Jdi na obsah Jdi na menu
 


Od zvláštního jara přes trochu normálnější léto až k podivnému podzimu

1.11.2020

Ahoj ahoj ahoj úplně všemsmiley.

Jako obvykle každý rok touto dobou pro Vás píšu podzimní novinky, proto se a21i0108.jpgchystám i dnes, v tomto pošmourném podzimním ránu, usednout ke svému PC, abych pro Vás napsala pravidelný hodnotící Newsletter. Situace je ovšem trochu jiná než před rokem. Poté, co jsme na jaře absolvovali první vlnu celosvětové pandemie, jsme prožili celkem normální léto, kdy už to vypadalo velice nadějně, že bychom se z ní mohli začít vzpamatovávat, tak v tu ránu se to koncem srpna zase začalo obracet a my jsme opět skončili uvězněni ve druhé vlně řádění této otravné nemoci. Takže teď, v současné době jsme opět v nouzovém stavu a pod absurdními restrikcemi, které nám toho tedy zrovna moc nedovolují. Ale bohužel se nedá nic dělat, musíme to brát tak, jak to je a přizpůsobit se jim. Jinak se nám toho protivníka nepodaří porazit. Musíme se o to pokusit, protože všichni bychom se velice rádi vrátili k našemu normálnímu životu tak, jak jsme na to byli zvyklí ještě před rokem touto dobou.

Ve svých pravidelných příspěvcích jsem se s Vámi dělila na jaře i v létě o zážitky, které jsem během aktuální doby prožila. A protože se to v létě začalo trochu obracet k lepšímu, i já jsem vyhlížela podzim jako příjemnou začínající sezónu plnou divadel, kina, obchodů a nakupování v nich, vlastivědných vycházek a spoustu dalších kulturních událostí. Boa21i0075.jpghužel, jsme nuceni podzim prožít stejně jako jaro, v naprosté kulturní a i sociální absenci. Nedá se ale nic dělat. Musíme to zvládnout a říkat si, že když to teď vydržíme, tak potom to bude o to lepší. Proto Vám tedy v nejbližší době určitě nepřinesu žádný podzimní kulturní článek, kde bych se s Vámi podělila o své zážitky a zkušenosti a doporučila Vám nějaké eventy k navštívení. Bohužel, též mě to samotnou velmi mrzí. A ani ten výhled těch klasicky krásných Vánoc není moc optimistický, poté co jsem se dozvěděla, že snad ani ty klasické vánoční trhy by neměly být. Tak to už ale bude naprosto postrádat jakoukoli vánoční atmosféru. No ale nepředbíhejme, k Vánocům je to přeci jen ještě relativně daleko, ještě téměř dva měsíce a za tu dobu se ještě může změnit věcí, opravdu hodně. Radši téma Vánoc ještě odložíme a půjdeme se věnovat aktuálnímu času. 

Jsme nyní v plně probíhajícím podzimu. Je to mé nejméně oblíbené roční období. Jo to takový ten podzim ze začátku, ještě se sluníčkem a příjemnými teplotami, to se mi ještě líbí, ale takový ten blátivý, pršavý, lezavý a sychravý podzim, to mi leze na nervy. V podstatě začíná změnou času na konci října, protože img_20200906_152747.jpgse nám ráno i večer začne snášet neúprosně tma, takže brzy ráno, když vstáváte do práce, tak už je tma a teď už před pátou hodinou, než odcházíte z práce, už je zase snesena tma a bude to bohužel jen horší. Do toho je zima a lezavo, že by psa nevyhnal a občas ještě prší. Brrrr. Už aby byl zase ten ošklivý podzim za námi. A doufejme, že si odpluje i se všemi svými restrikcemi a omezeními a my budeme mít aspoň trochu příjemnější zimu. Taky ji sice nemám ráda, ale ta není tak hrozivá jako to, co nás čeká teď. No, takže to jsme si probrali podnebí a počasí a nyní bychom se mohli pobavit o tom, jak se s tímhle vším vyrovnávat. Já jsem ale nakonec docela v pohodě, jsou lidi, kteří jsou na tom hůř. Já se snažím ke všemu přistupovat pozitivně a případně to pozitivum předat i do svého okolí tam, kde třeba chybí. Snažím se s aktuální situací vyrovnat po svém a hlavně se z ničeho nehroutit, protože to je úplně zbytečné. Člověk si v každé situaci, ať je sebenepříjemnější, musí najít něco pozitivního a radostného - a věřte mi, opravdu to jde, musíte ale taky trochu chtít a jít tomu naproti.

O mně je všeobecně známo, že jsem veliký puntičkář a silně pořádkumilovný tvor, který img_20200815_150407.jpgmusí mít všechno dokonale naplánované a zorganizované. Potom jsem naprosto spokojená. Doma si neustále udržuji pořádek navzdory ne moc pořádkumilovnému manželovi, který je v tomhle spíš můj opaklaugh. No asi jako ve většině domácností. Hodně času strávím udržováním našeho naprosto dokonalého bytu, který jsme dávali dohromady přes rok, aby vypadal tak, jak vypadá. A mně nesmírně baví ho udržovat. Pořád je to uklízet, organizovat a přerovnávat, dělat ve věcech přehled. Samozřejmě dělám spoustu dalších domácích prací, které zná každá žena, typu vaření, pečení (které mě ale oboje baví), praní, žehlení atd. Každý den je třeba se s něčím takovým zabývat a je fajn mít všechno pod kontrolou. Když jsem tak začala o té domácnosti, tak doufám, že si teď nemyslíte, že jsem jenom doma. To rozhodně ne. Všechny tyhle věci dělám, když doma jsem, tak nějak automaticky. Ale já největší část dne trávím ještě pořád v práci.

Ano, slyšíte dobře, já pořád chodím normálně do práce. Mým nejdražším živitelem je stále Ernst & Young. A dneska neváhám říct, že doufám, že to tak bude už napořád. Ano, dneska mám z toho tenhle pocit. Je to práce, která mě velice baví a naplňuje, našla jsem se v ní a jsem ochotna se jí hodně obětovat. Věřte nebo ne, Ernst & Young je mým živitelem již pátým rokem. Je to neuvěřitelné. Sama, když si to občas a21i0302.jpguvědomím, tak mi přeběhne mráz po zádech z toho, jak dlouho už to je a nezdá se mi to. Jsem tu nesmírně šťastná a spokojená. V současné době se starám o tři manažery - daňové poradce. V létě proběhla nějaká škatulata, takže ve výsledku z těch původních, co jsem měla, mám už jen jednu ženu, manažerku a associate partnerku, s kterou to táhnu po celou dobu od mého nástupu sem. Zbytek se mi ovšem vyměnil a nyní mám celkem čerstvé dva manažery, jednoho od léta a druhého dokonce až teď od října, takže jsme teď spíš v takové zabíhací fázi, kdy to všechno ještě zažíváme a upravujeme tak, aby nám to vyhovovalo. Ale oni jsou všichni velice hodní a milí, takže nám to jde zatím velice dobře. Ale i to je fajn zkušenost. Já beru každou, která jde kolem a jsem vždycky ráda, když tu svoji práci můžu obohatit o něco dalšího. Mám štěstí, že je to typ práce, která mně sedí. A taky, že se mi podařilo se sem kdysi dostat a zaběhnout se tady. To byl jeden z mých životních majstrštykůlaugh. Jinak samozřejmě jako společnost též bojujeme s restrikcemi a omezeními, dnes pracují prakticky všichni na homeofficech, ale já jako jedna z mála posledních chodím pořád do toho officu. Naštěstí se pro mě našla taková možnost, že tam můžu chodit. A proč? Protože v a21i0330.jpgpráci mám svoje zázemí k práci, to především, mám tam po ruce všechno, co k vykonávání práce potřebuji. A co taky kromě toho říkám dalšího? Tak hlavně to, že v práci mám pohodlný pracovní stůl, výbornou kvalitní kancelářskou židli a hlavně veliký monitor, který si každý den připojuji k notebooku, a s kterým jediným pracuji. Řeknu Vám, že kdybych měla doma pracovnu s těmito třemi věcmi, nebudu váhat a klidně doma zůstanu. Jenomže to nemám a já si opravdu odmítám ničit krční páteř hrbení u mrňavého notebooku na kuchyňské židli u kuchyňského stolu. Krční páteř, kterou jsem měla před pár lety ve velmi špatném stavu, se nám podařilo díky pravidelným návštěvám na fyzioterapii dát celkem do kupy a já odmítám všechnu tuhle letitou práci jen tak zahodit. A proto stále poctivě docházím do práce, sice jsem tam skoro sama, ale hlavně, že můžu být u svého pracovního stolu se židlí a velkým monitorem. Zvládla jsem to takhle na jaře, tak to zvládnu i na podzim. Sice tady mám díky nepřítomnosti ostatních asistentek daleko víc práce než předtím, ale já to zvládnu. Však ono to je zase dočasné a s touhle vyhlídkou mi to celkem ochotně jdesmiley. Práce je moc fajn a ještě zde musím zmínit jednu věc - jsem strašně vděčná osudu, že mě zavál právě do této společnosti, tohoto druhu, a že tu práci pořád mám a velice si toho vážím, že ji můžu i v těchto těžkých a21i0173.jpgdnech dělat. Díkybohu, že jsem ve společnosti daňových poradců a právníků, a že ta společnost je opravdu veliká, protože ona tohle zvládne ustát a my to neodneseme. Máme svoji práci dál. Vidím to dnes všude kolem sebe, jak dopadají lidé i známí, kteří o práci přinejmenším přišli, např. vlivem uzavření všech restaurací a služeb. Zaplaťpánbůh, že i můj nejdražší mužíček má také stále práci, protože taky jsme zatíženi každoměsíčním splácením hypotéky a nedovedu si představit, že bychom najednou ty příjmy neměli. Děkuji za to, že pracujeme v takových oblastech, kde jsme nemuseli ani jeden řešit ztrátu příjmu a existenční záležitosti. Protože vidím, jak někteří lidé dopadli a není to opravdu dobré. Doufejme všichni, že se tahle nepěkná věc přežene a my se všichni budeme moct vrátit k normálním životům.

Je to nemilé. Ano, a proto musíme všichni udělat maximum pro to, abychom se k nim mohli vrátit co nejdříve. Vím, že už to asi všem leze na nervy, protože se to opakuje pořád dokola, ale opravdu je dnes potřeba se chránit. Hlavně nošení roušek a dodržování hygieny jsou nejdůležitější pravidla, která bychom měli dodržovat. Přitom ale bychom neměli pořád jen zůstávat doma, co nejvíce to jde chodit na vzduch a zhluboka dýchat. Já můžu přidat také pár věcí, kterým holduji já, a které si myslím, že by mi v tomto období mohly pomoci. Není to nic nového a objevného, ale jsou to zásady, které by měly pomoct. Občas se mě na to někdo ptá, takže jsem si říkala, že bych Vám tu mohla touto cestou něco nastínit a buď si z toho něco vezmete nebo ne, to už bude na Vás. Ostatně já toto dodržuji i mimo pandemii, je na tom postavena moje teorie o správném způsobu žití. Takže kdo máte zájem, nahlédněte do mojí kuchyně. Kdo nemáte, přeskočte následující odstavecwink.

Všichni o mně vědí, že jsem silný podporovatel zdravého životního stylu a zásad, o to je to pro mě nyní lehčí, že nemusím dělat nic nového, jen posílím ještě to stávající zavedené. Snažím se obecně svůj organismus udržovat v co nejlepší formě. Koneckonců byla jsem k tomu předurčena tím, že jsem velmi aktivně sportovala a k tomu prostě zdravý životní styl patří. V první řadě dodržuji určitý jídelníček. Někomu by se možná zdál málo img_20200529_074331.jpgrozmanitý, mně přijde fajn, ale je to možná tím, že jsem prostě už zvyklá. Jím třikrát denně, žádné svačiny ani ujídání mezi těmi třemi jídly. Ráno poctivě jím snídani, mám asi pět druhů snídaní, které točím pořád dokola. Obecně jím pouze bílý řecký jogurt a to tak ráda, že je součástí mého jídelníčku velice často a v různých obměnách. Kupuji si ho na kila po kyblících a střídám ZORBU (který je k sehnání v TESCU nebo v LIDLU) a FAGE, což je jogurt dovážený skutečně až z Řecka, a pro který si pravidelně jezdím do malého řeckého obchůdku tady v Praze. Ráno si do misky k němu přidávám trochu džemu, hrst oříšků (para, kešu, mandličky) a sušené plody, např. meruňky, brusinky, datle nebo fíky. Tenhle jogurt miluji tak, že o něm říkám, že je na něm postaveno moje žitílaugh. Další snídaní je slaná snídaně v podobě celozrnného pečiva. Pečivo kupuji domů obecně jen celozrnné, naučila jsem na něj i manžela. Já osobně mám nejraději pečivo, které je hodně tmavé a má v sobě hodně zrníček, semínek a třeba i oříšků nebo brusinek. A k němu dvě vajíčka a pár kousků nějakého sýra. Doporučuji třeba německý ementál nebo královský sýr z LIDLU či mozzarellu. K snídani mám taky ráda ovesnou kaši, která když přijde na řadu, dělám si ji většinou s banánem anebo lesním ovocem. Co se týče mých obědů, img_20200524_074859.jpgtak budete se divit, ale já téměř nejím teplé jídlo. Jím různé saláty, bohaté na zeleninu nebo ovoce, dochucené zase třeba nějakým tím semínkem. Nebo opět figuruje bílý řecký jogurt, tentokrát s nějakým lesním ovocem nebo banánem. Nebo opět něco na způsob slané snídaně. Anebo když mám opravdu potřebu něčeho teplého, postačí mi kousek kuřecího steaku třeba s grilovanou zeleninou nebo s rýží. Na večeři toho nesním už moc, také zde figuruje bílý řecký jogurt s lesním ovocem nebo banánem anebo něco malého slaného. K pití střídám pouze ovocné čaje a vodu, perlivou vodu, kterou si doma děláme sami v Sodastreamu. A další pravidlo - snažím se jíst nejpozději v 17:30. Tak tohle je takové přiblížení mého jídelníčku. Asi jste sami poznali, že je spousta věcí, které se v něm vůbec nevyskytují a sami asi dokážete odhadnout, které to jsou a proč jsem je definitivně vyloučila. Vypadá to pro někoho možná hodně osekaně, ale věřte mi, je to promyšlené do posledního detailu, takže ta strava by měla obsahovat všechno to, co potřebuje můj organismus k tomu, aby dokázal fungovat a mít energii a přitom zůstával bez zbytečných kalorií navíc. A jsou to opravdu samé dobré věci. Ale abyste si nemysleli, že nemám ráda sladké, tak to mám a občas si ho i dám, ale naučila jsem se ho jíst tak, aby mi kaloricky neuškodilo. Většinou jde o velikost a o druh - mám velice ráda listové záviny s různými náplněmi, které si dokážu jak udělat sama, tak koupit (třeba zase v mnou opěvovaném LIDLUlaugh). Závin třeba s tvarohovou, pudingovou nebo pudingovo-malinovou náplní jsou skvělé. Potom se přiznám, že miluji jablečný farmářský koláč, který se též dá koupit anebo ho taky umím udělat. A také mám velice a19.jpgráda i makový či ořechový závin z tvarohového těsta s rozinkami. Též dokážu vyrobit sama. Co si ovšem nedovedu vyrobit sama a přivezla jsem si tuhle dobrotu kdysi z Turecka, je halva - pistáciová, kakaová či vanilková. To jsou opravdu dobroty. Tak tohle jsou věci, které mi opravdu chutnají, ale dávám si je maximálně jednou za 8 dní, vždycky pouze na snídani a v určitém nepřehnaném množství. A při tom všem, co všechno aktivně dělám, se to vyrovná a je to naprosto v pohodě.

Samozřejmostí, která podporuje zdravé stravování a životní styl, je fyzická aktivita. Nikdy jsem se netajila tím, že na to, abych nějak vypadala, jsem vždycky musela dřít a omezovat se, nikdy jsem neměla nic zadarmo. Cvičím každé ráno po probuzení, téměř hodinu. Večer po práci chodím denně běhat a do toho se snažím ještě zakomponovávat ostatní sporty - občas se dostanu na trénink na ledě, od jara do podzimu chodíme s manželem na inliny, taky se známými na ping-pong a badminton, nyní konám hlavně dlouhé procházky. Samozřejmě o víkendech, ale nasadím sluchátka, vyrazím ve dvě hodiny z domova a přijdu třeba až kolem půl šesté. Jdu velice svižnou chůzí a dovedu ujít opravdu veliké vzdálenosti. Všechna fyzická aktivita je dobrá, je důležité proto ani teď nezůstávat doma a chodit ven. Při běhání a rychlé chůzi a jim  podobných sportech totiž dochází nejen k upevňování fyzické kondice, ale také k posilování imunity a obranyschopnosti organismu, ale také k udržování pěkné postavy. img_20201011_123023.jpgCo bych asi ještě zmínila je, že byste měli brát nějaké vitaminy, což se také omílá pořád dokola. Hlavně tedy C a D, které beru tedy i já. Jsou to podporovatelé tohohle všehowink.

No, tak to bychom měli tedy tu zdravou část a už asi pomalu nebude zbývat nic, než se s Vámi rozloučit. Bohužel, v současné době není moc jiných témat k probírání, navíc když máme skoro všechno zakázáno. Ale o to víc se člověk musí snažit užívat si život třeba takhle individuálně po té sportovní stránce a věnovat se sami sobě a své druhé polovičce. Takže Vám všem přeji, abyste byli jen a jen zdraví, jak nejvíc to jde. Abyste i v tomto období dokázali být optimističtí a užívat si života. Však ono to není na pořád, ono to zase časem odezní a pak se vrátíme hezky zase k našim kulturním životům. Já to vidím docela dobře. Dodržujme nastavená pravidla a ono to zase přejde. Držte při sobě, mějte se rádi a dokažte si na maximum užívat aspoň to, co nám nyní zbylo. Mějte se v rámci možností krásně, užívejte si jeden druhého a ten podzim spolu určitě nějak zvládneme.

Věřím, že až se potkáme při příležitosti Vánoc, už to bude všechno lepšíwink

Držím Vám palceheart

                                                                                           Vaše Klára

 

 

Dovolená na KORFU

26.7.2020

Ahoj všichni, pozdrav všem v tomto parném létěwink.

Stejně jako každý rok, i letos jsme s mojí nejdražší polovičkou přemýšleli, kde strávíme letos v létě naši každoroční dovolenou. A protože jsme po dva uplynulé roky strávili dovolenou zde v img_20200714_112709.jpgČechách a poznávali krásy naší republiky, tento rok jsem navrhla dovolenou v zahraničí, abychom to zase vyrovnali a změnili trochu prostředí - z českého na to středomořské. Přemýšleli a realizovali jsme to poměrně brzy - již v listopadu loňského roku a to ze dvou důvodů. Jednak pokud si koupíte zájezd do konce prosince, kanceláře dávají velice výhodnou first minute cenu a jednak proto, že můj manžel si musí v lednu nahlásit v práci dovolenou na celý kalendářní rok. Takže proto jsme věc řešili již na podzim a zajistili jsme si tehdy velmi hezký zájezd do Turecka. To jsme ovšem ještě zdaleka netušili, co nás v novém roce čeká, a jak celosvětová pandemie zasáhne do našich životů. V průběhu jara byly takové chvíle, kdy jsme si mysleli, že nepojedeme na žádnou dovolenou. Taky došlo k jejímu zrušení a dostali jsme od kanceláře voucher na novou. Měli jsme štěstí, že jsme ji měli naplánovanou na červenec, protože do té doby opadlo spoustu opatření, která zabraňovala cestování a pomalu se během června začaly otevírat některé destinace. V podstatě nám bylo jasné, že skončíme někde v Řecku, protože to jediné zůstalo pandemií téměř nezasažené. Čekali jsme do konce června, jak se situace vyvine, protože věci se měnily ze dne na den. A potom jsme si domluvili schůzku v kanceláři, kde jsme dostali asi tři nabídky, shodující se s našim termínem, který pro nás byl nejpodstatnější z hlediska udržení. Byloimg_20200714_082518.jpg by velice komplikované termín měnit už jen z hlediska naplánovaných dovolených v práci, a tak jsme byli velmi šťastní, když pro nás paní našla stejně honorovaný hotel na Korfu. Neváhali jsme, bylo to jasné na první pohled.

Vrátili jsme se před několika dny a já bych Vám velice ráda povyprávěla o našich zážitcích, které jsme tam prožili, a jak jsme se tam měli. Přestože jsme na řadě výletů byli poznamenáni bezpečnostními opatřeními kvůli COVIDU, i tak jsme si to užili naprosto krásně. Odlétali jsme večer, takže ten den jsme od rána balili, odpoledne jsme pak zamířili na letiště a někdy kolem sedmé hodiny jsme letěli. Na letišti i v letadle jsme tedy museli mít roušky, naštěstí cesta na Korfu, které je nejsevernějším ostrovem Řecka a je nejblíže Evropské pevnině, trvá jen necelé dvě hodiny, takže jsme ji nemuseli mít aspoň tak dlouho. Nicméně po přistání na Korfu jsme ji opět museli mít celou dobu na letišti a celou cestu autobusem do hotelu. Když jsme dorazili do našeho resortu, bylaimg_20200714_085628.jpg jsem moc ráda, že si ji konečně můžu sundat. Bylo to už velmi pozdě večer, tak jsme skoro ani nevybalovali a rovnou šli spát. Byli jsme unavení, ale bohužel jsme hned museli řešit jednu nepříjemnost - opravdu hrozně nám vrzala postel. Ale opravdu. Vrzavý zvuk doprovázel každý náš sebemenší pohyb, takže ve výsledku jsme nespali celou noc a ráno byli pěkně rozlámaní a nevyspalí. Okamžitě jsem šla problém řešit na recepci a měli jsme štěstí, poslali nám obratem údržbáře, který dorazil s vrtačkou, na posteli utáhl nějaké šroubky a skutečně tak problém vyřešil. Naštěstí, jinak bychom si museli vyžádat jiný pokoj a bylo by to zase komplikované.  A taky naštěstí tohle byla první a poslední komplikace, kterou jsme tu zažili. Mezitím, co jsme řešili tuhle záležitost, se tak nějak prolouplo sluníčko a začal nový krásný den - náš první na dovolené.

Začali jsme snídaní a hned poté jsme šli udělat nějaké fotky, zatímco jsme čekali na dopolední schůzku s naší delegátkou, která nám mimo jiné představila nabídku výletů, z které jsme si rovnou tři vybrali. Vždycky chceme co nejvíce poznávat místo, kde zrovna jsme a tady se nám toho podařilo vidět celkem dost, img_20200714_112640.jpgprotože Korfu je malý ostrůvek a je možné ho  o to rychleji prozkoumat. První výlet máme naplánovaný už na zítra, takže dneska si musíme především odpočinout, abychom na něj měli dostatek sil. Celý první den tak trávíme na lehátkách na krásné vyčištěné dlažbě u bazénu a objevujeme, jak to tady funguje, a také jak velký máme náš hotelový areál. Skládá se z několika budov označených písmeny a mezi nimi jsou zahrady a celkem tři velké bazény. Je to poměrně velký komplex, ovšem trochu nevýhodou je, že za jeho vraty není žádná promenáda, kam by se člověk mohl jít večer pocourat na procházku mezi taverny a obchody. Je to takový konec světa, protože za tou hotelovou zdí začíná asfaltka a nedá se tam v podstatě nikam moc jít. Jediná nejbližší destinace, kam se dá dojít za 30 minut rychlou chůzí, je městečko Roda, kam jsme se pak později také vypravili, ale k tomu se ještě vrátím. Nyní ale užíváme první chvíle u bazénu, u moře a nasáváme sluníčko a jeho pozitivní energii. Je tam tedy opravdu veliké horko, odpoledne se tam na sluníčku nedá vůbec být. Vždycky dopoledne nejdéle tak do jedné a pak až tak ve čtyři. Mezitímimg_20200720_074053.jpg je to pro nás středoevropany nepřežitelné. Celý hotel spojuje veliký bar, je to hotel s all inclusive, takže tu funguje pro všechny stejně, otevírá hned po snídani a je otevřený až někdy do půlnoci. Výhodou all inclusive je pro mě osobně to, že si můžu dát oběd tak, jak jsem zvyklá a je tu neomezeně pití, takže si už nemusíme nic dalšího kupovat. Odpočíváme a užíváme první dny, večer jsme po předchozí probdělé noci trochu unavenější, takže hned po večeři jdeme na pokoj, kde si pouštíme film a jdeme poměrně brzy spát, protože zítra vstáváme a frčíme na náš první výlet.

Naším prvním výletem je okruh ostrovem. Celým výletem nás provází velice sympatická průvodkyně, která je od cestovky, a která nás vítala už na letišti. První zastávkou je nejfotografovanější místo celého Korfu a to je kostelík Vlacherna. Tento kostelík je vybudovaný na malém ostrůvku, kam tedy vede cesta, img_20200715_093240.jpgale je uprostřed moře. Hned vedle je pak přes celou úžinu vybudovaná hráz, která vede až na protější břeh a asi 200 m od této hráze začíná přistávací dráha místního letiště, což je taková zajímavost, protože je to jedna z nejkratších drah, co existují. Turisty sem vozí proto, že když se postaví na tu hráz proti té přistávací dráze, tak když přistává letadlo, v podstatě přeletí těsně nad jejich hlavami. Vždycky se ráno informují na místním letišti, kdy přesně bude letadlo přistávat a na tu hodinu tam pak turisty dopraví. Zažili jsme to a je to opravdu zážitek, je to děsná síla, hluk a skutečně máte pocit, že Vám vezme podvozkem o hlavu. Když jsem viděla tu přistávací dráhu, spojilo se mi to s naším příletem, protože ona je vyvedena do moře a vypadalo to, že přistaneme do vody. Když jsme tedy absolvovali tuhle podívanou, navíc v ranním slunci, bylo to opravdu krásné. Naší další zastávkou se stalo hlavní město Kerkyra, kde nás dovezli pochopitelně do centra a prošli s námi nejznámější budovy a zákoutí. Asi nejpozoruhodnější byla budova muzea asijského umění, zároveň jsme prošli i místní promenádu, navštívili kostel sv. Spiridona a prošli uličkami s obchody a tavernami, takovou místní nákupní zónu. Také jsme měli možnost z různých vyhlídek nafotit Benátskou pevnost, kde v současnosti sídlí místní univerzita. Mimochodem jsme se dozvěděli, že průvodcovství se zde na Korfu studuje jako samostatný univerzitní obor.

Po návštěvě Kerkyry směřujeme dál do rodinné likérky Vassilakis. To je opravdu samostatná kapitola, pro nás to byl opravdu veliký zážitek, protože tahle likérka se především zabývá zpracováváním místní speciality zvané kumquat a dělá z ní neskutečné množství věcí. Kromě toho nabízejí i spoustu jiných pochutin a toimg_20200715_123936.jpg jak k jídlu, tak k pití. Když přijdeme dovnitř, už tam na nás čeká ochutnávka skutečně všeho, co oni nabízejí, je toho kvantum. Co mě osobně nejvíce chutná, je kandovaný kumquat, je to sytě oranžový válcovitý plod, asi tak velikosti angreštu, který musíte strčit do pusy jako celek, abyste uvnitř rozkousli a teprve tam se Vám rozlije opravdu dokonalá šťáva, která je velice citrusová a osvěžující, což zejména v tom vedru přichází velice k chuti. Dále nabízejí z kumquatu marmelády, kandované ovoce v láku,  medy, neskutečně mnoho likérů a alkoholu, také variantu obalenou v cukru, nebo doplněnou ořechy. Kromě toho také zpracovávají i olivy, dělají fíkovou pastu a různé druhy mandlí obalované v různých typech obalů, např. v sezamu či v cukrové krustě. No návštěva úplně pekelná pro naše peněženky, protože kumquat jsem si zamilovala na první pohled, a tak jsme si toho odtamtud odvezli opravdu hodně. Ještěže máme váhový limit na zavazadlo 23 kg. Nakoupili jsme zde i spoustu dárků. Naše chuťové buňky jsme potěšili, peněženku jsme ale měli o dost lehčí. Ale to vůbec nevadí, protože když už si něco dovézt domů z Korfu, tak přece tohle je to nejtypičtější, co to může být.

Opouštíme likérku a vydáváme se do dalšího kouzelného místa, malebného pobřeží Paleokastritsa. Tady máme možnost se rozhodnout, jak strávíme čas zhruba dvě hodiny a my se rozhodujeme okamžitě, img_20200715_135050.jpgže pojedeme lodičkou na "Rocks and Caves". Tohle místo je známé pekelně nádhernou vodou, slévají se tu různé barvy moře a to já úplně miluji tohle fotit. Je to nádherné, když se slévají dohromady různé odstíny průzračné vody, tyrkysové, tiffany blue, královská modř, tmavší námořnická modř atd. To bych se ucvakala. Takže po téhle nádherné vodě jedete takovou menší lodičkou obdivovat skály a jeskyně, lodička nás zaveze vždycky co nejblíž a do všech jeskyní, které tu jsou, takže si můžeme všechno vyfotit zblízka. Trvá to asi 45 minut a je to další zážitek jako hrom. Poté už zjišťujeme, že mám hlad, takže se usazujeme v kouzelné restauraci, která je vybudována s výhledem na tuto překrásnou zátočinu, takže i při obědě se kocháme výhledy. K obědu jsme si dali něco, co nás oba v nabídce ihned zaujalo a to kuře s kumquatovou omáčkou, rýži a zeleninu. Když už kumquat, tak ho chceme ochutnat i v jiné podobě a výsledek je opravdu velice dobrý. Tohle nám tak akorát vystačilo na daný čas a vydáváme se ještě na jednu vyhlídku v horách Bella Vista, odkud vidíme Paleokastritsu z ptačí perspektivy, takže si to můžeme nafotit ještě odsud. Naší poslední zastávkou na této cestě je vesnička Makrades, kde nás už čeká jen další utrácení, protože nás zavezou do obchodní zóny a tady jsme zase úplně ztraceni, protože img_20200715_150149.jpgmáme další ochutnávky a na základě toho další nakupování. Zde koštujeme hlavně marmelády, takové množství různých exotických příchutí jsem snad ještě neviděla, medy, pak tu prodávají i speciální olivovou pálenku, kterou neprodávají nikde jinde na ostrově, jen a pouze v této vesničce a také zde nabízejí hromady kosmetiky, samozřejmě s kumquatem a olivami. Rostík se našel spíš u té pálenky, já jsem se zasekla u kosmetiky. Výsledkem byly zase další nákupy. Odvezli jsme si několik druhů marmelád, lahvičku pálenky a já tašku kosmetiky. Takže máme hned druhý den pobytu nakoupeny všechny dárky a suvenýry, takže to je vlastně velice dobrý výsledeklaugh. Potom už se vracíme zpátky domů. Byl to nejhezčí ze všech výletů, které jsme měli, nejplnější na zážitky. Bylo to všechno krásné, co jsme ochutnali, výborné a strašně rychle to uteklo. Den pryč jako bychom jen luskli prsty. Večer znovu prohlížíme nakoupené věci a jsme nakonec spokojeni, že máme alespoň nějaké typické suvenýry pro nás i pro ostatní. Večer jsme opět unavení, spát jdeme brzy.

Začíná nám další volný den s vyhlídkou strávení na lehátkách při slunění, v bazénu a u moře. Je zajímavé, jak na mě působí sluníčko a ověřuji si to pořád dokola a tady obzvlášť. Jak mě posadíte nebo img_20200714_112812.jpguložíte na sluníčko, do deseti minut začínám klimbat a klidně jsem schopná i usnout. Dneska, kdy na mě začíná doléhat únava z předchozích dní a řekněme i taková celková únava po celém náročném roce, odpoledne usínám asi na dvě hodiny. Vylezla jsem ze stínu asi v 15:30, že se budu slunit, natřela jsem se včetně obličeje, zavřela si oči a propadla se do spánku ani nevím jak. A daří se mi spát takto skoro dvě hodiny, probouzím se kolem 17:30, můj manžel se tomu musel smát. Holt únava dolehla a organismus si řekllaugh. Organismus si vždycky řekne o to, co chce. A co opravdu potřebuje. Naštěstí jsem se nijak nespálila a to nikdy za celý pobyt, protože mám docela základ z pravidelných udržovacích návštěv solárka a z domácího opalování na balkoně. Takže jdu rovnou do příjemně nahnědlé barvy. Musím říct, že mi v tomhle solárko docela pomáhá, protože když jsou návštěvy pravidelné po celý rok, ale zároveň nastavené tak, aby neškodily nadměrným množstvím, mám pak velice hezký základ pro letní opalování. Nutno říct, že od té doby, co jsem ho začala pravidelně navštěvovat, jsem se v létě nikdy nespálila. Ale to jsem odbočila. Tento den tedy prolenošíme, já také hodně čtu, mám s sebou několik časopisů, ke kterýmimg_20200720_074448.jpg jsem se doma nedostala a tak jsem ráda, že se můžu v klidu věnovat jejich louskání. Také jsem se v jednom z nich dočetla o vynikajícím receptu na takovou letní variantu bábovky, kterou jsem po příjezdu domů hned vyzkoušela a dopadlo to opravdu skvěle, rodina se po ní může utlouct a zmizela okamžitě. O recept se s Vámi podělím ve své kuchařské rubricewink. Můj manžel ji dokonce vychválil, že je lepší, než ta klasická varianta. Večer po večeři se jdeme projít, ale není tu moc kde. Je tu jedna cesta, která vede někam nahoru do takové vilkové čtvrti, kde je ale část těchto vilek úplně prázdná a je to takové trochu strašidelně opuštěné. Obejdeme tuhle čtvrť a sejdeme zase nějakou oklikou zpátky k moři na pláž, kde se ještě chvíli brouzdáme v písku a nakonec už jdeme domů. Musíme si připravit věci na další zítřejší výletsmiley.

Další den nás čeká lodní výlet s názvem PAXOS - ANTIPAXOS. A protože je to lodní výlet, tak musíme být v přístavu včas a vstáváme ráno velmi brzy, aby nás autobus společnosti SARRIS, která pořádá tyto výlety, stihl všechny nabrat a dovézt. Lodička je velice pěkná a příjemná, ovšem když si img_20200717_121057.jpgnajdeme místa na horní palubě, je jasné, že do nás již brzy začne prát sluníčko, takže se musíme pořádně nasprejovat opalovacím přípravkem. Poté už vyplouváme vstříc dalšímu dobrodružství. Protože vyplouváme z přístavu hlavního města Kerkyry, můžeme si nyní prohlédnout její břehy, pobřeží a další pamětihodnosti z vody. Obeplouváme také Benátskou pevnost, kterou jsme viděli už při návštěvě Kerkyry předevčírem. Čeká nás zhruba dvou a půl hodinová plavba, takže se usazujeme a po vyfocení pár fotek se oddáváme kochání moře a slunění. Za dvě hodiny už se pomalu blížíme k prvnímu z ostrůvků zvanému ANTIPAXOS. Je to ostrůvek, který nenavštívíme přímo, ale absolvujeme něco podobného jako v Paleostritse. Fotíme si nádherná skaliska, skalní městečka, různé výběžky a zajímavé útvary, které se tyčí nad naprosto dokonalou hladinou. Blízko těchto skal se voda stává opět tou kouzelně průzračnou a tyrkysovou, barevně se míchajícím koktejlem. Jsou to úžasná panoramata, jak se říká v jednom českém filmu. Antipaxos si pouze fotíme a obeplujeme ho k takovému místu, kde je obrovské skalisko zapuštěné do vody a vytváří zde takovou kouzelnou lagunu, kde je možné se i vykoupat. Zde loď zastavuje a spouští žebřík pro ty, kdo mají zájem si zaplavat. Po uplynutí vymezeného img_20200717_151647.jpgčasu se vydáváme na druhý z ostrůvků a to PAXOS. Zde nás loď vyhodí zhruba ve dvě hodiny, to znamená v tom nejintenzivnějším parnu a dostáváme čas tři hodiny, který zde můžeme strávit dle svého uvážení. Chvilku se procházíme po kouzelné promenádě a fotíme přilehlé uličky a přístav, ale protože vedro je dnes obzvlášť nesnesitelné, rozhodujeme se pro zastavení v jedné z taveren, kde si máme v úmyslu dát nějaký oběd. Tentokrát volím tradiční řeckou pochutinu Souvlaki se zeleninou. A je to výborné jako obvykle všechno tady. Vůbec se nám do toho horka nechce, a tak si objednáváme pořád dokola další vodu a pití, aby nás tam nechali ještě posedět. Nakonec se zvedáme asi hodinu před plánovaným odplutím a ještě si procházíme nějaké uličky a fotíme. Potom se vracíme zpět na loď a čeká nás ještě dvě a půl hodinová cesta lodí a pak skoro hodinová autobusem do našeho střediska. Byl to opět velice příjemný a něčím zvláštní výlet. Moc se nám to líbilosmiley.

A máme tu další den lenošení, koupání a chytání bronzu. A já myslím, že je načase, abychom si popovídali o řeckém jídle. Obecně můžu říct, že řecké jídlo mi velice chutná. img_20200718_075905.jpgAť už se jedná o jejich typická jídla jako souvlaki, gyros nebo musaka, také mají výborné typické sladkosti baklavu, kataifí, kumquat a řecký jogurt pochopitelně. Miluji jejich bílý řecký jogurt, který je hutný tak, že v něm stojí lžíce. Je naprosto úžasný, jsem na něm doslova závislá a to i doma v Praze. Doma se ovšem musím spokojit s takovou náhražkou. Úplně nejblíže má k tomu úžasnému jogurtu jogurt zvaný Zorba, který se prodává v kilových kyblících a je možné ho sehnat v Lidlu a v TESCU. Já ho prostě pořádám hojně, k snídani s trochou džemu, oříšky a sušeným ovocem, k obědu nebo večeři pak nejradši s banánem, borůvkami nebo malinami. Zbožňuji ho, a tak bylo jasné, jak moc jsem se sem na něj těšila. A dávala jsem si ho k snídani každý den s nějakými přísadami a mj. také s kumquatem. Velice zajímavá kombinace.

V restauracích to nyní na dovolených chodí trochu jinak, než jsme bývali zvyklí. Obsluha má roušky a rukavice a jídlo nandávají zásadně oni. Tam si nesmíte vzít sami ani talíř, musíte počkat, až Vám ho někdo podá. U jednotlivých pultů byli kuchaři, kteří jídlo z druhé strany nandavali a mezi námi byla ještě umělohmotná přepážka. Mně to asi moc nevyhovovalo. Je pravda, že v tom jídle byl takhle aspoň pořádek a lidi ho nerozhrabávali. Nevýhod bylo víc, jednak to déle img_20200718_131447.jpgtrvalo a tvořily se fronty, jednak bylo občas obtížné jim vysvětlit, co přesně chcete. Byly tam celkem čtyři pulty, které byly samozřejmě velice lákavé a pěkné, každý den jiné, no  zkrátka švédské stoly prohýbající se vším možným.

K obědu jsem si dávala zeleninu se sýrem Feta, k večeři většinou taky. Občas mě zaujalo i něco jiného, přišla jsem na to, že Řekové skutečně umí neuvěřitelně zpracovávat zeleninu. Měla jsem možnost ochutnat neskutečně dobrou zapečenou brokolici, vařená kolečka mrkve, skvělé pečené brambory, pečenou grilovanou zeleninu z lilku a rajčat, cuketový nákyp a taky výborné zeleninové šafránové rizotto. Ale kouzlo tkví v tom, že oni dokážou tu zeleninu tak ochutit, tak zvláštním kořením nebo jejich kombinací, že to jídlo má úplně jinou chuť, než byste na první pohled čekali. Opravdu skvělé. Kromě obědů a večeří zde byl otevřen i již zmíněný bar, kde měli další občerstvení po celý den. Rostík se hojně vyžíval ve zmrzlině, koktejlechwink, měli tam pizzu, gyros a odpoledne přidávali další sladkosti. A k tomu veškeré pití, takže opravdu zde o nic nebyla absolutně nouze. A všechno, co jsem měla a ochutnala, bylo vynikající. Však jsem si také domů dovezla dva kilové kyblíky bílého jogurtu i baklavu. Bohužel jen dva kilové kyblíky, pětikilový se mi přes Rostíka nepodařilo protlačitlaugh.

Celý den opět proležíme, věnujeme se hlavně opalovací a čtecí činnosti. Naprostá img_20200718_084919.jpgpohoda, odpočinek a relax, který člověk po celém roce prostě potřebuje. Musí si fyzicky odpočinout a vyprázdnit hlavu. A abychom po tom dni aspoň něco nachodili, rozhodli jsme se, že dnes navštívíme večer městečko Roda, které je od hotelového komplexu vzdáleno asi 30 minut rychlou chůzí. Po silnici, po sluníčku a mezi poli a opuštěnými domy. Trochu zvláštní cesta, sama bych tam asi nešla. Ale po večeři jsme se sebrali a šli jsme, abychom se do Rody podívali. Je to takové malé městečko, kde jsou tedy obchody, taverny a kavárny, je tam taky malá promenáda, která u nás není. Ale celkově nic moc, my jsme akorát zjistili, v kterém supermarketu zde prodávají bílý jogurt, abychom ho sem poslední den přišli koupit, protože jsme bohužel neměli na pokoji lednici a museli jsme ho koupit na poslední možnou chvíli. Ale k tomu se ještě dostaneme. Vrátíme se do hotelu a aspoň máme nachozeno přes 10 000 kroků. Takže po lenošném dni aspoň nějaký pohybsmiley. Na pokoji opět balíme věci, protože se zítra chystáme na náš poslední, druhý lodní výlet.

Jedeme se stejnou společností SARRIS, s kterou jsme jeli předevčírem, takže vstáváme stejně brzy a stejně jedeme do přístavu v Kerkyře, odkud vyplouváme - podržte se, i stejnou lodičkou jako minulewink. Dnešní výlet se jmenuje PAXOS - PARGA. Ano, čtete správně, znovu Paxos. My img_20200719_100016.jpgjsme si taky říkali, že to bude asi blbé, když už jsme tam jednou byli, ale mile jsme byli překvapeni, když to dopadlo ale úplně jinak, než posledně. Ale teď vyplouváme stejnou cestou a čeká nás opět dvě a půl hodiny plutí. V průběhu cesty nám paní z posádky přijde nabídnout, jestli bychom se chtěli zúčastnit  vyhlídkové jízdy autobuse po ostrůvku Paxos. Tak to jsme neváhali ani minutu, protože tím pádem bylo jasné, že poznáme Paxos ještě z jiného pohledu a nebudeme mít stejný program jako minule. Naší první zastávkou se stává PARGA, což je takové městečko na pevnině. Už když se k ní blížíme, vidíme, jak je to malebný kousek země. Ta nádhera z toho doslova stříká. Dostáváme zde opět časový dvouhodinový limit a nejprve se jdeme projít na prosluněnou promenádu. Jsou zde opravdu nádherné scenerie a panoramata. Moře je zde opět přehlídkou neuvěřitelné palety modrých a zelených barev, je zde písečná pláž připomínající Karibik. img_20200719_113417.jpgNádherná skaliska na obzoru s pozoruhodnými stavbami, je zde také jakási pevnost a pobřeží je poseto barevnými domečky, tavernami a kavárničkami. Skoro hodinu se zde procházíme, kocháme se výhledy a fotíme jako vzteklí. Ještěže existuje powerbanka, protože bez ní bych nafotila sotva půlku toho, co vždycky na výletu nafotím, navíc když v tom vedru se telefon vyčerpává o tolik rychlejiwink. Poté opět končíme v jedné restauraci, která je ale tentokrát nějaké italské rodiny, takže máme trochu změnu, ale oni mají typická řecká jídla taky, takže to vůbec nevadí. A přitom máme tak krásný výhled. Jediné, co jsem ještě od začátku dovolené neměla a co mám velice ráda, je pomerančový fresh. Ale skutečný fresh z čerstvých pomerančů, ne džus. U nás v hotelu ho kupodivu neměli, přestože zrovna tam bych ho na baru očekávala. Když jsme totiž byli před třemi lety na Krétě, tak tam ho u bazénu dělali a dávali jsme si ho tam každé odpoledne, tak byl vynikající. A tady nic zatím. Tak jsem si říkala, že dneska budu mít nejspíš poslední možnost si ho dát. A měla jsem štěstí, protože oni ho skutečně měli, pravý fresh a byl vynikající. A jídlo bylo samozřejmě taky skvělé, takže opět bez chyby, co dodat. Poté jsme se šli ještě chvilku projít, Rostík šel na zmrzlinu a zase jsme fotili. Ve stanovený čas jsme nasedli na loď a ta nás dopravila na náš již známý ostrůvek Paxos. Zde jsme hned nasedli do autobusu a vydali se na projížďku ostrovem. To mám nejradši, když je takové vedro, poznávat krásy ostrova z pohodlí klimatizovaného autobusuwink. Projížďka trvala img_20200719_121017.jpgasi 45 minut, měli jsme v rámci ní dvě zastávky na bližší focení - jednou v takové zátočince a jednou na vyhlídce. Zbytek času jsme strávili tak, že jsme si našli krásné místečko na jedné lavičce, která byla jako jedna z mála ve stínu a relaxovali jsme. No a potom už nás čekala jen cesta lodí zpátky domů, která byla ovšem oproti minule značně zábavnější, protože byly opravdu veliké vlny a vítr a s tou lodí to docela mávalo. Takže někteří - jako můj drahý manžel - se šli schovat dovnitř do klimatizovaného lodního prostoru vedle horní paluby a někteří - jako já a pár dalších odvážlivců - jsme zůstali na palubě, kde tedy pražilo slunce a do toho se loď neskutečně houpala, ale opravdu snad všemi směry a hodně. Občas tak intenzivně, že nás vzala čas od času i přeprška přes palubu. Takže jsme byli krásně osprchovaní, ovšem v tom parnu to bylo docela příjemné. Čekala jsem, že mi bude stoprocentně blbě a za chvíli se poběžím schovat k manželovi, ale vůbec ne, můj žaludek byl úplně v pohodě a naopak se mi to děsně líbilo a bylo to super, jako na lochnesce. Takže to bylo takové prima završení našeho druhého lodního výletu, tyto vlny trvaly asi tak hodinu a pak se to uklidnilo, takže dopluli jsme v pořádku. Ale pak nás ještě čekala skoro hodinová cesta autobusem do hotelu. A tam jsme už začali pomalu balit, protože zítra máme náš poslední den dovolené. Odlétáme sice až pozdě večer, takže prakticky celý img_20200719_115734.jpgden ještě strávíme lenošením, ale už je to takové reálné ten blížící se konec.

Náš poslední den začíná tak, že jdeme hned ráno ještě před snídaní na recepci vyřídit prodloužení pobytu v pokoji. Bohužel do našeho pokoje je naplánovaný příjezd a tak nám nabízejí za poměrně nemalou cenu pokoj v přízemí (celou dobu jsme byli ve druhém patře s výhledem na bazén, bar a v pozadí moře). My to bereme, protože si nedovedeme dost dobře představit, jak strávíme ještě celý den u bazénu a u moře a kde se pak budeme sprchovat, převlékat, dobalovat kufry a tak podobně. Stěhujeme skoro zabalené věci o dvě patra níž a jsme rádi, že to takhle dopadlo. Hned po snídani však nejdeme k bazénu, ale ještě vyrážíme do Rody, abychom zde nakoupili v tom vyhlédnutém supermarektu řecký jogurt a ještě nějaké další jídlo, které si chceme odvézt domů, jako třeba baklavu, kantaifí a jejich typické tyčinky. A pak dojdeme zpátky do hotelu, přebalíme kufry, aby se nám tam všechno vešlo a nakonec ta přibraná váha nebyla ani tak hrozivá, jak jsme pak zjistili na letišti. Ale díkybohu za limit 23 kglaugh. Zbytek dne strávíme ještě posledním odpočinkem, sluněním, koupáním, poslední fotky u moře a u bazénu. Od hotelu vyrážíme img_20200716_102052_burst002.jpgv 18:50, na letiště v Kerkyře se dostáváme asi o hodinu později. Tam procházíme duty free shopy, abychom nějak procourali ten čas a odlétáme velmi pozdě a za tmy a ještě jednou si připomínáme jednu z těch nejkratších drah. To je taky zážitek odlétat a přilétat za tmy, když je všude tma a vše je osvětleno, to je krásné. V letadle ovšem skoro všichni spí a nikdo se tentokrát nekochá. Přilétáme načas, neměli jsme ani zpoždění. Kupodivu přestože přilétáme jako jedno z mála letadel takto v noci, na kufry čekáme docela dlouho. Pak už jenom dojdeme na parking, kde na nás čeká naše autíčko a vyrážíme domů a konečně i do vlastní postele, která je stejně nejlepší ze všech. Domů se dostáváme poměrně rychle, Prahu projedeme rychle, protože není provoz. Všechno v pohodě, ani nerozbalujeme kufry a jdeme spát. Zítra mám ještě dovolenou, abych se aklimatizovala, takže na vybalování, praní, vimg_20200718_082421.jpgěšení a návrat do reality bude ještě času dostlaugh.

Když bych to měla shrnout, byla to opravdu čarokrásná dovolená. Užili jsme si ji na maximum, bylo nám dobře. Byla krásná, kouzelná a neměla téměř žádnou chybu. Jsme moc a moc rádi, že nám vyšla a poté, co se celosvětově dělo na jaře, to bylo o to kouzelnější a o to více si vážíme toho, že jsme ji mohli takto absolvovat. Bylo nám tam opravdu krásně a všem Vám můžu Korfu vřele doporučit.

Když něco končí, něco nového začíná a doma je přece stejně vždycky nejlíp. Tak tohle je svatosvatá pravda. Už jsme zase naskočili do normálního pracovního režimu a nakonec je to fajn, protože takový ten normální režim je přeci jen to nejlepší. Váleníčko u moře je fajn, ale opravdu jen na omezenou dobu. Dlouho by to člověk takhle nevydržel. Takže co je nyní v plánu? Příští týden máme s mojí drahoimg_20200715_092830.jpgu polovičkou 4 roky od svatby, a tak je oslavíme společným obědem v pěkné a dobré restauraci. V srpnu nás pak čekají ještě moje oslavy, na které se už chystám a momentálně vymýšlím, co  dobrého připravím pro svoje hosty, kteří přijdou odpoledne k námwink. Taky budu mít ještě nějaké jednotlivé dny dovolené a plánuji si jít zabruslit, už jsem zase delší dobu nebyla. Taky půjdeme určitě zase na inliny k řece. Máme toho pořád spoustu krásného před sebou a užíváme si naplno každý krásný slunečný den.

Mějte krásné létocheeky

                                            Vaše Klára

 

 

Jarní, tak trochu neobvyklý Newsletter

3.5.2020

Zdravím Vás všechny v novém roce, zase po delší době se hlásímsmiley.

Když jsem Vám psala svůj pravidelný podzimní Newsletter, ani by mě nenapadlo, za jakých okolností Vám budu psát ten další. V posledních dvou letech jsem Vám na jaře pravidelně přinášela povídání z našich cest. Předloni to bylo ze Spojených arabských emirátů, loni z Izraele. Sice jsme se letos s maminkou nikam nechystaly, ale vzhledem k situaci, která tu u nás nastala, bychom stejně ani nikam vyrazit nemohly. Ještěže jsme nic nenaplánovaly, akorát bychom to musely komplikovaně rušit. Ano, zasáhlo nás to všechno, a právě proto jsem se rozhodla napsat Vám v této ztížené době pár slov, protože se to týká i mě, bylo tím ovlivněno úplně úplně všechno a všichni a abych se k tomu taky trochu vyjádřila a povzbudila Vás.

Ano, zákeřný virus, který se rozšířil z Číny a postupem času pronikl do celého světa, aby ho naprosto ochromil. Všichni každý den s obavami sledujeme jeho chování, každý den poslouchámeimg_20191231_150301.jpg ta čísla, jak narůstají ty počty nakažených, mrtvých, ale díkybohu i uzdravených. Každý den je to první zpráva v rádiu, kterou slyším, když ráno vstanu, chtě nechtě mi to běhá po celý den na internetu a nakonec to slyším večer ve zprávách. Je to prostě všude a člověka to prostě pohltí. Troufla bych si říct, že teď už jsme v té lepší části, kdy se snad postupně mají začít vracet všechna zavedená opatření do normálu. Bohužel situace, ve které jsme se ocitli zhruba před dvěma měsíci, byla opravdu nemilá a trochu kritická. Člověk, přestože se snaží dělat maximum pro to, aby zachovával všechna hygienická pravidla a opatření nyní vyšroubovaná do maxima, tak stejně i tak trochu té panice podléhá. Jak jen se změnilo naše přistupování k životu. U sebe pozoruji opravdu velké změny v pohledu na věci, které jsme dříve až tolik neřešili. Jak jsem nad vším postupně pořád přemýšlela, měla jsem čím dál větší obavy a zakonzervoval ve mně takový vnitřní strach, který se sice navenek snažím neprojevovat, ale vím o něm. Občas jsem bohužel byla už i chvílemi paranoidní. A zjistila jsem, že se to moc nedá ovládnout a musím se s tím jen vyrovnat.

Já jsem ani v této situaci nepřestala chodit do práce. Home office nám byl doporučen, nikoliv ale přikázán, a proto stále docházím do kanceláře. Kolikrát jen já jsem si od té doby říkala, jak jsem šťastná, že tuhle práci mám, a že je taková jaká je, že o ni kvůli šíření viru nemůžu přijít jako celá spousta jiných lidí. Když jsem sledovala, jak o práci přišli herci, když se zavřela divadla, prodavači, když se zavřely jiné, než potravinové obchody, lidi, kterým se zavřely továrny. V tuhle chvíli jsem byla nesmírně vděčná za to, že ani já ani můj muž nemusíme bojovat s tím, že bychom nedostali výplatu. Díkybohu, že se nám tohle vyhnulo. V kanceláři je nás teď jen sporadicky, většina lidí pracuje z domova. Nechtěli riskovat cesty MHD. Ovšem já z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že zrovna teď bych řekla, že se MHD začala stávat bezpečnou záležitostí. Když je Vás tam po celou cestu pět, sedíte v bezpečné vzdálenosti od sebe, máte roušku a ze začátku třeba i ty rukavice, tak to je naprosto v pohodě. To, že jsem měla tento pocit, že můžu takto bezpečně dojet do práce a zase zpátky domů, bylo asi i tím, že jsem třeba nemusela přestupovat. Mám to štěstí, že mám do práce přímý spoj. Sice delší, ale zato aspoň bez přestupů. Člověk pořád chodí i v té kanceláři a myje si naprosto neobvykle často ruce a naprosto ostřížím zrakem sleduje, čeho všeho se dotkne a ještě se dezinfikuje. Jak se ten pohled a přístup k těmto věcem změnil, to je až neskutečné. Jasně, že předtím jsme taky dodržovali hygienu a čistotu, ale tohle už je extrém, hlavně to, jak nad tím vším člověk začne přemýšlet, a jaké z toho vyvozuje závěry. Jezdím tedy akorát do práce a z práce, většinu času trávíme doma, ale určitě směřujeme často ven hlavně za sportingem, to aby člověk úplně nezblbnul. Já jsem ráda i za to, že můžu do té práce, protože jsem přesvědčena, že při práci doma bych nejspíš zešílela a ještě bych si skřípla krční páteř na nepohodlné kuchyňské židli, u nedobrého stolu a při zírání do mrňavého notebooku, který v práci připojuji na krásně velkou obrazovku. O pohodlné kancelářské židli ani nemluvím. Ale díky dojíždění do práce se mi aspoň daří zachovávat nějaký režim a já musím mít nalinkované úplně všechno, takže mi to vyhovuje. Kdo mě zná lépe, tak to může potvrdit. Na home office tedy jen opravdu v ten nejzazší okamžik, kdy nebude zbytí. 

Ve volném čase, který vyvstal tím, že nemůžeme na žádnou kulturní událost či do obchodu za shoppingem něčeho jiného, než jsou potraviny, hodně čtu, koukáme na filmy a já se hodně dívám na všechny možné krasobruslařské eventy, které už proběhly a já se k nim nyní vracím a hodně mi to pomáhá. Využili jsme toho i k takovému většímu úklidu po zimě - třeba o Velikonocích jsme vyčistili všechny balkony, umyli okna, vyprali záclony, uklidili všechnyimg_20191231_153657.jpg skříně, co v bytě máme, takže i k těmto pozitivním věcem jsme se díky tomu dostali. To je to dobré, člověk hledá, čím by se tak zabavil a tohle je výsledek. Kromě toho ale samozřejmě chodíme ven jak to jde, nákupy si obstarávám sama, nenechala bych si nic dovážet právě proto, abych aspoň na ten nákup vyšla ven. Z nákupu potravin se navíc nyní stala největší kulturní událost, tak proč si ji neužít, že? Mě nákupy baví, takže nyní si je užívám o to více. Taky hodně sportujeme, k běžnému každodennímu domácímu cvičení jsem si přidala hodně běhání a inlinů, aby ta fyzička nějak zůstávala zachována. O krasobruslení si teď samozřejmě musím nechat jen zdát.

Jako asi každou ženu mě v této době zasáhlo též uzavření všech kosmetických a kadeřnických studií. Barvení vlasů jsme vyřešily s maminkou tak, že mě poprvé v životě nabarvila doma, kupodivu to dopadlo docela dobře, dokonce jsem trefila i obstojnou barvu. No ale problém největší mám s manikúrou, to je doslova katastrofa, nehty, které mívám upravené s francouzskou manikúrou, mám nyní už neskutečně dlouhé a musela jsem začít používat krycí laky, abych zakryla maximum z toho, jak teď vypadají, takže to je kámen úrazu. Nyní jsem už ráda, že máme v dohlednu aspoň datum, kdy se nám to všechno znovu spustí, tedy ty kosmetické salony a to už příští týden. To je pro mě hodně světlý okamžik, který se díkybohu blíží. Zkrátka každého to ochromilo nějakým způsobem, já to pociťuji hlavně v této oblasti a pak samozřejmě v tom, že člověk nemůže do divadla, do kina, na výstavu, do obchodu, zkrátka mezi lidi. 

Co mě taky velice mrzí a mělo na mě určitý dopad, bylo zrušení všech sportovních aktivit. Zrušili týden před začátkem mistrovství světa v krasobruslení, to samé pak potkalo i mistrovství světa v hokeji, které mělo začínat v těchto dnech, a když zrušili i letní olympiádu, tak to už byl poslední hřebíček. Všeho je mi hrozně líto, protože zejména na tyto eventy jsem se velice těšila. Ale ve všech těchto případech se člověk musí držet při zemi, i když jsou věci, které ho mrzí a třeba něco postrádá, tak zdraví je samozřejmě na prvním místě. Ano, to jediné, na čem teď záleží a je to pravda pravdoucí, všechno ostatní se zase časem obnoví, ale to zdraví je jen jedno. Člověk se dnes snaží o tu svou tělesnou schránku pečovat jako nikdy předtím. Všechno si více uvědomuje, o všem více přemýšlí. Já se přiznám, že po vypuknutí tohoto virového stavu u nás, jsemimg_20191231_173523.jpg v druhé půlce března najednou začala mít bolení v krku a posléze jsem skoro dva týdny bojovala s kašlem a celou dobu jsem byla silně paranoidní. Kromě toho jsem neměla nic dalšího, bála jsem se ale i tak, a proto jsem si denně měřila teplotu a zkoumala, jak na tom ten můj organismus je a všechno bylo v pohodě. Všechno jsem konzultovala se svou ORL lékařkou, která mi předepsala určité medikamenty, kterými se mi do těch dvou týdnů podařilo kašle se zbavit. Jinak mi nebylo vůbec nic, žádná teplota, ani únava či ztráta energie, žádná rýma, pouze v mém případě ta pylová. Vyléčila jsem kašel, otázkou je, zda jsem vyléčila skutečně normální kašel anebo zda mnou prošlo i něco víc, ale můj organismus se s tím dokázal vypořádat. Tuto otázku si budu klást asi už napořád, jak to tehdy vlastně bylo. Je to ale velice těžké, příznaky můžou být někdy až tak nenápadné, že dotyčný nepozná, že tím prošel. To slýcháme nyní pořád. Podle mojí paní doktorky to byl normální kašel, tak se toho asi budeme držet.

Můj život v této době je takový hodně omezený. Proto už asi ani není o čem více psát. Snad akorát to jediné, o čem bych se zmínila a o čem jsem Vám psala minule, je to, že jsme na podzim a po novém roce dokončili rozsáhlou rekonstrukci našeho bytu, která tedy trvala nakonec rok a dva měsíce. Na podzim jsme stihli ještě nechat udělat nábytek v obýváku a koupit novou televizi, po novém roce jsme pak ještě zapracovali na dekoracích a obrázcích, sice prkotiny, ale ten prostor to prostě dělá výjimečným. Poslední objednaná dekorace dorazila v půlce února, takže se dá říct, že se nám to podařilo dotáhnou opravdu jen pár týdnů před tím, než udeřila pandemie. Jenom si říkám díkybohu, že se nám tohle nestalo loni touto dobou, to bychom nebyli hotovi ještě ani dneska. Byla to příjemná kapitola mého života, dávat náš byt dohromady a myslím, že se to skutečně vyplatilo. Hnízdečko je tedy hotové a já z toho mám velkou radost. V plánu bylo samozřejmě konečně začít zvát lidi na kolaudace, stihli jsme ale jen jedinou počátkem března a pak už všechno utlumil virus. Doufejme tedy, že kolaudace proběhnou se všemi, které jsme už pozvali, akorát v náhradních termínech.

No a kromě tohohle už asi opravdu nic nového není. Na léto máme naplánovanou dovolenou, ale kdo ví, zda ji vůbec budeme moct absolvovat. Teď je všechno nejisté, ale přeci jen už trochu pozitivnější, než ze začátku. Nejdůležitější ze všeho kromě zdraví je, že má člověk kolem sebe milující rodinu a partnera, na které se může v této době ve všem spolehnout. A toho si nesmírně vážím a jsem velice vděčná, že je mám, to musím takto na konec vyzdvihnout.

Přeji i Vám, abyste i v této době neztráceli optimismus, abyste byli trpěliví a radovali se i z malých věcí. Abyste zachovali pevné zdraví, a aby Vás podpořila milující rodina. Jsme v tom společně a doufejme, že se zase pomalu, ale jistě začne vše navracet do starých kolejí. Mějte se v rámci možností jak nejlépe to jdesmiley.

PS: Snažím se vždycky každý Newsletter doplnit nějakými aktuálními fotkami, které ale díky současné situaci nejsou. Takže sem přidávám nějaké fotky z konce roku, kdy jsme ještě netušili, co nás čeká, a kde jsme ještě nemuseli mít rouškylaugh. Můžete si na druhé fotce tipnout, na co asi tak směřuje můj prstcheeky.

 

                                                                                                              Vaše Klára

                                                                                                                                              

Pravidelné podzimní hlášení o uplynulém roce

18.10.2019

Ahoj Vám všem zase po nějaké doběwink.

Od léta jsme se pomalu přesunuli k podzimu, ale máme štěstí, letošní podzim je zatím velice fajnový, nezvykle teplý a sluníčkový, takže je potřeba si ještě tohle užívat na maximum. Až se nám za dva týdny posune čas a bude tak ráno i večer zase větší tma a k tomu začne listopad, to už bude i počasí na nic a pro mě trochu krize, protože jak se zřejmě každý rok opakuji, tma a zima to není nic pro mě. Tuhle část roku nemám ráda úplně ze všech nejvíc, ale tím si samozřejmě nepomůžu, musím to prostě přežít, jako každý rok. A každým rokem v tuto dobu Vám vždycky píšu takový souhrnný Newsletter o tom, co jsem za ten uplynulý rok prožila a co mě výhledově čeká. A protože mým stránkám stále věnuje spoustu lidí pozornost, za kterou bych chtěla opět poděkovat, pojďme se na to tedy mrknoutwink.

Pamatuji se, stejně tak jako Vy, že před rokem jsem byla plná očekávaní v souvislostiimg_20190811_154326.jpg s koupí nového bytu a stěhováním do něj. Nyní, o rok později, můžu opravdu konstatovat, že to bylo to nejlepší rozhodnutí našeho života, jít do této koupě a tohoto konkrétního výběru. I v souvislosti s cenami bytů, měněním podmínek pro hypotéky a ostatními okolnostmi. Přišlo to opravdu v naprosto správný čas. Osud to zařídil velmi dobře. Tuto záležitost zařazuji úmyslně jako bod číslo jedna, protože tohle hnízdečko má pro nás dnes neskutečný smysl a maximální význam. Je jedním z nejdůležitějších věcí v našem životě a v uplynulém roce naprostou prioritou. Přistupujeme k němu jako k nemovitosti a díkybohu vlastnímu majetku, ve kterém hodláme strávit zbytek našeho života. A podle toho na něm i velmi tvrdě pracujeme. Stěhovali jsme se loni poslední dva dny v listopadu a od 1. prosince jsme se stali hrdými majiteli této bytové jednotky. Měsíc jsme museli přežít v tom, jak to tam vypadalo. Dnes vypadá ten byt úplně jinak, máme za sebou téměř celý rok mravenčí práce, po kouskách jsme ho rekonstruovali a dávali dohromady.

Začali jsme hned v lednu největším zásahem - a to kompletním vybouráním současné koupelny a WC a žili jsme skoro měsíc jako čuňata na stavbě. Kdo tohle nezažije, tak netuší. Je to docela drsný zážitek, kromě všudypřítomné špíny, prachu a hluku ještě nedisponujete ani koupelnou ani WC, a tak jsme byli velice rádi, že jsme mohli využívat tento uzel o dvě patra níže u rodičů. No opravdu nic pro slabé povahy. Ale zvládli jsme to a já jsem si tak splnila svůj letitý sen, ve kterém jsem si vždycky chtěla vytvořit krásnou novou koupelnu a WC jen a jen podle sebe. A skutečně se mi to podařilo. Celou rekonstrukci jsme svěřili firmě SIKO, která zadanou práci odvedla naprosto profesionálně.dsc01614.jpg A výsledek opravdu stojí za to. Zahájili jsme tedy tím nejhorším možným, ovšem potom jsme postupně pokračovali po jednotlivých místnostech a dávali jsme náš byt do kupy. Nechali jsme si udělat na míru nový nábytek od velmi šikovného pana truhláře, který se na našem bytě podepsal v několika různých místnostech. Byt jsme nechali také celý vymalovat, vymalovali jsme vlastními silami všechny tři lodžie a všechna topení v bytě. Pořídili jsme do všech pokojů nové záclony. Ve všech místnostech jsme už pořešili i dekorace a to jak obrázky na stěnách, tak i ostatní stojící nebo položené dekorace. V současné době jsme již v podstatě na konci našeho snažení, dostali jsme se k poslední místnosti, která nám ještě chybí a to místnosti, kterou jsme si z důvodu potřebnosti nechávali až na konec - a to je obývací pokoj. Toho času máme akorát objednané obývací stěny na míru - opět od našeho pana truhláře - termín máme v půlce listopadu. K tomu ještě potom budeme pořizovat různé dekorace do těchto stěn a také na zeď. Zakoupili jsme i novou velkou televizi. Zkrátka ještě nás toho do konce roku trochu čeká, ale už finišujeme a myslím, že to do Vánoc stihneme dát dohromady, takže za ten rok se nám to krásně uzavře.

Jsem jako blázen, musím přiznat, že mě to neskutečně baví a celý rok se tím velmi poctivě zabývám. Přesně to, co můj mužíček zrovna nemusí, tak mě děsně baví - vybírání obkladaček, vybavení, nekonečné dsc01425.jpglistování v katalozích a čerpání inspirace z modelů na internetu, probírání vzorníků a porovnávání, co je tím nejlepším a co se Vám kam bude hodit a co ne. Myslím, že se mi podařilo všechno v celém bytě sladit do stejných neutrálních barev, základem se stala bílá, černá a šedá. Jiné barvy se u nás v podstatě nenajdou. Moderní a strohé, přitom krásné. Podle mě určitě. Jsem nadšená z toho, jak se mi byt proměnil pod rukama a děsně si to užívám i teď, všechno musí být vyladěné do posledního detailu. Přesně takhle já přistupuji úplně ke všemu. Je to zcela zásadní rozdíl oproti tomu, jak to tam vypadalo před rokem. Takže toť k prioritě číslo jedna, a protože si myslím, že už to takhle stačí, můžeme přejít k dalším záležitostem v mém životě, které se s bytem o tu prioritu přetahujíwink.

Především je to moje práce. Moje zlatá práce, za kterou jsem velice vděčná, protože jsem v ní velice spokojená a vím, že to není automatické. Spousta lidí je dnes s prací nespokojená ze všech možných důvodů, ale já to musím snad opravdu zaklepat na dřevo. V EY jsem letos v dubnu oslavila tři roky a nyní už jsem zde čtvrtým rokem. Neskutečně to letí, úplně vidím, jak jsem tu byla první den. Je to práce stále stejně náročná, časově i organizačně, pořád se starám o ty stejné manažery jako loni, tady se nic teď nezměnilo. A jsou všichni velice hodní a fajnoví lidé. Zároveň i moje kolegyně z asistentského hnízda jsou skvělé spolupracovnice, jsme dobrý tým a myslím si, že taháme za stejný provaz. Vztahy v práci jsou velice důležité, vím to, protože v mých prvních dvou pracích to rozhodně v této rovině ideální nebylo, vždycky tam něco skřípalo a neklapalo. Takže sama moc dobře vím, jaké to je, když vztahy na pracovišti nejsou dobré a je dusná atmosféra, i když to člověk nezaviní. Není to obecně dobré a k psychice člověka to rozhodně nepřispívá. Právě proto, že jsem si prošla tím, čím jsem si prošla a asi i projít musela, abych si tohohle vážila o to víc. Nejen, že je tu skvělý kolektiv, je tu i krásné pracovní prostředí a způsob, jakým se o nás tady starají je nadstandardní. Běžně to takhle nefunguje, to taky sama z praxe vím. Jsem tedy pořád šťastná, že můžu v EY i nadále pracovat a v současné době doufám, že ho nikdy neopustím, rozhodně to sama nemám v plánu. Jistě, pravděpodobně si někdy v budoucnu odskočím na chvíli na mateřskou, abych se zase vrátila co nejdříve zpátkywink.

Další naprosto nezanedbatelnou součástí mého života je samozřejmě můj nejdražší mužíček a moje rodina. Nedovedu si představit, že bych tyhle lidi kolem sebe neměla. Lidi, kterým se můžete svěřit se vším, dsc01390.jpgco Vás napadne, nastaví Vám rameno, když je Vám ouzko a zase naopak spolu sdílí radosti a štěstí. Člověk si tuhle pospolitost a své blízké uvědomuje o to více, když vidí, co všechno se v současnosti kolem něj děje. Vážím si toho, že jsme zatím v zásadě všichni zdraví a můžeme žít plnohodnotný život. Vážím si toho, že mám takového manžela, jakého mám, a bez kterého bych už asi nebyla schopna existovat. Jsme spolu už osmým rokem, v létě jsme oslavili tři roky od svatby. On bude pro mě pořád mužem číslo jedna. Naší letní dovolenou asi zmiňovat nemusím, protože jsem jí věnovala celý jeden Newsletter. Jen můžu znovu konstatovat, jak krásné to bylo. Stejně tak jako naše jarní dovolená v Izraeli, kterou jsme absolvovaly pro změnu s maminkou. Obojí bych jen doporučila a vychválila. Je dobře, když má člověk ještě i známé a kamarády, protože Ti jsou také velice důležití. Všem patří z mé strany obrovský dík za to, že prostě jsou. Jasně a stručně.

Samozřejmě, že kromě toho, že dáváme dohromady byt, chodím do práce a jsem s těmi nejbližšími, se snažím také věnovat každý den i sama sobě. Takže samozřejmě dodržuji životosprávu a mám nastavená pravidla pro jídlo a pro jakýkoliv pohyb a fyzickou činnost. Vše musí být v rovnováze a zpracované jednoduše řečeno zdravým rozumem. Se sportem a pohybem jsem se kamarádila od malička, byla jsem zvyklá na dřinuimg_20190816_110801.jpg a tréninky na denní bázi. Tolik jsem tomu přivykla, že už bych to nemohla mít jinak. Krasobruslení, o kterém tu mluvím, samozřejmě již dnes nemůžu dělat na denní bázi, nicméně jsem velice ráda, když se mi podaří jít si zabruslit. Pořád ten sport miluji a zřejmě tomu nebude nikdy jinak. Když tam můžu být, tak si to užívám a ano - pořád mě to velice baví. Stejně tak mě baví velice tanec, ale to už taky víte, moderna a latina, je to skvělé, když můžu tohle vyjadřovat. Ale protože tohle nemůžu dělat na denní bázi a protože se přitom musí dělat něco na denní bázi, aby ta zmíněná rovnováha fungovala, tak opravdu jistý cvičební program do mého každodenního cyklu patří. Když to čas dovolí, tak MP3 běhám po Vršovicích a Strašnicích, snažím se též několikrát do týdne. Tohle už na denní bázi taky nezvládám, ale na týdenní už to jde. Také chodíme občas na inliny, na ping pong a badminton. Pohyb zkrátka vždy patřil do mého života a zřejmě nikdy se nevytratí, protože jednak je ho potřeba a já mám navíc asi výhodu, že mě baví, a že ho potřebuji. A myslím si, že cestu ke zdravé životosprávě si může najít opravdu každý, chce to jen chtít. Všechno jde, když se chce a já jsem toho zářným příkladem. Žádné výmluvy nepomůžou, člověk si musí na celou řadu věcí zvyknout, ale zvykne si. A pak, když si sám se sebou nastaví nějaká pravidla, která se mu podaří dodržovat a začne to po čase přinášet výsledky, tak ho to začne i bavit a začneimg_20190816_115233.jpg být sám se sebou spokojenější. A ta spokojenost pak z něj vyzařuje. A já si upřímně myslím, že tohle je to nejdůležitější - aby člověk byl spokojený sám se sebou, protože to je základem všeho. A teprve potom se má ohlížet na ostatní Takže spotu zdar a zdravé životosprávě zvlášť!!!

Bohužel musím konstatovat, že ačkoli to vypadalo na velice krásný a ničím nenarušený rok, přeci jen v posledních týdnech došlo k něčemu, co zde musím zmínit, protože to můj život docela hodně narušilo. A já jako poctu musím tuto smutnou událost tady připomenout, přestože je s největší pravděpodobností ještě v mysli nás všech. Na začátku října odešel navždy námi všemi milovaný Karel Gott. V naší rodině byl tento zpěvák idolem číslo jedna. Moje maminka ho zbožňuje celý život a s Kájou a jeho písničkami jsem tak prakticky vyrůstala. Moc jsem ho obdivovala, měla jsem ho velice ráda za všechno to, co naší společnosti dal. Bylo pro nás velikým šokem, když ho porazila ta odporná nemoc, která se rozhodla ho zničit. Přestože zrovna on by si těch let na tomhle světě zasloužil mnohem víc. Zpráva o tom, že zemřel, mě zastihla dopoledne v práci a nebudu si vymýšlet, prostě jsem to nezvládla a složila jsem se z toho. Nebyla jsem schopná se téměř soustředit celý zbytek dne, bylo to jako ledová pěst, která mi sevřela a ochromila všechny vnitřnosti a mozek především. Vzpamatovávám se z toho v podstatě do dneška. Bylo to, jakoby mi odešel někdo z rodiny, protože on do té naší prostě patřil. A proto jsme se rozhodly, že mu půjdeme dát poslední sbohem, shodly jsme se s maminkou a jednou známou, že nic lepšího udělat nemůžeme. Šly jsme se tedy minulý týden v pátek ráno zařadit do fronty na Žofín, kde byly vystaveny jeho ostatky, vystály jsme celou frontu, která ovšem byla naprosto perfektně zorganizovaná, u jeho rakve jsme se poklonily a položily mu tam květiny. Bylo to velice emotivní, kdo tam nebyl, nedokáže si tu atmosféru představit. Všechno img_20191011_102151_burst001_cover.jpgdoprovázely jeho písně. Když jsme stály ve frontě, ještě to bylo dobré, ale jak jsme přišly dovnitř a viděly to tam, tak tam to padne opravdu na každého. Ten smutek a tíseň. Měla jsem pocit, že se pohybuji v nějaké bublině. Snažila jsem se něco vyfotit, ale třásla jsem se úplně celá tak, že se mi to moc nedařilo. Potom jsme ještě zapsaly vzkazy do kondolenční knihy. Zvládly jsme to za dopoledne a pak ještě celé odpoledne jsem byla doma a měla jsem puštěný živý přenos v TV. Druhý den jsme pak ještě koukaly na zádušní mši. Myslím si, že k uctění jeho památky jsme nemohly udělat víc. Maminka ještě taky hned ten první den, co bylo oznámeno, že odešel, odjela dát květiny i na  Bertramku. Bylo toho od začátku všude tak plno, že to nemohl nikdo jen tak lehce přejít a nikdo to nemohl přehlédnout. Podle mě truchlilo a ještě truchlí 95% republiky. A protože on byl opravdu výjimečný, považuji za obrovskou čest, že jsem se s ním coby malá holčička setkala na několika koncertech, vyfotila se s ním, získala jeho podpis a jako již starší jsem měla tu čest v rámci show na ledě Jen počkej zajíci bruslit na jeho dvě písničky. Měly jsme na ně dvě sestavená čísla a byly to Přijela pouť a Lady Carneval - která je shodou okolností mou nejoblíbenější. Je nám z toho pořád smutno a stále to v sobě mám, zdaleka jsem se s jeho předčasným odchodem ještě nevyrovnala. Jedinou útěchou nám je, že už snad nemá žádné bolesti a spočívá v klidu a míru. A jak všichni všude píšou a říkají - on tu bude s námi žít dál - v našich srdcích a s jeho písničkami.

Abychom ale nekončili smutně, tak rozhodně mám teď před sebou spoustu krásnýdsc01459.jpg věcí, a to i když se blíží ten ošklivý ponurý podzim a v srdci mě pořád tlačí ta bolest kvůli Kájovi. Budeme dokončovat rekonstrukci obývacího pokoje. Také začala StarDance, kterou miluju a sleduju ji velmi poctivě každou sobotu a pak se zase na ni celý týden těším. Baví mě i Tvoje tvář má známý hlas, akorát to nemůžu sledovat současně, takže si to pak pouštím ze záznamu. Koukám se kromě toho ještě na další seriály, u kterých si dáte večer nohy nahoru a po celém dni se odreagujete a vypnete mozek. To mi taky pomáhá a nestydím se za towink. A ať chceme nebo ne, na obzoru je i konec roku a Vánoce, taky volno, které si letos užijeme hezky dlouhé. Bude to určitě fajn jako každý rok, já osobně mám ráda i ten předvánoční cvrkot, shánění dárečků, výzdoba v bytě i všude venku, pečení vánoček a cukroví a vůně jehličí. Musím se přiznat, že mi to nevadí a mám tyhle přípravy ráda. Už taky pomalu ty dárečky začínám aspoň vymýšlet, aby se pak člověk nezbláznil. Takže pozitiv si člověk musí na všem vždycky několik najít. Přeji Vám, abyste si ještě užili krásný podzim, přežili listopad a pak na maximum prožili Vánoce. Já se s Vámi samozřejmě zase spojím, tak jako každým rokem ve vánoční době. Jsou to už takové zavedené tradice že?wink

Pořád uvažuji o zavedení rubriky o vaření, protože to je něco, co mě taky velice baví. Letos jsem se o tom zatím nezmínila, ale je to pořád tak, mám k tomu pořád stejný vztah. Baví mě pečení a vaření a občas si říkám, že když tady pořád takhle básním, měla bych sem občas nějaký svůj výtvor přidat a ukázat na fotkách. Ještě uvidímwink.

Mějte se krásně, užívejte si života a buďte za všech okolností pozitivní. Kdesi jsem již dávno slyšela, že člověk by měl každý den kolem sebe rozdat několik milých úsměvů a několik milých slov. Snažím se toho držet. Ať je Vám fajnwink.

 

                                                                                                     Vaše Klára

                                                                                                       

Letní pozdrav z dovolené

02.08.2019

Ahoj, zdravím Vás všechny takhle uprostřed létawink.

Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o zážitky z naší letní dovolené, která sice nebyla úplně dlouhá, ale zase o to více zajímavá a inspirativní a myslím, že si nějaké to sdílení a shareování zaslouží. dscn1243.jpgV rámci šetření jsme se letos rozhodli opět strávit dovolenou v Čechách, protože v posledních deseti měsících jsme nastrkali velké množství financí do postupné rekonstrukce našeho nového bytu a shodli jsme se, že někde je potřeba tohle nahradit. Ale vůbec to nevadilo, že jsme nevyjeli do zahraničí, protože jsme strávili čtyři kouzelné dny v Českém ráji a náramně jsme si to užili. Dovolenou jsme sice strávili v těch největších vedrech, která snad letos byla, takže jsme si při zdolávání všech těch kopců někdy dávali docela do těla, ale i tak to byla krásná dovolená, poznali jsme toho velmi mnoho a bylo to moc fajn. A abych se s Vámi o letní dovolenou nedělila na podzim, kdy píšu svůj klasický shrnující newsletter, tak se o to s Vámi podělím teď, začerstvawink.

Český ráj - to je prosím kouzelné místo, avšak jak jsme poznali, je to samá nerovina a kopec, takže si člověk docela zamaká na fyzičce. My jsme takto spojovali příjemné návštěvy kulturndscn1257.jpgích památek s užitečným zlepšováním fyzické kondice. Výstupy na ty nejvyšší vrcholy v 36 stupních byl opravdu zážitek. Celé tři noci jsme byli ubytovaní na krásném zámečku Svijany, který je celý nově rekonstruovaný a vyvedený v bílé barvě, takže opravdu krásný se zahradou okolo. Ovšem nespalo se nám zrovna nejlépe, protože jsme měli pokoj v podkroví pod střechou a byla tam výheň, kterou jsme museli krotit alespoň větrákem, který frčel nekompromisně nepřetržitě. Bohužel klimatizaci jsme neměli. Ale jinak dobré, zahrnutou jsme měli i snídani, takže jsme byli spokojení. Ještě než jsme dorazili první večer do Svijan, absolvovali jsme celý den v Prachovských skalách.

Prachovské skály jsou jedním slovem nádherné. Je to krásný a velice zajímavý přírodní úkaz, ve kterém jsme strávili spoustu času. Rozhodli jsme se, že si projdeme z nabízených tras samozřejmdscn1292.jpgě tu možná nejdelší a nejnáročnější, chtěli jsme vidět úplně všechno. Šli jsme z jednoho konce na druhý a oklikou zpátky. Byl to zážitek, který se nedá popsat. Stálo rozhodně za to vyšplhat na všechny v mapě vyznačené vyhlídky, neboť výhledy na skály v nejbližším okolí byly opravdu bombastické a pro nás nezapomenutelné. Terén byl náročný, leckdy velmi strmé výstupy a spoustu přírodních schodů a průchodů nám dávaly zabrat, ale protože jsme oba sportovci, statečně jsme to zvládali. Výhledy pak byly příjemnou odměnou za ty výstupy. Udělali jsme spoustu krásných fotek a zážitek to byl prvotřídní, nikdy dříve jsem v takových skalách nebyla, mají opravdu své kouzlo. Večer jsme pak dorazili do Svijan, ubytovali se a večer už jen nabírali síly pro další pochody naplánované na následující den.

Naši dovolenou jsme zahájili v úterý, takže další den ve středu nás čekala další nálož krásných zážitků. Hned ráno jsme vyrazili na úchvatný hrad Kost, který je velice obrovský a na skále, kde stojí, působí dominantně. Už v devět ráno začíná silně svítit sluníčko a vypadá to opět na krásný horký den. img_20190724_092324.jpgProhlídku máme hned dopoledne a je velice zajímavá, kromě historických místností a nádvoří, kam jsme se podívali, jsme se dostali i do mučírny, kde nám průvodkyně velmi podrobně vysvětlovala staré mučící praktiky. No nebyl to určitě med ve středověku. Bylo to takové ozvláštnění, většinou se o tomhle na hradech moc nemluví, ale ona byla opravdu velice podrobná, dokonce předem upozorňovala, že komu tyhle představy nedělají dobře, aby počkal venku. Ale nic nového pod sluncem to nebylo. Kromě jiného jsme se tady taky dozvěděli, že na tomto hradě a v jeho přilehlém okolí se natáčela pohádka S čerty nejsou žerty. Průvodkyně nás upozorňovala v několika místnostech hradu a dalších místech, kde se natáčely jaké scény a opravdu si to člověk při tom vybavoval. Když prohlídka skončila, rozhodli jsme se na doporučení prozkoumat přilehlé údolí Plakánek. Cesta do něj ústí hned pod hradem a je to taková příjemná 3 km dlouhá cesta přírodou - kolem rybníka, kolem chatičkové oblasti a všudypřítomných skalních útvarů, nad kterými nestačíte žasnout. Takže děláte logicky jednu fotku za druhou. Kdyby nebylo obrovského vedra, které už v tu dobu bylo, byla by to krásná procházka, které by nic nechybělo. Na konci tohoto údolíčka je vesnička, kde z údolí vylezete přímo u mlýna, který při natáčení již zmíněné pohádky patřil Dorotě Máchalové. A vypadá opravdu naprosto stejně jako v tom filmu, dokonce tam pro připomínku mají posazeného čerta. Protože se v tu dobu nachýlil čas oběda, navštívili jsme snad jedinou restauraci v této vesničce a po obědě jsme statečně prošli celým Plakánkem zpět pod hrad k autu a vyrazili jsme vstříc odpolednímu dalšímu zážitku.

Tímto zážitkem, který jsme chtěli absolvovat, byla prohlídka zámku Hrubý Rohozec. My si vždycky zakoupíme všechny možné nabízené okruhy, případně rovnou jejich kombinaci za výhodnou img_20190724_143312.jpgcenu. Takže jsme opět zakoupili oba nabízené okruhy a prošli jsme jak reprezentativní prostory, tak soukromá apartmá. Pěkně jsme to dnes vyvážili, dopoledne hrad a procházka údolím a odpoledne zámek. Je to krásný zámek a opět pořízeno nekonečně fotek, protože ty prostory jsou tak krásné, že Vám to prostě nedá. Zjišťujeme, že je teď nějakým trendem, že průvodcovství na hradech a zámcích dělají čím dál mladší lidi - podle mě studenti, kteří si přes léto rádi přivydělají a o těch dvou z Hrubého Rohozce bych si dokonce troufla tvrdit, že byli ještě na střední škole. Nikoho tak mladého jsem snad provádět neviděla. Ale proč vlastně ne, nebyli vůbec špatní a aspoň se v létě nepoflakují po ulicích, ale dělají něco záslužného. S tím tedy naprosto souhlasím. Zámek byl krásný a po jeho prohlídce už míříme zpátky do Svijan, kde si večer plánujeme další den a odpočíváme s nohama nahoře. Máme za sebou další náročný den plný zážitků a poznání.

Ve čtvrtek ráno to vypadá, že bude venku zase stejné počasí. Včera jsme naplánovali náročný program a tak vyrážíme opět hned ráno. Naše první cesta vede na hrad Valdštejn. Abychom se k tomuto hradu dostali, musíme vyrazit z parkoviště do velkého kopce s lesním a kamenitým terénem a šplháme se do img_20190725_115938.jpgkopce, je to taková ranní rozcvička. Prohlídka tohoto zvláštně členitého hradu je krátká, trvá asi 40 minut. Ale jsou z něj znovu krásné výhledy do okolí, mj. vidíme v dálce Hrubý Rohozec ze včerejška. Naše další cesta vede do blízkého městečka Hrubá Skála a čeká nás tu prohlídka místního zámku pojmenovaného stejně jako městečko. Prohlídka tohoto zámečku patřila mezi ty nejslabší, bylo to pouhých 30 minut a pouze několik původních místností a prohlídka věže. Zajímavostí tohoto místa je, že se tady v celém objektu a v nejbližším okolí natáčela pohádka Bajaja. A přesně tu je to velké rozlehlé nádvoří, na kterém docházelo k rytířským kláním a přesně je tu na jedné straně ten balkon, z kterého dění sledovala princezna s králem. Dnes je na této terase restaurace, ve které jsme měli později oběd  a mohli jsme se kochat při jídle krásným výhledem přes hradby, kde Bajaja shodil dolů Černého rytíře. Když tam jste, prostě se Vám to vybaví. Po prohlídce zámku směřujeme ještě do Skalního městečka, které přiléhá k tomuto zámku. Zde zase jako na první narážíme na tzv. Adamovo lože, ke kterému když do skal přijdete, hned víte, že to je přesně to místo, kde ve skalách Bajaja pobýval a rozmlouval zde se svým koněm. Jsou to opravdu nádherná místa, i když tohle skalní město bylo snad ještě náročnější, než Prachovské skály. Lezli jsme neustále nahoru a dolů, po kamenech a přírodních schodech a cestách. Velmi nepohodlné. Byli jsme na dvou img_20190725_145909.jpgvyhlídkách a pak jsme funěli lesem ještě tak dlouho, dokud jsme asi po třech km nedošli k Antonínovu prameni. Tam už jsme byli zcela vysílení a rozhodli se tou samou cestou vrátit zpět. Tato cesta vede mj. i kolem tzv. horolezeckého hřbitova, kde je udělaný památník pro všechny horolezce, kteří zahynuli ve skalách. Když asi po další hodině dofuníme zpátky k zámečku, jdeme na zasloužený oběd a krátký odpočinek a vyrážíme dál vstříc odpoledním dobrodružstvím.

Nejprve jedeme udělat zastávku u snad nejznámějšího objektu Českého ráje a tím je hrad Trosky. Opět nás čeká stoupání do strmého kopce než se vůbec dostaneme ke zřícenině a potom jen obejít a vylézt nahoru na obě věže Pannu a Babu nás docela vysílí, protože schodů je zase hodně a pod těmi věžemi máte pocit, že jsou nekonečně vysoké. Ovšem samotný rozhled po krajině, který se Vám nahoře otevře, je opravdu úžasný. A zase fotíte, fotíte a fotíte. Takže Trosky máme taky za sebou a ještě nám dnes chybí poslední naplánovaná zastávka, kterou je zámek Humprecht. Tento zámeček se mi do paměti zapsal zejména svým neobvyklým kulatým tvarem, má půdorys kruhu a prohlídka se dělá ve dvou patrech a až nahoru do věže. Potom už skoro necítíme nohy a končíme dnešní výšlapy. Vracíme se do Svijan a dneska jdeme spát opravdu brzy.

V pátek ráno nás čeká ještě poslední zážitek, na dnešek jsme naplánovali img_20190726_102325.jpgnávštěvu zámku Sychrov. Je to tzv. pohádkový zámek, říkají mu tak úplně všichni, protože se tu točilo tolik pohádek, že to ani nespočítáte a i seriál Tři mušketýři. Byla to taková perla na závěr, protože jako zámek jednoznačně zvítězil v přehledu všeho, co jsme doposud navštívili. A on je opravdu pohádkový. Nejen zvenku, ale i zevnitř je to neskutečný zážitek, který mi připomněl naši loňskou zastávku v Lednici. Máme opět asi dva prohlídkové okruhy a poté se ještě asi hodinu procházíme po místních zahradách a děláme opět asi milion fotek. Je zase krásně a potom už vyrážíme vstříc domovu, abychom byli doma brzy, protože Rostík šel v sobotu do práce, tak aby ještě stihnul odpočinout.

Z celých čtyř dní jsem naprosto nadšená, nabombili jsme je naprosto na img_20190726_090340.jpgmaximum a viděli a zažili jsme toho opravdu hodně. Rozhodně to nebyl promařený čas, líbilo se nám snad úplně všechno. Měli jsme opravdu krásnou dovolenou a všem bych doporučila, aby třeba v méně náročném počasí také do Českého ráje vyjeli a vyzkoušeli projít některá z těchto námi projetých míst. Nemůžete být zklamaní.

Co nás ještě v nejbližší době čeká? No, dovolenou sice máme za sebou, ale to neznamená, že bychom měli být nějací smutní. Ještě nás čekají další úpravy a zvelebování našeho hnízdečka, na které se velice těším. Baví mě úplně všechno, co na něm vylepšujeme, baví mě navrhovat si vlastní věci a realizovat svoje představy. Rostík na tohle zase tak není, takže já tohle převezmu i za něj a hodně mě to bavíwink. Dále nás čekají ještě img_20190726_100356.jpgnějaké kulturní akce a rodinné oslavy do konce srpna, a taky možná ještě o nějakém víkendu vyrazíme za nějakou kulturní památkou. To ještě uvidíme. Každopádně Vám přeji ještě krásné léto, jsme tak zhruba v polovině, takže ať se Vám ta druhá polovina vydaří, užívejte si volna, pokud ještě nějaké máte a pokud ne, tak se jistě najde něco, co Vás potěší nebo z čeho budete mít radost. Mějte se krásně a zase se někdy uvidíme, uslyšíme. Přihlásím se Vámwink.

 

                                                                                                                Vaše Klára

 

Poznávací cesta po Izraeli

18.04.2019

Ahoj všem,

po delší době se Vám zase hlásím a rovnou přináším docela dlouhý příspěvekwink.

Stejně jako jsme loni touto dobou vyrazily s maminkou cestovat po Spojených arabských emirátech, tak i letos jsme se vydaly do pro nás neznámých končin a to do Izraele. Termín jsme s dscn0010.jpgohledem na krasobruslařskou sezónu naplánovaly zase na začátek dubna a to hned na první týden. Loni jsme cestovaly, neboť maminka si přála ke kulatinám navštívit Spojené arabské emiráty. A protože se nám to loni velice líbilo, tak když jsem v srpnu oslavila kulatiny já, dohodly jsme se, že zase někam vyrazíme a já ten zájezd dostanu jako dárek. Taky ke kulatinám by mělo být vždycky něco speciálního, takže jsem od všech příbuzných i známých dostala nějaký libovolný příspěvek. A na tu poznávací cestu se mi prostě složili. Izrael nás vždycky lákal, a tak při vybírání destinace nebyla celkem žádná obtíž při rozhodování, kam letos vyrazíme.

Letos to bylo o trochu jinačí než loni. Loni jsme si tento typ zájezdu vybraly samy a tdscn0024.jpgaké si prakticky celý program určovaly a zařizovaly samy, letos jsme měli českého a izraelského průvodce, kteří nás jako 37mi člennou skupinu doprovázeli na každém kroku. Program byl jasně určený a velice bohatý. Na rozdíl od loňska jsme taky tentokrát nebyly pouze ve dvou hotelech, ale ve třech. Protože se jednalo o poznávací zájezd, putovali jsme se skupinou od severu na jih a pořád jsme se posouvali i se všemi věcmi. Takže téměř pořád jsme rozbalovaly a zase balily kufry. Bylo to daleko náročnější, navíc jsme každý den brzy vstávali a vyráželi za dobrodružstvím a pozdě se vraceli. Měli jsme opravdu nabito od rána do večera. Neodpočinuly jsme si, ale byl to zájezd naprosto na jedničku, poznaly a viděly jsme toho tolik, že bude velice těžký úkol Vás seznámit byť jen s tím nejhlavnějším a zároveň vybrat fotky, které všechno nejlépe vystihnou - stihly jsme jich dohromady totiž udělat kolem 1 600.

První den

Odlet máme naplánovaný okolo poledne, takže je velice příjemné, že nemusíme vstávat velmi brzy. I tak jsem vstávala asi v sedm a od samého rána ještě několikrát překontrolovala kufr podle seznamu, který si sestavuji už léta pořád stejně. Letos je to lepší, protože snad poprvé v životě máme váhový limit až 23 kg a příručku 8 kg. Je to nezvyklé, vždycky jsem se pohybovala na hraně 15 kg, takže teď můžu přibalit klidně o jedny šaty víc a nic se nestane. Taxíkem dscn0003.jpgse proplétáme pondělním ránem na letiště, je příšerný provoz. Všechno ale zvládáme včas, dostáváme se k naší průvodkyni, která s námi posléze absolvuje celý zájezd, u odbavení si musíme vystát asi hodinovou frontu, ale pak už je to v pohodě a dostáváme se ke GATU, odkud nás autobus dováží k letadlu. Bohužel nemáme catering, takže v rámci celoodpoledního letu dostaneme jenom vodu. Jak smutné. Musíme vzít zavděk vlastním obědem. V Tel-Avivu přistáváme pozdě večer, je zde hodinový časový posun, takže jsme teď o hodinu napřed oproti Čechám. Letiště mě nijak neuchválilo, bohužel zde musíme čekat opět dlouhou frontu na pasovou kontrolu, při které probíhá také malý pohovor. Naštěstí jde všechno bez potíží a brzy se setkáváme s naším místním průvodcem, který se jmenuje Micha Dor a odvádí nás do autobusu. Pak nás čeká ještě asi tak hodinová cesta do blízké Nethanie, kde se večer ubytováváme na jednu noc a druhý den zde začínáme naše putování. Kufry nevybalujeme, protože zítra to tu opouštíme a jdeme brzy spát, už jsme hodně unavené a čeká nás náročný programwink.

Druhý den

Zpětně můžu říct, že bych náš poznávací zájezd popsala jako putování po stopách Ježíše Krista, od místa jeho narození, přes celý jeho život a po místech, kde konal samé zázraky, dscn0007.jpgaž po místo ukřižování a pochování. Silně na nás zapůsobila víra místních lidí a turistů a poznání života místních věřících lidí a poměrů, ve kterých se tu žije. K fanatismu věřících se ještě dostanu později, až se ve vyprávění dostaneme až do svatého Jeruzaléma.

Izrael je obecně hrozně zvláštní zemí, protože tu spolu funguje velké množství národností a náboženství. Je jich asi kolem deseti, ale tři nejpodstatnější jsou samozřejmě Křesťané, Židi a Muslimové. Křesťané mají kostely, Židi mají synagogy a Muslimové mešity. Není tudíž absolutně žádnou zvláštností, že zde vedle sebe stojí právě tyto svatostánky. Vidíme kostel, vedle je synagoga a k tomu slyšíte křičícíhdscn0008.jpgo muezína z blízké mešity. A všichni tito lidé spolu musejí na tomto místě vyžít, musejí se respektovat a přitom jsou tak odlišní a žijí tak odlišné životy s naprosto jinými zvyky. Přitom tam ale nemáte pocit nebezpečí nebo strach, že se to mezi sebou pomele. Ti lidé se vzájemně respektují a je to opravdu obdivuhodné.

Vstáváme brzy a už v osm skládáme naše kufry do autobusu a vyrážíme za poznáváním. Vyskytujeme se právě na severu země a míříme do oblasti Galilea. Trochu nás překvapuje počasí, je celkem dost zima na místní poměry, teploměr se šplhá maximálně k 15 stupňům a musíme neplánovaně vytáhnou šálu a sáčko. První zastávku děláme v historické oblasti Caesarea, kde nás čeká prohlídka klasického římského amfiteátru. Připadám si trochu jako v Řecku nebo na Krétě. Kromědscn0011.jpg amfiteátru nás čekají ještě zbytky Herodova paláce a vykopávky antického města. Je to velice rozhlehlý kus země, kde jsou jenom samé vykopávky, torza antických sloupů a náznaky bývalých staveb. Celkově nic moc extra, chodíte skoro hodinu po rozvalinách, které zase zrovna pro Izrael nejsou tak typické. Těším se na něco typičtějšího. Hned jak si všichni všechno projdeme, vyfotíme a celý autobus se vystřídá na WC (což se opakuje později u každé zastávky, protože převážná část osazenstva je důchodového věku), vyrážíme dál směrem do Haify. V tomto městečku nás dokonce vítá docela silný déšť, takže zběsile hrabeme v kufrech deštníky a zastávku v tomto městečku bohužel absolvujeme v jejich přítomnosti. Jsme dovezeni na horu Karmel, odkud je naprosto okouzlující výhled na celé město i s přístavem, včetně nádherného chrámu v obrovských dscn0036.jpgzahradách a hned pokračujeme dál do města Akku. Zde navštěvujeme společně podzemní křižácké město a historický přístav. Přiznávám, že tato zastávka mě taky moc neuchválila, to jsem ale ještě netušila, jaká bude ta další. Z Akku jsme se přemístili do Nazaretu. Místní chrám Zvěstování na hoře Tábor mě naprosto uchvacuje. Je obrovský, rozhlehlý a velice krásný. Podle pověsti právě na tomto místě zvěstoval archanděl Gabriel Panence Marii, že do ní vstoupil Duch svatý a bude matkou Božího syna. Zatímco tenkrát se ale toto stalo u jisté studánky v přírodě, dnes je tam tento obrovský chrám a kolem rušná městská čtvrť. Stejně je to samozřejmě i s jinými poutními místy. Tady končíme náš dnešní vyčerpávající program a autobus nás odváží do blízkého města Tiberias, kde přenocujeme.

Zvláštní poznatek evidujeme jak u večeře, tak u snídaně. Tak jako v jiných hotelechdscn0090.jpg bývá při obou příležitostech veliký výběr uzenin a sýrů, tady tomu tak nebylo. Uzenina nebyla leckdy vůbec, maximálně jeden tác s jedním druhem a se sýry to bylo zrovna tak. No chápu, že jiný kraj jiný mrav, ale o ten jeden tác se pak všichni málem porvali, protože jsou na to všichni zvyklí. Mají tam obrovské množství různých pomazánek, olivy, mísy s cuketou a lilkem. K tomu spoustu masa a arabský chleba. Takže pro mě ze začátku nic moc, až v posledním hotelu v Jeruzalémě jsem si pak chvílemi přišla na své, tam měli k snídani vynikající sladké pečivo. Jinak v mém jídelníčku vévodila převážně zelenina a občas ovoce. Ale držela jsem se klasiky, takže rajčata, okurky, papriky. A když jsme měli možnost si dát oběd v místní restauraci, stejně jsem skončila u salátu nebo těstovin. Všeobecně jsem v jídle nijak neexperimentovala, toho se totiž bojím.

Třetí den

Dnes po snídani vyrážíme na Genezaretské jezero. Trochu mě jímá hrůza, že pojedeme lodičkou a bude taková zima jako včera, představovala jsedscn0142.jpgm si ten studený vítr a nebylo mi z toho dobře. Po včerejšku mám trochu pocit, že na mě něco leze, jako bych z té zimy dostala rýmu. Takže si beru přes šaty ještě jeden svetr navíc a šálu kolem krku a odvážně lezu na loďku. Tam nás jako skupinu vítá samotný kapitán, na příď vyvěsí českou vlajku a pustí nám naši hymnu, kterou následuje ta izraelská. Zajímavé. Díkybohu se nám ráno vykulilo sluníčko, které začíná budit dojem, že by možná mohlo i trochu hřát. Loďka jede pomalu a vítr vůbec žádný necítím, není mi kupodivu ani zima, za což samozřejmě částečně může i ten svetřík. Děláme si fotky na přídi a poté nás kapitán sezve k nacvičování místního folklorního tance a k poslechu izraelské tradiční hudby. Je to docela legrace a poté, co si tanec vyzkoušíme na dvě různé skladby, už není po zimě ani památky. Naše vyjížďka trvá tak 30 minut a pak se vracíme zpět na břeh, kde je vidět akorát nějaký orobinec a spoustu sladkovodních ryb. Pokračujeme dál autobusem a míříme do Tabgdscn0182.jpgha. S tímto místem je opět spojena legenda, Ježíš Kristus zde údajně nakrmil pět tisíc lidí dvěma chleby a dvěma rybami. Říkají tomu zázrak dělení chleba a ryb. Pod oltářem místního chrámu vystupuje ze země kus skály, na které údajně při konání tohoto zázraku stál sám Ježíš Kristus. No, myslíme si o tom své, ale nevěřili byste, kolik lidí tomu věří. Další dvě zastávky máme na hoře Blahoslavenství a v nedalekém národním parku Kursi, ve kterém jsou opět rozvaliny a zbytky přinášející řadu informací o minulosti Židů, Byzanců a Ježíšovi, jsou zde zbytky staré židovské vesnice, ruiny byzantského kláštera atd. Po nafocení opět pokračujeme dál až do Jardenitu, který však pro mě byl opravdu velkým zážitkem.

Jardenit je místo vybudované na řece Jordán, kde byl podle legendy pokřtěn Ježíš Kristus a to samotným Janem Křtitelem. Je to ohraničená část řeky Jordán, kam denně jezdí hromady turistů,dscn0239.jpg kteří se v ní chtějí buď jen smočit anebo regulérně pokřtít v rámci jistého rituálu, který vede nějaký místní náboženský představitel. Prodají Vám k tomu "velmi výhodně" dlouhou bílou košili s obrázkem Ježíše a za zvuků modlitby se můžete nechat ponořit do vody. Měli jsme tu možnost to tam vidět. Upřímně nechápu, protože ta řeka je naprosto odporná. Špinavá a neprůhledně zelená, jakoby v ní nebylo nic než žabinec. Můj žaludek se z té podívané doslova houpal. Ale protože je to Jordán, tak tedy dobře, slezly jsme spolu dolů až k té řece a udělaly si u ní fotku. Šáhly jsme si do toho žabince, aby se neřeklo, ale ponořit se do toho a s výrazem naprostého blaha se v ní rochnit, toho bych nebyla schopná. Zatímco tam právě kvůli tomuhle jezdscn0247.jpgdí davy turistů z celého světa. A že jich tam opravdu je. To musím potvrdit, že turistů tady je jak naseto. Neskutečně moc a opravdu snad ze všech koutů světa a všichni objíždí ta svatá místa a chtějí se u nich fotit a sahat na ně, nedej bože se u nich modlit, takže všude je zácpa a musíte používat někdy docela drsně lokty, abyste se k tomu místu vůbec dostali. To jsme zažily později zejména v Jeruzalémě. Člověk se až nestačí divit, jak jsou věřící lidé do slova a do písmene fanatičtí. Ale k tomu se také ještě vrátím. Jardenit jsme opustili a ještě nás to odpoledne čekala jedna zastávka, a to v Jerichu.

Izrael je opravdu zvláštní stát. Kromě toho, kolik národností v něm musí společně vyžít, jsou v něm jistá území, která patří Palestině. Jedete si takhle pouští a najednou Vás vítá nápis STÁTNÍ HRANICE, OBČANŮM IZRAELE VSTUP ZAKÁZÁN. Skutečně projedeme hraniční kontrolou a dscn0261.jpgdostáváme se na palestinské území. Obdobným územím, takovým státem ve státě je také Betlém, který později také navštívíme. Nyní se nacházíme v Jerichu. Autobus nás doveze na jedno místo, odkud je vidět obrovská hora s jedním takovým létajícím klášterem a jinak máte pocit, že tam nic moc není. Jsou tu typické turecké hrabárny se vším možným a stánky s ovocem a s výrobnou čerstvých freshů. Tyto výrobny jsou tady na každém kroku, zvláštní je, že je tu veškeré ovoce strašně veliké. Nabízejí Vám samozřejmě fresh ze všeho možného, ale snad úplně nejvíce těmto stánkům vévodí granátová jablka. Jsou veliká a šťavnatá, taková jsem ještě v životě neviděla. Je to zážitek a právě zde se rozhodujeme toto pochutinu ochutnat. Necháme si udělat fresh, který je sice trochu nahořklý, ale v tu chvíli nám přijde jako to nejlepší osvěžení. Uděláme pár fotek a dscn0312.jpgvracíme se do autobusu bez všemožných tretek, jejichž koupi jsme pod náporem chtivých Turků dokázaly odolat. A oni se tak můžou přetrhnout, aby Vám nabídli své zboží. Ale tohle opravdu není náš šálek kávy, a tak se vydáváme zpět na izraelské území a už míříme navečer do Jeruzaléma.

Už je večer, ale i tak už vidíme po příjezdu do Jeruzaléma zdejší život a lidi, kteří ho obývají. Už nás čeká jenom večeře a večer zasloužený nocleh. Už nemáme ani sílu na nějaké další individuální výlety do města, přes den je toho až dost a zážitků nepočítaně. Musíme si odpočinout, protože zítra se vrháme do víru hlavního města.

Čtvrtý den

Konečně se dostáváme do toho správného města, co se náboženství a místních lidí týče. Právě v Jeruzalémě je tohle všechno krásně vidět. Naše první zastávka je Olivetská hora, kam se dscn0305.jpgautobus musí samozřejmě dokodrcat přes celé město. Máme tedy nyní možnost vidět místní obyvatelstvo, tedy jak to v Jeruzalémě chodí po ránu ve všední den. Židů je zde jako naseto. Jsou opravdu krásní - všichni muži bez ohledu na věkovou kategorii jsou v černých oblecích od hlavy až po paty, černý vysoký hranatý klobouk, bílá košile a rozkošné dlouhatánské pejzy. Během našeho pobytu se nám jich podařilo několik vyfotit, protože vypadají opravdu kouzelně. Tím však ono kouzlo končí, protože tito ortodoxní Židé vedou opravdu velmi jednoduchý život. Otec od rodiny se zabývá po většinu času tím, že studuje Tóru a chodí do synagogy. Matka je ženou v domácnosti a stará se o děti a chod domácnosti, tyto rodiny mívají běžně přes 10 dětí. Otázkou zůstává, co tyto rodiny vlastně živí. Otec totiž pracovat může, ale nemusí, může se čistě věnovat studiu dscn0307.jpga synagoze. Ve třinácti letech dospívají chlapečci v muže a na tuto počest mívají oslavu BAR MICVA. Znamená to, že od 13 let mají právo jako dospělí začít studovat Tóru. Dívky tento rituál absolvují ještě o rok dříve, ale připravují se pouze na roli ženy v domácnosti. Jinak v pátek odpoledne a v sobotu mají Židé ŠÁBES. Znamená to, že nepracují a užívají volna a mají to potěšení být už od rána v synagoze. Když je ŠÁBES, nikde nic nefunguje, ulice setmí, nesvítí světla, nejezdí hromadná doprava, všechno je zavřené. V hotelu máte tzv. šábesový výtah, protože tím normálním se nesmí jezdit, nesmí se nic vařit, proto si k snídani neuděláte ani čaj nebo kávu. Všechno jakoby vymřelo. Zažily jsme to v pátek večer i v sobotu a je to opravdu znatelný rozdíl. Opravdu zvláštní způsoby že? Vzpomínala jsem, jak jsem loni říkala, že si dovedu představit, že bych žila v Dubaji. Tady si to představit nedovedu.

Tak to bylo takové okénko, co jsme se o Židech dozvěděli a nyní už pojďme k samotné návštěvě Jeruzaléma. Zde jsme ve výsledku strávili dva dny, než jsme prochodili všechny podstatné a důdscn0360.jpgležité památky. Autobus nás dovezl na Olivetskou horu, odkud je naprosto bezkonkurenční výhled na celý Jeruzalém, respektive jeho Staré Město, nejslavnější památky a hradbu. Odtud se pořizují nejslavnější a nejznámější pohledy na Jeruzalém. Je odsud krásně vidět Skalní chrám, Chrám Božího hrobu a spoustu dalších pamětihodností. Pod Olivetskou horou se také rozkládá obrovský židovský hřbitov, který je ale úplně jiný než ten náš. Lidé na hroby nekladou věnce a květiny, ale kamínky. Naše procházka začíná v Getzemanských zahradách, kde podle pověstí zatkli Ježíše Krista a kde ho nechali přenocovat, než byl druhý den ukřižován. Je zde samozřejmě veliký chrám a v přilehlé zahradě přímo konkrétní strom, pod kterým rozjímal, když ho přišli zatknout. Potom pokračujeme autobusem zpátky dolů z Olivetské hory a podél hradeb Starého města jedeme k jedné z fungujících bran do něj.

Naše první zastávka ve Starém městě je chrám Božího hrobu. Tedy nejposvátnější místo pro všechny věřící. Je to obrovský a bohatě zdobený chrám, kde jsou tři zcela zásadní posvátné relikvie.dscn0402.jpg První je Golgota, tedy místo, kde byl na skále ukřižován Ježíš Kristus. Jako památka je zde vyvedena díra, ve které stál na skále kříž. Dalším je hrobka Ježíše Krista a třetím je mramorová deska, na kterou bylo podle pověsti položeno Ježíšovo tělo, když ho sňali z kříže a na této desce byl též balzamován a připravován k uložení do hrobu. Právě zde jsme poprvé poznali sílu a fanatismus věřících turistů z celého světa. A také, co znamená být ušlapán zuřivým davem. Byly jsme odhodlané si všechna tato místa projít a když tady jednou za život jsme, tak si na ně i sáhnout. Doslova bylo to o život. Takovou tlačenici jsem snad v životě nezažila a jak dokážou být lidé arogantní. Kdybychom nepoužily lokty, tak bychom tam stály ještě dneska. Věřící jsou tak přesvědčeni o své víře a o existenci a vážnosti všech těchto míst, že se na ně téměř vrhají a odříkávají tam modlitby, takže se tam všechno jen zdržuje. Je to neuvěřitelné to zažít, kdo si to nevyzkouší na vlastní kůži, tak si to moc nepředstaví. Na Golgotě se nám tedy podařilo vystát tu frontu a probojovat se až k místu, kde stál na skále kříž dscn0454.jpga vyfotit se u toho. Ježíšův hrob jsme vzdaly, protože tam byla fronta na několik hodin a na to jsme neměli prostor a pak se nám ještě podařilo vyfotit se u té mramorové desky. Byly jsme celkem rády, že jsme to přežily ve zdraví, protože to bylo opravdu otřesné, tohle jsem opravdu ještě nikdy nezažila. Poté, co jsme absolvovaly tohle, jsme si řekly, že nic horšího už nás potkat nemůže. A tak jsme vyrazili na další cestu - křížovou cestu, v rámci které jsme absolvovali několik zastavení. Jedná se o zastavení Ježíše Krista během jeho cesty s křížem na zádech směrem na Golgotu. Bylo jich celkem skoro asi dvacet, ale vypíchnutých je dneska jen pár a ještě s tím, že je na zdi vždy vyznačeno číslem, kde zastavení bylo a okolo je turecká tržnice, to je na tom to nejvtipnější. Takže jsme prošli těchto několik zastavení a prošli jsme tzv. Cardo, což je jakýsi pozůstatek tržnice a hlavní třídy v křesťanské a židovské čtvrti. Prošli jsme ještě další část Starého města a nasedli jsme u hradeb na autobus, který nás odvezl na pozdně odpolední program, kterým bylo trochu smutné zastavení v Muzeu holocaustu Yad Vashem.

Musím říct, že tuto zastávku bych si s radostí odpustila, protože tohle si zrovna připomínat nemusím. Jedná se ale vcelku a velmi příjemný památník připomínající přes šest milionů Židů, kteří během dscn0507.jpgdruhé světové války zahynuli a to převážně v koncentračních táborech. Židů, kteří byli pohřbeni zcela anonymně do společných hrobů v koncentračních táborech. Aby měli svůj památník. Mezi výčtem těchto táborů jsme našli i Terezín. Součástí tohoto komplexu je i památních židovských dětí. Památník pro více než milion židovských dětí, které zahynuly za holocaustu, a které připomíná přes milion světýlek uvnitř tohoto památníku, který je uvnitř celý ve tmě a nepřetržitě tam ženský hlas čte všechna jména a věk těchto dětí a odkud pocházely. Kromě toho je zde ještě židovské muzeum holocaustu, které jsme taky prošli, ale bylo to velice depresivní.  Člověk si akorát uvědomil, jaká zvěrstva dscn0508.jpgbyla páchána na zcela nevinných lidech, jejichž jediným proviněním bylo to, že se narodili jako Židé. Nepochopitelné a strašné. Upřímně jsem byla ráda, když jsme tento památník opouštěli.

Byla to poslední zastávka tohoto dne, a protože jsme ještě po večeři měly čas, prošly jsme aspoň okolí našeho hotelu, prošly jedno obchodní centrum, udělaly nějaké fotky a vrátily se na hotel. Bylo toho zase hodně a zítra nás čeká další jeruzalémská kulturní náložsmiley.

Pátý den

Další slunečný den lákající k návštěvě Jeruzaléma a jeho dalších obdivuhodností. Vyrážíme opět brzy ráno a proplétáme se autobusem opět celým městem a podél hradeb až na horu Sion,dscn0533.jpg abychom zajeli k jedné z bran a vstoupili opět do Starého města. Chvíli jdeme procházkou židovskou čtvrtí města a posléze se dostáváme ke kostelu, kde je pohřben král David, který je považován za zakladatele Jeruzaléma před 3000 lety. Je to monumentální stavba a ve vylézajícím sluníčku a modré obloze se dají dělat krásné fotky. Kromě návštěvy tohoto kostela navštěvujeme ještě hned vedle kostel Zesnutí Panny Marie, kde jak již název napovídá, zemřela Panna Marie. Je to nádherná hrobka s krásným vykládaným stropem. Pokračujeme potom touto čtvrtí dál a přicházíme k dalšímu monumentu, který ve mně zanechá opravdu velký dojem a je pro mě obrovským zážitkem. A tím je Západní zeď, zvaná též Zeď nářků.

Tato zeď je rozdělená na mužskou a ženskou část, musí se zde dodržovat přísný dress code. Muži musí mít dlouhé kalhoty, ženy zase zakrytá kolena a ramena. Přitom procházíte ještě kontrolou dscn0638.jpgjako na letišti, kontrolují Vám tašky a dělají i osobní prohlídku. Když se konečně propracujeme k samotné zdi, znovu si uvědomuji, jak jsou věřící lidé až fanatičtí. Ještě bych pochopila, že se vrhají na místa, kde Ježíš zemřel nebo kde se narodil, ale vrhat se na zeď, která s Ježíšem nemá nic společného, to je mi nepochopitelné. Davy lidí tam u ní stojí, mají v rukách nějaké modlitební knížky, mají zavřené oči, něco si přeříkávají a někteří z nich dokonce do zdi mlátí hlavou nebo regulérně brečí. To je pro nás prostě zvláštní, jak někoho může víra až takhle pohltit. Průvodce nám dokonce říkal, že jsou ortodoxní Židé, kteří se ke zdi chodí denně modlit a odříkávat žalmy z Tóry. Je to neskutečná koncentrace lidí a je velice náročné najít volné místo, aby si tam človědscn0663.jpgk udělal aspoň fotku. Navíc na Vás všichni zírají jako na exoty, kteří si tam chtějí jen zapózovat, zatímco oni to berou smrtelně vážně. Cítily jsme na sobě ty zlé pohledy, ale naštěstí jsme nakonec fotek udělaly dost. Byl to obrovský zážitek tohle vidět a zažít. Navíc si každý může do škvíry ve zdi vložit papírek s přáníčkem, které by se mělo vyplnit. Pomalu zeď opouštíme, sedáme do autobusu a ten nás ještě odváží do izraelského muzea, kde absolvujeme i oběd. Přiznám se, že muzea nemám ráda, přestože jsou vždy součástí nějakého zájezdu. Nebaví mě, takže se vždycky snažím ho rychle prolítnout, zjistit aspoň orientačně, jaká je místní historie a tím to pro mě hasne. Takže opouštíme muzeum a čeká nás odpolední program - cesta do Betléma, místa narození Ježíše Krista.

Stejně tak jako Jericho, je Betlém palestinské území. Je to takové město ve městě, do kterého když chcete vjet, musíte opět překonat hranici a opět je zde cedule se zákazem vstupu pro Izraelce. dscn0706.jpgMy ale naštěstí za bránu můžeme. Takže operativně parkujeme a vydáváme se procházkou po městečku až k samotnému chrámu Narození Páně. Je to obrovský a nádherný chrám, zajímavostí je, že kvůli nájezdníkům a nepřátelům má velice malinký vchod. Cestou k němu jsme poučeni o tom, že na okolních pastvinách pásli pastýři ovce a právě tady vyšla po narození Ježíška Betlémská hvězda na oblohu a bylo jim zvěstováno, že se narodil spasitel. Vcházíme dovnitř a opět nás upoutává obrovský zdobný oltář plný zlata a světel. Z boku oltáře se už tvoří slušná fronta, která schází dolů do krypty, kde je kus jeskyně, ve které Panna Maria porodila Ježíška. Je tu na zemi stříbrná hvězda a podle legendy ho právě tady položila do jesliček. Všichni si samozřejmě na tu hvězdu dscn0725.jpgchtějí sáhnout, takže je to to samé v bledě modrém jako v chrámu Božího hrobu. Strkanice, lokty a nevybíravé chování nás posouvá dolů do krypty, kde se snažíme vyfotit se s hvězdou. Tyhle davové strkanice mají velkou nevýhodu, velmi špatně se v nich fotí. Když už si naštelujete foťák a zmáčknete spoušť, někdo do Vás vrazí. Takže to musíte minimálně zopakovat a zdržujete se o to víc. Nicméně zážitek jako hrom a když se takto vystřídá celá naše skupina, tak pokračujeme ještě dále do Mléčné grotty. Podle legendy bývala na tomto místě jeskyně, kde se schovala Panna Maria s Josefem a Ježíškem, než uprchli do Egypta. Panna Maria kojila Ježíška, ukápla na zem tři kapky a jeskyně se zbarvila do bíla a vytvořila se grotta. Takže tak, věřme tomu nebo ne. Potom už nás čekala jen malá procházka po místních obchodech a malém náměstíčku a vydali jsme se zpět k autobusu a do Jeruzaléma do hotelu. Máme toho celkem dost a tak jdeme poměrně brzy spát.

Šestý den

Dnes je sobota a od samého rána je znát, že frčí naplno ŠÁBES. Začal jezdit šábesový výtah a při snídani zjišťujeme, že si nemůžeme uvařit ani čaj nebo kávu. Takže jsou z toho všichni závisláci na tědscn0788.jpgchto nápojích silně rozhození, když zůstávají o vodě a o džusu. Vyrážíme celkem brzy, dnes po dvou dnech vyrážíme mimo Jeruzalém. Naše první zastávka je dnes opět u řeky Jordán, až u samotných hranic s Jordánskem. Řeka není o nic čistší, než v Jardenitu, ale stejně tak jako tam se tu dá pokřtít. Je to takový větší potok. Zhruba v polovině řeky je provaz označující hranici. Takže když se díváme na protější břeh, je to vlastně už do Jordánska. Bohužel tu jsou zase aktivní turisté, kteří se tu koupou, takže já se radši věnuji focení vegetace. Při jízdě autobusem pomalu začínáme sledovat pouštní terén, přeci jen už se dostáváme více na jih. Naší další zastávkou je Qumránský archeologický park, kde jsou ale opět rozvaliny, které nic moc neprozrazují. Proto nás nadchne teprve až naše další zastávka a to ve velkoobchodu s kosmetikou z Mrtvého moře AHAVA.

Tak tady jsme obě ve svém živlu. Kosmetika z Mrtvého moře je specifická tím, že je testována na velmi citlivé kůži, proto by se po ní člověk neměl osypat. Asi po hodině jsme odsud odcházely sdscn0867.jpg taškou plnou kosmetiky asi za 160 dolarů. Hrůza hrůzoucí. To člověk ani nemůže přepočítávat, jinak by to s námi asi šlehlo. Je důležité, že nám to udělalo radost. Taky jsme si opakovaly, že žijeme jen jednou, také tam padala větička, že peníze budou a my nebudeme. Nějak si to vždycky musíme zdůvodnit. Já jsem si tedy zakoupila nějaké krémy na ruce a na nohy, maminka nějaké tělové krémy, antiperspirant, a také krémy na ruce a na nohy. No prostě celou tašku nolaugh. Po návštěvě a o pár dolarů lehčí jsme pokračovali dál pouští a cestou jsme ještě projeli přírodní rezervaci Ein Gedi, která je oázou v pusté pouštní krajině s několika prameny, bujnou tropickou vegetací a mnoha pouštními živočichy a potom už pokračujeme dál do pevnosti Masada.

Masada je obrovská skála, na které je nahoře a po straně vystavěna celá pevndscn0879.jpgost. Tuto pevnost zde nechal postavit král Herodes, je spojena i s židovskou válkou proti Římanům. Na pevnost se jede lanovkou až nahoru. Když po celkem zábavné minutě v lanovce nahoře vystoupíme, už nám začíná být docela horko, slunce zde docela pálí. Jsou tu dneska jen rozvaliny, které projdeme, ale jsou vcelku rozsáhlé, takže tu chodíme asi skoro dvě hodiny. Navíc je tu zase spoustu turistů, takže se s nimi musíme na jednotlivých stanovištích vystřídat. A stejnou cestou pak jedeme i dolů, kde si dáváme opět velmi drahý oběd. Obecně je tu v Izraeli velice draho. A pak už se vydáváme autobusem zpátky, jedeme asi hodinku a půl a ocitáme se u Mrtvého moře.

Mrtvé moře je zážitek samo o sobě. Je špinavé a velmi velmi slané. dscn0931.jpgKdyž si do něco sednete, hned Vám to vystřelí nohy nahoru. Nedoporučuje se lehat si na břicho, ale sedat si, případně lehat na záda. Já jsem z toho pohledu moc nadšená nebyla, lidé se tam váleli v té špinavé vodě a bahnili se v blátě. Brrrr, pro mně nic moc, takže jsem spíš byla na břehu a dělala fotky. Ani ta pláž nestála za moc. Potom už následoval jen poklidný návrat do hotelu, večeře a po třech nocích opět balení kufrůsmiley.

Sedmý den

Nadchází náš poslední den a my opět vyrážíme hned ráno, nakládáme kufry do autobusu a vyrážíme směrem do Tel-Avivu. Zde máme dopoledne poslední procházku po staré části Jaffa,dscn0978.jpg kde fotíme zase jako zběsilé a potom máme tři hodiny volna. Autobus nás vyhodil u největší místní tržnice, kterou jsme tedy prošly úplně celou a byly jsme z nabídky přímo nadšené a ohromené. Tak obrovský výběr a tak velikánské ovoce už dlouho zase neuvidíme. Nakoupily jsme zde spoustu suvenýrů a pak jsme se šly ještě podívat k moři. Autobus nás posléze vyzvedl a ještě jsme jeli takovou okružní cestu po Tel-Avivu, kdy nám mimo jiné ukázali centrum, moderní část a i naše vyslanectví. A potom už hurá na letiště, kde musíme opět absolvovat malý pohovor u odbavení a pak už nás čeká jen příjemný noční let domů.

Musím konstatovat, že celkově to byl velice vydařený zájezd, velice jsme si to užily, strašně moc jsme toho poznaly a přivezly si spoustu zážitků. Doporučuji všem, zůstane to ve Vás napořádsmiley.

 

                                                                      Vaše Klára

 

A znovu nastal podzim.....

20.10.2018

Zdravím Vás všechny,

je mi opravdu velkou ctí, že se společně zase můžeme sejít nad mým pravidelným hodnotícím článkem za uplynulýa21i0261.jpg rok. Již se stává tradicí, že je to vždy na podzim. Jako vždy, ráda bych se s Vámi podělila o to, jak jsem prožila uplynulý rok, co je nového a co máme ve výhledu do nejbližší budoucnosti. Ti, kteří sledují mé stránky pravidelně, tak zhruba ví o jednotlivých věcech, které jsem za tento rok zažila. Určitě se s něčím již ztotožníte, protože já se o všem určitě ještě i tak zmíním. Jsem velice ráda, že přestože krasobruslení, na kterém je tato stránka postavena, už v mém životě nepatří priorita jako kdysi, tak i tak pořád má velikou návštěvnost a to mě vede k přesvědčení pro Vás přidávat pořád další zajímavosti a příspěvky. Děkuji Vám velice za Vaši přízeň, moc si toho vážímwink

Ale teď už se pojďme podívat na to, co v mém životě vlastně za ten uplynulý rok událo. Byl to opět příjemný rok, ze začátku poklidný a ničím nevyčnívající, nyní na konci aktuálně velice výživný a vzrušující. Ale k tomu se dostaneme, musíme hezky popořadě. V mém životě je v současné době několik priorit, které se vzájemně přetlačují o prvenství. Záleží na tom, co zrovna prožívám, kde zrovna jsem, co zrovna dělám a čemu se věnuji. Začala bych asi jednou z priorit, která a21i9823.jpgzabírá podstatnou část mého života a to je moje práce. Ano, práce, která mě živí a velice baví. Pořád pracuji pro tu stejnou společnost - Ernst & Young a velice si vážím toho, že v dubnu příštího roku to budou již tři roky, co tady budu pracovat. Ani nevím, jak by bylo nejlepší to vyjádřit, ale jsem nesmírně šťastná, že tu můžu pracovat a děkuju osudu, který mi EY přihrál kdysi do cesty a hlavně - zařídil, že jsem sem nastoupila. Tenkrát totiž chybělo málo a mohla jsem pracovat úplně jinde. Měla jsem totiž před lety dvě nabídky najednou, do EY a do jedné nejmenované advokátní kanceláře. Advokátní kancelář dokonce tenkrát EY přeplatila!!! Dostala jsem se tehdy do takové zvláštní situace, byla jsem v euforii z toho, že mají o mě zájem dvě společnosti najednou a zároveň jsem byla zoufalá a nevěděla, jak se mám rozhodnout. Byla to až má velmi dobrá kamarádka - právnička, která tenhle "spor" rozsekla jednou jedinečnou větou, která ovlivnila  zcela můj budoucí život. Řekla mi tenkrát: "Advokátních kanceláří jsou stovky, Ernst & Young je jenom jeden". A bylo rozhodnuto. Takovou sílu ta věta měla a díky ní jsem nasměrovala svůj budoucí život do EY. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy mohla udělat. Čím dál víc si to uvědomuju.... Takže, to by asi stačilo to vzpomínání a vrátíme se zase do současnosti. Jaká je vlastně práce pro EY? Jedním slovem náročná - náročná na čas, na aktivitu, na soustředění, na zodpověa21i9975.jpgdnost i na energii. Pořád mám ty stejné tři daňové poradce, o které se starám, ale zřejmě abych se ani chvíli nenudila, dostala jsem teď od září ještě jednoho. Takže mám teď dva muže a dvě ženy. Hezky se mi to aspoň vyrovnává. Jsou nároční, ale všichni jsou pořád moc hodní a milí. Jsem velice ráda, že pro ně můžu pracovat. Na této práci je zároveň velmi užitečné, že si každý den procvičím angličtinu, a také, že to není pořád to samé dokola, ale ta organizace práce a time management pořád přinášejí něco nového a zajímavého. Člověk se pořád dozvídá a učí nové věci. Navíc loni v prosinci jsem se v rámci práce zúčastnila taneční soutěže na vánočním večírku. Ti, kteří čtou mé stránky, tak už ví a jen můžu potvrdit, jak úžasný zážitek to byl, kolik srandy jsem zažila a jak moc mě to bavilo. EY nabízí a pořádá přes rok i spoustu dalších akcí, na kterých se můžeme různě realizovat. Je to pro mě pocta pro EY pracovat, je to společnost pozorná a umí se odměnit. Dneska už vím, že odsud odejdu akorát tak někdy v budoucnu na mateřskou, abych se zase pak co nejrychleji vrátila zpátky. Ať žije EYlaugh

Další prioritou mého života je samozřejmě můj soukromý život a všechno, co k němu patří. Můj nejdražší manžel a partner, dscn0402.jpgkterého bych nevyměnila za nic na světě, který je mi oporou a dokáže mě ve všem podpořit a poradit mi. V lednu to bude již sedm let, co jsme spolu. Je to úžasné číslo. Moje maminka si kdysi z mojí zamilovanosti dělala legraci, že prý mám růžové brýle a prý počkej za pár let, až Ti spadnou. Jenže ono je to už ten sedmý rok a pořád mám pocit, že ještě nespadly a naše zamilovanost se ještě prohlubuje. Jsme takové spojené nádoby, které bez sebe neumí už žít. Cítím k němu něco naprosto výjimečného a nedokážu si představit, že bych ho neměla. On je pro mě prostě opravdu ten pravý.  A opět bych mohla poděkovat osudu, že mě s ním tenkrát seznámil na semináři z policejní psychologielaugh.  To byly časy - studentská léta. Ale už bych se tam ani za nic nevrátila a chci se dívat jen do budoucna. A ta souvisí s tím, co jsem Vám tady napsala o našem vztahu.

My se totiž v našem společném žití a partnerství posuneme zase o něco dál. A to je ta novinka, kterou v současné době velmi aktuálně prožíváme - koupili jsme nový byt a budeme se stěhovat!!! Ano, my totiž žijeme již pět a půl roku v podnájmu a věděli jsme od začátku, že to pro nás je jen přestupní stanice a budeme si jednou chtít pořídit něco vlastního. Již rok a půl - přesně od jara 2017 - jsme se začali poohlížet po nějakém novém bydlení. Trvalo to možná déle, než bychom chtěli, protože jsme se omezovali jen na konkrétní oblast a nabídek samozřejmě tím pádem nebylo tolik, jako kdyby nám to bylo jedno. Letos v červenci se konečně zadařilo. Na začátku měsíce jsme kývli na byt ve vedlejším baráku. Měli jsme štěstí. Je krásný, částečně zrekonstruovaný a moderní, vysoko až ve 12. patře s krásným výhledem ze tří balkonů. Je 3 + KK a naprosto splňuje to, co jsme od toho očekávali. Myslím, že se vyplatilo si počkat na ten pravý. V tomto okamžiku jsme rozjeli zatím neutuchající kolotoč odvíjející se od hypotéky, kterou jsme si na byt vzali. Celé léto a prakticky ještě teď neděláme nic jiného, než jenom zařizujeme, organizujeme, vyzvedáváme, dokládáme, telefonujeme a mailujeme. Kdo to nezná, tak nepochopí. Nyní už se ale blížíme do zdárného konce, stěhovat bychom se měli 1.12., možná o pár dní dříve. V bytě samozřejmě bude potřeba udělat nějaké nezbytné úpravy, kde se já budu angažovat a realizovat. Už jsme oslovili SIKO, aby se postarali o kompletní rekonstrukci naší koupelny a WC. Zatím to vypadá, že by k ní mohlo dojít ještě před Vánoci anebo až po novém roce. Samozřejmě, že to nebude jediná úprava, kterou tam chceme udělat, ale budeme to muset všechno dělat postupně. Když si ten byt ale představím tak, jak bychom ho chtěli upravit, bude to neskutečně krásný, moderní a nadčasový byt, na který budu pyšná jako na výsledek své práce, protože jsem dostala volnou ruku k jeho zařizování. Mně to velice baví, velice se tím realizuju a můj manžel to úplně opačnělaugh. Takže to zařizuju a vymýšlím já a on mi nechává tvůrčí volnost. Je to bezva a moc se do nového bytu těším. Vzhledem k prosincovému termínu stěhování si letos asi moc neužijeme klasické tradiční Vánoce, ale ty se stejně nikdy nekonaly u nás, ale chodili jsme vždycky na návštěvy. Myslím tím spíš ale tu domácí výzdobu, pečení 15 druhů cukroví a tak. Cukroví bude značně omezeno, myslím, že budu ráda, když stihnu den před Štědrým dnem upéct vánočku. No a úklid, tak ten asi taky nebude, zatím nevím, v jakém rekonstrukčním stavu zrovna náš byt bude. Ale my si to příští rok určitě vynahradíme. A hlavní je, že už vlastně budeme dělat na vlastním, všechno si budeme řídit sami a o všem si jako majitelé taky budeme i sami rozhodovat. A to je to podstatné. Těším se tedy do příštího roku s vidinou, jak budeme náš byteček zútulňovat a dělat ho krásnějším a krásnějším. Tyhle věci mě opravdu baví.

Kvůli bytu jsme letos ani nevyjeli na zahraniční dovolenou, rozhodli jsme se šetřit a ušetřené finance investovat do zvelebování bytu. Protože ale aspoň nějaká dovolená je potřeba, aspoň proto, aby si člověk trochu provětral mozek, tak jsme jeli v posledním dscn8639.jpgčervencovém týdnu na čtyři dny na jižní Moravu do Lednicko-Valtického areálu. A bylo to neskutečné. Lednice mě naprosto uchvátila a znovu jsem si potvrdila, že u nás v Čechách je tolik krásných míst, které jsem neviděla, že to takhle můžeme zase udělat, až budeme chtít něco ušetřit, a přitom poznat nová krásná místa a památky v naší zemi. Opravdu vřele doporučuji, celé čtyři dny jsme se nezastavili, měli jsme naplánovaný program a ani chvilku času, kdy bychom nevěděli, co s ním. Přitom jsme bydleli v krásném útulném penzionku a krásně jsme si to aktivně užili.

V mém životě hraje další podstatnou roli sport - ať už je to krasobruslení nebo cokoliv dalšího. Vzhledem k tomu, že pracuji prakticky 9 hodin denně u počítače a běhám maximálně po kanceláři, tak sama dobře vím, že abych si zachovala duševní i fyzické zdraví, musím se úměrně tomu hýbat a dělat nějakou fyzickou činnost. Aby se to aspoň trochu vyrovnávalo. Nemám moc prostoru na krasobruslení jako kdysi, ale když můžu, ráda si jdu zabruslit. Pro mě je dnes podstatný můj ranní cvičební program, kdy vstávám o hodinu dříve, abych si tuto sestavu mohla každý den ráno zacvičit. Ale to není novinka, to praktikuji už dlouho, akorát od té doby, co sedím celý den na židli, se trochu změnilo akorát složení a délka toho cvičení. Vše je samozřejmě schváleno odborníkem, takže musím opravdu říct, že si díky tomu to zdraví udržuji a utužuji. K tomu pak ještě patří samozřejmě běhání - to už ale není na denní bázi, inliny, ping-pong, badminton, tanec, no zkrátka pokud možno fyzické aktivity, díky kterým se můžu i tak udržovat v kondici. Jednou za dva měsíce pak chodím na fyzioterapii, kde si nechávám odborně srovnávat páteř včetně krční páteře a jakékoli další kosti, které zrovna nejsou tam, kde by správně měly být. Díky tomu jsem se i zbavila urputných bolestí krční páteře, které mě provázely v letech, kdy jsem přestávala aktivně bruslit a začala chodit do práce. Ten nedostatek fyzické aktivity se projevoval po svém a musela jsem proto udělat tato opatření, aby se to zlepšilo a pokud možno co nejvíce vyrovnávat tu oblast sezení tou oblastí fyzické aktivity. Myslím si, že kdo chce, tak si na všechno čas najde, i kdyby měl třeba vstávat o hodinu dřív jako já. Je to totiž velice fajnový pocit, když se ranním cvičením srovnáte po celé noci a nejdete do práce celí rozlámaní. A zrovna tak je hrozně osvobozující přijít z práce domů, pustit si nějakou úžasnou latinskou hudbu a zatančit si, nechat ze sebe vyplavat to sezení u počítače. Hudba a tanec jsou moje dvě vášně, které jdou krásně k sobě a hrozně mě baví. Pohyb je zkrátka k nezaplacení.

Dalším mým velkým koníčkem zůstává vaření, což je oblast, ve které se též realizuji. Taky není od věci se v rámci pohybových aktivit postavit večer k plotně a vytvořit něco dobrého, ať už uvařit nebo upéct. Obojí je fajn a ráda zkouším nové recepty. Dbám na zdravý jídelníček a snažím se o pestrou stravu.

Letos jsem oslavila také třicáté narozeniny. Měli jsme krásnou oslavu, byli jsme na výborném obědě v Next Dooru a odpoledne jsme měli dort ze Světozoru u nás doma. Dostala jsem takyimg_20180505_135324-001.jpg příspěvky na další exotickou poznávací dovolenou. Stejně jako loni maminka chtěla k šedesátinám cestu do Emirátů a já jsem ji doprovodila, tak i já letos chtěla ke třicetinám příspěvky na další cestu a tentokrát to bude...........ale víte co, to si nechám zatím pro sebe. Nicméně cesta je již naplánovaná a zaplacená a bude ve stejném termínu jako letos - začátkem dubna. A já Vám slibuju, že Vám stejně jako loni i ten příští rok přinesu zajímavý cestopis s fotografiemi. Ke svým narozeninám jsem si dala dárek i já sama - Ti kdo sledují mé stránky již opět ví, která bije. Nechala jsem si udělat profesionální fotky a opravdu musím říct, že se mi velice líbí, a že to byl účinně vynaložený čas a peníze. Navíc mě to velmi bavilo a to byla jen taková třešnička na dortu. Zkrátka těch zážitků bylo za uplynulý rok opravdu hodně a všechno bylo hrozně moc fajn.

No, napsala jsem Vám toho už docela hodně. Ale Vy si to zasloužítewink. Závěrem musím konstatovat, že jsem si ten uplynulý rok užila a těším se na nejbližší budoucnost. A to ve všech směrech. Snažím se si nepřipouštět, že už příští týden se změní čas a už se nám začne zoufale brzy stmívat. Nemám ráda listopad, je tma, ošklivo, sychravo a prší. Už aby tohle období bylo za námi. Jen co se to překulí do prosince, bude už zase o něco líp. Ale já si tenhle podzimní splín nechci připouštět. Raduju se ze života a mám radost, že je takový, jaký je. Všechno má svůj čas a všechno je naplánováno tak, jak to má být. Přeji Vám, abyste si užili nadcházející konec roku a já se Vám před tím ještě určitě přihlásím. To slibuju. Mějte se hezky, buďte pozitivní a šťastní. Přeji Vám všem jenom to nejlepší.

                                                          Vaše Klára