsme se, že si projdeme z nabízených tras samozřejmdscn1292.jpgě tu možná nejdelší a nejnáročnější, chtěli jsme vidět úplně všechno. Šli jsme z jednoho konce na druhý a oklikou zpátky. Byl to zážitek, který se nedá popsat. Stálo rozhodně za to vyšplhat na všechny v mapě vyznačené vyhlídky, neboť výhledy na skály v nejbližším okolí byly opravdu bombastické a pro nás nezapomenutelné. Terén byl náročný, leckdy velmi strmé výstupy a spoustu přírodních schodů a průchodů nám dávaly zabrat, ale protože jsme oba sportovci, statečně jsme to zvládali. Výhledy pak byly příjemnou odměnou za ty výstupy. Udělali jsme spoustu krásných fotek a zážitek to byl prvotřídní, nikdy dříve jsem v takových skalách nebyla, mají opravdu své kouzlo. Večer jsme pak dorazili do Svijan, ubytovali se a večer už jen nabírali síly pro další pochody naplánované na následující den.

Naši dovolenou jsme zahájili v úterý, takže další den ve středu nás čekala další nálož krásných zážitků. Hned ráno jsme vyrazili na úchvatný hrad Kost, který je velice obrovský a na skále, kde stojí, působí dominantně. Už v devět ráno začíná silně svítit sluníčko a vypadá to opět na krásný horký den. img_20190724_092324.jpgProhlídku máme hned dopoledne a je velice zajímavá, kromě historických místností a nádvoří, kam jsme se podívali, jsme se dostali i do mučírny, kde nám průvodkyně velmi podrobně vysvětlovala staré mučící praktiky. No nebyl to určitě med ve středověku. Bylo to takové ozvláštnění, většinou se o tomhle na hradech moc nemluví, ale ona byla opravdu velice podrobná, dokonce předem upozorňovala, že komu tyhle představy nedělají dobře, aby počkal venku. Ale nic nového pod sluncem to nebylo. Kromě jiného jsme se tady taky dozvěděli, že na tomto hradě a v jeho přilehlém okolí se natáčela pohádka S čerty nejsou žerty. Průvodkyně nás upozorňovala v několika místnostech hradu a dalších místech, kde se natáčely jaké scény a opravdu si to člověk při tom vybavoval. Když prohlídka skončila, rozhodli jsme se na doporučení prozkoumat přilehlé údolí Plakánek. Cesta do něj ústí hned pod hradem a je to taková příjemná 3 km dlouhá cesta přírodou - kolem rybníka, kolem chatičkové oblasti a všudypřítomných skalních útvarů, nad kterými nestačíte žasnout. Takže děláte logicky jednu fotku za druhou. Kdyby nebylo obrovského vedra, které už v tu dobu bylo, byla by to krásná procházka, které by nic nechybělo. Na konci tohoto údolíčka je vesnička, kde z údolí vylezete přímo u mlýna, který při natáčení již zmíněné pohádky patřil Dorotě Máchalové. A vypadá opravdu naprosto stejně jako v tom filmu, dokonce tam pro připomínku mají posazeného čerta. Protože se v tu dobu nachýlil čas oběda, navštívili jsme snad jedinou restauraci v této vesničce a po obědě jsme statečně prošli celým Plakánkem zpět pod hrad k autu a vyrazili jsme vstříc odpolednímu dalšímu zážitku.

Tímto zážitkem, který jsme chtěli absolvovat, byla prohlídka zámku Hrubý Rohozec. My si vždycky zakoupíme všechny možné nabízené okruhy, případně rovnou jejich kombinaci za výhodnou img_20190724_143312.jpgcenu. Takže jsme opět zakoupili oba nabízené okruhy a prošli jsme jak reprezentativní prostory, tak soukromá apartmá. Pěkně jsme to dnes vyvážili, dopoledne hrad a procházka údolím a odpoledne zámek. Je to krásný zámek a opět pořízeno nekonečně fotek, protože ty prostory jsou tak krásné, že Vám to prostě nedá. Zjišťujeme, že je teď nějakým trendem, že průvodcovství na hradech a zámcích dělají čím dál mladší lidi - podle mě studenti, kteří si přes léto rádi přivydělají a o těch dvou z Hrubého Rohozce bych si dokonce troufla tvrdit, že byli ještě na střední škole. Nikoho tak mladého jsem snad provádět neviděla. Ale proč vlastně ne, nebyli vůbec špatní a aspoň se v létě nepoflakují po ulicích, ale dělají něco záslužného. S tím tedy naprosto souhlasím. Zámek byl krásný a po jeho prohlídce už míříme zpátky do Svijan, kde si večer plánujeme další den a odpočíváme s nohama nahoře. Máme za sebou další náročný den plný zážitků a poznání.

Ve čtvrtek ráno to vypadá, že bude venku zase stejné počasí. Včera jsme naplánovali náročný program a tak vyrážíme opět hned ráno. Naše první cesta vede na hrad Valdštejn. Abychom se k tomuto hradu dostali, musíme vyrazit z parkoviště do velkého kopce s lesním a kamenitým terénem a šplháme se do img_20190725_115938.jpgkopce, je to taková ranní rozcvička. Prohlídka tohoto zvláštně členitého hradu je krátká, trvá asi 40 minut. Ale jsou z něj znovu krásné výhledy do okolí, mj. vidíme v dálce Hrubý Rohozec ze včerejška. Naše další cesta vede do blízkého městečka Hrubá Skála a čeká nás tu prohlídka místního zámku pojmenovaného stejně jako městečko. Prohlídka tohoto zámečku patřila mezi ty nejslabší, bylo to pouhých 30 minut a pouze několik původních místností a prohlídka věže. Zajímavostí tohoto místa je, že se tady v celém objektu a v nejbližším okolí natáčela pohádka Bajaja. A přesně tu je to velké rozlehlé nádvoří, na kterém docházelo k rytířským kláním a přesně je tu na jedné straně ten balkon, z kterého dění sledovala princezna s králem. Dnes je na této terase restaurace, ve které jsme měli později oběd  a mohli jsme se kochat při jídle krásným výhledem přes hradby, kde Bajaja shodil dolů Černého rytíře. Když tam jste, prostě se Vám to vybaví. Po prohlídce zámku směřujeme ještě do Skalního městečka, které přiléhá k tomuto zámku. Zde zase jako na první narážíme na tzv. Adamovo lože, ke kterému když do skal přijdete, hned víte, že to je přesně to místo, kde ve skalách Bajaja pobýval a rozmlouval zde se svým koněm. Jsou to opravdu nádherná místa, i když tohle skalní město bylo snad ještě náročnější, než Prachovské skály. Lezli jsme neustále nahoru a dolů, po kamenech a přírodních schodech a cestách. Velmi nepohodlné. Byli jsme na dvou img_20190725_145909.jpgvyhlídkách a pak jsme funěli lesem ještě tak dlouho, dokud jsme asi po třech km nedošli k Antonínovu prameni. Tam už jsme byli zcela vysílení a rozhodli se tou samou cestou vrátit zpět. Tato cesta vede mj. i kolem tzv. horolezeckého hřbitova, kde je udělaný památník pro všechny horolezce, kteří zahynuli ve skalách. Když asi po další hodině dofuníme zpátky k zámečku, jdeme na zasloužený oběd a krátký odpočinek a vyrážíme dál vstříc odpoledním dobrodružstvím.

Nejprve jedeme udělat zastávku u snad nejznámějšího objektu Českého ráje a tím je hrad Trosky. Opět nás čeká stoupání do strmého kopce než se vůbec dostaneme ke zřícenině a potom jen obejít a vylézt nahoru na obě věže Pannu a Babu nás docela vysílí, protože schodů je zase hodně a pod těmi věžemi máte pocit, že jsou nekonečně vysoké. Ovšem samotný rozhled po krajině, který se Vám nahoře otevře, je opravdu úžasný. A zase fotíte, fotíte a fotíte. Takže Trosky máme taky za sebou a ještě nám dnes chybí poslední naplánovaná zastávka, kterou je zámek Humprecht. Tento zámeček se mi do paměti zapsal zejména svým neobvyklým kulatým tvarem, má půdorys kruhu a prohlídka se dělá ve dvou patrech a až nahoru do věže. Potom už skoro necítíme nohy a končíme dnešní výšlapy. Vracíme se do Svijan a dneska jdeme spát opravdu brzy.

V pátek ráno nás čeká ještě poslední zážitek, na dnešek jsme naplánovali img_20190726_102325.jpgnávštěvu zámku Sychrov. Je to tzv. pohádkový zámek, říkají mu tak úplně všichni, protože se tu točilo tolik pohádek, že to ani nespočítáte a i seriál Tři mušketýři. Byla to taková perla na závěr, protože jako zámek jednoznačně zvítězil v přehledu všeho, co jsme doposud navštívili. A on je opravdu pohádkový. Nejen zvenku, ale i zevnitř je to neskutečný zážitek, který mi připomněl naši loňskou zastávku v Lednici. Máme opět asi dva prohlídkové okruhy a poté se ještě asi hodinu procházíme po místních zahradách a děláme opět asi milion fotek. Je zase krásně a potom už vyrážíme vstříc domovu, abychom byli doma brzy, protože Rostík šel v sobotu do práce, tak aby ještě stihnul odpočinout.

Z celých čtyř dní jsem naprosto nadšená, nabombili jsme je naprosto na img_20190726_090340.jpgmaximum a viděli a zažili jsme toho opravdu hodně. Rozhodně to nebyl promařený čas, líbilo se nám snad úplně všechno. Měli jsme opravdu krásnou dovolenou a všem bych doporučila, aby třeba v méně náročném počasí také do Českého ráje vyjeli a vyzkoušeli projít některá z těchto námi projetých míst. Nemůžete být zklamaní.

Co nás ještě v nejbližší době čeká? No, dovolenou sice máme za sebou, ale to neznamená, že bychom měli být nějací smutní. Ještě nás čekají další úpravy a zvelebování našeho hnízdečka, na které se velice těším. Baví mě úplně všechno, co na něm vylepšujeme, baví mě navrhovat si vlastní věci a realizovat svoje představy. Rostík na tohle zase tak není, takže já tohle převezmu i za něj a hodně mě to bavíwink. Dále nás čekají ještě img_20190726_100356.jpgnějaké kulturní akce a rodinné oslavy do konce srpna, a taky možná ještě o nějakém víkendu vyrazíme za nějakou kulturní památkou. To ještě uvidíme. Každopádně Vám přeji ještě krásné léto, jsme tak zhruba v polovině, takže ať se Vám ta druhá polovina vydaří, užívejte si volna, pokud ještě nějaké máte a pokud ne, tak se jistě najde něco, co Vás potěší nebo z čeho budete mít radost. Mějte se krásně a zase se někdy uvidíme, uslyšíme. Přihlásím se Vámwink.

 

                                                                                                                Vaše Klára

 

Poznávací cesta po Izraeli

18.04.2019

Ahoj všem,

po delší době se Vám zase hlásím a rovnou přináším docela dlouhý příspěvekwink.

Stejně jako jsme loni touto dobou vyrazily s maminkou cestovat po Spojených arabských emirátech, tak i letos jsme se vydaly do pro nás neznámých končin a to do Izraele. Termín jsme s dscn0010.jpgohledem na krasobruslařskou sezónu naplánovaly zase na začátek dubna a to hned na první týden. Loni jsme cestovaly, neboť maminka si přála ke kulatinám navštívit Spojené arabské emiráty. A protože se nám to loni velice líbilo, tak když jsem v srpnu oslavila kulatiny já, dohodly jsme se, že zase někam vyrazíme a já ten zájezd dostanu jako dárek. Taky ke kulatinám by mělo být vždycky něco speciálního, takže jsem od všech příbuzných i známých dostala nějaký libovolný příspěvek. A na tu poznávací cestu se mi prostě složili. Izrael nás vždycky lákal, a tak při vybírání destinace nebyla celkem žádná obtíž při rozhodování, kam letos vyrazíme.

Letos to bylo o trochu jinačí než loni. Loni jsme si tento typ zájezdu vybraly samy a tdscn0024.jpgaké si prakticky celý program určovaly a zařizovaly samy, letos jsme měli českého a izraelského průvodce, kteří nás jako 37mi člennou skupinu doprovázeli na každém kroku. Program byl jasně určený a velice bohatý. Na rozdíl od loňska jsme taky tentokrát nebyly pouze ve dvou hotelech, ale ve třech. Protože se jednalo o poznávací zájezd, putovali jsme se skupinou od severu na jih a pořád jsme se posouvali i se všemi věcmi. Takže téměř pořád jsme rozbalovaly a zase balily kufry. Bylo to daleko náročnější, navíc jsme každý den brzy vstávali a vyráželi za dobrodružstvím a pozdě se vraceli. Měli jsme opravdu nabito od rána do večera. Neodpočinuly jsme si, ale byl to zájezd naprosto na jedničku, poznaly a viděly jsme toho tolik, že bude velice těžký úkol Vás seznámit byť jen s tím nejhlavnějším a zároveň vybrat fotky, které všechno nejlépe vystihnou - stihly jsme jich dohromady totiž udělat kolem 1 600.

První den

Odlet máme naplánovaný okolo poledne, takže je velice příjemné, že nemusíme vstávat velmi brzy. I tak jsem vstávala asi v sedm a od samého rána ještě několikrát překontrolovala kufr podle seznamu, který si sestavuji už léta pořád stejně. Letos je to lepší, protože snad poprvé v životě máme váhový limit až 23 kg a příručku 8 kg. Je to nezvyklé, vždycky jsem se pohybovala na hraně 15 kg, takže teď můžu přibalit klidně o jedny šaty víc a nic se nestane. Taxíkem dscn0003.jpgse proplétáme pondělním ránem na letiště, je příšerný provoz. Všechno ale zvládáme včas, dostáváme se k naší průvodkyni, která s námi posléze absolvuje celý zájezd, u odbavení si musíme vystát asi hodinovou frontu, ale pak už je to v pohodě a dostáváme se ke GATU, odkud nás autobus dováží k letadlu. Bohužel nemáme catering, takže v rámci celoodpoledního letu dostaneme jenom vodu. Jak smutné. Musíme vzít zavděk vlastním obědem. V Tel-Avivu přistáváme pozdě večer, je zde hodinový časový posun, takže jsme teď o hodinu napřed oproti Čechám. Letiště mě nijak neuchválilo, bohužel zde musíme čekat opět dlouhou frontu na pasovou kontrolu, při které probíhá také malý pohovor. Naštěstí jde všechno bez potíží a brzy se setkáváme s naším místním průvodcem, který se jmenuje Micha Dor a odvádí nás do autobusu. Pak nás čeká ještě asi tak hodinová cesta do blízké Nethanie, kde se večer ubytováváme na jednu noc a druhý den zde začínáme naše putování. Kufry nevybalujeme, protože zítra to tu opouštíme a jdeme brzy spát, už jsme hodně unavené a čeká nás náročný programwink.

Druhý den

Zpětně můžu říct, že bych náš poznávací zájezd popsala jako putování po stopách Ježíše Krista, od místa jeho narození, přes celý jeho život a po místech, kde konal samé zázraky, dscn0007.jpgaž po místo ukřižování a pochování. Silně na nás zapůsobila víra místních lidí a turistů a poznání života místních věřících lidí a poměrů, ve kterých se tu žije. K fanatismu věřících se ještě dostanu později, až se ve vyprávění dostaneme až do svatého Jeruzaléma.

Izrael je obecně hrozně zvláštní zemí, protože tu spolu funguje velké množství národností a náboženství. Je jich asi kolem deseti, ale tři nejpodstatnější jsou samozřejmě Křesťané, Židi a Muslimové. Křesťané mají kostely, Židi mají synagogy a Muslimové mešity. Není tudíž absolutně žádnou zvláštností, že zde vedle sebe stojí právě tyto svatostánky. Vidíme kostel, vedle je synagoga a k tomu slyšíte křičícíhdscn0008.jpgo muezína z blízké mešity. A všichni tito lidé spolu musejí na tomto místě vyžít, musejí se respektovat a přitom jsou tak odlišní a žijí tak odlišné životy s naprosto jinými zvyky. Přitom tam ale nemáte pocit nebezpečí nebo strach, že se to mezi sebou pomele. Ti lidé se vzájemně respektují a je to opravdu obdivuhodné.

Vstáváme brzy a už v osm skládáme naše kufry do autobusu a vyrážíme za poznáváním. Vyskytujeme se právě na severu země a míříme do oblasti Galilea. Trochu nás překvapuje počasí, je celkem dost zima na místní poměry, teploměr se šplhá maximálně k 15 stupňům a musíme neplánovaně vytáhnou šálu a sáčko. První zastávku děláme v historické oblasti Caesarea, kde nás čeká prohlídka klasického římského amfiteátru. Připadám si trochu jako v Řecku nebo na Krétě. Kromědscn0011.jpg amfiteátru nás čekají ještě zbytky Herodova paláce a vykopávky antického města. Je to velice rozhlehlý kus země, kde jsou jenom samé vykopávky, torza antických sloupů a náznaky bývalých staveb. Celkově nic moc extra, chodíte skoro hodinu po rozvalinách, které zase zrovna pro Izrael nejsou tak typické. Těším se na něco typičtějšího. Hned jak si všichni všechno projdeme, vyfotíme a celý autobus se vystřídá na WC (což se opakuje později u každé zastávky, protože převážná část osazenstva je důchodového věku), vyrážíme dál směrem do Haify. V tomto městečku nás dokonce vítá docela silný déšť, takže zběsile hrabeme v kufrech deštníky a zastávku v tomto městečku bohužel absolvujeme v jejich přítomnosti. Jsme dovezeni na horu Karmel, odkud je naprosto okouzlující výhled na celé město i s přístavem, včetně nádherného chrámu v obrovských dscn0036.jpgzahradách a hned pokračujeme dál do města Akku. Zde navštěvujeme společně podzemní křižácké město a historický přístav. Přiznávám, že tato zastávka mě taky moc neuchválila, to jsem ale ještě netušila, jaká bude ta další. Z Akku jsme se přemístili do Nazaretu. Místní chrám Zvěstování na hoře Tábor mě naprosto uchvacuje. Je obrovský, rozhlehlý a velice krásný. Podle pověsti právě na tomto místě zvěstoval archanděl Gabriel Panence Marii, že do ní vstoupil Duch svatý a bude matkou Božího syna. Zatímco tenkrát se ale toto stalo u jisté studánky v přírodě, dnes je tam tento obrovský chrám a kolem rušná městská čtvrť. Stejně je to samozřejmě i s jinými poutními místy. Tady končíme náš dnešní vyčerpávající program a autobus nás odváží do blízkého města Tiberias, kde přenocujeme.

Zvláštní poznatek evidujeme jak u večeře, tak u snídaně. Tak jako v jiných hotelechdscn0090.jpg bývá při obou příležitostech veliký výběr uzenin a sýrů, tady tomu tak nebylo. Uzenina nebyla leckdy vůbec, maximálně jeden tác s jedním druhem a se sýry to bylo zrovna tak. No chápu, že jiný kraj jiný mrav, ale o ten jeden tác se pak všichni málem porvali, protože jsou na to všichni zvyklí. Mají tam obrovské množství různých pomazánek, olivy, mísy s cuketou a lilkem. K tomu spoustu masa a arabský chleba. Takže pro mě ze začátku nic moc, až v posledním hotelu v Jeruzalémě jsem si pak chvílemi přišla na své, tam měli k snídani vynikající sladké pečivo. Jinak v mém jídelníčku vévodila převážně zelenina a občas ovoce. Ale držela jsem se klasiky, takže rajčata, okurky, papriky. A když jsme měli možnost si dát oběd v místní restauraci, stejně jsem skončila u salátu nebo těstovin. Všeobecně jsem v jídle nijak neexperimentovala, toho se totiž bojím.

Třetí den

Dnes po snídani vyrážíme na Genezaretské jezero. Trochu mě jímá hrůza, že pojedeme lodičkou a bude taková zima jako včera, představovala jsedscn0142.jpgm si ten studený vítr a nebylo mi z toho dobře. Po včerejšku mám trochu pocit, že na mě něco leze, jako bych z té zimy dostala rýmu. Takže si beru přes šaty ještě jeden svetr navíc a šálu kolem krku a odvážně lezu na loďku. Tam nás jako skupinu vítá samotný kapitán, na příď vyvěsí českou vlajku a pustí nám naši hymnu, kterou následuje ta izraelská. Zajímavé. Díkybohu se nám ráno vykulilo sluníčko, které začíná budit dojem, že by možná mohlo i trochu hřát. Loďka jede pomalu a vítr vůbec žádný necítím, není mi kupodivu ani zima, za což samozřejmě částečně může i ten svetřík. Děláme si fotky na přídi a poté nás kapitán sezve k nacvičování místního folklorního tance a k poslechu izraelské tradiční hudby. Je to docela legrace a poté, co si tanec vyzkoušíme na dvě různé skladby, už není po zimě ani památky. Naše vyjížďka trvá tak 30 minut a pak se vracíme zpět na břeh, kde je vidět akorát nějaký orobinec a spoustu sladkovodních ryb. Pokračujeme dál autobusem a míříme do Tabgdscn0182.jpgha. S tímto místem je opět spojena legenda, Ježíš Kristus zde údajně nakrmil pět tisíc lidí dvěma chleby a dvěma rybami. Říkají tomu zázrak dělení chleba a ryb. Pod oltářem místního chrámu vystupuje ze země kus skály, na které údajně při konání tohoto zázraku stál sám Ježíš Kristus. No, myslíme si o tom své, ale nevěřili byste, kolik lidí tomu věří. Další dvě zastávky máme na hoře Blahoslavenství a v nedalekém národním parku Kursi, ve kterém jsou opět rozvaliny a zbytky přinášející řadu informací o minulosti Židů, Byzanců a Ježíšovi, jsou zde zbytky staré židovské vesnice, ruiny byzantského kláštera atd. Po nafocení opět pokračujeme dál až do Jardenitu, který však pro mě byl opravdu velkým zážitkem.

Jardenit je místo vybudované na řece Jordán, kde byl podle legendy pokřtěn Ježíš Kristus a to samotným Janem Křtitelem. Je to ohraničená část řeky Jordán, kam denně jezdí hromady turistů,dscn0239.jpg kteří se v ní chtějí buď jen smočit anebo regulérně pokřtít v rámci jistého rituálu, který vede nějaký místní náboženský představitel. Prodají Vám k tomu "velmi výhodně" dlouhou bílou košili s obrázkem Ježíše a za zvuků modlitby se můžete nechat ponořit do vody. Měli jsme tu možnost to tam vidět. Upřímně nechápu, protože ta řeka je naprosto odporná. Špinavá a neprůhledně zelená, jakoby v ní nebylo nic než žabinec. Můj žaludek se z té podívané doslova houpal. Ale protože je to Jordán, tak tedy dobře, slezly jsme spolu dolů až k té řece a udělaly si u ní fotku. Šáhly jsme si do toho žabince, aby se neřeklo, ale ponořit se do toho a s výrazem naprostého blaha se v ní rochnit, toho bych nebyla schopná. Zatímco tam právě kvůli tomuhle jezdscn0247.jpgdí davy turistů z celého světa. A že jich tam opravdu je. To musím potvrdit, že turistů tady je jak naseto. Neskutečně moc a opravdu snad ze všech koutů světa a všichni objíždí ta svatá místa a chtějí se u nich fotit a sahat na ně, nedej bože se u nich modlit, takže všude je zácpa a musíte používat někdy docela drsně lokty, abyste se k tomu místu vůbec dostali. To jsme zažily později zejména v Jeruzalémě. Člověk se až nestačí divit, jak jsou věřící lidé do slova a do písmene fanatičtí. Ale k tomu se také ještě vrátím. Jardenit jsme opustili a ještě nás to odpoledne čekala jedna zastávka, a to v Jerichu.

Izrael je opravdu zvláštní stát. Kromě toho, kolik národností v něm musí společně vyžít, jsou v něm jistá území, která patří Palestině. Jedete si takhle pouští a najednou Vás vítá nápis STÁTNÍ HRANICE, OBČANŮM IZRAELE VSTUP ZAKÁZÁN. Skutečně projedeme hraniční kontrolou a dscn0261.jpgdostáváme se na palestinské území. Obdobným územím, takovým státem ve státě je také Betlém, který později také navštívíme. Nyní se nacházíme v Jerichu. Autobus nás doveze na jedno místo, odkud je vidět obrovská hora s jedním takovým létajícím klášterem a jinak máte pocit, že tam nic moc není. Jsou tu typické turecké hrabárny se vším možným a stánky s ovocem a s výrobnou čerstvých freshů. Tyto výrobny jsou tady na každém kroku, zvláštní je, že je tu veškeré ovoce strašně veliké. Nabízejí Vám samozřejmě fresh ze všeho možného, ale snad úplně nejvíce těmto stánkům vévodí granátová jablka. Jsou veliká a šťavnatá, taková jsem ještě v životě neviděla. Je to zážitek a právě zde se rozhodujeme toto pochutinu ochutnat. Necháme si udělat fresh, který je sice trochu nahořklý, ale v tu chvíli nám přijde jako to nejlepší osvěžení. Uděláme pár fotek a dscn0312.jpgvracíme se do autobusu bez všemožných tretek, jejichž koupi jsme pod náporem chtivých Turků dokázaly odolat. A oni se tak můžou přetrhnout, aby Vám nabídli své zboží. Ale tohle opravdu není náš šálek kávy, a tak se vydáváme zpět na izraelské území a už míříme navečer do Jeruzaléma.

Už je večer, ale i tak už vidíme po příjezdu do Jeruzaléma zdejší život a lidi, kteří ho obývají. Už nás čeká jenom večeře a večer zasloužený nocleh. Už nemáme ani sílu na nějaké další individuální výlety do města, přes den je toho až dost a zážitků nepočítaně. Musíme si odpočinout, protože zítra se vrháme do víru hlavního města.

Čtvrtý den

Konečně se dostáváme do toho správného města, co se náboženství a místních lidí týče. Právě v Jeruzalémě je tohle všechno krásně vidět. Naše první zastávka je Olivetská hora, kam se dscn0305.jpgautobus musí samozřejmě dokodrcat přes celé město. Máme tedy nyní možnost vidět místní obyvatelstvo, tedy jak to v Jeruzalémě chodí po ránu ve všední den. Židů je zde jako naseto. Jsou opravdu krásní - všichni muži bez ohledu na věkovou kategorii jsou v černých oblecích od hlavy až po paty, černý vysoký hranatý klobouk, bílá košile a rozkošné dlouhatánské pejzy. Během našeho pobytu se nám jich podařilo několik vyfotit, protože vypadají opravdu kouzelně. Tím však ono kouzlo končí, protože tito ortodoxní Židé vedou opravdu velmi jednoduchý život. Otec od rodiny se zabývá po většinu času tím, že studuje Tóru a chodí do synagogy. Matka je ženou v domácnosti a stará se o děti a chod domácnosti, tyto rodiny mívají běžně přes 10 dětí. Otázkou zůstává, co tyto rodiny vlastně živí. Otec totiž pracovat může, ale nemusí, může se čistě věnovat studiu dscn0307.jpga synagoze. Ve třinácti letech dospívají chlapečci v muže a na tuto počest mívají oslavu BAR MICVA. Znamená to, že od 13 let mají právo jako dospělí začít studovat Tóru. Dívky tento rituál absolvují ještě o rok dříve, ale připravují se pouze na roli ženy v domácnosti. Jinak v pátek odpoledne a v sobotu mají Židé ŠÁBES. Znamená to, že nepracují a užívají volna a mají to potěšení být už od rána v synagoze. Když je ŠÁBES, nikde nic nefunguje, ulice setmí, nesvítí světla, nejezdí hromadná doprava, všechno je zavřené. V hotelu máte tzv. šábesový výtah, protože tím normálním se nesmí jezdit, nesmí se nic vařit, proto si k snídani neuděláte ani čaj nebo kávu. Všechno jakoby vymřelo. Zažily jsme to v pátek večer i v sobotu a je to opravdu znatelný rozdíl. Opravdu zvláštní způsoby že? Vzpomínala jsem, jak jsem loni říkala, že si dovedu představit, že bych žila v Dubaji. Tady si to představit nedovedu.

Tak to bylo takové okénko, co jsme se o Židech dozvěděli a nyní už pojďme k samotné návštěvě Jeruzaléma. Zde jsme ve výsledku strávili dva dny, než jsme prochodili všechny podstatné a důdscn0360.jpgležité památky. Autobus nás dovezl na Olivetskou horu, odkud je naprosto bezkonkurenční výhled na celý Jeruzalém, respektive jeho Staré Město, nejslavnější památky a hradbu. Odtud se pořizují nejslavnější a nejznámější pohledy na Jeruzalém. Je odsud krásně vidět Skalní chrám, Chrám Božího hrobu a spoustu dalších pamětihodností. Pod Olivetskou horou se také rozkládá obrovský židovský hřbitov, který je ale úplně jiný než ten náš. Lidé na hroby nekladou věnce a květiny, ale kamínky. Naše procházka začíná v Getzemanských zahradách, kde podle pověstí zatkli Ježíše Krista a kde ho nechali přenocovat, než byl druhý den ukřižován. Je zde samozřejmě veliký chrám a v přilehlé zahradě přímo konkrétní strom, pod kterým rozjímal, když ho přišli zatknout. Potom pokračujeme autobusem zpátky dolů z Olivetské hory a podél hradeb Starého města jedeme k jedné z fungujících bran do něj.

Naše první zastávka ve Starém městě je chrám Božího hrobu. Tedy nejposvátnější místo pro všechny věřící. Je to obrovský a bohatě zdobený chrám, kde jsou tři zcela zásadní posvátné relikvie.dscn0402.jpg První je Golgota, tedy místo, kde byl na skále ukřižován Ježíš Kristus. Jako památka je zde vyvedena díra, ve které stál na skále kříž. Dalším je hrobka Ježíše Krista a třetím je mramorová deska, na kterou bylo podle pověsti položeno Ježíšovo tělo, když ho sňali z kříže a na této desce byl též balzamován a připravován k uložení do hrobu. Právě zde jsme poprvé poznali sílu a fanatismus věřících turistů z celého světa. A také, co znamená být ušlapán zuřivým davem. Byly jsme odhodlané si všechna tato místa projít a když tady jednou za život jsme, tak si na ně i sáhnout. Doslova bylo to o život. Takovou tlačenici jsem snad v životě nezažila a jak dokážou být lidé arogantní. Kdybychom nepoužily lokty, tak bychom tam stály ještě dneska. Věřící jsou tak přesvědčeni o své víře a o existenci a vážnosti všech těchto míst, že se na ně téměř vrhají a odříkávají tam modlitby, takže se tam všechno jen zdržuje. Je to neuvěřitelné to zažít, kdo si to nevyzkouší na vlastní kůži, tak si to moc nepředstaví. Na Golgotě se nám tedy podařilo vystát tu frontu a probojovat se až k místu, kde stál na skále kříž dscn0454.jpga vyfotit se u toho. Ježíšův hrob jsme vzdaly, protože tam byla fronta na několik hodin a na to jsme neměli prostor a pak se nám ještě podařilo vyfotit se u té mramorové desky. Byly jsme celkem rády, že jsme to přežily ve zdraví, protože to bylo opravdu otřesné, tohle jsem opravdu ještě nikdy nezažila. Poté, co jsme absolvovaly tohle, jsme si řekly, že nic horšího už nás potkat nemůže. A tak jsme vyrazili na další cestu - křížovou cestu, v rámci které jsme absolvovali několik zastavení. Jedná se o zastavení Ježíše Krista během jeho cesty s křížem na zádech směrem na Golgotu. Bylo jich celkem skoro asi dvacet, ale vypíchnutých je dneska jen pár a ještě s tím, že je na zdi vždy vyznačeno číslem, kde zastavení bylo a okolo je turecká tržnice, to je na tom to nejvtipnější. Takže jsme prošli těchto několik zastavení a prošli jsme tzv. Cardo, což je jakýsi pozůstatek tržnice a hlavní třídy v křesťanské a židovské čtvrti. Prošli jsme ještě další část Starého města a nasedli jsme u hradeb na autobus, který nás odvezl na pozdně odpolední program, kterým bylo trochu smutné zastavení v Muzeu holocaustu Yad Vashem.

Musím říct, že tuto zastávku bych si s radostí odpustila, protože tohle si zrovna připomínat nemusím. Jedná se ale vcelku a velmi příjemný památník připomínající přes šest milionů Židů, kteří během dscn0507.jpgdruhé světové války zahynuli a to převážně v koncentračních táborech. Židů, kteří byli pohřbeni zcela anonymně do společných hrobů v koncentračních táborech. Aby měli svůj památník. Mezi výčtem těchto táborů jsme našli i Terezín. Součástí tohoto komplexu je i památních židovských dětí. Památník pro více než milion židovských dětí, které zahynuly za holocaustu, a které připomíná přes milion světýlek uvnitř tohoto památníku, který je uvnitř celý ve tmě a nepřetržitě tam ženský hlas čte všechna jména a věk těchto dětí a odkud pocházely. Kromě toho je zde ještě židovské muzeum holocaustu, které jsme taky prošli, ale bylo to velice depresivní.  Člověk si akorát uvědomil, jaká zvěrstva dscn0508.jpgbyla páchána na zcela nevinných lidech, jejichž jediným proviněním bylo to, že se narodili jako Židé. Nepochopitelné a strašné. Upřímně jsem byla ráda, když jsme tento památník opouštěli.

Byla to poslední zastávka tohoto dne, a protože jsme ještě po večeři měly čas, prošly jsme aspoň okolí našeho hotelu, prošly jedno obchodní centrum, udělaly nějaké fotky a vrátily se na hotel. Bylo toho zase hodně a zítra nás čeká další jeruzalémská kulturní náložsmiley.

Pátý den

Další slunečný den lákající k návštěvě Jeruzaléma a jeho dalších obdivuhodností. Vyrážíme opět brzy ráno a proplétáme se autobusem opět celým městem a podél hradeb až na horu Sion,dscn0533.jpg abychom zajeli k jedné z bran a vstoupili opět do Starého města. Chvíli jdeme procházkou židovskou čtvrtí města a posléze se dostáváme ke kostelu, kde je pohřben král David, který je považován za zakladatele Jeruzaléma před 3000 lety. Je to monumentální stavba a ve vylézajícím sluníčku a modré obloze se dají dělat krásné fotky. Kromě návštěvy tohoto kostela navštěvujeme ještě hned vedle kostel Zesnutí Panny Marie, kde jak již název napovídá, zemřela Panna Marie. Je to nádherná hrobka s krásným vykládaným stropem. Pokračujeme potom touto čtvrtí dál a přicházíme k dalšímu monumentu, který ve mně zanechá opravdu velký dojem a je pro mě obrovským zážitkem. A tím je Západní zeď, zvaná též Zeď nářků.

Tato zeď je rozdělená na mužskou a ženskou část, musí se zde dodržovat přísný dress code. Muži musí mít dlouhé kalhoty, ženy zase zakrytá kolena a ramena. Přitom procházíte ještě kontrolou dscn0638.jpgjako na letišti, kontrolují Vám tašky a dělají i osobní prohlídku. Když se konečně propracujeme k samotné zdi, znovu si uvědomuji, jak jsou věřící lidé až fanatičtí. Ještě bych pochopila, že se vrhají na místa, kde Ježíš zemřel nebo kde se narodil, ale vrhat se na zeď, která s Ježíšem nemá nic společného, to je mi nepochopitelné. Davy lidí tam u ní stojí, mají v rukách nějaké modlitební knížky, mají zavřené oči, něco si přeříkávají a někteří z nich dokonce do zdi mlátí hlavou nebo regulérně brečí. To je pro nás prostě zvláštní, jak někoho může víra až takhle pohltit. Průvodce nám dokonce říkal, že jsou ortodoxní Židé, kteří se ke zdi chodí denně modlit a odříkávat žalmy z Tóry. Je to neskutečná koncentrace lidí a je velice náročné najít volné místo, aby si tam človědscn0663.jpgk udělal aspoň fotku. Navíc na Vás všichni zírají jako na exoty, kteří si tam chtějí jen zapózovat, zatímco oni to berou smrtelně vážně. Cítily jsme na sobě ty zlé pohledy, ale naštěstí jsme nakonec fotek udělaly dost. Byl to obrovský zážitek tohle vidět a zažít. Navíc si každý může do škvíry ve zdi vložit papírek s přáníčkem, které by se mělo vyplnit. Pomalu zeď opouštíme, sedáme do autobusu a ten nás ještě odváží do izraelského muzea, kde absolvujeme i oběd. Přiznám se, že muzea nemám ráda, přestože jsou vždy součástí nějakého zájezdu. Nebaví mě, takže se vždycky snažím ho rychle prolítnout, zjistit aspoň orientačně, jaká je místní historie a tím to pro mě hasne. Takže opouštíme muzeum a čeká nás odpolední program - cesta do Betléma, místa narození Ježíše Krista.

Stejně tak jako Jericho, je Betlém palestinské území. Je to takové město ve městě, do kterého když chcete vjet, musíte opět překonat hranici a opět je zde cedule se zákazem vstupu pro Izraelce. dscn0706.jpgMy ale naštěstí za bránu můžeme. Takže operativně parkujeme a vydáváme se procházkou po městečku až k samotnému chrámu Narození Páně. Je to obrovský a nádherný chrám, zajímavostí je, že kvůli nájezdníkům a nepřátelům má velice malinký vchod. Cestou k němu jsme poučeni o tom, že na okolních pastvinách pásli pastýři ovce a právě tady vyšla po narození Ježíška Betlémská hvězda na oblohu a bylo jim zvěstováno, že se narodil spasitel. Vcházíme dovnitř a opět nás upoutává obrovský zdobný oltář plný zlata a světel. Z boku oltáře se už tvoří slušná fronta, která schází dolů do krypty, kde je kus jeskyně, ve které Panna Maria porodila Ježíška. Je tu na zemi stříbrná hvězda a podle legendy ho právě tady položila do jesliček. Všichni si samozřejmě na tu hvězdu dscn0725.jpgchtějí sáhnout, takže je to to samé v bledě modrém jako v chrámu Božího hrobu. Strkanice, lokty a nevybíravé chování nás posouvá dolů do krypty, kde se snažíme vyfotit se s hvězdou. Tyhle davové strkanice mají velkou nevýhodu, velmi špatně se v nich fotí. Když už si naštelujete foťák a zmáčknete spoušť, někdo do Vás vrazí. Takže to musíte minimálně zopakovat a zdržujete se o to víc. Nicméně zážitek jako hrom a když se takto vystřídá celá naše skupina, tak pokračujeme ještě dále do Mléčné grotty. Podle legendy bývala na tomto místě jeskyně, kde se schovala Panna Maria s Josefem a Ježíškem, než uprchli do Egypta. Panna Maria kojila Ježíška, ukápla na zem tři kapky a jeskyně se zbarvila do bíla a vytvořila se grotta. Takže tak, věřme tomu nebo ne. Potom už nás čekala jen malá procházka po místních obchodech a malém náměstíčku a vydali jsme se zpět k autobusu a do Jeruzaléma do hotelu. Máme toho celkem dost a tak jdeme poměrně brzy spát.

Šestý den

Dnes je sobota a od samého rána je znát, že frčí naplno ŠÁBES. Začal jezdit šábesový výtah a při snídani zjišťujeme, že si nemůžeme uvařit ani čaj nebo kávu. Takže jsou z toho všichni závisláci na tědscn0788.jpgchto nápojích silně rozhození, když zůstávají o vodě a o džusu. Vyrážíme celkem brzy, dnes po dvou dnech vyrážíme mimo Jeruzalém. Naše první zastávka je dnes opět u řeky Jordán, až u samotných hranic s Jordánskem. Řeka není o nic čistší, než v Jardenitu, ale stejně tak jako tam se tu dá pokřtít. Je to takový větší potok. Zhruba v polovině řeky je provaz označující hranici. Takže když se díváme na protější břeh, je to vlastně už do Jordánska. Bohužel tu jsou zase aktivní turisté, kteří se tu koupou, takže já se radši věnuji focení vegetace. Při jízdě autobusem pomalu začínáme sledovat pouštní terén, přeci jen už se dostáváme více na jih. Naší další zastávkou je Qumránský archeologický park, kde jsou ale opět rozvaliny, které nic moc neprozrazují. Proto nás nadchne teprve až naše další zastávka a to ve velkoobchodu s kosmetikou z Mrtvého moře AHAVA.

Tak tady jsme obě ve svém živlu. Kosmetika z Mrtvého moře je specifická tím, že je testována na velmi citlivé kůži, proto by se po ní člověk neměl osypat. Asi po hodině jsme odsud odcházely sdscn0867.jpg taškou plnou kosmetiky asi za 160 dolarů. Hrůza hrůzoucí. To člověk ani nemůže přepočítávat, jinak by to s námi asi šlehlo. Je důležité, že nám to udělalo radost. Taky jsme si opakovaly, že žijeme jen jednou, také tam padala větička, že peníze budou a my nebudeme. Nějak si to vždycky musíme zdůvodnit. Já jsem si tedy zakoupila nějaké krémy na ruce a na nohy, maminka nějaké tělové krémy, antiperspirant, a také krémy na ruce a na nohy. No prostě celou tašku nolaugh. Po návštěvě a o pár dolarů lehčí jsme pokračovali dál pouští a cestou jsme ještě projeli přírodní rezervaci Ein Gedi, která je oázou v pusté pouštní krajině s několika prameny, bujnou tropickou vegetací a mnoha pouštními živočichy a potom už pokračujeme dál do pevnosti Masada.

Masada je obrovská skála, na které je nahoře a po straně vystavěna celá pevndscn0879.jpgost. Tuto pevnost zde nechal postavit král Herodes, je spojena i s židovskou válkou proti Římanům. Na pevnost se jede lanovkou až nahoru. Když po celkem zábavné minutě v lanovce nahoře vystoupíme, už nám začíná být docela horko, slunce zde docela pálí. Jsou tu dneska jen rozvaliny, které projdeme, ale jsou vcelku rozsáhlé, takže tu chodíme asi skoro dvě hodiny. Navíc je tu zase spoustu turistů, takže se s nimi musíme na jednotlivých stanovištích vystřídat. A stejnou cestou pak jedeme i dolů, kde si dáváme opět velmi drahý oběd. Obecně je tu v Izraeli velice draho. A pak už se vydáváme autobusem zpátky, jedeme asi hodinku a půl a ocitáme se u Mrtvého moře.

Mrtvé moře je zážitek samo o sobě. Je špinavé a velmi velmi slané. dscn0931.jpgKdyž si do něco sednete, hned Vám to vystřelí nohy nahoru. Nedoporučuje se lehat si na břicho, ale sedat si, případně lehat na záda. Já jsem z toho pohledu moc nadšená nebyla, lidé se tam váleli v té špinavé vodě a bahnili se v blátě. Brrrr, pro mně nic moc, takže jsem spíš byla na břehu a dělala fotky. Ani ta pláž nestála za moc. Potom už následoval jen poklidný návrat do hotelu, večeře a po třech nocích opět balení kufrůsmiley.

Sedmý den

Nadchází náš poslední den a my opět vyrážíme hned ráno, nakládáme kufry do autobusu a vyrážíme směrem do Tel-Avivu. Zde máme dopoledne poslední procházku po staré části Jaffa,dscn0978.jpg kde fotíme zase jako zběsilé a potom máme tři hodiny volna. Autobus nás vyhodil u největší místní tržnice, kterou jsme tedy prošly úplně celou a byly jsme z nabídky přímo nadšené a ohromené. Tak obrovský výběr a tak velikánské ovoce už dlouho zase neuvidíme. Nakoupily jsme zde spoustu suvenýrů a pak jsme se šly ještě podívat k moři. Autobus nás posléze vyzvedl a ještě jsme jeli takovou okružní cestu po Tel-Avivu, kdy nám mimo jiné ukázali centrum, moderní část a i naše vyslanectví. A potom už hurá na letiště, kde musíme opět absolvovat malý pohovor u odbavení a pak už nás čeká jen příjemný noční let domů.

Musím konstatovat, že celkově to byl velice vydařený zájezd, velice jsme si to užily, strašně moc jsme toho poznaly a přivezly si spoustu zážitků. Doporučuji všem, zůstane to ve Vás napořádsmiley.

 

                                                                      Vaše Klára

 

A znovu nastal podzim.....

20.10.2018

Zdravím Vás všechny,

je mi opravdu velkou ctí, že se společně zase můžeme sejít nad mým pravidelným hodnotícím článkem za uplynulýa21i0261.jpg rok. Již se stává tradicí, že je to vždy na podzim. Jako vždy, ráda bych se s Vámi podělila o to, jak jsem prožila uplynulý rok, co je nového a co máme ve výhledu do nejbližší budoucnosti. Ti, kteří sledují mé stránky pravidelně, tak zhruba ví o jednotlivých věcech, které jsem za tento rok zažila. Určitě se s něčím již ztotožníte, protože já se o všem určitě ještě i tak zmíním. Jsem velice ráda, že přestože krasobruslení, na kterém je tato stránka postavena, už v mém životě nepatří priorita jako kdysi, tak i tak pořád má velikou návštěvnost a to mě vede k přesvědčení pro Vás přidávat pořád další zajímavosti a příspěvky. Děkuji Vám velice za Vaši přízeň, moc si toho vážímwink

Ale teď už se pojďme podívat na to, co v mém životě vlastně za ten uplynulý rok událo. Byl to opět příjemný rok, ze začátku poklidný a ničím nevyčnívající, nyní na konci aktuálně velice výživný a vzrušující. Ale k tomu se dostaneme, musíme hezky popořadě. V mém životě je v současné době několik priorit, které se vzájemně přetlačují o prvenství. Záleží na tom, co zrovna prožívám, kde zrovna jsem, co zrovna dělám a čemu se věnuji. Začala bych asi jednou z priorit, která a21i9823.jpgzabírá podstatnou část mého života a to je moje práce. Ano, práce, která mě živí a velice baví. Pořád pracuji pro tu stejnou společnost - Ernst & Young a velice si vážím toho, že v dubnu příštího roku to budou již tři roky, co tady budu pracovat. Ani nevím, jak by bylo nejlepší to vyjádřit, ale jsem nesmírně šťastná, že tu můžu pracovat a děkuju osudu, který mi EY přihrál kdysi do cesty a hlavně - zařídil, že jsem sem nastoupila. Tenkrát totiž chybělo málo a mohla jsem pracovat úplně jinde. Měla jsem totiž před lety dvě nabídky najednou, do EY a do jedné nejmenované advokátní kanceláře. Advokátní kancelář dokonce tenkrát EY přeplatila!!! Dostala jsem se tehdy do takové zvláštní situace, byla jsem v euforii z toho, že mají o mě zájem dvě společnosti najednou a zároveň jsem byla zoufalá a nevěděla, jak se mám rozhodnout. Byla to až má velmi dobrá kamarádka - právnička, která tenhle "spor" rozsekla jednou jedinečnou větou, která ovlivnila  zcela můj budoucí život. Řekla mi tenkrát: "Advokátních kanceláří jsou stovky, Ernst & Young je jenom jeden". A bylo rozhodnuto. Takovou sílu ta věta měla a díky ní jsem nasměrovala svůj budoucí život do EY. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy mohla udělat. Čím dál víc si to uvědomuju.... Takže, to by asi stačilo to vzpomínání a vrátíme se zase do současnosti. Jaká je vlastně práce pro EY? Jedním slovem náročná - náročná na čas, na aktivitu, na soustředění, na zodpověa21i9975.jpgdnost i na energii. Pořád mám ty stejné tři daňové poradce, o které se starám, ale zřejmě abych se ani chvíli nenudila, dostala jsem teď od září ještě jednoho. Takže mám teď dva muže a dvě ženy. Hezky se mi to aspoň vyrovnává. Jsou nároční, ale všichni jsou pořád moc hodní a milí. Jsem velice ráda, že pro ně můžu pracovat. Na této práci je zároveň velmi užitečné, že si každý den procvičím angličtinu, a také, že to není pořád to samé dokola, ale ta organizace práce a time management pořád přinášejí něco nového a zajímavého. Člověk se pořád dozvídá a učí nové věci. Navíc loni v prosinci jsem se v rámci práce zúčastnila taneční soutěže na vánočním večírku. Ti, kteří čtou mé stránky, tak už ví a jen můžu potvrdit, jak úžasný zážitek to byl, kolik srandy jsem zažila a jak moc mě to bavilo. EY nabízí a pořádá přes rok i spoustu dalších akcí, na kterých se můžeme různě realizovat. Je to pro mě pocta pro EY pracovat, je to společnost pozorná a umí se odměnit. Dneska už vím, že odsud odejdu akorát tak někdy v budoucnu na mateřskou, abych se zase pak co nejrychleji vrátila zpátky. Ať žije EYlaugh

Další prioritou mého života je samozřejmě můj soukromý život a všechno, co k němu patří. Můj nejdražší manžel a partner, dscn0402.jpgkterého bych nevyměnila za nic na světě, který je mi oporou a dokáže mě ve všem podpořit a poradit mi. V lednu to bude již sedm let, co jsme spolu. Je to úžasné číslo. Moje maminka si kdysi z mojí zamilovanosti dělala legraci, že prý mám růžové brýle a prý počkej za pár let, až Ti spadnou. Jenže ono je to už ten sedmý rok a pořád mám pocit, že ještě nespadly a naše zamilovanost se ještě prohlubuje. Jsme takové spojené nádoby, které bez sebe neumí už žít. Cítím k němu něco naprosto výjimečného a nedokážu si představit, že bych ho neměla. On je pro mě prostě opravdu ten pravý.  A opět bych mohla poděkovat osudu, že mě s ním tenkrát seznámil na semináři z policejní psychologielaugh.  To byly časy - studentská léta. Ale už bych se tam ani za nic nevrátila a chci se dívat jen do budoucna. A ta souvisí s tím, co jsem Vám tady napsala o našem vztahu.

My se totiž v našem společném žití a partnerství posuneme zase o něco dál. A to je ta novinka, kterou v současné době velmi aktuálně prožíváme - koupili jsme nový byt a budeme se stěhovat!!! Ano, my totiž žijeme již pět a půl roku v podnájmu a věděli jsme od začátku, že to pro nás je jen přestupní stanice a budeme si jednou chtít pořídit něco vlastního. Již rok a půl - přesně od jara 2017 - jsme se začali poohlížet po nějakém novém bydlení. Trvalo to možná déle, než bychom chtěli, protože jsme se omezovali jen na konkrétní oblast a nabídek samozřejmě tím pádem nebylo tolik, jako kdyby nám to bylo jedno. Letos v červenci se konečně zadařilo. Na začátku měsíce jsme kývli na byt ve vedlejším baráku. Měli jsme štěstí. Je krásný, částečně zrekonstruovaný a moderní, vysoko až ve 12. patře s krásným výhledem ze tří balkonů. Je 3 + KK a naprosto splňuje to, co jsme od toho očekávali. Myslím, že se vyplatilo si počkat na ten pravý. V tomto okamžiku jsme rozjeli zatím neutuchající kolotoč odvíjející se od hypotéky, kterou jsme si na byt vzali. Celé léto a prakticky ještě teď neděláme nic jiného, než jenom zařizujeme, organizujeme, vyzvedáváme, dokládáme, telefonujeme a mailujeme. Kdo to nezná, tak nepochopí. Nyní už se ale blížíme do zdárného konce, stěhovat bychom se měli 1.12., možná o pár dní dříve. V bytě samozřejmě bude potřeba udělat nějaké nezbytné úpravy, kde se já budu angažovat a realizovat. Už jsme oslovili SIKO, aby se postarali o kompletní rekonstrukci naší koupelny a WC. Zatím to vypadá, že by k ní mohlo dojít ještě před Vánoci anebo až po novém roce. Samozřejmě, že to nebude jediná úprava, kterou tam chceme udělat, ale budeme to muset všechno dělat postupně. Když si ten byt ale představím tak, jak bychom ho chtěli upravit, bude to neskutečně krásný, moderní a nadčasový byt, na který budu pyšná jako na výsledek své práce, protože jsem dostala volnou ruku k jeho zařizování. Mně to velice baví, velice se tím realizuju a můj manžel to úplně opačnělaugh. Takže to zařizuju a vymýšlím já a on mi nechává tvůrčí volnost. Je to bezva a moc se do nového bytu těším. Vzhledem k prosincovému termínu stěhování si letos asi moc neužijeme klasické tradiční Vánoce, ale ty se stejně nikdy nekonaly u nás, ale chodili jsme vždycky na návštěvy. Myslím tím spíš ale tu domácí výzdobu, pečení 15 druhů cukroví a tak. Cukroví bude značně omezeno, myslím, že budu ráda, když stihnu den před Štědrým dnem upéct vánočku. No a úklid, tak ten asi taky nebude, zatím nevím, v jakém rekonstrukčním stavu zrovna náš byt bude. Ale my si to příští rok určitě vynahradíme. A hlavní je, že už vlastně budeme dělat na vlastním, všechno si budeme řídit sami a o všem si jako majitelé taky budeme i sami rozhodovat. A to je to podstatné. Těším se tedy do příštího roku s vidinou, jak budeme náš byteček zútulňovat a dělat ho krásnějším a krásnějším. Tyhle věci mě opravdu baví.

Kvůli bytu jsme letos ani nevyjeli na zahraniční dovolenou, rozhodli jsme se šetřit a ušetřené finance investovat do zvelebování bytu. Protože ale aspoň nějaká dovolená je potřeba, aspoň proto, aby si člověk trochu provětral mozek, tak jsme jeli v posledním dscn8639.jpgčervencovém týdnu na čtyři dny na jižní Moravu do Lednicko-Valtického areálu. A bylo to neskutečné. Lednice mě naprosto uchvátila a znovu jsem si potvrdila, že u nás v Čechách je tolik krásných míst, které jsem neviděla, že to takhle můžeme zase udělat, až budeme chtít něco ušetřit, a přitom poznat nová krásná místa a památky v naší zemi. Opravdu vřele doporučuji, celé čtyři dny jsme se nezastavili, měli jsme naplánovaný program a ani chvilku času, kdy bychom nevěděli, co s ním. Přitom jsme bydleli v krásném útulném penzionku a krásně jsme si to aktivně užili.

V mém životě hraje další podstatnou roli sport - ať už je to krasobruslení nebo cokoliv dalšího. Vzhledem k tomu, že pracuji prakticky 9 hodin denně u počítače a běhám maximálně po kanceláři, tak sama dobře vím, že abych si zachovala duševní i fyzické zdraví, musím se úměrně tomu hýbat a dělat nějakou fyzickou činnost. Aby se to aspoň trochu vyrovnávalo. Nemám moc prostoru na krasobruslení jako kdysi, ale když můžu, ráda si jdu zabruslit. Pro mě je dnes podstatný můj ranní cvičební program, kdy vstávám o hodinu dříve, abych si tuto sestavu mohla každý den ráno zacvičit. Ale to není novinka, to praktikuji už dlouho, akorát od té doby, co sedím celý den na židli, se trochu změnilo akorát složení a délka toho cvičení. Vše je samozřejmě schváleno odborníkem, takže musím opravdu říct, že si díky tomu to zdraví udržuji a utužuji. K tomu pak ještě patří samozřejmě běhání - to už ale není na denní bázi, inliny, ping-pong, badminton, tanec, no zkrátka pokud možno fyzické aktivity, díky kterým se můžu i tak udržovat v kondici. Jednou za dva měsíce pak chodím na fyzioterapii, kde si nechávám odborně srovnávat páteř včetně krční páteře a jakékoli další kosti, které zrovna nejsou tam, kde by správně měly být. Díky tomu jsem se i zbavila urputných bolestí krční páteře, které mě provázely v letech, kdy jsem přestávala aktivně bruslit a začala chodit do práce. Ten nedostatek fyzické aktivity se projevoval po svém a musela jsem proto udělat tato opatření, aby se to zlepšilo a pokud možno co nejvíce vyrovnávat tu oblast sezení tou oblastí fyzické aktivity. Myslím si, že kdo chce, tak si na všechno čas najde, i kdyby měl třeba vstávat o hodinu dřív jako já. Je to totiž velice fajnový pocit, když se ranním cvičením srovnáte po celé noci a nejdete do práce celí rozlámaní. A zrovna tak je hrozně osvobozující přijít z práce domů, pustit si nějakou úžasnou latinskou hudbu a zatančit si, nechat ze sebe vyplavat to sezení u počítače. Hudba a tanec jsou moje dvě vášně, které jdou krásně k sobě a hrozně mě baví. Pohyb je zkrátka k nezaplacení.

Dalším mým velkým koníčkem zůstává vaření, což je oblast, ve které se též realizuji. Taky není od věci se v rámci pohybových aktivit postavit večer k plotně a vytvořit něco dobrého, ať už uvařit nebo upéct. Obojí je fajn a ráda zkouším nové recepty. Dbám na zdravý jídelníček a snažím se o pestrou stravu.

Letos jsem oslavila také třicáté narozeniny. Měli jsme krásnou oslavu, byli jsme na výborném obědě v Next Dooru a odpoledne jsme měli dort ze Světozoru u nás doma. Dostala jsem takyimg_20180505_135324-001.jpg příspěvky na další exotickou poznávací dovolenou. Stejně jako loni maminka chtěla k šedesátinám cestu do Emirátů a já jsem ji doprovodila, tak i já letos chtěla ke třicetinám příspěvky na další cestu a tentokrát to bude...........ale víte co, to si nechám zatím pro sebe. Nicméně cesta je již naplánovaná a zaplacená a bude ve stejném termínu jako letos - začátkem dubna. A já Vám slibuju, že Vám stejně jako loni i ten příští rok přinesu zajímavý cestopis s fotografiemi. Ke svým narozeninám jsem si dala dárek i já sama - Ti kdo sledují mé stránky již opět ví, která bije. Nechala jsem si udělat profesionální fotky a opravdu musím říct, že se mi velice líbí, a že to byl účinně vynaložený čas a peníze. Navíc mě to velmi bavilo a to byla jen taková třešnička na dortu. Zkrátka těch zážitků bylo za uplynulý rok opravdu hodně a všechno bylo hrozně moc fajn.

No, napsala jsem Vám toho už docela hodně. Ale Vy si to zasloužítewink. Závěrem musím konstatovat, že jsem si ten uplynulý rok užila a těším se na nejbližší budoucnost. A to ve všech směrech. Snažím se si nepřipouštět, že už příští týden se změní čas a už se nám začne zoufale brzy stmívat. Nemám ráda listopad, je tma, ošklivo, sychravo a prší. Už aby tohle období bylo za námi. Jen co se to překulí do prosince, bude už zase o něco líp. Ale já si tenhle podzimní splín nechci připouštět. Raduju se ze života a mám radost, že je takový, jaký je. Všechno má svůj čas a všechno je naplánováno tak, jak to má být. Přeji Vám, abyste si užili nadcházející konec roku a já se Vám před tím ještě určitě přihlásím. To slibuju. Mějte se hezky, buďte pozitivní a šťastní. Přeji Vám všem jenom to nejlepší.

                                                          Vaše Klára
 

 

Dovolená Spojené arabské emiráty

24.04.2018

Ahoj všichni,

jak vlastně došlo k tomu, že jsme se my dvě vydaly do Emirátů?

Moje maminka slavila v září loňského roku kulatiny a jediné, co si přála, bylo podívat se do Spojených arabských emirátů v doprovodu svojí jediné dcery. Procestovaly jsme toho spolu už hodně, vždycky jsme si říkaly, že zrovna sem bychom se rády podívaly, ale nějak k tomu nakonec nedošlo. A tak se maminka rozhodla, že nadešel čas k tomu, abychom se tam konečně vypravily. A tak jsme se všichni v rodině složili na tento krásný poznávací zájezd, který byl nakonec naprosto kouzelný. A protože to byl jeden zážitek vedle druhého, říkala jsem si, že by bylo fajn se o to s Vámi podělit formou takového cestopisu. Varuji, je opravdu dlouhý, ale právě jím bych Vás mohla motivovat k tomu, abyste se rozhodli toto krásné místo navštívit. Nafotily jsme přes dva tisíce fotek, a proto bylo velmi těžké vybrat ty nejlepší, ale snad se mi to podařilo, abyste viděli ode všeho trochu.

První den

Přestože odlétáme až v 10:20, vstávám velmi brzy, už v 5:00. Než proběhne můj ranní rituál a dobalím poslední věci, bude to skoro dvě hodiny. Krátce po 7:00 ráno vyrážíme na letiště, veze nás můj manžel. Po delší době letíme z jiného terminálu. Po rekonstrukci letiště jsem zatím pořád létala po evropských destinacích z terminálu 2. Nyní jsem poprvé od té doby letěla mimo EU, tudíž terminál 1. Tady mají naprosto dokonalou pasovou kontrolu - poprvé jsem zde zažila kontrolu robotem na základě biometrických údajů z pasu a podle fotky. Je to hodně vtipné, docela bych chtěla vidět, co by dělali, kdyby mě ten robot na základě fotky z pasu, kde všichni vypadáme naprosto dementně, nepoznal. Čeká nás docela dlouhý let - celých šest hodin, takže mám naloženy časopisy a noviny, abych to nějak přečkala. Nakonec s maminkou zjišťujeme, že se nám prakticky celou cestu podařilo proklábosit. Když přistaneme v Dubaji, už na letišti na nás začíná dýchat ten naprosto odlišný svět. První dojem - jako z pohádek tisíce a jedné noci. Po celém letištěi včetně odbavovacích přepážek jsou muži v dlouhých bílých košilích a turbanech a ženy zahalené do černých kápí tak, že jim je vidět jen obličej, ne-li pouze oči. Všechno se třpytí a blýská, všechno je nasvícené. Je to krásné, moc se mi to líbí, ono to k té exotice tak nějak patří. Podaří se nám najít delegáta, který mluví lámanou češtinou a po cestě do hotelu nás seznamuje s programem, který nás čeká. Pokoj dostáváme moc hezký a po vybalení se hned ukládáme ke spánku. Bohužel, jak to tak u mě bývá u první noci v jiném prostředí, nemůžu usnout a pořád sebou házím ze strany na stranu. To bude teda noc......

Druhý den

Nad ránem se mi konečně podaří na chvíli usnout a jen co zaberu, probouzí mě naprosto příšerný křik muezína. Ten blázen jeden huláká už ve čtyři ráno, svolává všechny k modlitbě, která trvá asi 15 minut a začne křičet nanovo. Zapomněla jsem, muslimská země. Ale nevadí, těšila jsem se na prvni den objevování nové kultury a ještě jsem netušila, kolik toho ten den ještě zažijeme.

První, co nás čeká, je cestovní kanceláří naplánovaná okružní cesta po Dubaji. Přesně ve stanovený čas nás čeká klimatizovaný (jako tady všechno všude) autobus a spolu s ostatními účastníky se vydáváme do Dubaje, která je zatím po ránu trochu pod mrakem. Zastavujeme v obchodem se zlatem a kořením, dscn7300.jpgkteré jsou tady na každém kroku a jsou považovány za hlavní obchodní artikly. Zlata a koření jsou tu hromady, oříšků a sušeného ovoce tu mají taky kvanta. Z ovoce pak předně datle, ale k tomu se ještě dostanu. Už v těchto obchodech nám ze všeho toho třpytu a vůně přecházely smysly a to jsme se pak ještě po cestě po Starém Městě dostali do jednoho obchodu s naprosto nádhernými zlatými koberci a se špdscn0028.jpgerky. Neodolala jsem a hned první den si kupuji krásné náušnice z černých a bílých kamínků. Cena je sice přemrštěná, ale v tu chvíli mi prostě padly do oka a já neváhám ani chvíli a dělají mi velkou radost. Posouváme se dál přes město, začínáme si přitom dělat o tomto místě představu. Dojedeme na pláž, kde si fotíme krásný jediný sedmi hvězdičkový hotel na světě Burj Al Arab, a poté jedeme poznat uměle vytvořený Palmový ostrov, který sice celý projedeme, ale neuvědomíme si jeho velikost a rozpětí, které jsou vidět pouze z letadla. Nicméně na špičce je naprosto luxusní hotel Atlas, velice obdivuhodné dílo. Poté se vracíme moderním centrem zpátky, poznáváme mrakodrapy a lusuní obchodní centra a salony, poprvé vidíme dubajské metro.

Odpoledne se dostáváme do hotelu tak akorát, abychom daly nabít foťáky, které žhavíme téměř pořád, cvakáme fotku za fotkou a i kvůli tomu velkému horku se vybíjejí daleko rychleji. Za hodinku už odjíždíme na další akci Desert Safari. Upřímně zatíme netušíme, co nás čeká. Venku je vedro, zatímco v Land Roveru, dscn7386.jpgkterý nás ještě s dalšími třemi lidmi veze, je taková zima, že všichni drkotáme zuby. Pomalu se přiblížíme k poušti, jedeme dál za město. Tady prakticky mimo města není nic dalšího, než pouště a ropné plošiny. Přijíždíme k poušti, najednou od řidiče dostáváme pokyn k připoutání a najednou už letíme po tom šíleném písku hroznou rychlostí, řidič začíná skákat přes duny, nahoru a dolů, na jeden bok a na druhý, písek okolo nás lítá, jako by to byla voda. Velice mi to připomíná jízdu v Monster Trucku, kterou jsem absdscn0136.jpgolvovala jako spolujzdec. Je to ze začátku velice zábavné, je to dost adrenalin, ovšem s přibývajícími minutami mě ta legrace začíná přecházet. Přestože jsem měla žaludek prázdný, přestal mě poslouchat a začal se nebezpečně houpat. Ještě asi tak minutu a hodila bych mu něco do auta na podlahu. Auto naštěstí zastavuje tak tak včas, já úplně zelená vylezla okamžitě ven a sedla si na písek, kde jsem se pokoušela rozbouřený žaludek zklidnit. Dobrý, asi po deseti minutách se mi dílo daří a konečně můžu začít fotit poušť, kvůli které nám řidič zastavil. Poté pokračujeme pouští dál, ale už ne divokou jízdou přes dundscn7405.jpgy, ale klidně dojedeme do jedné beduínské osady. Tady si dáváme něco studeného k pití a míříme na projížďku na velbloudech. Jsou krásní a roztomilí. Nakonec nás čeká v této osadě i večeře a spolu s ní doprovodný kulturní program, takže se na prostředním pódiu postupně vystřídají břišní tanečník a tanečnice a nakonec ohňový muž. Všechno je tak exotické a zajímavé, všechno se mi strašně líbí. Za tmy se vracíme do hotelu, kde akorát zvládneme prolítnout vyfocené snímky za dnešní den a hned jdeme spát. Dnes usínám téměř okamžitě.

Třetí den

Ráno je krásné a my se po snídani hned vydáváme na nejvyšší budovu světa Burj Khalifu, jejíž výstup dscn0182.jpgjsme si koupily už v Praze. Tato věž sídlí v samotném centru Dubaje, a když je hezké počasí, je na ni vidět odevšud. Taxikář nás odváží přímo do nádherného paláce, který k celému areálu patří a tvoří do něj vchod. Už teď je na sluníčku hrozivé vedro, ale palác je doslova kouzelný, a když se jím projde směrem dozadu, otevře se před člověkem najednou tak dechberoucí a okouzlující obraz, že si až říká, jak tohle mohl stvořit človdscn7430.jpgěk. Celý areál sestává z tohoto paláce, z obrovského luxusního obchodního centra Dubaj Mall, mrakodrapů, naproti nám na všechno shlíží samotná Burj Khalifa a uprostřed všeho se rozpíná bazén s tou nejkrásnější vodou, jakou jsem snad kdy viděla. V tomto bazénu je pod vodou schovaný navíc celý systém stříkaček a vodtrysků, které se každý večer vynořují a za doprovodu hudby a světel vytvářejí podívanou typu Křižíkovy fontány. Na tohle jsme si ale musely ještě počkat, za tímhle představením jsme se rozjely až další den večer. Nyní jsme se tedy dostaly konečně k Burj Khalifě, jdeme dovnitř a jsme naprosto unešené tím, jak to mají vevnitř všechno zařízené.

Každá skupinka lidí dostane svého průvodce. Občerstvení Vám nabízejí už dole při začátku prohlídky. Pomalu jdeme spletitými chodbami této úžasné budovy dscn0193.jpga posloucháme výklad o její historii a současnosti. Dozvídáme se např., že byla postavena za pouhých šest let, v nejnižších patrech sídlí Armani, má zde i svoji restauraci, následují byty, kanceláře a nakonec technické budovy. Je vysoká přes 800 m, nás vyvezli do nejvyššího možného patra, které je pro veřejnost přístupné, a to je 148. Výtah, kterým se do této výšky dostáváme, a který urazí 9 m za sekundu, jede naprosto neslyšně, vůbec nemáte pocit, že byste se pohybovali tak rychle nahoru, nedělalo se mi špatně, necítila jsem nic a najednou jsme byli ve 125. patře, kde bylo třeba přesednout na další výtah. Úplná špička je totiž ještě za příplatek. Když konečně vyjedeme až úplně nahoru, naskydscn0215.jpgtne s nám výhled, který vyráží dech. Ať už jste za sklem vevnitř nebo na venkovní terase, je to obrovský zážitek, fotíme všechny světové strany, nádherně je vidět bazén a onen přiléhající palác. Jako z letadla. Dostáváme zde i občerstvení. Je v ceně. Ano, jen tak pro pobavení a představu, výstup do tohoto nejvyššího patra stojí 4 000 Kč......Zde už se nepohybujeme se skupinkou, dolů můžeme sjet naprosto individuálně. Strávíme tady asi hodinu, fotíme jak vzteklé a vzájemně si pózujeme. Jsem naprosto nadšená, tato věž mě skutečně naprosto dostala.

Když poté sjedeme dolů, vydáváme se do přilehlého obchodního centra, které je něco jako naše OC, ale asi tak čtyřikrát dscn0231.jpgvětší. Zde vyhledáváme pravou ledovou plochu - ice rink, kde se skutečně uprostřed nákupní zóny dá bruslit na skutečném namraženém ledě. Konečně jsme se našlylaugh. A protože nás tlačí čas a máme toho před sebou ještě hodně, vyrážíme poprvé metrem do dalšího - vzdálenějšího obchodního centra, kde mají pro změnu lyžařskou sjezdovku (zážitkovou cestu emirátským metrem vylíčím později, protože metrem jsme tu pak jezdily už každý den). Ano, nedělám si legraci. Oni jsou prostě boží. Oni postavili obrovskou halu, která jednou prosklenou stěnou přiléhá k obchodnímu centru, tu dscn0245.jpgzasněžili pravým sněhem, vybudovali zde naprosto normální sjezdovku, lyžařský vlek, bobovou dráhu a dokonce tady mají i živé tučňáky. Kdo sem chce zajít, zaplatí vstupné, dostane zapůjčenou veškerou výbavu a jde si zalyžovat. A lyžujete tady takhle celé dopoledne, pak se sbalíte a přejdete na odpoledne na pláž, abyste si užili slunce a moře. Neskutečné. Tím jen chci demonstrovat, že oni si opravdu dělají, co chtějí, a že tohle je skutečně země neomezených možností. Po obědě už máme vyhlédnutý další cíl a to je Miracle Garden, kam se necháváme odvézt taxíkem. Tentokrát je to zcela naše iniciativa, nepotřebujeme cestovku ke všemu.

Po zakoupení vstupenek dscn0272.jpgjsme naprosto uhranuté - tento den už poněkolikáté. Obrovská zahrada plná neskutečného množství různých druhů květin, sestavených do ohromných velikých konstrukcí, které mají různé tvary - najdeme zde např. celé letadlo s nápisem EMIRATES, medvěda, Mickey Mouse, kachny, páva, želvy, velbloudy, žirafy, celou vesnici z domů v životní velikosti, celý hrad a neskutečné květinové koberce a koše kam se podíváte. Tohle jsem ještě nikdy předtím neviděla. Člověku to opědscn7519.jpgt bere dech a cvaká jednu fotku za druhou. Nádherné, krásné, odzbrojující. Jinak se to snad ani popsat nedá. Nevěla jsem ani, jaké fotky pro demonstraci vybrat. Ale tohle prostě když si člověk nezažije, tak možná neuvěří. Další známka místníh bohatství, neboť když si člověk jen představí, jak moc práce a péče se tomu musí věnovat a kolik vody musejí spotřebovat v těch vedrech na zalévání, to je prostě takových nákladů, že si to člověk radši nepřipouší. Bohatství tu na Vás dýchá na každém kroku, všechen ten lesk, zlato a luxus, sedí si tu na ropě a je to všude vidět.

Vracíme se do hotelu, ale ani to ještě dneska není všechno. Ještě nás čeká jedna akce, též z našeho programudscn0319.jpgz cestovky. Vyrážíme do Mariny na noční plavbu vyhlídkovým parníčkem. Máme naprosto nádherné sezení nahoře na palubě, hned u zábradlí, takže máme kouzelný rozhled. Plavba zahrnuje i luxusní večeři, pití a zábavný program. Úderem 22. hodiny vyrážíme pomalu na plavbu zátokou plnou nasvícených mrakodrapů. J tma jako v pytli, tudíž úžasně vyniknou všechna osvětlení - a že jich je. Každý mrakodrap je jiný, jinak nasvícený a jinak barevný, je to neskutečná podívaná. Světla a třpyt je tu snad úplně na všem. Na budovách, na mešitách, na palmách, celá Marina je osvětlená. Plujeme tam a zase zpátky a potomdscn7545.jpg ještě na druhou stranu kousek na volné moře. Pro změnu vidíme toto neskutečné pobřeží z moře, a také na lodi začne vystupovat břišní tanečník. Opravdu nevím, co říct víc, než že to byl opět zážitek jako blázen. Na pokoj přijíždíme velmi unavené, ale ty zážitky jsou tak ohromné, že ještě dlouho do noci probíráme fotky a povídáme si o tom ještě znovu. Opravdu bych nebyla schopná říct, co se mi líbilo nejvíc.

Čtvrtý den

Pomalu se na nás podepisuje únavy, ale nic nevzdáváme, jsme tady jen jednu a je potřeba to kompletně využít. dscn0047.jpgRáno vstáváme opět radostně vyhlížející další den, dnes poprvé asi o hodinku později než obykle. Opět je toho v plánu hodně. Dnes v poledne máme naplánovanou plavbu loďkou Speed Boat, ale do Mariny odjíždíme již po ránu. Máme v úmyslu si to tam projít v klidu ještě dřív, než pojedeme tou loďkou. Jdeme tedy poprvé samostatně na stanici metra, která je nejblíže našemu hotelu. Je to asi 10 minut rychlou chůzí, ale už je zase pekelné vedro a naši chůzi to trochu brzdí. Nicméně k metru jsme došly a nyní si myslím, že je správná chvíle k tomu, abych Vám vylíčila princip emirátského metra, jak jsem slíbila.

Metro v Emirátech je v první řadě neskutečně čisté a nablýskané, asi tak jako všechno. Všechny stanice jsou koncipovány úplně stejně a všude máte pocit, že můžete jíst ze země, maminka pravila, že jít tady na toaletu je jako jít na ni v Imperialu. Naprosto bezchybná čistota, všechno bezdotykové, paní, která tu uklízí nebo i ta, co prodává lístky, má uniformu, je učesaná, nalíčená a voní. dscn0362.jpgJsou tu dvě linky, zelená jezdí v oblasti Starého Města a druhá červená, je delší a táhne se prakticky po celé Dubaji. Touhle linkou jsme pak jezdily pořád. Metro tu nejezdí pod zemí, ale nad zemí a na sloupech, takže při jízdě máte krásný výhled na celou Dubaj. Zejména při cestě do vzdálenější Mariny jsme si to užily. Metro je zcela automatizované, nemá řidiče. V metru mají naprosto dokonale rozdělené vagony. První vagon je Gold Class, druhý a půlka třetího vagonu jsou pouze pro ženy a děti a zbylých dva a půl vagonu je pro muže. Žena smí všude, muže ale pouze do své části. Nejlepší je tedy ten napůlený vagon, kde jsme potom s oblibou jezdily a sledovaly tuhle praxi. V tomhle vagonu je uprostřed na zemi růžová čára, která označuje, kam už muži nesmí. Bylo nesmírně vtipné vidět, jak v té ženské půlce je volno, každá žena si má kam sednout a je tam takový klídek, zatímco v té druhé půlce jsou muži namačkaní, že se tam skoro nevejdou, ale opravdu ani jeden jediný tu čáru prostě nepřešlápne. Neskutečná disciplinovanost místních lidí. Jsem si tak představovala, jak by to asi vypadalo u nás. Tohle bych tady rozhodně zavedla a určitě bych chodila do té ženské části, ale obávám se, že by se našlo spousta takových, kteří by tu linii prostě nerespektovali. Byl to zážitek takto cestovat, vyzkoušet si to na vlastní kůži, jak to tu funguje. Mohli bychom se tu opravdu ve spoustě věcí inspirovat.

Ale teď už do Mariny. Zjistily jsme, že v této části města jezdí tramvaj, která, stejně jako metro, je též automadscn7603-001.jpgtizovaná a bez řidiče. Ale to už se dostáváme na kraj Mariny, kde si děláme procházku po promenádě lemované palmami, přesně v té zátoce, kde jsme včera večer měly tu projížďku mezi mrakodrapy. Měly jsme tak možnost porovnat, jak vypadá Marina za noci a jak za světla. Oboje bylo úchvatné, při procházce si můžeme udělat za světla ještě lepší představu o tom, jak tu vypadají mrakodrapy, že je opravdu každý úplně jiný a je to krásné. Dojdeme k mešitě, naproti které už kotví v moři naše loďka. No spíš takový větší nafukovací člun. Od kapitána dostáváme takovou zátěž na tělo, nejdřív jsme nechápaly proč, ale později nám to došlo.

Z Mariny vyplouváme pomalu, v klídku, nikam se nehoníme, vyplouvámdscn7630.jpge takovým hodně laxním tempem. Maminka mě varovala, že plavba asi nebude žádný med, protože na moři to houpe, ale zatím jsem zůstávala celkem klidu, Kinedril jsem si opět nevzala s tím, že tohle přece zvládnu. Asi jako ty duny.....Jen co jsme dorazili na otevřené moře, kapitán nás upozornil, že teď už pojedeme značně rychleji a nezapomněl dodat, až si to užijeme. Načež kopl do motoru a vystartoval takovou rychlostí přes ty velké vlny, že jsme se všichni museli chytnout zábradlí. Letěl přes tu vodu jako drak, bylo to hrozně super, všude okolo stříkala voda a vír nám dělal z vlasů ptačí hnízda. Měla jsem v duchu obavy, protože to fakt hodně houpalo, abycdscn0416.jpgh něco nehodila přes palubu, ale naštěstí tohle se obešlo bez potíží a zvládla jsem to i bez toho Kinedrylu. Měl to naprosto dokonale vymyšlené. Vždycky s námi kus jel podél pobřeží a potom nám vždycky mezi tím zastavil, abychom si vše mohli v klidu vyfotit. K tomu nám dělal výklad, který byl stručný a jasný, což bylo moc fajn. Vždycky byl ochoten nás u daných objektů vyfotit společně a vůbec při tom na té lodi nevrávoral a ani jednu fotku nerozmazal. Takto jsme propluli kolem Palmového ostrova, kde nás zavezl i dovnitř, takže jsme si mohli prohlédnout, jaká obydlí a hotely tam sídlí, minuli jsme na špičce obrovský hotel Atlas, který jsme už viděli při okružní cestě první den, stejně tak jsme dojeli až k hotelu Burj Al Arab, prohlédli si jeho soukromou pláž a vyrazili zpátky. Takže další velký zážitek, po kterém jsme v Marině opět sedly na metro a frčely domů.

Odpoledne jsme vyrazily na trh. Respektive - na Soukh se zlatem a kořením. Tento největší trh tadydscn0467.jpg se nachází ve Starém Městě, kam se necháváme odvézt taxíkem, abychom zbytečně nemusely přestupovat na metru. Ovšem na trhu je zábava, na trhu platí trochu jiná pravidla, na trhu můžete smlouvat. A místní prodavači se mohli přetrhnout, aby nám ukázali své zbožíwink. Je velikým zážitkem procházet mezi tolika obchůdky, prolézat ty malé uličky a vidět, jak vypadá místní ruch a život, v této staré části město to není až tak moderní, ale zase je tu k vidění trochdscn7676.jpga historie a taková ta obchodní část města. My dvě jsme na trzích opravdu přitahovaly pozornost. Takové kvantum zlata a koření jsem snad nikdy v životě kolem sebe neviděla. To nejsou kila, to jsou tuny, jak pravila maminka, dalo by se to přehrabovat vidlemi. Jít sem a mít za cíl vybrat si jeden prstýnek, to bych skutečně nevěděla, co si počít. Skoro nikde nejsou uvedeny ceny. U zlata jsme si pak všimly, že když se zeptáte na cenu, nejprve hodí šperk na váhu a podle toho Vám něco řeknou. V jednom obchodě je i více prodavačů a všichni jsou Vám absolutně oddáni. Stačí jen, když zaregistrují, že se podíváte na něco v jejich obchodě a už k dscn7668.jpgVám letí a nabízejí a nabízejí, pojďte se podívat dovnitř a snaží se Vás přesvědčit, abyste si k nim šli něco vybrat. Něco na způsob tuniské nebo turecké Mediny. Pro našince je to zábava, i nějakou tu cenu tam můžete usmlouvat. V obchodech s kořením je zase velice silné aroma, všechno se to tak mísí dohromady, jsou to takové těžké vůně. Nakoupily jsme zde jejich přední cukrovinku - datle plněné mandlí obaldscn7678.jpgené v čokoládě. Všude jsme dostávaly vzorky zdarma. Vyjde to tu levněji než v klasických obchodech. Taky nějaký sypaný čaj pro známé a poté můžeme trhy už s klidem opustit, prošly jsme si všechno a nakoupily, co bylo třeba. Opět nezapomenutelný zážitek, který si můžete přivézt pouze z arabského tržiště. Vracíme se taxíkem do hotelu a čeká nás ještě jeden poslední zážitek.

Na dnešní večer jsme si po setmění naplánovaly ještě jednou návštěvu areálu u Burj Khalify, abychom viděly tu pověstnou "Křižíkovu" fontánu. Jedeme metrem a přes obchodní centrum Dubaj Mall přicházíme do již známého areálu, kde je předscn7739.jpgrváno lidmi zírajícími na věž a směrem k fontáně. Jdeme akorát včas. Zjistily jsme, že od nějakých šesti hodin dál, když už se začne stmívat, vždycky ve čtvrt a ve tři čtvrtě pouští na Burj Khalifu laserovou barevnou show, která vypadá fantasticky a v celou a v půl jede asi na pět minut fontána. Strávily jsme tam hodinu, takže jsme viděly obojí dvakrát. Fontána byla zázračná, první kus byl doprovázen písní Thriller od Michaela Jacksona a druhý jsem sice neidentifikovala, ale byla to spíše moderní klasická skladba. Ještě dscn7427.jpgjednou jsme si připomněly tu nádheru spojenou s pozadím Burj Khalify a okolního paláce, nasvíceného bazénu a okolního šrumce. Nazávěr dne taková pohádková show na dobrou noc. Do hotelu se vracíme opravdu pozdě. Jsme uchozené a unavené, ale víme, že se nám jisto jistě podařilo z Dubaje obsáhnout opravdu maximum toho, co šlo. Nádhera, luxus, třpyt, zlato, čistota, naleštěnost a všudypřítomný pocit bezpečí tu dýchají odevšud. Mají tady mimochodem skutečně bezpečno - skoro nejvíc na světě, protože tady mají velice přísné tresty - za krádež useknou ruku, za vraždu trest smrti. Říká se, že tam může jít samotná žena po ulici ve dvě ráno a absolutně nehrozí, že by se jí něco stalo.

Všechno se nám moc líbilo, všechno bylo krásné, monumentální a úžasné.  Zítra máme volné dopoledne, tak si trochu přispímewink. Ještě si musíme ale zabalit, protože zítra po poledni se přesouváme do naší druhé cílové destinace - Abú Dhabi.

Pátý den

Dnes se probouzíme trochu později než obvykle. Jdeme v klidu na snídani a poté dobalujeme kufry. Dopoledne využíváme k tomu, že jdeme nafotit náš hotel City Max Bur Dubaj, což jsme ještě do té doby nestihly a mešitu, která jdscn7753.jpge přímo proti našemu hotelu a odku křičí ten zatracený muezín, co nás pořád v noci budísmiley. Loučíme se s Dubají. Přesně ve stanovaný čas nás vyzvedne řidič, který nás nalodí do takového luxusního velkého klimatizovaného bouráku a veze nás do Abú Dhabi, hlavního města Emirátů, které je vzdáleno asi 150 km. Za necelou hodinu a půl jsme na místě, řidič dohlédne na naše ubytování v Hotelu Crystal a odjíždí. Dostáváme naprosto luxusní apartmán s obrovskou předsíní, obývákem, ložnicí a koupelnou, která je asi tak velká jako naše pražská kuchyň. Všude jsou koberce. Zjišťujeme ale, že máme na obrovské manželské posteli jednu stejně obrovskou peřinu. Málem nás z té představy obě trefuje šlak, takže jdu hned do recepce vyřizovat, že chceme mít každá svoji vlastní. Naštěstí jsou velmi ochotní a vyhovují nám. Vybalíme, jsou asi tři hodiny odpoledne a my si bereme v recepci mapu a jdeme obhlédnout okolní terén. Zjišťujeme, že od našeho hotelu je to k moři kousek, tak 15 minut svižnou chůzí, kousek od hotelu máme směnárnu, a také opět velice moderní arabsky laděné obchodní centrum, podobné těm v Dubaji. Dojdeme až k moři, podél něj se táhne Corniche, která má asi 10 km a poté se vracíme oklikou zpátky. Celkem trávíme venku asi tři hodiny a zakončujeme to v obchodním centru na večeři a prohlídkou dalších obchodů. Pomalu se vracíme do našeho božského apartmánu a spát jdeme téměř okamžitě. Zítra už budeme mít zase hoňku.

Šestý den

Ráno musím konstatovat, že jsem neslyšela snad poprvé muezína. Přestože jsme před hotelem měly opět mešitu (ty jsou tady skutečně v malém provedení snad úplně všude), dscn7809.jpgtentokrát jsme se shodly, že nic slyšet nebylo. Zřejmě tady mají odhlučněná okna, aby hosté nebyli rušeni. Slyšely jsme totiž potom další dny, že ta mešita opravdu funguje, ale takto nás to aspoň nebudilo. Snídaně byla taky vynikající, lepší než v Dubaji, bohatší výběr. Potom už nás ale vyzvedává mikrobus dscn0632.jpga vyrážíme na další - již naplánovanou akci a to je okružní cesta po Abú Dhabi s průvodcem. A hned naše první zastávka je naprostým vrcholem - obrovská, nádherná monumentální mešita Sheikha Zayeda. Tenhle skvost poutá pozornost už z dálky. Je kompletně celá z bílého mramoru a 24karátového zlata. Nejprve ji s námi celou objedou a zastaví nám na nejlepších místech pro pořízení fotek. Teprve potom jedeme na parkoviště. A potom začala skutečná legrace. Do této mešity totiž smíte pouze zahalení. Ženy vyfasujídscn0668.jpg burku - stejně černou jako mají místní ženy, zahalí Vás od hlavy až po paty, vidět je pouze obličej. Tak nějak to ale k té mešitě prostě patří. Když jsme takto krásně ustrojené, můžeme konečně vejít do zahrady. A už zase cvakáte jednu fotku za druhou jako šílenci. A když se mešita obejde ke vchodu, je todscn0667.jpg doslova pohled pro bohy. Jako z pohádky. Ta mohutnost a monumentálnost na Vás doléhá každou vteřinou, co před mešitou stojíte. Před ní jsou bazénky s naprosto průzračnou vodou a za nimi ta bílá barva s tou zlatou, je to jako div světa. Máte pocit, že si snaddscn7881.jpg vykoukáte oči, nechcete je odtrhnout a jste naprosto u vytržení. Obrovsky to na lidi působí. Když jsme tedy prohlédli mešitu zvenku, vydali jsme se dovnitř do podloubí. Venku musíme odložit boty a dovnitř se jde pouze naboso. Ale je to tady všude tak moc čisté a podlaha se leskne jakodscn7867.jpg čerstvě vytřená, i když po ní přešly tisíce turistů. Nepociťujete dokonce ani obavu, že tady ty boty potom nenajdete. Dýchá tu opravdu něco přízračného. Pomalu procházíme podloubími mešity, na náměstíčku a okolo něj na druhou stranu a já totálně zavařuju foťák. Jsmem tím dscn7840.jpgúplně unešená a pohlcená. Dojdeme ke vchodu dovnitř a jsem unešena znovu a znovu. Mešita je uvnitř celá bílo zlato vykládaná, každý kámen je z jiného konce světa. Jsou tu naprosto skvostné lustry od Swarovského. Sama modlitebna je pak snad také dílem nadpozemských sil. Obrovské monumentální sloupy, největší bohatě vyšívaný koberec na světě, bohatě zdobené lustry a obsah pro 40 000 lidí, kteří se sem při Ramadánu každoročně vejdou. Neskutečné, nadpozemské, nepřirozeně krásné. Je zde pohřbený Sheikh Mohamed Zayed, po němž je pojmenovaná, a jehož jméno a obličej tu vidíte na každém kroku. Právě on totiž před lety sjednotil Emiráty a zrovna letos se tam slaví 100 let od jeho narození. Po prohlédnutí vnitřku mešity se pomalu vracíme zpátky. Tohle mě úplně dostalo, člověk se snaží tu nádheru zachytit, ale kdo neuvidí naživo, tak možnádscn7934.jpg neuvěří. Později jsem pak zjistila, že jenom tady jsem nacvakala asi kolem 150 snímkůwink. Opouštíme pomalu tenhle architektonický pohádkový skvost a pokračujeme dál v naší cestě. Další zastávkou je pak muzeum Sheikha Zayeda a potom ještě Heritage Village s přehlídkou místních řemesel. Zde se mi konečně daří ulovit fotku s místními zahalenými muži, kterou jsem chtěla už od začátku, ale nikdo z místních se tu moc fotit nechce. Můžete se zeptat, ale oni nechtějí. Tohle byla výjimka, kterou jsem ráda využila. Nakonec nás ještě zavezli do velkovýrobny datlí, kde jsme opět udělaly nějaké nákupy. Potom už nás pomalu rozvážejí do hotelů. Maminka projevuje přání jít aspoň jednou za ten pobyt k moři, tak se sbalíme a vyrážíme přes město na pláž.

Strávíme zde asi dvě hodiny, samy na liduprázdné pláží a vdechujeme krásndscn0754.jpgý čistý vzduch mořské zátoky. Posbíráme pár mušliček jako suvenýry a navečer se odebíráme zpět do hotelu. Potom jdeme do obchodního centra na večeři a poté po obchodech - zkouším si zde různé šaty, protože jsem si nějaké místní chtěla přivézt, ale bohužel jsou jednka dost drahé a jednak nemůžu najít takové, co by mi sedly. Poté se vracíme do hotelu a ukládáme se poměrně brzy ke spánku. Máme toho za sebou zase víc než dostwink.

Sedmý den

Čeká nás poslední celý den, ráno vstáváme brzy, abychom toho ještě stačily dost stihnout. Na radu recepčních nás dnes čekají dvě monumentality, jejichž návštěvu nesmíme vynechat, když jsme v Abú Dhabi. Dopoledne jedeme do místního muzea, které se jmenuje LOUVRE Abú Dhabi.

Je to nesmírně krásná, architektonicky zajímavě řešená moderní budova, která byla otevřena nedávno, v roce 2015, takže doslova čiší novotou. Má takový zvláštní kopulovitý tvadscn7949.jpgr, vypadá jako ptačí hnízdo, vstupuje se po souši, ale prakticky celé plave v tyrkysovém moři. Uvnitř je jedna stálá expozice, která zachycuje vývoj lidstva od pravěku až do současnosti, a to ve formě obrazů, soch, keramiky, kamenů apod. Dokonce jsme tu našly jeden obraz od našeho Kupky. Je příjemné zjistit, že máme ve světě tak milou reprezentacismiley.  Expozice je příjemná a volným krokem ji projdeme celou asi za dvě hodiny. Potom se dostaneme ven, ale do místa takového nádvoří, které je přikryto pod tou obrovskou kupolí a kde je takový malý samostatný svět. Jsou tu vstupy do další expozice, která se proměňuje a v současné době je tu výstava astronomie a zeměpisných objevů, dále je tu kavárna, toalety, budovy pro zaměstnance a další. Všude na zemi se promítá ta nádherná střecha a prosvěcuje ji slunce, což vypadá velmi hezky. Jsou tady takové výběžky do moře a zase naopak moře tvoří lagunky uvnitř. Je tu krásný chládek a příjemný výhled na tyrkysové moře.

Poté přejíždíme taxíkem na další velkou atrakci, která je zde vyhlášená - na Yas Marina Circuit. Tento další naprosto odlišný svět se nachází na ostrově Yas Marina Island a jde o dscn7993.jpgobrovské Ferrari centrum - svět rychlých aut. My si zde kupujeme prohlídku po celé této části ostrova. Je to sice drahé, ale na okruhu Formule 1 jsme se ocitly poprvé v životě, a proto si to chceme užít na maximum. Jezdí se zde Velká cena Abu Dabhi. Ještě než začne samotná prohlídka, dojdeme si zde dscn8008.jpgv místní restauraci na oběd. Prohlídka pak začíná v samotném centru Ferrari. Naší asi 15ti členné skupiny se ujímá takový mladý týpek, který nám všechno vysvětlí a nastíní, jak to zhruba bude probíhat a říká nám k tomu nějakou legendu k závodním autům, jaké mají jednotlivá auta zrychlení a dscn8021.jpgtak. Hned na začátku se ocitáme mezi závodními auty, které si můžeme jakkoliv nafotit, vlézt si do nich a vyfotit se v nich. Takže obě se hrdě soukáme do malého neprostorného vozu, ve kterém - jak jsme zjistily - se musí prakticky skoro ležet, nohy jsou natažené daleko dopředu a člověk se tam musí tak nějak správně poskládat, zapadnout do něj, aby to bylo v pořádku. Takže jsou fotky v závoďáku a jsou taky fotky s Ferrari autíčkem. No buďte tam a nevyzkoušejte to. Poté nasedáme do malého mikrobusu a ten s námi zamíří na takovou okružní cestu samotným závodištěm. Nejprve stavíme u tribuny, kde je ten nejkrásnější výhled na okruh, mohly jsme si sednout na místa, kde lístek běžně stojí 3 000 EUR. A při Velké ceně mají vždy úplně narváno. Pokračovali jsme na startovní rovinku, kde jsme si mohli stejným způsobem vyzkoušet závodní Mercedes, potom do depa a podívat se na vilky. Mají to tady naprosto dokonale řešené. Nejprve tu v řadě stojí velké množství týmových vilek, které jsou poměrně rozhlehlé, a do kterých nás samozřejmě taky pustili, říkali nám, že každý tým má k dispozici vilku a Ferrari tři vilky. Pokoje jsou nevybavené, závodníci si prýdscn8076.jpg vozí vlastní nábytek a sami si i vaří, k čemuž mají plně vybavenou kuchyň. Naproti každé týmové vile je vlez do depa, kde se připravují závodníci i s auty a odtud pomalu vyjíždějí takovou uličkou pod Skyboxy do tunelu a na okruh. Taky je tu naproti další týmová tribuna. Okruh je veliký a celé to působí velice zajímavě. Potom máme ještě zastávku v tiskovém centru a v bezpečnostním středisku, kde jsou všechny kamery z trati a ovládá se odtud úplně všechno. Na úplný konec pak máme možnost si vylézt na stupně vítězů a vyfotit se s pohárem a lahví šampaňského. Vylezly jsme tam obě a taky jsme se rozhodly, že se letos na konci listopadu určitě budeme dívat na Velkou cenu Abu Dabhi, abychom si mohly říkat, že přesně na těchto místech jsme byly, v těchto uličkách jsme se prošly a na těchto dscn1049.jpgstupních jsme stálylaugh.  Bylo to úžasné, podívat se takhle přimo do zákulisí celého závodu a zjistit, jak to funguje. V době, kdy tu nejsou závody, tady dělají kromě komentovaných prohlídek ještě spoustu dalších akcí, aby areál nezůstával nevyužitý, je možnost si tu zakoupit i spolujízdu formulí na okruhu. To jsme ale nezkoušely, jednak to bylo hodně drahé a navíc zrychlení z 0 na 100 km za tři vteřiny by můj náchylný žaludek nemusel zvládnoutlaugh. Opouštíme tento areál a vydáváme se malým mikrobusem ještě na objížďku po Yas Marina Islandu. Jsou tu luxusní hotely, golfové centrum, další obchodní centrum, Water World s neskutečnými atrakcdscn0734.jpgemi, mají tu nejšílenější horskou dráhu na světě, a nakonec samotný Ferrari World, který si myslíme podle toho, co jsme četly, že by pro nás ženy asi moc nebylo. Všude jsou tam červeno černé Ferrari obchody, kde si s logem Ferrari a v těchto barvách můžete za hříšné peníze koupit snad úplně všechno. Domů jedeme opět na výsost spokojené až úplně večer. Bohužel už musíme balit, protože zítra nás čeká poslední dopoledne s možností nějakého poznání a poté už cesta zpátky domů.

Osmý den

Ráno vstáváme opět brzy, abychom ještě stihly poslední kulturní počin, který máme v plánu. Prakticky máme zabaleno, vyrážíme na snídani a potom se necháváme taxíkem dscn1008.jpg(protože v Abú Dhabi nic jiného nejezdí) odvézt až k obrovskému luxusnímu paláci, ve kterém sídlí hotel. Taxík nás přiveze až k samotnému vchodu nahoru na vyvýšené místo, ke dveřím okamžitě přiskakují ochotní muži ve stejnokrojích a otevírají nám dveře. Maminka mi v tuto chvíli naznačuje, že bych jim měla říct, že se tam nejedeme ubytovat, ale pouze se podívat. Ale všichni jsou nesmírně ochotní, usměvaví a milí a všechno si prý můžeme vyfotit. Poté co vlezeme dovnitř, nás přepadne pocit, že tady nemáme moc co dělat. Všechno, ale opravdu téměřdscn8134.jpg všechno v tomto hotelu je ve 24karátovém zlatě. Naprosto neskutečné, zlatá klícka pro ty nejbohatší šejky. Je to snad po Burj Al Arabu ten nejdražší hotel tady. Je tak obrovský, že jdeme pořád dál a dál, sestupujeme o několik pater dolů, kde jsou tak obrovité prostory, že se tu opravdu mohou konat jen plesy a konference té nejvyšší společnosti. Oči nám z toho lesku a třpytu úplně přecházejí, čiší z toho bohatství a moc. Tak tady asi nebudeme nikdy bydlet. Dokonce i na toaletách je všechno pozlacené a mají tu bankomat, který chrlí zlaté cihličky. Fascinující a ohromující. Procházíme si ten hotel celý, což nám trvá asi tak hodinu přitom, jak je obrovitý a rozlehlý. Samozřejmě má pro své hosty nádhernou zahradu s bazénem a soukromou pláž. Aby smetánka nebyla ani v nejmenším rušenadscn8137.jpg. Veškerý personál je naprosto dokonale sladěn v uniformách, muži nosí žaket a motýlka. Když si všechno prohlédneme, vyjdeme ven a zjišťujeme zřejmě tajemství jejich stále blyštivých podlah. Před vchod přijíždějí postupně auta. Na vlastní oči jsme viděly, že když to auto odjede, vynoří se odněkud z rohu upravený muž s mopem a po tom autě to tam vytře. Neuvěřitelné. Po každém autě vytře podlahu. A pak se nemá pořád lesknout......s focením jsme pokračovaly potom ještě v zahradě, na schodech a u vodotrysků před palácem. Bylo to ohromující. Krásná tečka za naším naprosto bezchybným pobytem, při kterém jsme toho poznaly tolik.

Taxíkem se necháváme dovézt ještě k obchodnímu centru u našeho hotelu, protože jsme si slíbily, že si odsud přivezeme nějaké suvenýry, a že to zrealizujeme poslední den. dscn7607.jpgNakonec jsem si koupila naprosto nádherné lodičky na vysokém podpatku, stříbrné a poseté kamínky. Sice nevím, kam v nich budu chodit, tak možná do divadla, protože jsou vyloženě slavnostní, ale vyzkouším možná taky do práce. A potom mě zaujaly u jednoho stánku ještě krásné křišťálové náušnice. Obojí se blyští a třpytí, myslím, že to celkem věrohodně vypovídá o místním životě a poměrech, to co jsem si vybrala, je pěkná reprezentace. No a maminka si také koupila zlaté šperky - náramek a náušnice - takové na první pohled arabské. No škoda, že mi nesedly ještě nějaké ty šatičky, ale to nevadí, i tak máme krásných suvenýrů až dostcheeky.

Ještě si sedáme v jedné restauraci rychle nadscn1091.jpg oběd a potom už běžíme zpátky do hotelu, popadneme kufry a ve stanovenou hodinu nás vyzvedává opět soukromý řidič jen pro nás dvě a opět naleštěným bourákem jedeme zpátky do Dubaje na letiště. A protože letiště je v Dubaji na druhé straně města, museli jsme projet ještě znovu naposledy přes celé město a přes centrum, kde jsme se ještě pokochaly aspoň pohledem z okna.

Na letišti pak utrácíme poslední jejich peníze a odlétáme nakonec se skoro půl hodinovým zpožděním. Let není klidný, poprvé zažíváme docela hodně turbulencí. Dokonce kvůli nim nemohli včas servírovat večeři. Ale nakonec se vše uklidnilo a my za šest hodin bezpečně přistály asi 30 minut po půlnoci na pražském letišti. No jo, doma je doma. Ale bylo to kouzelné, všem bych doporučila, aby se minimálně do Dubaje jeli podívat. Je to skvost, moderní, nádherný, vypulírovaný a okouzlující.

Mějte opravdu krásné jaro.

                                                       Vaše Klára

 

 

Po krásném roce zase s Vámi

20.10.2017

Ahojky všem,

ano, ještě pořád existuji a ještě pořád se nestačím divit, že celá řada lidí pravidelně navštěvuje moje stránky, přestože aktivita na nich byla za poslední rok zase nulová.  Jsem tomu ráda a věřte mi, že mi to pořád dělá radost a vidím tak smysl v tom, abych ve vedení těchto stránek pokračovala. Je to takové složité, když vedete stránky o krasobruslení, ale přitom v této oblasti už se toho v současné době moc neděje. Dříve se přidávalo každou chvíli něco, ale s postupem let a věku to ustalo. V současné době není totiž ani žádná show, ve které bych vystupovala, což se ale třeba ještě časem změní. A právě proto, že v to věřím, budu tyto stránky určitě udržovat dál. I kvůli jejich historii, protože loni to bylo krásných 10 let, co se začaly vést a za takovou dobu se toho nashromáždí spoustu a bylo by škoda to celé zrušit. Jsem vděčná Vám všem, kteří mě svými návštěvami utvrzujete v tom, že si je občas rádi prohlédnete. A právě proto jsem se rozhodla Vám téměř po roce zase napsat a tak nějak obecně shrnout, co se v mém životě událo a co je novéhowink.

Tak mám se velmi dobře, to bezesporu. Můžu říct, že to jde v současné době ve všech oblastech mého života. fotka-estranky-podzim-2017.jpgMusím to zaklepat, ale zdraví zatím slouží, takže se můžu hezky věnovat různým pohybovým aktivitám bez žádného omezení. Snažím se opravdu věnovat se jim každý den, přestože je to trochu složité, protože mám dlouhou a náročnou pracovní dobu. Ale podařilo se mi od té doby, co jsem nastoupila loni v dubnu do nové práce, vytvořit si takový jakýsi režim, který pohybové aktivity zahrnuje a daří se mi ho celkem dodržovat, z čehož mám radost. Protože přeci jenom denodenní devítihodinové sezení u počítače a kancelařina není  zrovna pro správný životní styl to pravé ořechové. A poletování po kanceláři tam nepočítám. A musím i říct, že po těch tolika hodinách mám už i vždycky potřebu vstát a jít zase dělat nějakou fyzickou činnost. Obecně se jedná o kondiční cvičení, posilování, běhání, in-linování a také hodně tanec. To jsou aktivity, které mi pomáhají nejvíce udržovat si fyzickou kondici a odreagovat se.

No a ptáte se, kam patří krasobruslení? Samozřejmě do toho patří také, i když ne takovou měrou, jak bych chtěla. Ke krasobruslení jsem se loni na podzim po delší pauze, kdy jsem netrénovala, vrátila a snažím se chodit na trénink tak jak to jde, většinou se mi to podaří párkrát do měsíce. Bohužel, na ledovou plochu si nemůžu jít kdykoliv se mi zachce, jako si chodí lidi do posilovny. Ale vrátila jsem se tam moc ráda, a když si tam přijdu zabruslit, tak vždycky natáhnu takový ten typický pach toho kluziště a cítím, jak moc jsem tam šťastná. Už to není takové to napětí a stres jako to bývalo, ale už je to radost a pohoda. Baví mě to snad více než v minulosti, když tam chodím takhle málo, tím více si to užívám, protože je to vzácné. Ráda si proskáču dvojité skoky, snažím se udržovat piruety, a také rozsah, vždycky se snažím vylomit si nohy do měsíce nebo udělat holubičky a tahané piruety, aby jednoduše tělo nezapomnělo. Protože kdyby třeba přišla v budoucnu nějaká možnost bruslit v show, určitě bych se tomu nebránila. A jsem si jistá, že bych si to dokázala zařídit, abych to zvládala i s prací. Velice ráda také sleduji krasobruslení a to jak světové, tak naše české, snažím se sledovat naši reprezentaci. Dívám se v televizi vždycky na všechna mistrovství a na internetu na GP, doslova mě to přitahuje jako magnet, každý krok cítím v nohách. Jsem úplně omráčná současnými výkony těch nejlepších krasobruslařů planety, přestávám chápat jak někdo může ve volné jízdě skočit pět čtverných skoků, jaké mají náročné náplně a choreografie, přemýšlím, jak to ti lidé vůbec fyzicky zvládnou a jen si říkám, kam až tohle může v budoucnu zajít. Neskutečně se to posunuje. A je to úžasné se na to dívat. Velmi se těším, až po novém roce budou zase mistrovství a olympiáda, moc si to užijuwink.

Takže to jsme postupně probrali moje fyzické aktivity a krasobruslení a teď bych Vám asi napsala něco k mé práci, o které jsem se v předchozích odstavcích již také zmínila. Moje práce je jednoduše řečeno náročná. Je to ale základ mého života a obživy. Ve firmě Ernst & Young mi po roce mého působení prodloužili smlouvu na dobu neurčitou, takže jsem byla neskonale šťastná, protože tato firma a práce je přesně tím, kam jsem se měla v plánu kariérně dostat. Starám se o dvě manažerky a jednoho manažera - všichni jsou daňoví poradci a jsou opravdu všichni moc milí. Pracovní nasazení je opravdu velké a rozhodně se tu člověk nenudí ani chviličku, ale zase to rychle utíká a člověk si nemůže stěžovat, že by neměl do čeho píchnout. Moc se mi tu líbí a baví mě to a jsem moc ráda, že v této firmě můžu pracovat, že se mi sem podařilo dostat a můžu se tu profesně realizovat, takže tomuhle bodu dávám sto procent.

No a co se týče mého soukromého života, tak to je také v tom nejlepším pořádku. Na konci července jsme s manželem oslavili první výročí naší svatby, na kterou tak ráda vzpomínám a čas od času se podívám i na fotky. Pro nás se ale vstupem do manželství moc nezměnilo, před svatbou jsme spolu žili už čtyři roky ve společné domácnosti,dscn5660.jpg takže už jsme dokonale znali jeden druhého. Ale je to moc hezké tenhle krok udělat a užívat si život po boku toho druhého, který Vás má rád a dokáže s Vámi sdílet radost, rozesmát, nastavit rameno ve smutku anebo poradit či nasměrovat. Je to k nezaplacení. V létě jsme byli opět na krásné dovolené. Letos jsme si zajeli na Krétu do krásné oblasti Bali, kde jsme si užívali zasloužený relax a odpočinek po celém roce.  Měli jsme opravdu kouzelný hotýlek s nádherným bazénem, restaurací a zahradou, kterou jsme vždycky prošli až na pláž s krásným mořem. Byl to takový malý ráj. Také jsme cestovali - navštívili jsme hlavní město Heraklion a starobylý Knóssos, muzeum a prochodili místní uličky a trhy a ještě jsme pak absolvovali náročnou, ale krásnou cestu na pláže Balos, které jsou označovány za nejkrásnější na Krétě. A navštívili jsme též zelenou lagunu. Moc jsme si to užili a všem můžu tento ostrov vřele doporučitcool.

No a kromě toho jsem ještě propadla jedné vášni a tou je vaření a pečení. Jo jo, je to tak, pro mnohé to možná zní divně, ale mě to skutečně děsně bavílaugh. Musím ale přiznat, že to není záležitost poslední doby, ale už tak od té doby, co jsem se kdysi seznámila s manželem a začala se učit vařit. Bavilo mě to od začátku. A už je to natolik součást mého života, že se s tím ráda prezentuji. Vařím domácí stravu pro sebe i manžela a to pořád, zvykla jsem si na to a nedovedu si představit, že bychom se už dnes stravovali jinak. A také hrozně ráda peču. Ať už to jsou různé koláče, záviny, buchty, dorty, všechny možné moučníky atd. Baví mě zkoušet nové recepty a baví mě se s tím patlat a všechny ty věci zdobit a vychytávat do poslední ingredience. Výsledky si nadšeně fotím, takže už mám docela slušnou sbírku foteklaugh.  A pak vždycky dodávám ochutnávky po rodině a po známých a přijímám jejich reakce. No, každý má nějakou úchylku že?laugh

Tak musím přiznat, že už jsem Vám toho napsala docela dost a bude to asi zhruba tak všechno, co jsem Vám chtěla prezentovat. Všechno tohle je hrozně fajn, žije se mi opravdu dobře a těším se, co přinese zase nastávající rok a to úplně ve všem. Teď nastává takové to období, které tedy nemám moc ráda, nesnáším podzimní dscn6459.jpgpočasí, zimu, sychravo a plískanice, a až se nám za týden o víkendu posune čas, tak to už bude úplná katastrofa, protože to ještě ke všemu bude tma pomalu už od čtyř odpoledne, budeme muset začít nosit kabáty a šály a až půjdu z práce a bude tma jako v pytli, tak budu mít pocit, že už bych měla zamířit rovnou do postele. Člověku se v tomhle nechce vůbec nic dělat. Ale musíme to nějak vydržet, potom začnou pomalu přicházet Vánoce a už se aspoň trochu vylepší ta atmosféra. Taky abych už pomalu začala vymýšlet a shánět dárky, protože já musím všechno pozvolna a v klidu. Nejsem ten typ, který jde dva dny před Štědrým dnem do obchoďáku a skoupí co vidí. To není správné. Už teď se ale zase těším na patlání cukroví a pečení vánoček - a už jsme zase u té mojí úchylky. Začínám uvažovat o zřízení rubriky na pečenílaugh. Bude to zase hektické jako vždy, ale určitě si udělám čas, abych Vám poslala vánoční pozdrav a přání do nového roku.

Mějte se do té doby moc hezky, obrňte se trpělivostí, pokud máte podzim rádi stejně jako já a kdyžtak se zachumlejte s čajem pod deku a koukejte na krasobruslenílaugh. To je lék na všechno. Budu se zase těšit na další rozpravu s Vámi a buďte všichni šťastní, spokojení a mějte se rádi.

 

                                                         Vaše Klárawink

 

Rok příprav, svatba, nová práce a spoustu dalšího

09.12.2016

Krásný předvánoční čas všem,

jsem si vědoma toho, že už jsem s Vámi nekomunikovala opravdu hodně dlouho - jestli dobře počítám, tak je to něco přes rok. Myslím si tedy, že opět nastal ten správný čas, abych Vám o sobě dala něco vědět. Tento rok byl velmi specifický, došlo v něm k několika událostem, které ovlivnily můj život a já bych se nyní s Vámi ráda po těch událostech ohlédla. Takže pokud máte chviličku času........

Začala bych asi tím, co se odehrálo těsně po novém roce. Ještě před rokem, když jsem Vám psala ten předcházející Newsletter, tak to na žádnou změnu nevypadalo, potřeba změny vykrystalizovala pak v lednu a v únoru. Rozhodla jsem se totiž nepokračovat dále v kosmetické firmě, kde jsem pracovala. V této firmě jsem ukončila svoje působení na konci února a již na začátku dubna jsem nastoupila do nové práce - do naprosto top firmy na dnešním českém i světovém trhu, zabývající se daňovým a právním poradenstvím, Ernst & Young. Musím se přiznat, že mě tato firma naprosto uchvátila a unesla někam úplně jinam, než na co jsem v zaměstnání bývala zvyklá. Je to firma na neskutečné úrovni, má velmi reprezentativní sídlo a prostory, úžasné zázemí, je štědrá a k zaměstnancům velmi pozorná, nabízí hodně benefitů a nepřeberných možností. Na druhou stranu samozřejmě očekává hodně tvrdou a přesnou práci. Člověk se té práci musí oddat, musí ji mít rád a musí si umět hodně dobře zorganizovat čas a všechny úkoly tak, aby bylo v určitém čase hotovo vše, co má být a nikdo na tom netratil. Vyžaduje velké nasazení a soustředění. Ale když člověk opravdu podává dobrý výkon, firma to ocení. Musím se přiznat k tomu, že se mi tady velice líbí, jsem tu velmi spokojená a moc ráda bych v této firmě zůstala. Už jsem od školy prošla třemi zaměstnáními a myslím, že nastal čas se usadit. A cítím, že by to mělo být právě zde. Tak jen doufám, že i oni budou mít zájem se mnou nadále spolupracovatwink.

V tomto roce došlo kromě změny zaměstnání ještě k další události, která zcela zásadně ovlivnila můj stávající život - naše svatba na konci července. Na tento den jsme se chystali a připravovali vše déle než rok. Ať už se jednalo o zásadní věci nebo jen pouhé maličkosti, vše jsem promýšlela s velkou pečlivostí do posledního detailu. Přípravy byly dlouhé, bylo potřeba zařídit velké množství věcí, jak to tak obyčejně na svatbu bývá. A hrozně jsem si to užívala. Ať už se jednalo o zařizování místa a jednání s lidmi ze zámečku Chateau St Havel, kde se to celé všechno uskutečnilo, o vybírání svatebního menu, oblečení, účesu a líčení, dortu, zábavy, prstýnků, hudby a takto bych mohla dále pokračovat...........svatba--36-.jpgVšemu jsem věnovala spoustu času a vybírala, zkoušela, vymýšlela a organizovala s velkou pečlivostí a vše dotáhla do vyčerpání. Ve svatební den se pak všechno dalo dohromady jako skládanka, poskládalo se a zapadlo to do sebe jako puzzle. To, na čem jsme makali celý rok. Dva dny před svatbou naše snažení vygradovalo na celodenní úsilí a práci, v den svatby jsme pak byli na místě už v 9:00 ráno, přestože obřad se konal odpoledne a hosté měli začít přicházet po druhé hodině. Dřeli jsme od samého rána a přípravy vrcholily. A pak už jsme si to jen a jen užívali, i díky našim dvěma úžasným svědkům, kteří nám s celou organizací svatebního dne pomohli a bez nichž bychom to sami absolutně nezvládli. Dodatečně jim patří velký dík. Byl to nádherný den - všechno všecičko vyšlo přesně tak, jak jsme to celý rok plánovali, jak jsme si to vysnili. Nádherný zámek, prostředí jako z pohádky, počasí úžasné - slunečno a sem tam pár mráčků, takže vyšly kouzelné fotky, jídlo vynikající, obsluha milá a ochotná, personál moc příjemný, zábava povedená a všechno podle plánu. Povedlo se to na 100% a všichni jsme si to moc a moc užili. Pro mě to byl zážitek na celý život - komu by se taky nechtělo splnit si dětský sen - vdát se za milovaného člověka v těch nejkrásnějších princeznovských šatech, s krásným účesem a líčením, za krásného počasí a v nádherném zámku. Tento sen se mi splnil a já jsem velice šťastná. Kdybych to měla celé naplánovat znovu, nic bych neudělala jinak. Tímto dnem jsem se tedy stala mladou paní. Je to velice příjemný pocit, naším manželstvím se sice vůbec nic nezměnilo, jen jsme povýšili náš vztah na vyšší právní úroveň. Je to prima. Jsme velmi šťastní a zamilovaní a opravdu nám asi nezbývá než si přát, aby to prostě takhle bylo i nadálesmiley.

Na konci září jsme si pak ještě zpříjemnili dscn4251.jpgpřicházející podzim svatební cestou, která byla takovým připomenutím naší svatby a takovou tečkou za ní. Strávili jsme týden v prosluněné a vyhřáté Almérii ve Španělsku, kde jsme jak relaxovali, tak cestovali a navštívili spoustu krásných zajímavých míst. Bylo tam skutečně nádherně a moc jsme si to užilicool.

No a nakonec bych tu měla jednu dobrou zprávu pro všechny své příznivce. Po delší době jsem se vrátila opět k bruslení a tréninkům. Víte, je to velice těžké skloubit práci a koníčka, který je takto časově náročný. V dnešní době je ale pro mě práce samozřejmě na prvním místě, živí mě a nemůžu si dovolit jakékoliv narušování soukromými záležitostmi. Jsem ale moc ráda, když si můžu jít zabruslit - přeci jen, když něco děláte celý život, vryje se Vám to pod kůži a neradi to opouštíte. A to je i můj případ. Nejradši bych trénovala aspoň dvakrát do týdne, ale to není realizovatelné. Proto jsem musela najít jinou alternativu - využívám víkendy, svátky, dovolené. Jinak se to nedá a ráda bych se dostala na led tak často, jak to půjde. Když jsem si na ten led stoupla zase po té delší době, tak jsem najednou cítila, jak to mám moc ráda, jak mi tento specifický pohyb je příjemný a milý. A také bych byla ráda připravená, pokud by se někde objevila nějaká nabídka na show, protože bych velmi ráda do nějaké zase šla. Věřím, že bych to dokázala skloubit, koneckonců jsem si to už vyzkoušela při Zajícovi a šlo to tenkrát také. Proto se těším, co v tomto ohledu přinese příští rokwink.

No a to už je asi ode mně pro tuto chvíli všechno.dscn4004.jpg Několik zásadních bodů, které jsme společně rozebrali. Jsem ráda, že jsem se s Vámi mohla podělit. A teď už mi zbývá jen věnovat se nakupování dárků, pečení cukroví, dělání vánoční výzdoby a těšení se na vánoční svátky, které mám tak ráda. Moc si tento předvánoční čas užívám a přeji Vám, abyste si ho užili také. Těším se, až si o Vánocích odpočinu a budu se věnovat rodině a odpočívat - dokonce mám letos mezi svátky volno, takže budu relaxovat a nabírat energii do příštího roku. Už se moc těším, jaké nové výzvy přinese.

Teď už zbývá jen popřát Vám krásný zbývající předvánoční čas a svátky, užijte si je v klidu s rodinami a buďte šťastní. Do nového roku Vám pak přeji všechno nejlepší, hlavně pevné zdraví, spoustu štěstí, lásky a spokojenosti. Mějte se moc fajn a zase někdy společně.....

                                                                   Vaše Klárawink

 

Rok 2015 a druhá sezona Jen počkej zajíci

28.10.2015

Ahoj všem,

jsem velice ráda, že jsem konečně našla čas opět si, téměř po roce, sednout k napsání Newsletteru pro ty, kteří stále udržují kontakt s mými stránkami a zajímají se o mě. Musím po pravdě říct, že mi dělá velkou radost vidět ukazatele návštěvnosti tak vysoké, přestože moje aktivní kariéra už dávno dávno skončila. To jen potvrzuje fakt, že moje bruslení zatím skutečně neskončilo. Pokračuji dál a vystupuji v show, což mě velice baví a naplňuje.

Když už jsem to tedy nakousla, začala bych tedy u show Jen počkej zajíci, která pro velký loňský úspěch jede letos druhou sedsc04880.jpgzónu. Není to tak náročné jako loni, nicméně i tak to dá dost zabrat. Společné soustředění na znovuobnovení a dostání se do formy jsme měli poslední dva týdny v srpnu a zvládli jsme to bezproblémově. Naše turné pak začalo obnovenou premiérou 17.10. v Brně. Do Brna jsme však dorazili již o dva dny dříve a celé tyto dva dny pilně věnovali posledním nácvikům a pilování detailů. V pátek jsme měli bez účasti publika dvě generálky, které mě tak trochu unavily, ale při sobotních představeních mě únavy zbavilo publikum, které bylo úžasné a já jsem si obě představení náramně užila. Po dlouhé době jsem zase cítila, jak publikum doslova nabíjí energií a vybízí k dobrým výkonům. Byl to opět zážitek. Znovu jsem si uvědomila, jak moc mě to baví a pokud to bude ze všech možných důvodů možné, chtěla bych se profesionálnímu bruslení ještě nějaký čas věnovat. Je to už jednou provždy součást mého života a chtěla bych naučené věci ještě dále zúročit. Ale uvidíme, co přinese čas........nyní nás čeká ještě několik přestavení se "Zajícem", do konce roku budeme vystupovat ještě ve čtyřech městech. Trochu mě mrzí (a myslím, že nejen mě), že nemáme letos tak nabitou šňůru jako loni, kdy jsme měli přes 10 štací a cestovali jsme za nimi i na Slovensko. Myslím, že jsme letos měli minimálně ještě další dvě města zopakovat a přidat ta, která jsme loni neobjeli. To je ale vše, bohužel, věcí produkce, a s tím já nic nenadělám. Rozhodně bych ale moc ráda jela více štací, protože když už to umíme, tak proč to nepředvést? No, tak můžeme být rádi aspoň za těch pár štací, které letos máme a já si je hodlám užít úplně na sto procent. A doufám, že i Vy se na nás přijdete podívat a užít si to s námiwink.

Jezdit show je strašně fajn, ale je potřeba si aspoň občas mezi tím zatrénovat. Bohužel se mi v současné době nedaří chodit na tréninky tak, jak bych chtěla. Nedaří se mi to kloubit s mojí prací, která je celkem náročná a nedovoluje mi věnovat se mým koníčkům tak, jako to bývalo. Musím se zřejmě smířit s tím, že to tak v životě bývá. Jakmile člověk začne chodit od pondělí do pátku do práce a k tomu obhospodařovat vlastní domácnost, je to zabíračka všechno stihnout a koníčky, které se při škole stíhaly, se najednou už do toho samo o sobě náročného denního rozvrhu prostě nevejdou. Já jenom doufám, že se mi podaří najít do budoucna nějaký kompromis, kdy se mi podaří alespoň občas na ten trénink přijít, ale bude to hodně těžké......samozřejmě mluvím o krasobruslařském tréninku, co se týče pohybu jako takového, tak ten si obstarávám jak jen to jdewink.

Nevím sice, jestli už je na místě hodnotit uplynulý rok, ale vzhledem k tomu, že do konce roku už další Newsletter nevyjde, provedu to tedy nyní..........V tomto roce došlo totiž ke dvěma důležitým mezníkům, které velmi ovlivnily můj dosavadní život a já se o ně s Vámi podělím.

První věcí byla změna zaměstnání. Skončila jsem ve své dosavadní práci a od prvního března jsem nastoupila do nové, soukromé mezinárodní kosmetické firmy. Je to něco úplně jiného, než byla má dosavadní práce, nedá se to ničím srovnat. O hodně jsem si polepšila a to ve všech směrech, ale také musím daleko víc tvrdě pracovat, než dříve. Nic není zadarmo. Musela jsem si zvyknout na jiný styl práce a přizpůsobit se této práci i časově, což bylo ze začátku velice těžké. Ale stálo mi to za to, protože v současné době (kdy jsem v této společnosti již něco málo přes půl roku), můžu upřímně říci, že jsem tu moc ráda, přizpůsobila jsem se a baví mě to. Baví mě různorodost této práce a skutečnost, že pracuji s kosmetikou, kterou jsem odjakživa zbožňovala, mě naplňuje, je to krásné prostředí. Takže můžu jen doufat, že se mi bude dařit i nadále a budu se stále zlepšovat.

Druhým podstatným mezníkem byla událost, která vstoupila do mého života tento rok koncem ledna, a o které jste též byli informováni. _i0a7289-001.jpgAno, můj nejdražší dlouholetý partner mě požádal o ruku, což byl snad ten nejkrásnější a naprosto neočekávaný okamžik v mém životě. Vůbec nic jsem netušila, o to krásnější překvapení to bylo. Samozřejmě jsme začali hovořit o svatbě. Prvně jsme uvažovali o termínu v září, protože jsme se shodli, že se chceme vzít v létě. Takže buď připadalo v úvahu letošní léto nebo až to příští. Vzhledem k časové stísněnosti jsme se pak po společném zvážení rozhodli až pro příští léto. Sice nenaplníme, jak se říká, že svatba má být do roka od zasnoubení, ale to nám vůbec nevadí, chceme totiž náš velký den dokonale a v klidu připravit a nechceme s přípravami spěchat. Chceme si je užít a nešílet u toho, že nás tlačí časwink. V současné době máme zařízeno již to nejdůležitější, ten základ, který je potřeba + nějaké doplňkové záležitosti. Nicméně i tak nám ještě spooooustu věcí chybí, a na kterých postupně pracujeme jak v současných dnech, tak na nich budeme pracovat po novém roce, celé jaro a začátek léta. Zkrátka abychom všechno zařídili co nejlépe a podle našich představ.

Co tedy můžu nyní prozradit, že naše svatba proběhne příští rok koncem července na jednom pražském zámečku. Detaily si prozatím nechám pro sebewink. Přípravy mě ovšem velice baví, beru to spíše jako radosti než starosti, je to hrozně fajn vytvářet všechno podle svých vlastních představ a skládat jednotlivé části jako stavebnici, ze které vyjde něco neuvěřitelně krásného a naplňujícího.

Nemůžu si v současné době opravdu na nic stěžovat, mám se moc dobře a prožívám krásný život po boku toho nejúžasnějšího člověka pod sluncem. Přestože sluníčka už si teď moc neužijeme, spíše se nám přiblížila zima, chladno, sychravo a brzká tma. Ale čím blíže to bude k Vánocům, tím pozitivnější to zase bude, až se celé město rozsvítí vánoční výzdobou a my budeme jako šílení o adventu shánět dárky a péct cukrovílaugh. Těším se na to.....

No, tak myslím, že dneska už to bude asi všechno. Je to dlouhé, ale předpokládala jsem to, vzhledem k tomu, že je to jediný Newsletter tento rok. Ale slibuji, že se do příštího roku polepším a napíšu Vám alespoň zase dva. Přeji Vám krásné podzimní dny a příjemný zbytek roku.

Mějte se krásněsmiley                           

                                                        Vaše Klára