Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archiv Newsletterů

A znovu nastal podzim.....

20.10.2018

Zdravím Vás všechny,

je mi opravdu velkou ctí, že se společně zase můžeme sejít nad mým pravidelným hodnotícím článkem za uplynulýa21i0261.jpg rok. Již se stává tradicí, že je to vždy na podzim. Jako vždy, ráda bych se s Vámi podělila o to, jak jsem prožila uplynulý rok, co je nového a co máme ve výhledu do nejbližší budoucnosti. Ti, kteří sledují mé stránky pravidelně, tak zhruba ví o jednotlivých věcech, které jsem za tento rok zažila. Určitě se s něčím již ztotožníte, protože já se o všem určitě ještě i tak zmíním. Jsem velice ráda, že přestože krasobruslení, na kterém je tato stránka postavena, už v mém životě nepatří priorita jako kdysi, tak i tak pořád má velikou návštěvnost a to mě vede k přesvědčení pro Vás přidávat pořád další zajímavosti a příspěvky. Děkuji Vám velice za Vaši přízeň, moc si toho vážímwink

Ale teď už se pojďme podívat na to, co v mém životě vlastně za ten uplynulý rok událo. Byl to opět příjemný rok, ze začátku poklidný a ničím nevyčnívající, nyní na konci aktuálně velice výživný a vzrušující. Ale k tomu se dostaneme, musíme hezky popořadě. V mém životě je v současné době několik priorit, které se vzájemně přetlačují o prvenství. Záleží na tom, co zrovna prožívám, kde zrovna jsem, co zrovna dělám a čemu se věnuji. Začala bych asi jednou z priorit, která a21i9823.jpgzabírá podstatnou část mého života a to je moje práce. Ano, práce, která mě živí a velice baví. Pořád pracuji pro tu stejnou společnost - Ernst & Young a velice si vážím toho, že v dubnu příštího roku to budou již tři roky, co tady budu pracovat. Ani nevím, jak by bylo nejlepší to vyjádřit, ale jsem nesmírně šťastná, že tu můžu pracovat a děkuju osudu, který mi EY přihrál kdysi do cesty a hlavně - zařídil, že jsem sem nastoupila. Tenkrát totiž chybělo málo a mohla jsem pracovat úplně jinde. Měla jsem totiž před lety dvě nabídky najednou, do EY a do jedné nejmenované advokátní kanceláře. Advokátní kancelář dokonce tenkrát EY přeplatila!!! Dostala jsem se tehdy do takové zvláštní situace, byla jsem v euforii z toho, že mají o mě zájem dvě společnosti najednou a zároveň jsem byla zoufalá a nevěděla, jak se mám rozhodnout. Byla to až má velmi dobrá kamarádka - právnička, která tenhle "spor" rozsekla jednou jedinečnou větou, která ovlivnila  zcela můj budoucí život. Řekla mi tenkrát: "Advokátních kanceláří jsou stovky, Ernst & Young je jenom jeden". A bylo rozhodnuto. Takovou sílu ta věta měla a díky ní jsem nasměrovala svůj budoucí život do EY. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy mohla udělat. Čím dál víc si to uvědomuju.... Takže, to by asi stačilo to vzpomínání a vrátíme se zase do současnosti. Jaká je vlastně práce pro EY? Jedním slovem náročná - náročná na čas, na aktivitu, na soustředění, na zodpověa21i9975.jpgdnost i na energii. Pořád mám ty stejné tři daňové poradce, o které se starám, ale zřejmě abych se ani chvíli nenudila, dostala jsem teď od září ještě jednoho. Takže mám teď dva muže a dvě ženy. Hezky se mi to aspoň vyrovnává. Jsou nároční, ale všichni jsou pořád moc hodní a milí. Jsem velice ráda, že pro ně můžu pracovat. Na této práci je zároveň velmi užitečné, že si každý den procvičím angličtinu, a také, že to není pořád to samé dokola, ale ta organizace práce a time management pořád přinášejí něco nového a zajímavého. Člověk se pořád dozvídá a učí nové věci. Navíc loni v prosinci jsem se v rámci práce zúčastnila taneční soutěže na vánočním večírku. Ti, kteří čtou mé stránky, tak už ví a jen můžu potvrdit, jak úžasný zážitek to byl, kolik srandy jsem zažila a jak moc mě to bavilo. EY nabízí a pořádá přes rok i spoustu dalších akcí, na kterých se můžeme různě realizovat. Je to pro mě pocta pro EY pracovat, je to společnost pozorná a umí se odměnit. Dneska už vím, že odsud odejdu akorát tak někdy v budoucnu na mateřskou, abych se zase pak co nejrychleji vrátila zpátky. Ať žije EYlaugh

Další prioritou mého života je samozřejmě můj soukromý život a všechno, co k němu patří. Můj nejdražší manžel a partner, dscn0402.jpgkterého bych nevyměnila za nic na světě, který je mi oporou a dokáže mě ve všem podpořit a poradit mi. V lednu to bude již sedm let, co jsme spolu. Je to úžasné číslo. Moje maminka si kdysi z mojí zamilovanosti dělala legraci, že prý mám růžové brýle a prý počkej za pár let, až Ti spadnou. Jenže ono je to už ten sedmý rok a pořád mám pocit, že ještě nespadly a naše zamilovanost se ještě prohlubuje. Jsme takové spojené nádoby, které bez sebe neumí už žít. Cítím k němu něco naprosto výjimečného a nedokážu si představit, že bych ho neměla. On je pro mě prostě opravdu ten pravý.  A opět bych mohla poděkovat osudu, že mě s ním tenkrát seznámil na semináři z policejní psychologielaugh.  To byly časy - studentská léta. Ale už bych se tam ani za nic nevrátila a chci se dívat jen do budoucna. A ta souvisí s tím, co jsem Vám tady napsala o našem vztahu.

My se totiž v našem společném žití a partnerství posuneme zase o něco dál. A to je ta novinka, kterou v současné době velmi aktuálně prožíváme - koupili jsme nový byt a budeme se stěhovat!!! Ano, my totiž žijeme již pět a půl roku v podnájmu a věděli jsme od začátku, že to pro nás je jen přestupní stanice a budeme si jednou chtít pořídit něco vlastního. Již rok a půl - přesně od jara 2017 - jsme se začali poohlížet po nějakém novém bydlení. Trvalo to možná déle, než bychom chtěli, protože jsme se omezovali jen na konkrétní oblast a nabídek samozřejmě tím pádem nebylo tolik, jako kdyby nám to bylo jedno. Letos v červenci se konečně zadařilo. Na začátku měsíce jsme kývli na byt ve vedlejším baráku. Měli jsme štěstí. Je krásný, částečně zrekonstruovaný a moderní, vysoko až ve 12. patře s krásným výhledem ze tří balkonů. Je 3 + KK a naprosto splňuje to, co jsme od toho očekávali. Myslím, že se vyplatilo si počkat na ten pravý. V tomto okamžiku jsme rozjeli zatím neutuchající kolotoč odvíjející se od hypotéky, kterou jsme si na byt vzali. Celé léto a prakticky ještě teď neděláme nic jiného, než jenom zařizujeme, organizujeme, vyzvedáváme, dokládáme, telefonujeme a mailujeme. Kdo to nezná, tak nepochopí. Nyní už se ale blížíme do zdárného konce, stěhovat bychom se měli 1.12., možná o pár dní dříve. V bytě samozřejmě bude potřeba udělat nějaké nezbytné úpravy, kde se já budu angažovat a realizovat. Už jsme oslovili SIKO, aby se postarali o kompletní rekonstrukci naší koupelny a WC. Zatím to vypadá, že by k ní mohlo dojít ještě před Vánoci anebo až po novém roce. Samozřejmě, že to nebude jediná úprava, kterou tam chceme udělat, ale budeme to muset všechno dělat postupně. Když si ten byt ale představím tak, jak bychom ho chtěli upravit, bude to neskutečně krásný, moderní a nadčasový byt, na který budu pyšná jako na výsledek své práce, protože jsem dostala volnou ruku k jeho zařizování. Mně to velice baví, velice se tím realizuju a můj manžel to úplně opačnělaugh. Takže to zařizuju a vymýšlím já a on mi nechává tvůrčí volnost. Je to bezva a moc se do nového bytu těším. Vzhledem k prosincovému termínu stěhování si letos asi moc neužijeme klasické tradiční Vánoce, ale ty se stejně nikdy nekonaly u nás, ale chodili jsme vždycky na návštěvy. Myslím tím spíš ale tu domácí výzdobu, pečení 15 druhů cukroví a tak. Cukroví bude značně omezeno, myslím, že budu ráda, když stihnu den před Štědrým dnem upéct vánočku. No a úklid, tak ten asi taky nebude, zatím nevím, v jakém rekonstrukčním stavu zrovna náš byt bude. Ale my si to příští rok určitě vynahradíme. A hlavní je, že už vlastně budeme dělat na vlastním, všechno si budeme řídit sami a o všem si jako majitelé taky budeme i sami rozhodovat. A to je to podstatné. Těším se tedy do příštího roku s vidinou, jak budeme náš byteček zútulňovat a dělat ho krásnějším a krásnějším. Tyhle věci mě opravdu baví.

Kvůli bytu jsme letos ani nevyjeli na zahraniční dovolenou, rozhodli jsme se šetřit a ušetřené finance investovat do zvelebování bytu. Protože ale aspoň nějaká dovolená je potřeba, aspoň proto, aby si člověk trochu provětral mozek, tak jsme jeli v posledním dscn8639.jpgčervencovém týdnu na čtyři dny na jižní Moravu do Lednicko-Valtického areálu. A bylo to neskutečné. Lednice mě naprosto uchvátila a znovu jsem si potvrdila, že u nás v Čechách je tolik krásných míst, které jsem neviděla, že to takhle můžeme zase udělat, až budeme chtít něco ušetřit, a přitom poznat nová krásná místa a památky v naší zemi. Opravdu vřele doporučuji, celé čtyři dny jsme se nezastavili, měli jsme naplánovaný program a ani chvilku času, kdy bychom nevěděli, co s ním. Přitom jsme bydleli v krásném útulném penzionku a krásně jsme si to aktivně užili.

V mém životě hraje další podstatnou roli sport - ať už je to krasobruslení nebo cokoliv dalšího. Vzhledem k tomu, že pracuji prakticky 9 hodin denně u počítače a běhám maximálně po kanceláři, tak sama dobře vím, že abych si zachovala duševní i fyzické zdraví, musím se úměrně tomu hýbat a dělat nějakou fyzickou činnost. Aby se to aspoň trochu vyrovnávalo. Nemám moc prostoru na krasobruslení jako kdysi, ale když můžu, ráda si jdu zabruslit. Pro mě je dnes podstatný můj ranní cvičební program, kdy vstávám o hodinu dříve, abych si tuto sestavu mohla každý den ráno zacvičit. Ale to není novinka, to praktikuji už dlouho, akorát od té doby, co sedím celý den na židli, se trochu změnilo akorát složení a délka toho cvičení. Vše je samozřejmě schváleno odborníkem, takže musím opravdu říct, že si díky tomu to zdraví udržuji a utužuji. K tomu pak ještě patří samozřejmě běhání - to už ale není na denní bázi, inliny, ping-pong, badminton, tanec, no zkrátka pokud možno fyzické aktivity, díky kterým se můžu i tak udržovat v kondici. Jednou za dva měsíce pak chodím na fyzioterapii, kde si nechávám odborně srovnávat páteř včetně krční páteře a jakékoli další kosti, které zrovna nejsou tam, kde by správně měly být. Díky tomu jsem se i zbavila urputných bolestí krční páteře, které mě provázely v letech, kdy jsem přestávala aktivně bruslit a začala chodit do práce. Ten nedostatek fyzické aktivity se projevoval po svém a musela jsem proto udělat tato opatření, aby se to zlepšilo a pokud možno co nejvíce vyrovnávat tu oblast sezení tou oblastí fyzické aktivity. Myslím si, že kdo chce, tak si na všechno čas najde, i kdyby měl třeba vstávat o hodinu dřív jako já. Je to totiž velice fajnový pocit, když se ranním cvičením srovnáte po celé noci a nejdete do práce celí rozlámaní. A zrovna tak je hrozně osvobozující přijít z práce domů, pustit si nějakou úžasnou latinskou hudbu a zatančit si, nechat ze sebe vyplavat to sezení u počítače. Hudba a tanec jsou moje dvě vášně, které jdou krásně k sobě a hrozně mě baví. Pohyb je zkrátka k nezaplacení.

Dalším mým velkým koníčkem zůstává vaření, což je oblast, ve které se též realizuji. Taky není od věci se v rámci pohybových aktivit postavit večer k plotně a vytvořit něco dobrého, ať už uvařit nebo upéct. Obojí je fajn a ráda zkouším nové recepty. Dbám na zdravý jídelníček a snažím se o pestrou stravu.

Letos jsem oslavila také třicáté narozeniny. Měli jsme krásnou oslavu, byli jsme na výborném obědě v Next Dooru a odpoledne jsme měli dort ze Světozoru u nás doma. Dostala jsem takyimg_20180505_135324-001.jpg příspěvky na další exotickou poznávací dovolenou. Stejně jako loni maminka chtěla k šedesátinám cestu do Emirátů a já jsem ji doprovodila, tak i já letos chtěla ke třicetinám příspěvky na další cestu a tentokrát to bude...........ale víte co, to si nechám zatím pro sebe. Nicméně cesta je již naplánovaná a zaplacená a bude ve stejném termínu jako letos - začátkem dubna. A já Vám slibuju, že Vám stejně jako loni i ten příští rok přinesu zajímavý cestopis s fotografiemi. Ke svým narozeninám jsem si dala dárek i já sama - Ti kdo sledují mé stránky již opět ví, která bije. Nechala jsem si udělat profesionální fotky a opravdu musím říct, že se mi velice líbí, a že to byl účinně vynaložený čas a peníze. Navíc mě to velmi bavilo a to byla jen taková třešnička na dortu. Zkrátka těch zážitků bylo za uplynulý rok opravdu hodně a všechno bylo hrozně moc fajn.

No, napsala jsem Vám toho už docela hodně. Ale Vy si to zasloužítewink. Závěrem musím konstatovat, že jsem si ten uplynulý rok užila a těším se na nejbližší budoucnost. A to ve všech směrech. Snažím se si nepřipouštět, že už příští týden se změní čas a už se nám začne zoufale brzy stmívat. Nemám ráda listopad, je tma, ošklivo, sychravo a prší. Už aby tohle období bylo za námi. Jen co se to překulí do prosince, bude už zase o něco líp. Ale já si tenhle podzimní splín nechci připouštět. Raduju se ze života a mám radost, že je takový, jaký je. Všechno má svůj čas a všechno je naplánováno tak, jak to má být. Přeji Vám, abyste si užili nadcházející konec roku a já se Vám před tím ještě určitě přihlásím. To slibuju. Mějte se hezky, buďte pozitivní a šťastní. Přeji Vám všem jenom to nejlepší.

                                                          Vaše Klára               

 

Po krásném roce zase s Vámi

20.10.2017

Ahojky všem,

ano, ještě pořád existuji a ještě pořád se nestačím divit, že celá řada lidí pravidelně navštěvuje moje stránky, přestože aktivita na nich byla za poslední rok zase nulová.  Jsem tomu ráda a věřte mi, že mi to pořád dělá radost a vidím tak smysl v tom, abych ve vedení těchto stránek pokračovala. Je to takové složité, když vedete stránky o krasobruslení, ale přitom v této oblasti už se toho v současné době moc neděje. Dříve se přidávalo každou chvíli něco, ale s postupem let a věku to ustalo. V současné době není totiž ani žádná show, ve které bych vystupovala, což se ale třeba ještě časem změní. A právě proto, že v to věřím, budu tyto stránky určitě udržovat dál. I kvůli jejich historii, protože loni to bylo krásných 10 let, co se začaly vést a za takovou dobu se toho nashromáždí spoustu a bylo by škoda to celé zrušit. Jsem vděčná Vám všem, kteří mě svými návštěvami utvrzujete v tom, že si je občas rádi prohlédnete. A právě proto jsem se rozhodla Vám téměř po roce zase napsat a tak nějak obecně shrnout, co se v mém životě událo a co je novéhowink.

Tak mám se velmi dobře, to bezesporu. Můžu říct, že to jde v současné době ve všech oblastech mého života. fotka-estranky-podzim-2017.jpgMusím to zaklepat, ale zdraví zatím slouží, takže se můžu hezky věnovat různým pohybovým aktivitám bez žádného omezení. Snažím se opravdu věnovat se jim každý den, přestože je to trochu složité, protože mám dlouhou a náročnou pracovní dobu. Ale podařilo se mi od té doby, co jsem nastoupila loni v dubnu do nové práce, vytvořit si takový jakýsi režim, který pohybové aktivity zahrnuje a daří se mi ho celkem dodržovat, z čehož mám radost. Protože přeci jenom denodenní devítihodinové sezení u počítače a kancelařina není  zrovna pro správný životní styl to pravé ořechové. A poletování po kanceláři tam nepočítám. A musím i říct, že po těch tolika hodinách mám už i vždycky potřebu vstát a jít zase dělat nějakou fyzickou činnost. Obecně se jedná o kondiční cvičení, posilování, běhání, in-linování a také hodně tanec. To jsou aktivity, které mi pomáhají nejvíce udržovat si fyzickou kondici a odreagovat se.

No a ptáte se, kam patří krasobruslení? Samozřejmě do toho patří také, i když ne takovou měrou, jak bych chtěla. Ke krasobruslení jsem se loni na podzim po delší pauze, kdy jsem netrénovala, vrátila a snažím se chodit na trénink tak jak to jde, většinou se mi to podaří párkrát do měsíce. Bohužel, na ledovou plochu si nemůžu jít kdykoliv se mi zachce, jako si chodí lidi do posilovny. Ale vrátila jsem se tam moc ráda, a když si tam přijdu zabruslit, tak vždycky natáhnu takový ten typický pach toho kluziště a cítím, jak moc jsem tam šťastná. Už to není takové to napětí a stres jako to bývalo, ale už je to radost a pohoda. Baví mě to snad více než v minulosti, když tam chodím takhle málo, tím více si to užívám, protože je to vzácné. Ráda si proskáču dvojité skoky, snažím se udržovat piruety, a také rozsah, vždycky se snažím vylomit si nohy do měsíce nebo udělat holubičky a tahané piruety, aby jednoduše tělo nezapomnělo. Protože kdyby třeba přišla v budoucnu nějaká možnost bruslit v show, určitě bych se tomu nebránila. A jsem si jistá, že bych si to dokázala zařídit, abych to zvládala i s prací. Velice ráda také sleduji krasobruslení a to jak světové, tak naše české, snažím se sledovat naši reprezentaci. Dívám se v televizi vždycky na všechna mistrovství a na internetu na GP, doslova mě to přitahuje jako magnet, každý krok cítím v nohách. Jsem úplně omráčná současnými výkony těch nejlepších krasobruslařů planety, přestávám chápat jak někdo může ve volné jízdě skočit pět čtverných skoků, jaké mají náročné náplně a choreografie, přemýšlím, jak to ti lidé vůbec fyzicky zvládnou a jen si říkám, kam až tohle může v budoucnu zajít. Neskutečně se to posunuje. A je to úžasné se na to dívat. Velmi se těším, až po novém roce budou zase mistrovství a olympiáda, moc si to užijuwink.

Takže to jsme postupně probrali moje fyzické aktivity a krasobruslení a teď bych Vám asi napsala něco k mé práci, o které jsem se v předchozích odstavcích již také zmínila. Moje práce je jednoduše řečeno náročná. Je to ale základ mého života a obživy. Ve firmě Ernst & Young mi po roce mého působení prodloužili smlouvu na dobu neurčitou, takže jsem byla neskonale šťastná, protože tato firma a práce je přesně tím, kam jsem se měla v plánu kariérně dostat. Starám se o dvě manažerky a jednoho manažera - všichni jsou daňoví poradci a jsou opravdu všichni moc milí. Pracovní nasazení je opravdu velké a rozhodně se tu člověk nenudí ani chviličku, ale zase to rychle utíká a člověk si nemůže stěžovat, že by neměl do čeho píchnout. Moc se mi tu líbí a baví mě to a jsem moc ráda, že v této firmě můžu pracovat, že se mi sem podařilo dostat a můžu se tu profesně realizovat, takže tomuhle bodu dávám sto procent.

No a co se týče mého soukromého života, tak to je také v tom nejlepším pořádku. Na konci července jsme s manželem oslavili první výročí naší svatby, na kterou tak ráda vzpomínám a čas od času se podívám i na fotky. Pro nás se ale vstupem do manželství moc nezměnilo, před svatbou jsme spolu žili už čtyři roky ve společné domácnosti,dscn5660.jpg takže už jsme dokonale znali jeden druhého. Ale je to moc hezké tenhle krok udělat a užívat si život po boku toho druhého, který Vás má rád a dokáže s Vámi sdílet radost, rozesmát, nastavit rameno ve smutku anebo poradit či nasměrovat. Je to k nezaplacení. V létě jsme byli opět na krásné dovolené. Letos jsme si zajeli na Krétu do krásné oblasti Bali, kde jsme si užívali zasloužený relax a odpočinek po celém roce.  Měli jsme opravdu kouzelný hotýlek s nádherným bazénem, restaurací a zahradou, kterou jsme vždycky prošli až na pláž s krásným mořem. Byl to takový malý ráj. Také jsme cestovali - navštívili jsme hlavní město Heraklion a starobylý Knóssos, muzeum a prochodili místní uličky a trhy a ještě jsme pak absolvovali náročnou, ale krásnou cestu na pláže Balos, které jsou označovány za nejkrásnější na Krétě. A navštívili jsme též zelenou lagunu. Moc jsme si to užili a všem můžu tento ostrov vřele doporučitcool.

No a kromě toho jsem ještě propadla jedné vášni a tou je vaření a pečení. Jo jo, je to tak, pro mnohé to možná zní divně, ale mě to skutečně děsně bavílaugh. Musím ale přiznat, že to není záležitost poslední doby, ale už tak od té doby, co jsem se kdysi seznámila s manželem a začala se učit vařit. Bavilo mě to od začátku. A už je to natolik součást mého života, že se s tím ráda prezentuji. Vařím domácí stravu pro sebe i manžela a to pořád, zvykla jsem si na to a nedovedu si představit, že bychom se už dnes stravovali jinak. A také hrozně ráda peču. Ať už to jsou různé koláče, záviny, buchty, dorty, všechny možné moučníky atd. Baví mě zkoušet nové recepty a baví mě se s tím patlat a všechny ty věci zdobit a vychytávat do poslední ingredience. Výsledky si nadšeně fotím, takže už mám docela slušnou sbírku foteklaugh.  A pak vždycky dodávám ochutnávky po rodině a po známých a přijímám jejich reakce. No, každý má nějakou úchylku že?laugh

Tak musím přiznat, že už jsem Vám toho napsala docela dost a bude to asi zhruba tak všechno, co jsem Vám chtěla prezentovat. Všechno tohle je hrozně fajn, žije se mi opravdu dobře a těším se, co přinese zase nastávající rok a to úplně ve všem. Teď nastává takové to období, které tedy nemám moc ráda, nesnáším podzimní dscn6459.jpgpočasí, zimu, sychravo a plískanice, a až se nám za týden o víkendu posune čas, tak to už bude úplná katastrofa, protože to ještě ke všemu bude tma pomalu už od čtyř odpoledne, budeme muset začít nosit kabáty a šály a až půjdu z práce a bude tma jako v pytli, tak budu mít pocit, že už bych měla zamířit rovnou do postele. Člověku se v tomhle nechce vůbec nic dělat. Ale musíme to nějak vydržet, potom začnou pomalu přicházet Vánoce a už se aspoň trochu vylepší ta atmosféra. Taky abych už pomalu začala vymýšlet a shánět dárky, protože já musím všechno pozvolna a v klidu. Nejsem ten typ, který jde dva dny před Štědrým dnem do obchoďáku a skoupí co vidí. To není správné. Už teď se ale zase těším na patlání cukroví a pečení vánoček - a už jsme zase u té mojí úchylky. Začínám uvažovat o zřízení rubriky na pečenílaugh. Bude to zase hektické jako vždy, ale určitě si udělám čas, abych Vám poslala vánoční pozdrav a přání do nového roku.

Mějte se do té doby moc hezky, obrňte se trpělivostí, pokud máte podzim rádi stejně jako já a kdyžtak se zachumlejte s čajem pod deku a koukejte na krasobruslenílaugh. To je lék na všechno. Budu se zase těšit na další rozpravu s Vámi a buďte všichni šťastní, spokojení a mějte se rádi.

 

                                                         Vaše Klárawink             

 

Rok příprav, svatba, nová práce a spoustu dalšího

09.12.2016

Krásný předvánoční čas všem,

jsem si vědoma toho, že už jsem s Vámi nekomunikovala opravdu hodně dlouho - jestli dobře počítám, tak je to něco přes rok. Myslím si tedy, že opět nastal ten správný čas, abych Vám o sobě dala něco vědět. Tento rok byl velmi specifický, došlo v něm k několika událostem, které ovlivnily můj život a já bych se nyní s Vámi ráda po těch událostech ohlédla. Takže pokud máte chviličku času........

Začala bych asi tím, co se odehrálo těsně po novém roce. Ještě před rokem, když jsem Vám psala ten předcházející Newsletter, tak to na žádnou změnu nevypadalo, potřeba změny vykrystalizovala pak v lednu a v únoru. Rozhodla jsem se totiž nepokračovat dále v kosmetické firmě, kde jsem pracovala. V této firmě jsem ukončila svoje působení na konci února a již na začátku dubna jsem nastoupila do nové práce - do naprosto top firmy na dnešním českém i světovém trhu, zabývající se daňovým a právním poradenstvím, Ernst & Young. Musím se přiznat, že mě tato firma naprosto uchvátila a unesla někam úplně jinam, než na co jsem v zaměstnání bývala zvyklá. Je to firma na neskutečné úrovni, má velmi reprezentativní sídlo a prostory, úžasné zázemí, je štědrá a k zaměstnancům velmi pozorná, nabízí hodně benefitů a nepřeberných možností. Na druhou stranu samozřejmě očekává hodně tvrdou a přesnou práci. Člověk se té práci musí oddat, musí ji mít rád a musí si umět hodně dobře zorganizovat čas a všechny úkoly tak, aby bylo v určitém čase hotovo vše, co má být a nikdo na tom netratil. Vyžaduje velké nasazení a soustředění. Ale když člověk opravdu podává dobrý výkon, firma to ocení. Musím se přiznat k tomu, že se mi tady velice líbí, jsem tu velmi spokojená a moc ráda bych v této firmě zůstala. Už jsem od školy prošla třemi zaměstnáními a myslím, že nastal čas se usadit. A cítím, že by to mělo být právě zde. Tak jen doufám, že i oni budou mít zájem se mnou nadále spolupracovatwink.

V tomto roce došlo kromě změny zaměstnání ještě k další události, která zcela zásadně ovlivnila můj stávající život - naše svatba na konci července. Na tento den jsme se chystali a připravovali vše déle než rok. Ať už se jednalo o zásadní věci nebo jen pouhé maličkosti, vše jsem promýšlela s velkou pečlivostí do posledního detailu. Přípravy byly dlouhé, bylo potřeba zařídit velké množství věcí, jak to tak obyčejně na svatbu bývá. A hrozně jsem si to užívala. Ať už se jednalo o zařizování místa a jednání s lidmi ze zámečku Chateau St Havel, kde se to celé všechno uskutečnilo, o vybírání svatebního menu, oblečení, účesu a líčení, dortu, zábavy, prstýnků, hudby a takto bych mohla dále pokračovat...........svatba--36-.jpgVšemu jsem věnovala spoustu času a vybírala, zkoušela, vymýšlela a organizovala s velkou pečlivostí a vše dotáhla do vyčerpání. Ve svatební den se pak všechno dalo dohromady jako skládanka, poskládalo se a zapadlo to do sebe jako puzzle. To, na čem jsme makali celý rok. Dva dny před svatbou naše snažení vygradovalo na celodenní úsilí a práci, v den svatby jsme pak byli na místě už v 9:00 ráno, přestože obřad se konal odpoledne a hosté měli začít přicházet po druhé hodině. Dřeli jsme od samého rána a přípravy vrcholily. A pak už jsme si to jen a jen užívali, i díky našim dvěma úžasným svědkům, kteří nám s celou organizací svatebního dne pomohli a bez nichž bychom to sami absolutně nezvládli. Dodatečně jim patří velký dík. Byl to nádherný den - všechno všecičko vyšlo přesně tak, jak jsme to celý rok plánovali, jak jsme si to vysnili. Nádherný zámek, prostředí jako z pohádky, počasí úžasné - slunečno a sem tam pár mráčků, takže vyšly kouzelné fotky, jídlo vynikající, obsluha milá a ochotná, personál moc příjemný, zábava povedená a všechno podle plánu. Povedlo se to na 100% a všichni jsme si to moc a moc užili. Pro mě to byl zážitek na celý život - komu by se taky nechtělo splnit si dětský sen - vdát se za milovaného člověka v těch nejkrásnějších princeznovských šatech, s krásným účesem a líčením, za krásného počasí a v nádherném zámku. Tento sen se mi splnil a já jsem velice šťastná. Kdybych to měla celé naplánovat znovu, nic bych neudělala jinak. Tímto dnem jsem se tedy stala mladou paní. Je to velice příjemný pocit, naším manželstvím se sice vůbec nic nezměnilo, jen jsme povýšili náš vztah na vyšší právní úroveň. Je to prima. Jsme velmi šťastní a zamilovaní a opravdu nám asi nezbývá než si přát, aby to prostě takhle bylo i nadálesmiley.

Na konci září jsme si pak ještě zpříjemnili dscn4251.jpgpřicházející podzim svatební cestou, která byla takovým připomenutím naší svatby a takovou tečkou za ní. Strávili jsme týden v prosluněné a vyhřáté Almérii ve Španělsku, kde jsme jak relaxovali, tak cestovali a navštívili spoustu krásných zajímavých míst. Bylo tam skutečně nádherně a moc jsme si to užilicool.

No a nakonec bych tu měla jednu dobrou zprávu pro všechny své příznivce. Po delší době jsem se vrátila opět k bruslení a tréninkům. Víte, je to velice těžké skloubit práci a koníčka, který je takto časově náročný. V dnešní době je ale pro mě práce samozřejmě na prvním místě, živí mě a nemůžu si dovolit jakékoliv narušování soukromými záležitostmi. Jsem ale moc ráda, když si můžu jít zabruslit - přeci jen, když něco děláte celý život, vryje se Vám to pod kůži a neradi to opouštíte. A to je i můj případ. Nejradši bych trénovala aspoň dvakrát do týdne, ale to není realizovatelné. Proto jsem musela najít jinou alternativu - využívám víkendy, svátky, dovolené. Jinak se to nedá a ráda bych se dostala na led tak často, jak to půjde. Když jsem si na ten led stoupla zase po té delší době, tak jsem najednou cítila, jak to mám moc ráda, jak mi tento specifický pohyb je příjemný a milý. A také bych byla ráda připravená, pokud by se někde objevila nějaká nabídka na show, protože bych velmi ráda do nějaké zase šla. Věřím, že bych to dokázala skloubit, koneckonců jsem si to už vyzkoušela při Zajícovi a šlo to tenkrát také. Proto se těším, co v tomto ohledu přinese příští rokwink.

No a to už je asi ode mně pro tuto chvíli všechno.dscn4004.jpg Několik zásadních bodů, které jsme společně rozebrali. Jsem ráda, že jsem se s Vámi mohla podělit. A teď už mi zbývá jen věnovat se nakupování dárků, pečení cukroví, dělání vánoční výzdoby a těšení se na vánoční svátky, které mám tak ráda. Moc si tento předvánoční čas užívám a přeji Vám, abyste si ho užili také. Těším se, až si o Vánocích odpočinu a budu se věnovat rodině a odpočívat - dokonce mám letos mezi svátky volno, takže budu relaxovat a nabírat energii do příštího roku. Už se moc těším, jaké nové výzvy přinese.

Teď už zbývá jen popřát Vám krásný zbývající předvánoční čas a svátky, užijte si je v klidu s rodinami a buďte šťastní. Do nového roku Vám pak přeji všechno nejlepší, hlavně pevné zdraví, spoustu štěstí, lásky a spokojenosti. Mějte se moc fajn a zase někdy společně.....

                                                                   Vaše Klárawink

 

Rok 2015 a druhá sezona Jen počkej zajíci

28.10.2015

Ahoj všem,

jsem velice ráda, že jsem konečně našla čas opět si, téměř po roce, sednout k napsání Newsletteru pro ty, kteří stále udržují kontakt s mými stránkami a zajímají se o mě. Musím po pravdě říct, že mi dělá velkou radost vidět ukazatele návštěvnosti tak vysoké, přestože moje aktivní kariéra už dávno dávno skončila. To jen potvrzuje fakt, že moje bruslení zatím skutečně neskončilo. Pokračuji dál a vystupuji v show, což mě velice baví a naplňuje.

Když už jsem to tedy nakousla, začala bych tedy u show Jen počkej zajíci, která pro velký loňský úspěch jede letos druhou sedsc04880.jpgzónu. Není to tak náročné jako loni, nicméně i tak to dá dost zabrat. Společné soustředění na znovuobnovení a dostání se do formy jsme měli poslední dva týdny v srpnu a zvládli jsme to bezproblémově. Naše turné pak začalo obnovenou premiérou 17.10. v Brně. Do Brna jsme však dorazili již o dva dny dříve a celé tyto dva dny pilně věnovali posledním nácvikům a pilování detailů. V pátek jsme měli bez účasti publika dvě generálky, které mě tak trochu unavily, ale při sobotních představeních mě únavy zbavilo publikum, které bylo úžasné a já jsem si obě představení náramně užila. Po dlouhé době jsem zase cítila, jak publikum doslova nabíjí energií a vybízí k dobrým výkonům. Byl to opět zážitek. Znovu jsem si uvědomila, jak moc mě to baví a pokud to bude ze všech možných důvodů možné, chtěla bych se profesionálnímu bruslení ještě nějaký čas věnovat. Je to už jednou provždy součást mého života a chtěla bych naučené věci ještě dále zúročit. Ale uvidíme, co přinese čas........nyní nás čeká ještě několik přestavení se "Zajícem", do konce roku budeme vystupovat ještě ve čtyřech městech. Trochu mě mrzí (a myslím, že nejen mě), že nemáme letos tak nabitou šňůru jako loni, kdy jsme měli přes 10 štací a cestovali jsme za nimi i na Slovensko. Myslím, že jsme letos měli minimálně ještě další dvě města zopakovat a přidat ta, která jsme loni neobjeli. To je ale vše, bohužel, věcí produkce, a s tím já nic nenadělám. Rozhodně bych ale moc ráda jela více štací, protože když už to umíme, tak proč to nepředvést? No, tak můžeme být rádi aspoň za těch pár štací, které letos máme a já si je hodlám užít úplně na sto procent. A doufám, že i Vy se na nás přijdete podívat a užít si to s námiwink.

Jezdit show je strašně fajn, ale je potřeba si aspoň občas mezi tím zatrénovat. Bohužel se mi v současné době nedaří chodit na tréninky tak, jak bych chtěla. Nedaří se mi to kloubit s mojí prací, která je celkem náročná a nedovoluje mi věnovat se mým koníčkům tak, jako to bývalo. Musím se zřejmě smířit s tím, že to tak v životě bývá. Jakmile člověk začne chodit od pondělí do pátku do práce a k tomu obhospodařovat vlastní domácnost, je to zabíračka všechno stihnout a koníčky, které se při škole stíhaly, se najednou už do toho samo o sobě náročného denního rozvrhu prostě nevejdou. Já jenom doufám, že se mi podaří najít do budoucna nějaký kompromis, kdy se mi podaří alespoň občas na ten trénink přijít, ale bude to hodně těžké......samozřejmě mluvím o krasobruslařském tréninku, co se týče pohybu jako takového, tak ten si obstarávám jak jen to jdewink.

Nevím sice, jestli už je na místě hodnotit uplynulý rok, ale vzhledem k tomu, že do konce roku už další Newsletter nevyjde, provedu to tedy nyní..........V tomto roce došlo totiž ke dvěma důležitým mezníkům, které velmi ovlivnily můj dosavadní život a já se o ně s Vámi podělím.

První věcí byla změna zaměstnání. Skončila jsem ve své dosavadní práci a od prvního března jsem nastoupila do nové, soukromé mezinárodní kosmetické firmy. Je to něco úplně jiného, než byla má dosavadní práce, nedá se to ničím srovnat. O hodně jsem si polepšila a to ve všech směrech, ale také musím daleko víc tvrdě pracovat, než dříve. Nic není zadarmo. Musela jsem si zvyknout na jiný styl práce a přizpůsobit se této práci i časově, což bylo ze začátku velice těžké. Ale stálo mi to za to, protože v současné době (kdy jsem v této společnosti již něco málo přes půl roku), můžu upřímně říci, že jsem tu moc ráda, přizpůsobila jsem se a baví mě to. Baví mě různorodost této práce a skutečnost, že pracuji s kosmetikou, kterou jsem odjakživa zbožňovala, mě naplňuje, je to krásné prostředí. Takže můžu jen doufat, že se mi bude dařit i nadále a budu se stále zlepšovat.

Druhým podstatným mezníkem byla událost, která vstoupila do mého života tento rok koncem ledna, a o které jste též byli informováni. _i0a7289-001.jpgAno, můj nejdražší dlouholetý partner mě požádal o ruku, což byl snad ten nejkrásnější a naprosto neočekávaný okamžik v mém životě. Vůbec nic jsem netušila, o to krásnější překvapení to bylo. Samozřejmě jsme začali hovořit o svatbě. Prvně jsme uvažovali o termínu v září, protože jsme se shodli, že se chceme vzít v létě. Takže buď připadalo v úvahu letošní léto nebo až to příští. Vzhledem k časové stísněnosti jsme se pak po společném zvážení rozhodli až pro příští léto. Sice nenaplníme, jak se říká, že svatba má být do roka od zasnoubení, ale to nám vůbec nevadí, chceme totiž náš velký den dokonale a v klidu připravit a nechceme s přípravami spěchat. Chceme si je užít a nešílet u toho, že nás tlačí časwink. V současné době máme zařízeno již to nejdůležitější, ten základ, který je potřeba + nějaké doplňkové záležitosti. Nicméně i tak nám ještě spooooustu věcí chybí, a na kterých postupně pracujeme jak v současných dnech, tak na nich budeme pracovat po novém roce, celé jaro a začátek léta. Zkrátka abychom všechno zařídili co nejlépe a podle našich představ.

Co tedy můžu nyní prozradit, že naše svatba proběhne příští rok koncem července na jednom pražském zámečku. Detaily si prozatím nechám pro sebewink. Přípravy mě ovšem velice baví, beru to spíše jako radosti než starosti, je to hrozně fajn vytvářet všechno podle svých vlastních představ a skládat jednotlivé části jako stavebnici, ze které vyjde něco neuvěřitelně krásného a naplňujícího.

Nemůžu si v současné době opravdu na nic stěžovat, mám se moc dobře a prožívám krásný život po boku toho nejúžasnějšího člověka pod sluncem. Přestože sluníčka už si teď moc neužijeme, spíše se nám přiblížila zima, chladno, sychravo a brzká tma. Ale čím blíže to bude k Vánocům, tím pozitivnější to zase bude, až se celé město rozsvítí vánoční výzdobou a my budeme jako šílení o adventu shánět dárky a péct cukrovílaugh. Těším se na to.....

No, tak myslím, že dneska už to bude asi všechno. Je to dlouhé, ale předpokládala jsem to, vzhledem k tomu, že je to jediný Newsletter tento rok. Ale slibuji, že se do příštího roku polepším a napíšu Vám alespoň zase dva. Přeji Vám krásné podzimní dny a příjemný zbytek roku.

Mějte se krásněsmiley                           

                                                        Vaše Klára

 

Show Jen počkej zajíci a náročný závěr roku

21.12.2014

Ahoj všichni,

jak se tak máte takhle těsně před Vánoci? Já upřímně přiznávám, že hrozně hekticky, jako bych se nemohla rozhodnout, kam dřív skočit, jestli dřív nakupovat dárky, nebo péct cukroví nebo připravovat na rozpis úkolů do práce na dny mezi svátky atd., každopádně dohromady je to děsný maglajz a já se už těch Vánoc, coby svátků klidu, nemůžu dočkat.

Letošní rok byl pro mě celý velice hektický a náročný. Oficiálně jsem v práci měla dovolenou, ale fakticky jsem žádnou neměla, neboť jsem veškerý čas strávila v Ostravě na nácvicích show na ledě. Celé dny jsem probruslila na ledové ploše, a čím víc se blížila zářijová premiéra, tím větší objemy času jsme na ledě trávili. Mezitím jsem si taky neodpočinula, protože když jsem se náhodou ocitla na pokoji a měla chvíli čas, musela jsem řešit záležitosti do práce, takže jsem svůj veškerý čas využívala opravdu na sto procent. Večer jsem padala do postele únavou a ráno brzy vstávala a opět vyrážela na led. Byl to takový neustávající kolotoč, do kterého jsem se dostávala ve všech nácvikových blocích, a že byly asi čtyři. A když si k tomu člověk přičte to neustálé stěhování z Prahy do Ostravy a z Ostravy do Prahy, měla jsem toho těsně před premiérou už opravdu dost. Musím přiznat, že právě na generálkách a při premiéře jsem pociťovala menší krizi, jakoby mi nechtěly svaly správně fungovat. Zřejmě prostě už nezvládaly ty nápory fyzické aktivity po tak dlouhou dobu a začaly se ozývat v tu nejnevhodnější dobu. Co mi v tuto chvíli nejvíce pomohlo, byl fakt, že se odpolední i večerní premiéry účastnila má rodina, přítel, širší okruh příbuzných, přátelé, známí a kamarádi. A to člověka tak nějak nakopne, chce se všem předvést, ukázat, co tam těch pět týdnů v té Ostravě dělal, a jaký to má výsledek. Vlilo to do mě energii a vybičovala jsem se k maximálnímu výkonu. Stálo to za to, byl to zážitek, jet zase po dlouhé době klasické představení se vším všudy.

Ovšem ten týden potom…..to na mě dolehlo tak nějak úplně všechno a vyžadovalo velkou vůli to překonat a normálně fungovat. Ale překonala jsem to a v podstatě jsem potom odjela celý podzim plný představení v různých městech, tady u nás i na Slovensku. Hodně náročná byla ta vzdálenější města, až tam jsem si uvědomila, že není až tak náročné odjet dvě představení, náročné je to ve spojitosti s tím hrozným cestováním brzy ráno v noci zpátky. Takto jsme jeli např. do Olomouce, Ostravy či do Bratislavy, a to ani nemluvím o Košicích, kam jsme jeli vlakem devět hodin tam a devět zpátky. To pro mě byl otřesný zážitek……….ale člověk ze zážitků žije, takže ono to celé bylo takové dobrodružství samo o sobě. A ještě vedle toho cestování je únavná skutečnost, že člověk tohle o víkendu absolvuje, ale pak nemá bohužel náhradní volno, nemůže se pořádně vyspat, ale má maximálně pár hodin na regeneraci a v pondělí musí normálně fungovat v práci, ale i v ostatních oblastech svého života, nemůže zanedbávat domácnost, partnera apod. Všechno tohle dohromady skloubit je tedy opravdu výkon.

A celý tenhle výkon, který jsem odvedla v průběhu léta a podzimu, a o kterém Vám tady píšu, byl pro mě velice náročným a vyčerpávajícím, takže v současné době jen počítám dny, kdy už skončí práce a na delší dobu bude volno. Volno, které si troufám nazvat svoji náhradní dovolenou, ale takovou dovolenou, kdy nebudu dělat vůbec NIC, ani fyzicky, ani psychicky, budu jen sedět nebo ležet s mísou cukroví a knížkou nebo u televize. Uděláme si s přítelem program sami pro sebe a vůbec na nic nebudu myslet, nic řešit. Prostě totální relax, totální odstřihnutí od všech povinností, které tak moc potřebujuwink

I přesto, jak mě uplynulý rok doslova energeticky vysál, se cítím velice šťastně. Každou štaci na show jsem si užila na maximum, strašně mě to bavilo, doslova jsem prožívala každý týden tu velkou seberealizaci. Jsem moc ráda, že jsem dostala šanci se této show účastnit a také jsem ráda, že tato show bude příští rok zase pokračovat. To je ohromné plussmiley Chtěla bych na tomto místě také poděkovat panu režisérovi Františkovi Blaťákovi za to, že mi dal šanci v této show vystupovat. Na castingu jsem viděla, jak velká byla konkurence, bylo tam spoustu aktivně závodících krasobruslařek „ve vrcholné formě“ a on i přesto sáhl po mně. Opravdu moc si toho vážím a doufám, že jsem ho svými výkony nezklamalasmiley

Jak už jsem se zmiňovala v úvodu, v současné době se nacházím přímo uprostřed příprav na Vánoce, které mám jako svátky velice ráda. Každý rok uklízím, leštím, dělám vánoční výzdobu, vyžívám se v pečení různorodých druhů cukroví, peču vlastní vánočku, nakupuji a balím dárky a všechno si to náramně užívám, baví mě to. A potom už se jen posadím k tomu stromečku s mísou cukroví a nemůžu si tu atmosféru vynachválit. S přítelem budeme svátky trávit doma, nikam se nechystáme, protože jsme se shodli, že na Vánoce má být člověk prostě doma s nejbližšími. Bude to krásné.

No a co mně čeká v novém roce 2015? Tak prozradím, že mě něco nového přeci jen čeká, čeká mě jedna zásadní změna, se kterou se Vám jistě pochlubím, ale až přijde ten správný čas. Dopředu se nemá nic prozrazovatsmiley

Nyní už mi, mí milí příznivci, nezbývá nic jiného, než Vám popřát, abyste si užili nádherné Vánoce v té kouzelné atmosféře, kterou nám poskytují. Prožijte je v klidu, míru a odpočiňte si před tím vším, co na Vás v novém roce čeká. Do tohoto nového roku 2015 Vám všem přeji hodně zdraví, neboť na tom všechno stojí, hodně štěstí, lásky, radosti, spokojenosti, trpělivosti a porozumění.
Mějte se krásně a v novém roce na shledanouwink

                                                                                         Vaše Klára

Bomba roku - Jen počkej zajíci!!!

22.7.2014

Ahoj, ahoj, ahoj,

tak jsem zase po nějaké době tady. Sice jsem Vás nechala dlouho čekat, ale to vůbec nevadí, o to víc novinek Vám přináším....

Jsem moc ráda za to, co se za poslední půlrok v mém životě přihodilo a co ho učiní opět o něco bohatším. Jak jste si jistě přečetli v příspěvku již v únoru, podařilo se mi projít castingem na novou show na ledě Jen počkej zajíci. Když jsem zjistila, že jsem byla přijata, byla jsem nesmírně šťastná, že ještě budu moci uplatnit své bruslení, to, co jsem se kdysi naučila a poslední roky poctivě udržovala pravidelným docházením na tréninky. Otevřela se přede mnou nová možnost, kterou jsem se rozhodla naplno využít.

Tuto neděli jsem se vrátila z prvního bloku nácviků, které probíhají v Ostravě pod vedením pana choreografa a režiséra Františka Blaťáka, se kterým jsem již měla tu čest nacvičovat před několika lety muzikál Mrazík na ledě. Budeme tedy opět spolupracovat.

Prvotní nácviky proběhly nyní od 11. do 20. července. Bylo to celkem náročné, přeci jen už nejsem nejmladší a vydržet tolik hodin denně v bruslích a vyvíjet určitou fyzickou činnost, není nejlehčí. Před svým odjezdem jsem měla jisté pochyby o tom, zda na to všechno bude moje současná fyzická kondice stačit. O to více jsem byla překvapená, že to můj organismus zvládl perfektně, jedinou překážkou byl snad jen drobný zdravotní zádrhel, který představovala moje pravá achilovka, která se v bruslích nějak necítila dobře a dávala mi to ostře najevo. Všechno jsem ale překonala a úspěšně jsme završili první blok. Bylo to hrozně moc fajn, bavilo mě pracovat na hromadných číslech a choreografiích, které jsou naprosto originální a velice zábavné.

Celá show bude pojata jako takový trochu cirkus na ledě. S Mrazíkem se to vůbec nedá srovnávat. Zatímco Mrazík byl čistě přebruslená pohádka s projekcemi, tento projekt není zaměřen čistě na krasobruslení, ale budou se ho účastnit i tanečníci a gymnasté, dokonce přijde i kouzelník. Na ledě budeme mít velmi zajímavou scénu, kterou bude mj. tvořit i 7 m dlouhá skluzavka, čísla budou doprovázena projekcemi, světelnými efekty a čísly, která se zcela vymykají. Jen první půlka už je neskutečně zajímavá a myslím si, že přitáhne obecenstvo. Další neopomenutelnou věcí je fakt, že se show bude bruslařsky účastnit i Tomáš Verner a celým číslem bude provázet Michal Nesvadba.

Zkrátka bude to opravdu velkolepé. Jako účastnice této show ji můžu jedině doporučit, jistě se nikdo nebude ani chviličku nudit, bude to bomba. Sice na velké množství nácviků padne celá moje dovolená, ale doufám, že tím spíš to bude stát za to. Mám proto letos v létě místo odpočinku spoustu práce, musím kombinovat nácviky se svojí prací, aby nic nebylo ošizeno a zameškáno. Žádné prázdniny nebudou, ale snad se to všechno vyplatí.

Teď jsem na pár týdnů v Praze a v srpnu se zase vracím do Ostravy. Doufám, že bude vše probíhat fajnově, nácviky budou pokračovat podle plánu a bude to čím dál větší zábava 

Mějte se všichni krásně, přeji Vám krásné léto

                                                                                                   Vaše Klára

 

A je tu zase konec roku.....
22.12.2013
Ahoj všichni!!!vanoce.jpg

Jsem moc ráda, že Vám zase po delší době můžu napsat. Od té doby, co jsem Vám psala naposledy, uběhlo zase půl roku. A uběhlo moc rychle.....

Já jsem si ho užila naprosto perfektně. Díky tomu, že jsem hledala práci trochu déle, než jsem na začátku očekávala, jsem si užila opravdu dloooouhé prázdniny. A byly to krásné prázdniny, navíc poslední prázdniny v mém životě. A to i přesto, že jsem letos po dlouhé době nebyla nikde v zahraničí u moře, ani po Čechách, ale pobývala jsem celou dobu doma v Praze. Měla jsem totiž naprosto novou starost, které jsem se velice ráda začala věnovat - a to starost o vlastní novou domácnost. Zkrátka jsem se učila takové ty základní důležité věci, které musí žena obstarat - uklízení, praní, žehlení, nakupování a také - vaření a pečení. Poslední dvě jmenované se navíc staly mým novým koníčkem a já překonávám sama sebe. Naposledy při napečení 13 druhů cukroví na právě přicházející Vánoce.

Tyto věci bylo zkrátka potřeba se naučit a zdálo se toho hodně. Teď už je to brnkačka. Navíc na podzim se na mě konečně usmálo štěstí a já našla práci, která mě v současné době opravdu moc baví a naplňuje, učím se v praxi spoustu nových užitečných věcí a jsem za to místo opravdu moc ráda. Jen co jsem nastoupila do práce, zjistila jsem najednou, jak málo mám oproti uplynulým měsícům času a jak teď musím všechny záliby, potřebnosti, povinnosti a péči o domácnost a mužíka stíhat po večerech, případně o víkendech. No, nic lehkého, ale patří to k běžnému životu a já si určitě časem zvyknu. Ještěže mám opravdu tak hodného partnera, který mi se vším pomůže.

Už kvůli tomu hektickému podzimu se těším, jak si odpočinu teď o vánočních svátcích. Navíc se snad poprvé v životě nebudu muset přes celé Vánoce učit jako šílená jenom proto, že v lednu bylo vždycky zkoušení a písemky, na vysoké škole pak klasické zkoušky. To byl vždycky stres a otrava a kazilo to celé svátky......Zato letos si to konečně vynahradím a užiju do sytosti. Budu si užívat atmosféru, setkávat se se spoustou známých lidiček, koukat na pohádky, taky konečně zase číst knížky a jíst cukroví. Bude to krásný relax.....

A Vám všem bych chtěla popřát, abyste si ty letošní Vánoce užili stejně krásně a pohodově jako já. Hoďte na chvíli všechno za hlavu a prožijte tu nádhernou atmosféru nejkrásnějších svátků v roce se vším, co k tomu patří. A do toho nového roku Vám přeji hlavně zdraví, štěstí, hodně úspěchů v soukromém životě i v práci a všeobecnou pohodu a spokojenost. A abyste byli trošku napjatí, prozradím Vám, že co se týče mého krasobruslení, přinese příští rok možná nějakou novinku. Ale k závodění se nevrátím, to Vás mohu uklidnit.

Mějte se všichni moc krásně a vykročte pravou nohou do dalšího roku. Buďte v pohodě a prožívejte každý okamžik.......

                                                                      Vaše Klára

Jaký je svět z pohledu magistry?

12.06.2013

Upřímně Vás všechny zdravím!!!

Uplynulo skoro půl roku a opět se spolu setkáváme u mého nového Newsletteru, který bude tentokrát zaměřen čistě studijním směrem, neboť právě studium mi poslední dobou zabíralo nejvíce času.

Většinou se říká, že poslední ročník studia již není tak náročný, sem tam je nějaká přednáška, práce žádná a všechno se ubírá pouze cestou samostudia směrem ke státnicím. Jenže já se letos přesvědčila o naprostém opaku. Od podzima jsem se nezastavila a to doslova. Již před Vánoci bylo spoustu zápočtů a zkoušky, a protože bohužel leden je pro všechny vysokoškoláky symbolem šprtání, neboť je zkouškové období, musela jsem se, ostatně jako každý rok, učit i o vánočních svátcích. Potom přišly zkoušky. Po jejich skončení si člověk tak trochu na pár dní vydechl, načež jsem se vrhla s plným odhodláním do dodělávání rozepsané diplomové práce. Hodiny strávené v knihovně a neustálé opravování textu podle představ vedoucího nakonec vedly k odevzdání práce v termínu. Mezitím uběhl velmi krátký semestr, který sestával z pouhých osmi týdnů výuky, přičemž bylo nutné během toho splnit spoustu úkolů, prezentací a seminárních prací. Jen co jsem definitivně odevzdala diplomku, začaly zápočty a zkoušky k ukončení tohoto krátkého semestru, poslední jsem měla na začátku dubna. Na to však plynule navázalo učení na samotné státnice, mezitím ještě přípravy na obhajobu diplomky. Na začátku května pak samotná obhajoba a koncem května samotné státnice. Hrůza!!!

Byl to naprosto vyčerpávající ročník. Ale veškerá poctivá a mravenčí práce se vyplatila a já si mohla zhluboka oddechnout, že to všechno tak skvěle dopadlo. Jsem za to opravdu vděčná. Po červeném diplomu jsem toužila už na bakaláři, kde se mi to nepovedlo, ale zadařilo se tentokrát. Jsem nesmírně šťastná, ani se ty pocity nedají popsat. Těším se na promoci, slavnostní událost, která bude 26. 6. 2013. Určitě Vám sem umístíme nějaké fotky.   

Nyní zažívám velmi milé období. Po státnicích na konci května jsme podepsali smlouvu na vlastní byt, kam se s přítelem stěhujeme. Právě jsme ve fázi úprav a rekonstrukcí, je to moc fajn a upřímně mě to baví. Zabírá mi to veškerý volný čas a velmi ráda sleduji, jak nám dílko roste pod rukama. Když půjde všechno dobře, předpokládám, že do 14 dnů bychom mohli bydlet. Konečně budeme spolu bydlet sami, už se na to opravdu moc těším.

Jinak si užívám ještě prázdniny a snažím se poohlížet po nějaké práci. Je mi moc fajn, dalo by se říct, že prožívám jedno z nejhezčích období ve svém životě.

Přeji Vám, abyste se měli všichni stejně fajn. Krásné prázdniny!!!

                                                                       Vaše Klára

Od prázdnin do konce roku 2012

19.01.2013

Ahoj všichni,Na Madeiře v tržnici

opět Vás po delší době zdravím. Krasobruslení sice už v mém životě nehraje nejpodstatnější roli, tudíž se na něj nemůžu vymlouvat jako na původce nedostatku času. Ovšem na co se vymlouvat můžu, je spousta práce mimo krasobruslení.

Naposledy jsem Vám psala na začátku léta, kdy jsem měla před sebou celé prázdniny. Tyhle prázdniny jsem poprvé celé propracovala, naháněla jsem nějakou praxi a udržovala si jazykové znalosti. Odpočinula jsem si jen na týden, kdy jsem s maminkou navštívila nádherný ostrov Madeiru, kde jsme si nejenom odpočinuly, ale také díky poznávacím výletům získaly přehled o celém ostrovu. A bylo to nesmírně kouzelné, tuto destinaci mohu vřele doporučit (fotografie vpravo je z  tržnice na Madeiře). Prázdniny díky neustálému zaměstnání utekly rychle a já na konci září nastoupila do posledního ročníku svého studia na Policejní akademii ČR.

Přirozeně jsem očekávala, že poslední ročník bude asi o něco náročnější, než ty předchozí. Jak jsem zjistila již druhý týden po začátku semestru, nemýlila jsem se. V současné době mám již po zkouškách a zimní semestr mám uzavřený. Tudíž mohu zpětně říct, že po nás šlapou všichni daleko víc, než v minulých letech. Přípravy z hodiny na hodinu, průběžné testy, prezentace a seminární práce, se vším jakoby se roztrhl pytel. Najednou toho bylo nějak hodně. Naštěstí všechno zatím dopadá dobře, ale člověk se docela napracuje, než splní všechno, co má. Upřímně můžu říct, že jsem celý semestr pracovala téměř denně na něčem, závěrečnou tečkou byly samozřejmě předvánoční zápočtové týdny a nyní lednové zkoušky.

Ovšem, tím to nekončí. Mám teď sice nějaké volno do začátku nového semestru, ovšem musím ho využít k psaní diplomové práce, kterou mám již rozepsanou, a kterou je potřeba v březnu odevzdat. Potom přijde nový semestr, již poslední, který bude v květnu zakončen obhajobou diplomové práce a státnicemi. Zrovna v tomhle ty vyhlídky do budoucnosti moc příjemné nejsou. Čeká mě jen práce a studijní dřina. Ale nedá se nic dělat, už jsem to jednou zažila, tak to snad bude i tentokrát alespoň stejně tak úspěšné.

Moje krasobruslení je samozřejmě pod tíhou vší práce a studia až na několikáté koleji v mém životě. A úměrně tomu se také dostávám na tréninky. Moc je teď nestíhám. Snažím se trénovat aspoň dvakrát do týdne, někdy se daří stíhat bez problému a někdy se tam nedostanu třeba i několik týdnů po sobě. Zkrátka jiné věci mají už dneska přednost. Ovšem, když už se na led dostanu, jsem tam moc ráda a vždycky se jen utvrdím v tom, jak už je krasobruslení pevnou součástí mého života. Mým přáním je, ještě to někdy využít v nějaké show nebo muzikálu. Doufám, že se poštěstí.

Jinak můj život je moc fajn. Sice mám dost práce a občas se téměř nezastavím, ale neznám, co je to nuda. A to je moc dobře. Zkrátka mám pořád co dělat. Jsem šťastná, když můžu trávit svůj volný čas se svým přítelem, když můžu vyrazit pokecat nebo nakupovat s kamarádkami a podnikat společně různé fajnové akce. Je mi takhle moc dobře a užívám si to.

Nakonec mi dovolte, abych Vám všem ještě dodatečně osobně popřála mnoho zdraví a štěstí do nového roku, aby se dařilo vše, co si budete přát. Doufám, že se budete mít alespoň tak fajnově, jako já.

                                                                                Vaše Klára      

 

První polovina roku 2012

04.06.2012

Ahojky,

zdravím Vás všechny. Po dlouhé době, která trvala přes půl roku, jsem dospěla k závěru, že je načase, abych se Vám opět ozvala a tradičně poreferovala o svém životě, zejména krasobruslařském, neboť tato stránka vychází především z mého krasobruslení.

Velice mě těší, že přestože na těchto stránkách již nejsem tak aktivní a frekvence příspěvků je výrazně menší, než bývala v dobách mého závodění, stále mám dost vysokou návštěvnost. Překvapuje mě to a zároveň dělá radost, že ještě pořád jsou tací, kteří se o mě zajímají a na mé stránky se rádi podívají. Chtěla bych všem těmto lidem poděkovat, protože jen díky neupadajícímu zájmu o tyto stránky jsem rozhodnuta je i nadále aktualizovat, doplňovat o podstatné informace a i fotografie. Ještě jednou opravdu děkuji všem.

Ale teď už tedy k mé osobě. Řada z vás si jistě klade otázku, co se vlastně za ten poslední půlrok všechno událo? Samozřejmě, že hodně věcí, které tu ovšem nebudu popisovat dopodrobna, to bychom tu byli dlouho. Pokusím se udělat takový stručný přehled nejzásadnějších událostí.

Opustila jsem Vás ve chvíli, kdy začínal sychravý a nepříjemný podzim a lední show Mrazík na ledě byla v plném proudu. Chystali jsme se vyjíždět na Slovensko a po českých městech, která jsme loni neobjeli, kromě Prahy a Brna. Před Vánocemi, posledním představením v Bratislavě, jsme se s Mrazíkem definitivně rozloučili. Všechno jednou končí a já můžu sama za sebe říct, že to bylo strašně fajn, moc mě to bavilo a byla to pro mě velká zkušenost. Ještě jednou bych touto cestou chtěla poděkovat choreografovi a v podstatě hlavnímu mozku této akce, panu Blaťákovi, za to, že mi dal tu šanci, abych v této show mohla bruslit. Bylo to opravdu super a musím přiznat, že se mi čas od času zasteskne po osvíceném kluzišti a mrazíkovských písničkách. Jediné, v co můžu doufat, že bude rozhodnuto o produkci a secvičení nového muzikálu nebo nějaké lední show. Do takového projektu bych šla všema deseti.

Jenže zatím se na obzoru nic takového neukazuje, tak mi nezbývá, než čekat na příležitost. Mezitím bruslím dál. Trénuji, ale tak, jak mi to vyjde. Dříve jsem přizpůsobovala všechno tréninkům, nyní chodím na led, když mám čas. Pořád mě to velmi baví. Zabruslím si, udržuji si dvojité skoky, trénuji spirály a piruety. Stále přitom spolupracuji s maminkou - trenérkou, jsem na ni za ta léta zvyklá a trénuji s ní pořád ráda. Je to velmi milý sport, za těch 19 let, co bruslím, jsem krasobruslařkou do morku kostí a mám ho moc ráda, ještě dlouho ho neopustím a pokud mi to čas dovolí, budu se mu věnovat rekreačně i nadále.

Absolvovala jsem čtvrtý ročník na Policejní akademii. Zároveň vlastně první ročník magisterského studia. Je to bezpochyby náročné a já jsem moc ráda, že jsem oba semestry letošního roku zvládla bez problému. Samozřejmě, hodně jsem se na to nadřela, musela jsem dost pracovat a studovat, aby se všechno vydařilo, ale to už ke studiu neodmyslitelně patří. Pomalu se chystám na psaní diplomky, protože mě čeká poslední závěrečný rok a s tím spoustu nelehkých záležitostí. Ale to ještě není aktuální, protože teď mám před sebou zřejmě poslední čtyřměsíční prázdniny v životě, tak si je ještě chci naposledy užít.

Budu si je užívat, to jistě, ale pracovně. Získala jsem totiž na celé čtyři měsíce poměrně dobrou práci na úrovni, u které se musí přemýšlet, a která mi nesmírně vyhovuje. Mám flexibilní pracovní dobu, takže stereotyp nehrozí a nějaké to volníčko se taky najde. Jsem moc ráda, že budu moct získávat zkušenosti, které třeba později uplatním ve svém zaměstnání. Zatím mě to tam moc baví, tak snad to bude tak dobré celé prázdniny.

Na konec dnešního povídání musím říct, že se mám opravdu moc a moc dobře. Nechci to zakřiknout, a proto to klepu na každé dřevo, které potkám, ale daří se mi teď ve všech oblastech mého života. Od ledna došlo v mém životě k určitým událostem, které způsobily, že jsem moc šťastná. Tak jenom můžu doufat, že se nic nepokazí a bude to takhle trvat i nadále.

Vám všem přeju, abyste se měli alespoň tak jako já, užívejte krásného léta a také Vám přeju, abyste byli všichni moc rádi na světě a šťastní z každého nového dne. Opět se Vám ozvu.

Mějte se krásně pohodově

                                                      Vaše Klára

 

Do nové sezóny opět s lední show

06.11.2011

Ahoj všichni příznivci krasobruslení i Vy ostatní,mrazik-zvolen-013.jpg

vítám Vás v nové bruslařské sezóně. Venku je už dávno klasický podzim, listí se vybarvuje do překrásných barevných variací a počasí začíná být silně nepříjemné. Však to znáte, ráno vstanete do školy, opouštíte dům ve tmě a v mlze, přičemž často mží a jsou plískanice, jste přes den ve škole a odcházíte z ní odpoledne, když už je zase tma a nevlídno. Jak já tohle podzimní období nemám ráda...... Ale o to jsem radši, když můžu tento nehezký čas trávit příjemnými záležitostmi....

Nebudu tu samozřejmě rozvíjet své studium, které mě sice také baví, ale myslím především na bruslení a na skvělou lední show, které se již druhým rokem účastním a jsem za to opravdu moc ráda. Ano, mluvím o Mrazíkovi, který je pro mě velkou zkušeností. Stejně jako vloni v něm ztvárňuji vesnickou dívku, houbařku, chorovodku, srnku coby lesní zvířátko a mourka.

Než jsme absolvovali úspěšnou premiéru v Ostravě, měli jsme předtím týdenní soustředění na Sareze v Porubě, tj. na tom samém stadioně, kde jsme vloni celý srpen nacvičovali. Bylo to celkem náročné, protože jsme vstávali brzy a občas měli tréninky i pozdě večer. Byli jsme unavení, ale premiéra se povedla a všechno to úsilí stálo za to. Od té doby jezdíme opět každý víkend na štace a to po českých městech, kde jsme loňský rok nevystupovali, opakujeme pouze Prahu a Brno a po slovenských městech. Máme letos méně představení, jezdíme pouze dvě představení v sobotu. Je sice fajn, že máme třeba v neděli volno, ale protože téměř nikde nenocujeme, vyrážíme vždy v sobotu ráno a večer po představení se vracíme. Pokud se jedná o města, která jsou někde blízko Prahy, tak je to samozřejmě v pohodě. Ale jistě si dovedete představit, jak to vypadá, když se máme dostat třeba zrovna na Slovensko. Odjíždíme v brzkých ranních hodinách a vracíme se zrovna tak další den. Je to náročné, ale přitom zábavné a určitě to stojí za to.

Vedle představení samozřejmě bruslím i v Praze, snažím se trénovat co nejčastěji, abych si udržela nějakou formu a byť i minimální fyzičku. Učím se nové věci a baví mě to. Mám krasobruslení opravdu moc ráda.

Milí přátelé, v tuto chvíli mě již nic dalšího nenapadá, co bych Vám ještě mohla napsat. Rozpis našeho turné je uveřejněn na mých stránkách i na webovkách Mrazíka, ve fotogalerii jsou pak letošní nové mrazíkovské fotky. V průběhu sezóny tam ještě určitě nějaké přibudou.

Mějte se všichni krásně, nepodléhejte podzimním depresím a radujte se z maličkostí. A pokud byste si chtěli o víkendu vylepšit náladu, velmi srdečně Vás zvu na Mrazíka...

                                         Vaše Klára      

 

Jaro plné povinností

29.06.2011

Ahoj všichni,

srdečně Vás zase zdravím přesně po šesti měsících od doby, kdy jsem Vám psala naposledy, což bylo před Vánoci. Můžu Vám říci, že jsem od té doby byla neustále v jednom kole. Bruslení jsem teď na jaře omezila, protože nastal čas naplno se věnovat studiu. V následujících řádcích bych Vám chtěla stručně nastínit, jak ten půlrok u mě probíhal.

Po Vánocích jsem se začala hodně učit, protože jsem v lednu musela projít jedněmi z nejnáročnějších zkoušek, které mě v mém studijním oboru čekaly. Opravdu nevím, proč takhle těžké zkoušky, jako správní právo nebo kriminalistiku, zařadili zrovna na předposlední semestr.... Poté co se mi podařilo uzavřít zimní semestr, vrhla jsem se na psaní bakalářské práce, kterou jsem musela odevzdat nejpozději do 15. března. Současně s tím jsem začala zpracovávat otázky ke státnicím, takže jsem nejvíce času trávila ve studijní a vědecké knihovně a u počítače. V kombinaci s povinnostmi, které přináší běžný semestr, jsem opravdu měla práce až nad hlavu. V posledním semestru před státnicemi je zkrácená výuka, tudíž jsem skončila školu už na začátku dubna a od té doby jsem se začala intenzivně připravovat jednak na obhajobu bakalářky, kterou jsem měla na začátku května a jednak na samotné státnice, které jsem absolvovala v posledním květnovém týdnu. Státnice byly samy o sobě velmi náročné. Měli jsme dva povinné předměty - trestní právo a správní právo a jeden předmět volitelný, kde jsem si vybrala operativně pátrací činnost. Všechny tyto předměty představují velmi rozsáhlé oblasti, které jsou svázané paragrafy a naprosto přesnými předpisy, tudíž naučit se je není zrovna procházka růžovým sadem. O to jsem byla šťastnější, že už to mám za sebou a po úspěšném absolvování jsem si mohla zhluboka oddechnout.

Ano, bylo to dosti náročné období, plné soustředění a stresu, protože i když si člověk říká, že není potřeba to prožívat, neboť existují daleko horší případy, kdy je člověk velmi nervózní, prostě to vždycky přijde a nic se s tím nenadělá. Z toho vyplývá, že některé chvilky při studiu rozhodně nejsou příjemné a stres k nim neodmyslitelně patří, ale i přes to všechno je pro mě skutečnost být studentkou na vysoké škole to nejhezčí, co mě v životě zatím potkalo.

Dnes dopoledne jsem sklidila za tu tříletou práci ovoce - měla jsem promoci a byl mi oficiálně přiznán titul bakalář, přestože jsem dostala doklad už v den státnic, potvrzující, že jsem absolvovala bakalářské studium a je mi od tohoto dne přiznán akademický titul. Je to opravdu krásný pocit, jako bych postoupila o něco výš na společenském žebříčku než je úroveň, na které jsem dosud setrvávala. Ten pocit za to studium stojí. Promoce byla velmi slavnostní a krásná, byly to velmi příjemné okamžiky. Moc jsem si ji užila a upřímně doufám, že nebyla má poslední.

V červnu, když už jsem neměla takové studijní povinnosti, jsem si užívala volno, začala zase trochu trénovat a absolvovala jsem i několik jednorázových brigád, protože nějaké peníze přijdou člověku vždycky vhod. Navíc jsem přitom přišla do kontaktu s novými lidmi, což člověk ke své existenci také potřebuje. Čím víc přátel, tím lépe....

Na konci tohoto týdne odlétáme na dovolenou do Španělska, kde se chystáme tradičně zkombinovat lenošení u moře s poznáváním andaluských měst, takže se na to moc těším a doufám, že si to pěkně užijeme. Před sebou mám nyní velmi pozitivní budoucnost, tři měsíce úžasných prázdnin, které hodlám plně využít. A při tom všem můžu žít se skvělým pocitem dobře vykonané práce a uzavření prvního stupně vysokoškolského vzdělání.

Závěrem bych teď Vám všem chtěla popřát krásné prázdniny plné pohody, radosti a sluníčka, ať se Vám ve všem daří a mějte se nádherně. Zase se Vám časem ozvu.

                                      Vaše (Bc.) Klára

 

Podzim s Mrazíkem

23.12.2010

"Tak Vás tady pěkně vítám, moji drazí, moji milí...."mourek-praha-03.jpg

Ano, zdravím Vás všechny po způsobu Mrazíka, to víte, po skoro půl roce poslouchání známých mrazíkovských motivů a melodií se nesmíte divit, že mi to už trochu vlezlo pod kůži. Ale nevadí mi to, neomrzelo mě to. Vím, že jsem se Vám naposledy věnovala ještě předtím, než to celé všechno začalo. Byl konec září a celé podzimní turné bylo před námi. Bylo to celkem časově náročné, proto jsem nenašla v rozvrhu místo, abych si v klidu sedla a napsala Vám. Výhodou toho ovšem je, že teď už mohu porovnávat, srovnávat a povídat o všech štacích, které jsme absolvovali. Rozhodla jsem se, že tentokrát to povídání pojmu trochu jinak, zkusila jsem vytvořit takový průřez jednotlivými štacemi, které jsem odjela, s tím, že na každé došlo k něčemu zajímavému, stala se nějaká zvláštnost nebo neobvyklost, kterou bych popsala. Takže si skočte pro kafíčko, protože štací bylo devět a bude to dnes trochu delší, abych Vám vynahradila ty tři měsíce. Začtěte se do mých vzpomínek, doufám, že Vám to trochu přiblíží mrazíkovskou atmosféru.

Naše první oficiální štace byla první týden v říjnu, které ovšem předcházel celý týden nácviků, a to celé se odehrálo ve Frýdku Místku. Prvním šokem pro nás všechny, byla již zkonstruovaná zmenšená ledová plocha. Z celého kluziště zbyl takový menší obdélník uprostřed, přičemž zbyté části plochy byly ze třech stran zakryty prkny a na nich byly židle pro diváky, kteří si zaplatí vyšší cenu, aby nás, bruslaře, mohli mít jako na dlani. A jedna krátká strana byla zastavena vysokou bílou kulisou se dvěma vchody ze zákulisí na scénu. Myslím si, že na ledě ale nejsou nejlepší místa, protože člověk nevidí dobře na projekce na ploše a nemá celkový přehled o dění na ledě, pokud je tam více bruslařů najednou. Například u takového chorovodu nevidí vytvářené obrazce a to je veliká škoda. Kromě zvykání si na malou plochu jsme také začali bruslit s projektorem a pod světly, což je oproti běžně osvícenému stadionu také rozdíl. Já jsem si třeba musela taky v "kočičím" sóle zvyknout na kužel ostrého světla zamířeného na mě, přičemž všude kolem je tma. Po celý týden jsme trénovali a trénovali až přišla generálka a posléze i premiéra. Myslím, že úspěšnost byla důležitá pro další pokračování Mrazíka. A úspěšní jsme byli. Byla to pro mě první vystoupení vůbec, takže samozřejmě kromě zabruslení jsem poprvé jela v kostýmu (když nepočítám zkoušky v Ostravě) jak vesničanky tak kocoura, u vesničanky pak také poprvé s parukou s dlouhým copem, s čelenkou, a taky jsem byla poprvé v životě nalíčená od profesionální vizážistky. Vše bylo poprvé a už tenkrát se mi to začalo líbit.

Na první samostatnou štaci bez předchozího soustředění jsme jeli dva týdny po premiéře do Pardubic. Tady jsem nealternovala kočku, ale jela jsem své druhé obsazení - se srnkou ve druhé polovině. Jela jsem ji zde poprvé naostro. Zjistila jsem, že ve škrabošce nemůžu dýchat a padají mi rukavice . V Pardubicích jsme byli ubytováni ve dvou různých hotelech a já se dostala s herci do toho lepšího. Nechápu proč zrovna já, ale mlčela jsem a byla jsem ráda. Pak jsem přišla na to, že to je možná kvůli té kočičí roli, že mě tak trochu považují za sólistu. Bylo to fajn, měli jsme dobré švédské snídaně. Celou štaci jsem lovila fotky a ulovila jsem i tu s Martinem Dejdarem.

Na další štaci, do Zlína, jsme podle mě jeli nejdéle. Bylo to jednak daleko, na zlínském stadioně jsem byla poprvé v životě a myslím, že byl ze všech nejošklivější a měly jsme dost malinkou šatnu. Seděla jsem hned u dveří v takovém výklenku, až si ze mě dělali legraci, že sedím ve skříni. No, opravdu jsme se tam mačkaly a na led jsme chodili všichni z kopce, což bylo potmě na rozbití pusy nebo zvrtnutí kotníku v lepším případě. Naštěstí nic z toho se nikomu nestalo. Protože v pátečním představení nemohl účinovat ani jeden z představitelů Baby Jagy, vrhl se do této role sám pan choreograf Blaťák. A samozřejmě to odehrál na výbornou. Na tuto štaci nemám opravdu nejlepší vzpomínky, protože jsem také poprvé upadla a to při "kočičím" sóle. Měla jsem takové štěstí, že jsem hodila placáka přesně uprostřed kluziště, podle mě v tom nejviditelnějším místě. Byla jsem tím docela rozhozená, protože to i zabolelo, a na zbytku mého vystoupení to bylo znát, bylo to velice nejisté. Stalo se mi to hned při pátečním představení, takže jsem pak měla jisté obavy, aby se to neopakovalo. Naštěstí teď už můžu říct, že to byl vedle prvního pádu i ten poslední pro celé turné.

V Brně jsem se poprvé v životě dostala do Ronda. Byl to rozdíl zejména po Zlínu minulý týden. Rondo je krásná hala, měli jsme pěkné zázemí a asi to byla štace s nejkratší cestou ze šatny na led, přičemž jsme chodili přes maskérnu a kostymérnu, takže to bylo takové pěkně všechno pohromadě. Hotel byl hezký, ovšem snídaně nestála za nic. Při jednom z představení nám vypadl jeden ze dvou projektorů a celé jsme ho museli odjet na jeden projektor, zamířený doprostřed bílé kulisy, protože se nedal okamžitě opravit.  Zpoždění jsme měli skoro třicet minut.

Další víkend jsem poprvé zůstala v Čechách, cestovali jsme do Českých Budějovic. Protože páteční představení nám zrušili, jseli jsme v sobotu hodně brzy ráno, protože zkoušku jsme měli už v deset. Byla mlha, sychravo a já se cítila celou cestu strašně unavená a ospalá. Na zkoušce jsem pak ještě ke všemu po dlouhé době dostala osobně vynadáno, takže jsem byla ještě otrávenější a říkala jsem si, co ještě přijde. Sice to nezačalo moc pozitivně, ale nakonec se vše vydařilo a já byla ráda, že jsem ze sebe setřepala tu rozmrzelost.

Do Karlových Varů jsem jela prvně v životě. Vystavěli zde novou KV Arénu, místo staré haly. Je moc hezká a měly jsme tu s holkama hodně velkou šatnu, řekla bych, že největší , co jsme kde měli. Taky jsem zde poprvé kupovala lístky ve velkém, celkem 27 na obě představení. A poprvé a naposledy jsem jela hromadným autobusem, tam i zpět.

Naprosto nejstudenější a nejledovější štace, kterou jsme absolvovali, byla v Olomouci. Starý, zanedbaný, ošklivý a ledový stadion, na němž bylo hned poznat, že se na něm nehraje extraliga. Bylo to ještě ke všemu v době, kdy začaly ty velké mrazy a na dálnicích byly kalamity a bouračky. Na stadioně byla vpodstatě venkovní teplota a bylo velice legrační, když nám všem šla naprosto viditelně pára od pusy. Navíc tento stadion měl nezatemněná okna, takže při odpoledních představeních, i když bylo zhasnuto, bylo světlo a ze světel a projektorů nemohli mít lidi skoro nic. Nebylo to prostě ono. Ještě nikdy předtím ani potom jsem skutečně nezažila tak hrozivou zimu. Do poslení chvíle jsme v zákulisí měli na sobě bundy a šály a pod šaty a jiné kostýmy jsme rvali další vrstvy, abychom to tam vůbec vydrželi. Špičky v botách se po pěti minutách na ledě již nehýbaly a skutečně doslova jsme se třásli a klepali zubama. V šatnách, kde také nebylo moc velké teplo, se pak strhával boj o topení. Už opravdu nikdy nechci brusli na olomouckém stadionu. Tady jsem poprvé jela ve druhé půlce novou roli - místo srnky jsem povýšila na veverku. Naučení proběhlo bez problémů a nakonec jsem byla ráda, že jsem v té zimě mohla být zabalená v plyšovém oblečku s čepicí a rukavicemi. Při posledním představení nám před zahájením druhé půlky představení vypadl proud, takže jsme v té zimě měli ještě třicet minut zpoždění. Opravdu jsem byla ráda, že to mám za sebou a byl opravdu zázrak, že jsem to neodstonala.

O týden později v Plzni už to bylo zase lepší, klimatické podmínky se vrátily do normálu. Utužuji se v roli veverky po celou štaci a zijšťuju, že ten její ocas je pěkně těžký a člověk se musí nauči s ním jezdit. Vše pomalu ale jistě směřuje k vyvrcholení sezóny....

A konečně jsme ve finále, vrcholí naše podzimní turné a kde jinde by se mělo slavnostně zakončit než v Praze. Výhodou pro mě je, že nemusím nikam cestovat, maximálně hodinu v MHD. Tesla aréna je sice stará, ale aspoň zde není zima a dobře to tu znám. Ale ještě nikdy jsem tu nebruslila, tak jsem ráda, že se mi to konečně povedlo. Kupodivu jsem ani nebyla nervózní, přestože na těchto představeních hodně záleželo a dohromady mi na ně přišlo přes 70 lidí - samozřejmě rodiče, prarodiče, další příbuzenstvo, kamarádi, spolužáci, přátelé a spoustu známých. Ode všech jsem získala kladné ohlasy, všem se představení moc líbilo. Všechno se povedlo a myslím, že i pan Blaťák na nás mohl být pyšný.

Jak vidíte, bylo toho opravdu hodně. Celý podzim jsem měla volno pouze dva víkendy. Jinak pokaždé jsem je trávila v jiném městě, s bruslemi na nohou. Na závěr musím říct, že mě to moc bavilo, bylo to fajn a užila jsem si každičké představení. Zkusila jsem něco nového a nelituji, že jsem do toho šla. Poznala jsem spoustu nových super lidí a jsem ráda za všechno, co jsem prožila. Proto taky pevně doufám, že se na příští podzimní turné opět sejdeme a budeme opět úspěšní nebo ještě lepší než letos. Já jsem samozřejmě celý podzim chodila poctivě do školy, udělala jsem v posledním týdnu před Vánoci všechny zápočty a také jsem 2 - 3krát týdně trénovala tzv. na údržbu. Při tom všem jsem nezapomněla na své prátele a blízké, kteří mě mají rádi a podporovali mě, za což jim mohu jen upřímně poděkovat.

Tento týden už nemám školu a poprvé si užívám volna a nakupuji dárečky. Na svátky se moc těším, až zavládne ta opravdu krásná vánoční atmosféra. Musím relaxovat a načerpat energii na leden, kdy mě opět čekají zkoušky a ne zrovna lehké. A i Vám všem bych také chtěla popřát krásné prožití vánočních svátků a poté šťastný vstup do nového roku. Přeji všem hodně zdraví, radosti a úspěchů. Mějte se nádherně.

                                                  Vaše Klára

 

Ještě jednou nácviky a poslední týdny prázdnin

18.9.2010

Ahoj, zdravím Vás všechny,

přináším Vám slíbené povídání o druhé polovině nácviků Mrazíka, a taky pár informací o tom, co se děje od té doby. Ono se v podstatě nedá k nácvikům říct nic jiného, než že jsme opět tvrdě pracovali a nacvičovali a nacvičovali. Jak jsem Vás již informovala v minulém Newsletteru, ve druhé polovině jsme nacvičovali hlavně čísla s babou Jagou a Mourky. V posledních dnech našeho pobytu v Ostravě už jsme dávali dohromady jednotlivé obrazy a posléze i celá představení. Měli jsme vypsaný plán s různými obsazeními a jednou jsme jeli za den celá čtyři představení. Není to až tak fyzicky náročné, spíše je unavující být v bruslích od rána do večera. Pokud se jede představení, nejste na ledě pořád, ale musíte být stále ve střehu a hlídat si obrazy a čas, kdy máte být připraveni na své číslo. Pořád jste v pohotovosti. Jednou či dvakrát to je dobré, ale při třetím představení už Vám dřevění nohy v bruslích a musíte je častěji povolovat. I přes to všechno jsme to, myslím, zvládli všichni dobře.                                                                                             

Někteří z nás už i měli možnost vyzkoušet a zajet si roli v kostýmu. Protože jedna věc je, trénovat číslo jen tak v tréninkovém oblečení a druhá věc je, vyzkoušet si to v kostýmu. Všechny kostýmy na revue nebo na šou bývají většinou velké a neforemné, bývá k nim většinou i maska, která je třeba i těžká. Někomu se v takovém kostýmu může jezdit špatně, a proto je lepší začít s tréninkem v něm dostatečně včas.  Třeba já už měla možnost vyzkoušet si kostým Mourka a zajet si v něm číslo. Podle mě je úplně boží, a to myslím vážně. Je to černá kombinéza z černého sametu, která zakrývá celé tělo, včetně rukou a samozřejmě i bruslí. Jediné, co je vidět, je obličej, který bude i bohatě nalíčený. Nejvíc ze všeho se mi na ní líbí velké uši a zhruba půlmetrový ocas. Je to takový plyšáček, do toho kostýmu jsem se doslova zamilovala. S holkama jsme se shodly, že je právě tento kostým nejlepší z hlediska praktičnosti. Když jsem v něm měla jet své číslo, bála jsem se, že až budu dělat kotoul, tak si přisednu ocas a podaří se mi ho utrhnout. Taky jsem měla strach, že mi bude vadit ve skocích. Naštěstí jsem si ho ani neutrhla a při skoku jsem se na něj pokusila nemyslet a skoro jsem o něm nevěděla. Takže moje kostýmová zkouška dopadla dobře. Teď ještě kdyby tak dobře dopadlo i to ostatní a vše se podařilo.                                                                                                           

Na konci celého soustředění nám dali pan režisér společně s panem choreografem pochvalu za odvedenou práci. Myslím si, že za ty tři týdny jsme opravdu udělali hodně. Pan režisér se s námi rozloučil větou: "To není konec, tohle je teprve začátek...." A měl pravdu. Čeká nás společně celá sezóna a já doufám, že se nám bude dařit a budeme úspěšní. V neděli 30.08. jsme se rozjeli do svých domovů....                                                                                          

Od té doby, co jsem přijela z Ostravy, jsem se opět ještě nezastavila. Zase jsem ještě, než začně škola, nastoupila do práce, k tomu trénuji a začala jsem jezdit v autoškole . Mám velice nabitý rozvrh, ani nestíhám všechno, co bych chtěla. Ještě trochu toho volna si snad užiju příští víkend, kdy pánuju hlavně odpočinek a příjemné trávení volného času. Musím nabrat sílu a energii, protože 29.9. se pro mě otevře brána Policejní akademie a rozběhne se nový akademický rok. Pro mě to bude rok náročný, protože mě čekají bakalářské zkoušky. Ale musím přiznat, že už se tam těším. Prázdniny byly krásné, plné zážitků a dlouhé a už je čas zase začít s něčím jiným. Těším se na kamarády, ale také na nové zajímavé předměty a spoustu informací. Do školy půjdu ovšem jen dva dny, protože hned v neděli 03.10. se rozjedu opět na Moravu, tentokrát do Frýdku Místku, kde máme nejprve týdenní soustředění a následně generálku a premiéru, 09. - 10.10.                                                                                                                

Jak vidíte, já si prostě neodpočinu. Můj program je nabouchaný k prasknutí. Trochu mám obavy, jak to všechno zvládnu, ale na druhou stranu se na to všechno mo těším. Doufejme, že nový školní rok i nová sezóna začnou dobře. Mějte se všichni moc hezky a také Vám přeji hodně štěstí v další sezóně.

                                             Vaše Klára

                                                          

Letní prázdniny a první krůčky Mrazíka

19.08.2010

Ahoj všem,Obrazek

jak jsem Vám slíbila v půlce června, píšu pro Vás nový Newsletter a to přímo z dějiště nácviků Mrazíka z Ostravy. Už když jsem prošla konkurzem a věděla, že budu mít možnost bruslit v muzikálu na ledě, jsem byla šťastná. Ovšem teď, když jsem se konečně ocitla ve víru veškerých příprav a dění, jsem ještě šťastnější. Jsem upřímně nadšená. A protože sdělená radost je dvojnásobná radost, chtěla bych se o své pocity, zážitky a postřehy s Vámi  podělit.

Dnes je to přesně 13 dnů, co jsem dorazila do Ostravy. S ničím jsme neotáleli a začali s nácviky už v den příjezdu. Práce na takovém muzikálu je jako na kostele a vzhledem k rychle plynoucímu času si nesmíme dovolit moc velké prostoje. Proto trénujeme a nacvičujeme jako o život. Nemáme zde žádný pravidelný rozvrh, ale v podstatě jsme na ledě od rána do večera s kratšími či delšími pauzami. Někdy jedeme v kuse třeba od osmi od rána do dvou odpoledne jen s krátkou půlhodinovou přestávkou a potom až zase navečer, jindy třeba máme volnější dopoledne a trénujeme od šesti třeba až do půlnoci. Téměř se nezastavíme a pokud už máme nějakou tu pauzu, jsme rádi, že se můžeme natáhnout na postel a dát si nohy nahoru. Pro časovou náročnost těchto nácviků nemáme čas ani chuť někam vyrazit, třeba se podívat po městě. Tento týden jsme byli akorát jedno odpoledne probrouzdat obchody v Shopping parku a jeden večer jsme to rozjeli na diskotéce ve Stodolní. Kromě toho samozřejmě probíhají ještě takové menší akcičky a pařbičky na pokojích v hotelu, kde jsme ubytovaní. Srandy je tu kopec, pořád je čemu se smát a není tu ani na chvíli nuda. Zážitků je opravdu spoustu a já si to všechno moc užívám. Baví mě to, protože jsem na takovémhle projektu ještě nepracovala a je to pro mě něco úplně nového. Je to moc super.

Celého Mrazíka řídí v podstatě dva lidé, je to pan režisér Čičvák a hlavní mozek choreograf pan Blaťák. Jak sám pan Blaťák při jednom z prvních tréninků řekl - pan režisér je ten hodný a on sám je ten zlý. Takhle na to kouká asi většina, protože je pravda, že pan Blaťák občas pouští hrůzu a ujíždějí mu nervy, ale upřímně se ani nedivím, to by se asi stávalo každému, když má řídit takovou hromadu lidí. Zatím se mi to ale zdá fajn, jde nám práce od ruky a choreografie pana Blaťáka jsou známe jako velmi povedené. A tak je tomu i tentokrát.

Jsme teď tak zhruba v polovině. Po těch 14 dnech máme už udělaný velký kus práce. Dnes dopoledne jsme jeli poprvé celé představení v kuse. První půlku už máme celou hotovou a z druhé už nám zbývají jen veškeré obrazy s babou Jagou. A v tom hotovém platí samozřejmě pilovat, pilovat a pilovat detaily a přesnost. Pojedeme to do generálky ještě mockrát, určitě se nám to proto podaří  doladit a udělat z toho skvělé dílo, které se bude divákům líbit.

Takže, právě jsem Vás tedy seznámila s průběhem našeho soustředění a zatím jsem mluvila o Mrazíkovi obecně, jako o celku. Ještě jsem Vám ale neřekla, jaké role v něm vlastně mám. Věděla jsem to už dříve, ještě něž jsem odjela, ale nepsala jsem o tom, protože jsem předpokládala úpravy a změny v obsazení a chtěla jsem si být jistá.  Dneska už proto přesně vím, které postavy bruslím, a tak Vám to mohu napsat. Na Mrazíka jsou plánovaná dvě obsazení, jakoby dva modely. Já jezdím v obou, ovšem pokaždé v jiné roli. V tom prvním bruslím v první půlce vesničanku a houbařku ve třech obrazech, ve druhé půlce pak lesní zvířátko, konkrétně srnku, v šesti obrazech. No a ve druhém modelu bruslím v první půlce opět vesničanku a houbařku, tentokrát ve čtyřech obrazech a ve druhé půlce kocourka Mourka ve dvou obrazech. Ano, je toho opravdu hodně a je to docela náročné na mozek, zapamatovat si tolik obrazů, některé dokonce dvakrát z různých pohledů. Ale mě to vážně baví. Jsem moc ráda, že konečně zůročím své bruslařské schopnosti tak, abych si jimi něco vydělala. Zítra mám volný den a v pátek už zase začínáme nacvičovat. Teď nás čeká hlavně nácvik Mourků, jak už jsem psala, a taky těch obrazů s babou Jagou. Babu Jagu hrají na střídačku Martin Dejdar a Vilda Čok. Moc se na jejich přítomnost těším, na to, že budu moct při práci potkat tak skvělé herce.

O Mrazíkovi by to bylo zatím ode mě všechno, už jsem vyčerpala zásobu informací, které jsem Vám chtěla předat. Teď bych se ještě na skok vrátila na dobu před mým odjezdem do Ostravy, protože z tohoto období mám také bohaté zážitky. Na začátku prázdnin jsem pracovala, protože studentovi se hodí každá koruna. Potom jsme byly s mamkou na dovolené v Řecku, jak už jsem psala v červnu, kde se nám to moc líbilo a krásně jsme si odpočinuly. Bylo tam opravdu nádherně. Po návratu domů jsem začala zase trénovat na ledě a taky dělat autoškolu. Já vím, mnohé z Vás asi podiví a pobaví, že v tomhle věku ještě nemám řidičák, ale věřte mi, že já ho doteď nepotřebovala a teprve až letos jsem pocítila nutnost ho udělat.....zatím mám odchozené všechny přednášky a už jsem i absolvovala tři lekce na trenažeru, kterými jsem musela projít, než mě pustí do auta.  Jízdy plánuji na září, až se vrátím z Ostravy. Mimo to stále něco podnikám, ani se nezastavím. Byli jsme s rodiči na výletech ve Slavkově u Brna, kde jsme navštívili krásný zámek, na hradě Bouzov a v Mladečských jeskyních. Prostě pořád dodržujeme tradici, že čas od času navštívíme i nějakou tu českou kulturní památku. A já si myslím, že je to jenom dobře, protože člověk má znát aspoň částečně svou vlast. Taky teď o prázdninách hodně čtu a ráda se přitom vyhřívám na sluníčku. Scházíme se s kamarádkami na obědy a večeře a sdělujeme si vzájemně své zážitky. Mám, jak vidíte, pořád co dělat a ani chvíli jsem se ještě o prázdninách nenudila. Je mi moc fajn, všechno si užívám na sto procent a doufám, že to takhle dlouho vydrží.

Tak jsem Vám tedy napsala, co jsem chtěla a doufám, že jsem Vám tím vyšla vstříc. Přeji Vám krásný zbytek prázdnin a ozvu se zase brzy, abych Vás seznámila s novinkami z druhé poloviny mého pobytu v Ostravě.

Mějte se moc hezky.

                                                     Vaše Klára

 

 

Všechno je nakonec jinak: "Končím se závoděním, odcházím k profesionálům".

16.06.2010

Ahoj všichni,

od té doby, co jsem psala poslední Newsletter, uplynulo něco přes čtyři měsíce a za tu dobu se stalo mnoho věcí a změn. A protože podle hojných návštěv na svých stránkách soudím, že je ještě mnoho lidí, kteří se o mě zajímají, považuji za svou povinnost Vám všechno napsat a vysvětlit.

Většinu z Vás zřejmě titulek tohoto článku zaskočil nebo překvapil. Zejména proto, že od loňského podzima píšu neustále o tom, že se snažím po doléčení zranění opět dostat do formy a na další sezónu se plánuji vrátit k závodění, což jsem potvrdila hlavně v minulém povídání. Jenže situace se trochu změnila. Během jara jsem pochopila, že bych musela krasobruslení začít věnovat daleko víc času, kterého nemám zrovna nazbyt. Chtěla bych upozornit na to, že v mém životě již dva roky hraje prioritní roli škola a studium, které mě v průběhu letního semestru velmi vtáhlo a doslova jsem se do některých předmětů a oblastí zabrala, jak byly zajímavé. Z toho jednoznačně vyplývá, že vyhrazuji maximum času škole a chci jí ten čas vyhrazovat a už bych nezvládla věnovat takových hodin tréninku a přípravě na závody tak, jako tomu bylo o pár let dřív. Někdo si může myslet, že by se to dalo zvládnout. Samozřejmě, že dalo, ale ten stres mi za to nestojí. Všechno jsme dopodrobna probraly s paní trenérkou a poté jsem se definitivně rozhodla a oficiálně můžu prohlásit, že definitivně ukončuji svou závodní kariéru. Byla to kariéra téměř patnáctiletá, která mi přinesla mnoho úspěchů, medailí, trofejí a samozřejmě také zážitků a poučení a zkušeností do života. Bylo to krásné období, celá jedna kapitola mého života, na kterou budu vždy ráda vzpomínat.

Ale to neznamená, že když jsem skončila se závoděním, skončila jsem také s bruslením. A tím se vlastně dostávám k té druhé části titulku, že odcházím k profesionálům. Byla by obecně škoda, každého krasobruslaře, který něco umí, aby po skončení své závodní kariéry nevyužil své umění a ty roky dřiny k tomu, aby se objevil v nějaké šou nebo exhibici a nevydělal si nějaké peníze. U mě to byla shoda náhod a nabídka, kterou jsem v květnu dostala, a která se neodmítá. Tato nabídka se týkala možnosti zúčastnit se konkurzu na připravovaný obnovený muzikál Mrazík na ledě. Neváhala jsem a k mé velké radosti jsem jím prošla. Jsem neuvěřitelně šťastná, že dostávám tuto příležitost. Mrazík na ledě bude mít turné po Čechách a Slovensku od října do března, tj. celou příští sezónu. Muzikál vystupuje téměř každý víkend v jiném městě, takže to bude velmi náročné na cestování, ale to k tomu samozřejmě patří. Moc se na to těším, protože je to něco nového, co jsem ještě nikdy nedělala a já mám ráda nové věci. A právě proto, i s výhledem do budoucna, trénuji přiměřeně dál. Složení mého tréninku je teď samozřejmě jiné, ale je to pro mě příjemné rozptýlení, které má svůj účel.

Teď bych se ještě ráda na skok vrátila do letního semestru, který byl - jak jinak - náročný, zejména ve zkouškovém období dal pořádně zabrat. Upřímně říkám, že tahle škola působila ze začátku docela nevinně a mírumilovně, ovšem teď se to začíná docela rozjíždět.....a chvílemi je to i docela drsné. Zajímavé je, že čím drsnější kauzy z oblasti trestního práva nebo kriminalistiky řešíme, tím víc mě to baví. Ale nemějte mě, prosím, za sadistu!!! Teď už mám všechny zkoušky hotové a dokončila jsem tak úspěšně 2. ročník, o kterém se na naší škole traduje, že kdo jím projde, dodělá celou školu. Tak si tak říkám, že je to vlastně dobré, že teď už to bude jenom pohoda. Sice příští rok dělám bakalářské státnice, ale tak to nějak zvládnu....když jsem přežila druhák.

Je potřeba se také zmínit o tom, že moje milovaná Slávie, kterou jsem spolu s dalšíma holkama doprovázela bruslením a fanděním po celou sezónu, skončila v extralize na bronzové příčce, což je velice dobrý výsledek. Mou radost ještě pak umocnila skutečnost, že čeští hokejisté vyhráli mistrovství světa, navíc pod vedením slávistického lídra Vladimíra Růžičky. Po předchozí ne moc vyvedené sezóně, ať už ve Slávii nebo v reprezentaci, to byla prostě bomba a přestože jsem se učila na zkoušky, sledovala jsem s napětím všechny zápasy. Byl to vážně neuvěřitelný zážitek.

V současné době prožívám velmi hezké období. Mám před sebou čtyři měsíce prázdnin. Je to úžasná představa. Samozřejmě už mám nějaké plány, zejména se těším na dovolenou. Letos míříme s mamkou (jako obvykle dámská jízda) do Řecka, jednak si samozřejmě užít moře a sluníčko a jednak poznávat památky. Bude to určitě skvělé. No a v srpnu mě čeká téměř třítýdenní nácvik již zmiňovaného muzikálu Mrazík, za kterým se dočasně přestěhuji do Ostravy. Choreografii dělá pan Blaťák, u kterého jsem jak absolvovala dvakrát soustředění, tak s ním spolupracovala na dvou volných jízdách. Takže ho znám dobře a tuším, že o adrenalin a vzrůšo nebude nouze.

Myslím si tedy, že už jsem Vám napsala úplně všechno. Doufám, že mé zásadní rozhodnutí pochopíte a nebudete si o mně myslet, že jsem třeba něco vzdala. Naopak mě teď možná uvidíte častěji, třeba až přijedeme s Mrazíkem do Vašeho města. Budu se těšit!!!

Na závěr bych Vám všem chtěla popřát krásné prázdniny plné sluníčka, úžasnou dovolenou, a aby se Vám léto vydařilo podle Vašich představ. Slibuji, že se ozvu dříve, než za 3 - 4 měsíce.

Mějte se moc hezky.

                                                    Vaše Klára

 

Návrat? Pomalu, ale jistě....

06.02.2010

Ahoj, zdravím Vás všechny,

už je to něco přes čtvrt roku, co jsem se neozvala, a tak jsem se rozhodla to napravit. Využívám k tomu volno, kterého teď týden užívám, než v pondělí opět zamířím do školy, abych započala letní semestr.

Od doby, co jsem psala svůj poslední Newsletter, uběhlo spoustu času a událo se spoustu věcí. Po sérii zranění, která jsem musela na podzim překonat, jsem začala opět pořádně trénovat. Upřímně - bylo to ze začátku příšerné, asi tak jako každý začátek po delší pauze, navíc se stoupajícím věkem se takového návraty podstatně zhoršují a všechno trvá daleko déle. Přesto teď můžu říct, že po těch třech měsících je patrné určité zlepšení, pomalu se dostávám do přijatelné formy. Jsem si vědoma toho, že to i nadále bude stát spoustu úsilí, bude to velmi tvrdá a mravenčí práce, která bude vyžadovat disciplínu a odříkání, abych se mohla vrátit k závodění. Za ta léta jsem si na to už tak zvykla, že mi to skutečně chybí. Trénuji teď tak, jak mi to dovolí škola a ostatní záležitosti. Zjišťuji, že mě to pořád velice baví a to, že bych si zatím bez pravidelného zatrénování nedovedla představit svůj život potvrzuje fakt, že se do příští sezóny chci k závodění vrátit. Chci tomu věnovat maximum a nezklamat.

Kromě trénování jsem absolvovala úspěšně třetí semestr na Policejní akademii ČR, což považuji za osobní chloubu, protože jsem zvládla semestr, který je na naší škole považován za jeden ze zlomových. Leden byl pro mě opět měsícem duševní práce a psychického vypětí kvůli náročným zkouškám. Jsem proto ráda, že mám za sebou další příčku na pomyslném žebříku. Nyní mě čeká semestr nový, plný zajímavých předmětů a příležitostí. Těším se na to, až se to zase pěkně rozjede a vytvoří se mi pevný rozvrh, což mám já osobně nejradši, když mám jasně stanoveno, kdy a co se bude dělat. Vím, že jsem možná až příliš velká puntičkářka, ale vyhovuje mi, když je ve věcech zaběhnutý režim a pořádek. Jsem přesvědčená, že to bude super!!!

Ani přes veškerou práci na ledě či ve škole, která mi u těchto dvou záležitostí zabírá nejvíc času, nezapomínám na Slávii, na jejíchž zápasech stále fandím a točím piruety, ale ani na zábavu s přáteli. Nemůžu si na nic stěžovat, nechci nic zakřiknout, ale teď prožívám docela hezké klidné období a je mi fajn. Proto mi nezbývá, než si přát, aby to minimálně stejně pokračovalo i do budoucna.

Kromě toho se velice těším na to, jak budu sledovat olympiádu, především tedy krasobruslení a hokej. Mám moc ráda tyhle velké sportovní soutěže a klání, a také ráda fandím. Doufám, že se všem našim sportovcům bude dařit a přivezou co nejvíc medailí.

Na úplný závěr, ještě než se rozloučím, musím ještě moc poděkovat Vám všem, kteří chodíte na moje stránky i přes to, že teď momentálně nezávodím a nemám tak žádné výsledky. Děkuji za Vaši přízeň, je to pro mě milé překvapení pokaždé, když sleduji ukazatele návštěvnosti.

Mějte se moc hezky a zase někdy nashledanou.

                                                                                               Vaše Klára

 

Dávám si závodní pauzu!!! Minimálně do konce roku.

25.10.2009

Ahoj všichni,

když jsem psala v srpnu poslední Newsletter, nenapadlo by mě, jaká bude situace na konci října. Kdyby se mě tenkrát někdo zeptal, řekla bych nejspíš, že už budu mít za sebou minimálně jeden závod a budu se pilně připravovat na nadcházející Mistrovství republiky. Jenže od té doby je všechno trochu jinak....

Od počátku září jsem začala mít zdravotní problémy, v jejichž důsledku se mi na trénincích přestávalo dařit a místo toho, aby se forma zlepšovala, začala naopak odcházet. Tréninky a fyzička byly čím dál horší a postupně pro mě začalo být utrpením tréninky vůbec absolvovat, což mi samozřejmě trochu podkopávalo i tu psychickou stránku osobnosti.  A tenkrát už to paní trenérka nevydržela. Bylo jasné, že takhle už to dál nejde, a tak jsme si spolu sedly a všechno důvěrně probraly od začátku všech potíží až do současnosti. Věděly jsme, že musíme něco změnit....

Nyní už je to třetí týden, co netrénuji. S paní trenérkou jsme se domluvily na tom, že potřebuji zapomenout na určité věci a chyby, které jsem dělala a dostat se ze všech zdravotních problémů, aby můj organismus i tělo byly připravené na to, znovu se vrátit k tréninku. Chtělo to nějaký schod, rozškrtnutí, zlom.

Ta třítýdenní pauza mi určitě prospěla. Po zdravotní stránce už se cítím daleko lépe a vypadá to docela dobře. Na led bych se mohla možná dostat už během příštího týdne. Až se tam vrátím, budu muset pochopitelně začít od úplného začátku, protože po třech týdnech nemůžu navázat tam, kde jsem skončila. Navíc je potřeba věci změnit, takže bych ani nechtěla.

Během této pauzy jsem se nejen zbavila zdravotních problémů, ale po protrénovaném létě si krásně odpočinula, což se mi již dlouho nestalo a za ještě jedno velké pozitivum považuji i to, že jsem se mohla od začátku akademického roku naplno věnovat studijním povinnostem. Škola mě baví a je pro mě velice důležitá, proto jsem ráda, že jsem tu pauzu mohla takto využít a plně se jí věnovat.

Musím však říct, že se na led už velice těším. Znovu jsem si uvědomila, jak mám krasobruslení ráda a k životu ho prostě potřebuji. Uvědomovala jsem si to zejména v minutových představeních na Slavii. Současně ale musím být obezřetná a opatrná, aby se zdravotní potíže nevrátily, a proto nechceme nic uspěchat ani lámat přes koleno. Proto jsme se s paní trenérkou dohodly, že nebudu do konce roku závodit. Vynechávám tak jak podzimní pohárové závody, tak Mistrovství republiky.

Nebudu tvrdit, že mě to nemrzí, ale stalo se, co se stalo. V létě jsem měla o této části sezóny také poněkud odlišnou představu. Ale svět se nezboří, přeci bruslit budu dál a na nějaké závody se podívám po novém roce. Měla jsem nyní v posledních letech dlouhou závodní šňůru, závodila jsem ve všech sezónách a od roku 2005 jsem se účastnila všech Mistrovství republiky, s výjimkou toho posledního vždy s medailovým výsledkem. Proto si myslím, že mi tohle neuškodí, naopak mi to spíše prospěje. Do příští sezóny určitě opět nastoupím.

Měla jsem potřebu Vám o tomhle napsat, protože se asi hodně lidí bude divit a ptát, co se mnou je, až se neobjevím na žádném závodě. A proto tohle píšu, abych vše uvedla na pravou míru a předešla zbytečným spekulacím.

Těm, kteří mi fandí, můžu vzkázat - Nebojte se, nekončím, ale pouze si dávám pauzu. Už se těším, jak znovu začnu trénovat.

Mějte se krásně.

                                             Vaše Klára

 

Dovolená, odpočinek a opět na kluziště

07.08.2009

Ahoj všem,

jsem ráda, že jsem našla čas, abych mohla vyhovět žádosti a napsat Vám něco o mých zážitcích z dovolené, kterou jsem si letos opravdu nádherně užila a nabrala jsem spoustu energie, kterou budu v nadcházejícím období moc potřebovat.

Ani jsme nečekaly na oficiální začátek prázdnin a už před koncem června jsme odjely s maminkou k moři do Portugalska. V těchto končinách jsme ještě nikdy nebyly a bylo to pro nás velice příjemné překvapení, protože tam bylo nádherně. Během našeho pobytu jsme kromě relaxace na pláži navštívily také Lisabon a absolvovaly lodní výlet ke skalním útesům Osiris, celodenní putování po historických památkách Algarve (jižní části Portugalska), jehož součástí byla i návštěva nejzápadnějšího mysu Evropy a nakonec i zábavní park Zoomarine se spoustou zvířecích představení. Moc se nám tam líbilo, jediným nedostatkem bylo velmi studené moře, kde se pro jeho nízkou teplotu nedalo téměř plavat a musely jsme tak uspokojit plavání v hotelovém bazénu.

Po návratu domů jsme strávili s rodiči ještě týden u prarodičů na Moravě, kde jsme jezdili po kulturních a historických památkách. Zavítali jsme na hrad Pernštejn, navštívili valašskou vesničku v Rožnově pod Radhoštěm, vyšplhali na Radegast, užili jsme si jedno odpoledne v novém olomouckém aquaparku, byli jsme se podívat v lázeňském městečku Teplice nad Bečvou, ve Zbrašovských aragonitových jeskyních a poslední den jsme zakončili naši misi návštěvou zámku v Kroměříži.

Byly to opravdu tři krásné týdny, báječně jsem si odpočinula a byla jsem moc spokojená.

Ale přesto, abych řekla pravdu, bylo to tak akorát a už se mi zase začalo stýskat po ledě. Zase jsem se těšila, až se nadechnu ovzduší zimního stadionu, které je mimochodem velkou výhodou v současných vedrech. Nyní už je to třetí týden, co bruslím a můžu přiznat, že dostávám celkem pěkně do těla. Pracuji hlavně na fyzičce, flexibilitě a programech. Uvědomuji si čím dál tím více, že čím je tělo starší, tím se člověk musí více ohánět, aby se udržel na přijatelné úrovni. Dnes musím namakat daleko víc na něco, na co mi před pěti lety stačilo hnout jedním prstem. Bohužel je to tak a nic se s tím nenadělá, přírodu nikdo nezastaví a ke sportu prostě dřina patří. A mě to baví, proto to všechno podstupuji a budu to dělat tak dlouho, dokud na to bude mé tělo fyzicky stačit a bude mě to uspokojovat. Podle mého věku hodně lidí soudí, že už bych s tím měla praštit a věnovat se něčemu užitečnějšímu, jenže tyhle názory jsou špatné. Já jsem totiž ve věku, kdy se nekončí!!!!

Mezitím se nám prázdniny přehouply do druhé poloviny a já se chystám věnovat hlavně trénování, aby ta nadcházející sezóna byla lepší než ta minulá. Kromě toho se samozřejmě nezapomínám bavit, scházím se se svými přáteli. Léto si užívám na maximum, chtěla bych odvést kus dobré práce a mít dobrý pocit. To samé bych chtěla teď popřát i Vám, užijte si nádhernou druhou polovinu prázdnin.

                                                 Vaše Klára

 

Prázdniny prázdniny přicházejí, šťastné a veselé...

08.06.2009

Ahoj všichni,

hlásím se opět po delší pauze, která pro mě byla velice náročná a práce bylo tolik, že jsem pomalu nevěděla, kam dřív skočit. Sezóna na ledě sice skončila, ale vystřídalo ji období letní přípravy a především období zkoušek ve škole.

Po oficiálním ukončení sezóny na konci března jsem měla týden volna a hned druhý týden v dubnu jsme začali suchou letní přípravu na lehkoatletickém stadionu Slavia, ostatně tak jako každý rok. Náš trénink byl zaměřen zejména na zlepšení fyzické kondice, odrazu a posílení určitých svalů. Od začátku května jsme se opět vrátili na náš věrný zimní stadion HASA a zahájili letní přípravu na ledě, která potrvá přes celé léto až do září.

Tohle období bývá nejtvrdší, protože závodník se v něm musí připravit na novou sezónu a udělat si základy, na kterých pak může v sezóně stavět. K tomuto období patří už tradičně změna programů a většinou také přechod na nové brusle. Já tohle léto nechystám nové programy, ponechávám si do příští sezóny jak Harém na krátký program, tak filmovou hudbu Vášeň a cit na volnou jízdu. Nejspíš budeme programy spolu s choreografy pouze upravovat a vylepšovat jejich náplň tak, aby odpovídala změnám v pravidlech. Obě jízdy mám teprve rok a líbí se mi, proto nevidíme s paní trenérkou důvod je měnit. Zato přechod na nové brusle mě čeká a nemine. Budu mít nové boty i brusle, ale zůstávám u té stejné značky, neboť už jsem si na ni zvykla a plně mi vyhovuje.

Jak už jsem psala na začátku, velmi zabrat mi dalo studium. Tenhle semestr byl bezpochyby náročnější než ten předchozí. Měla jsem mnoho zkoušek, které nebyly zrovna nejlehčí, takže po měsíci a půl stráveném nad učením, jsem 29. května s absolvováním poslední zkoušky radostně vydechla, že jsem všechno zvládla a byla jsem zapsána do 2. ročníku. Je to nádherný pocit, když máte všechno splněné, nezbylo vám vůbec nic do září a máte před sebou čtyři měsíce prázdnin. Je to téměř nepopsatelně šťastný pocit.

Než se s Vámi pro tentokrát rozloučím, musím se zmínit ještě o jedné věci. A tou je hokejová Slavie, s kterou jsme úspěšně absolvovaly celé play-off až do finále. Bylo to velice dramatické, bohužel Slávie prohrála v 6. finálovém zápase na ledě Karlových Varů a skončila tak stříbrná. Jsou to tedy vicemistři republiky pro tuto uplynulou sezónu, což je podle mě nádherný úspěch. Já osobně mám z celé sezóny a hlavně z části play-off nezapomenutelné zážitky, protože taková atmosféra, jakou dokážou vytvořit fanoušci, kterých je více než 15 000, to je úžasné.

Nakonec mi nezbývá než potvrdit fakt, který je obsažen už v nadpise tohoto příspěvku, že prázdniny skutečně začaly. Je to skvělý pocit. Ještě nevím přesně, co budu kromě bruslení dělat, ale určitě si nějakou zábavu najdu, protože se velmi nerada nudím. Aktuálně se moc těším na dovolenou k moři, hlavně že změním prostředí a odpočinu si. A co bude potom, tak to si musím pořádně rozmyslet.

Všem přeji nádherné prázdniny, hodně sluníčka a skvělých zážitků. Užívejte si života a mějte se při tom krásně.

                                                                        Vaše Klára

 

Na konci sezóny

01.03.2009            

Ahoj všem, Obrazek

možná se Vám zdá nadpis tohoto příspěvku vzhledem k datu uvedenému pod ním trochu zvláštní, ale je to fakt. Minulý týden jsem odjela závody na domácím ledě na zimním stadionu HASA v Praze a po jeho skončení jsme se dohodly s paní trenérkou, že ukončíme moji závodní sezónu. Tento pražský závod byl pro mě tedy letos posledním.

Kdybych se měla vrátit k tomuto závodu, rozhodně bych ho nemohla nazvat povedeným. Krátký program se mi nepovedl vůbec, volná pak byla o něco lepší, ale vlastní hloupostí a nesoustředěností jsem si zavinila až druhou pozici. K vítězství mi chybělo něco málo přes jeden bod, který jsem mohla mít, kdybych nedělala nesmysly. Nepovažuji tenhle závod za ideální závěr sezóny, nevedlo se mi výkonnostně a ani bodový zisk nebyl z největších. Do příštího roku mám rozhodně co zlepšovat a dohánět.

Jsem si vědoma toho, že jsem v předešlých příspěvcích hovořila o možnosti vyrazit na závody někam do zahraničí. Možná, že někteří z Vás by třeba byli zvědaví, jak bych uspěla zase mezi jinou konkurencí v cizině, a proto považuji za správné objasnit, proč se to vlastně neuskuteční, když jsem to plánovala. Měly jsme s paní trenérkou vybrány 2 - 3 závody, kterých by připadalo v úvahu se zúčastnit. Bohužel se nakonec všechny ukázaly být v nevhodných termínech, kdy už máme já i paní trenérka jiné závazky. Nešlo by to z časových důvodů skloubit. Mě osobně to mrzí, docela jsem se těšila na nějaký zážitek. Třeba to vyjde zase za rok.

V důsledku těchto událostí jsme se dohodly, že pojmeme březen už jako začátek přípravy na další rok. Změnily jsme způsob tréninku, takže nyní trénuji ve stylu, který je typický pro přípravné období. Snažím se pracovat zejména na kondičce a po dlouhé době jsem opět začala zkoušet ty trojité skoky, které jsem v podstatě od září netrénovala. Kromě toho se zaměřujeme na zlepšení piruet, spirál a krokových sekvencí...no prostě všeho, co k tomu patří. Takže přestože už mám po sezóně, žádný odpočinek se nekoná a na trénincích se rozhodně nenudím.

Nakonec bych se ještě chtěla zmínit o hokejové Slavii, která zvítězila v základní části O2 hokejové extraligy a postoupila do play-off. Během března tedy budu kromě tréninku oblékat červenobílý kostýmek na čtvrtfinálové zápasy. Když se jim bude dařit a probojují se až do finále, budu coby ICEPRINCESS bruslit při zápasech až do půlky dubna. Jenže radši nebudu předbíhat, protože to už závisí jen na slávistech, jestli budou statečně postupovat. Obecenstva a exhibicí si tedy ještě užiju dost. Moc se na to těším a doufám, že se bude dařit.

Pro dnešek si myslím, že už je to všechno, co jsem chtěla objasnit a napsat. Loučím se tedy s Vámi a mějte se moc fajn.

                                                                                        Vaše Klára

 

S Klárou do nového roku

24.01.2009

Ahojky všichni,

sice s třítýdenním zpožděním, ale vítám Vás všechny ještě jednou v novém roce 2009. Doufám, že jste všichni měli krásné a pohodové Vánoce, a že jste i Silvestra přežili ve zdraví.

Já jsem měla letos opravdu hezké vánoční prázdniny. Štědrý den jsem strávila doma s rodinou, klasickými vánočními rituály počínaje a rozbalováním dárků konče. Na Boží hod jsme pak jeli navštívit mé prarodiče. Během prázdnin jsem se také sešla s většinou svých kamarádů, na které jsem během podzima neměla čas a společně jsme si užili spoustu legrace při různých akcích. Na závěr roku jsme pak byli opět s rodiči doma a bylo nám fajn. Celé se to vydařilo.

Jak už to ale bývá, období volna se střídá s obdobím práce, a tak jsem se i já musela po novém roce začít učit na zkoušky, jako všichni vysokoškoláci. Věnovala jsem se tomu celkem dost poctivě, což přineslo i své výsledky. Měla jsem z toho trochu strach, přece jen to bylo pro mě poprvé v životě, co jsem dělala zkoušky na vysoké škole. Ale nyní, když je to za mnou, už se tomu jen usmívám. Nejhezčí je, že mám volno až do začátku nového semestru.

Během vánočních prázdnin a v průběhu celého ledna jsme měly s holkama coby ICEPRINCESS poměrně hodně hokejových zápasů, takže jsme se nenudily ani po té pracovní stránce. Pro mě osobně to byl příjemný způsob odreagování mezi studiem. Slávii se navíc nyní velmi dobře daří a atmosféra při zápasech je poslední dobou neskutečná. Obzvláště při derby Slávie - Sparta to bylo docela maso. Na tenhle zápas přišlo necelých 15 000 lidí a byl to úžasný zážitek.

Samozřejmě, že bruslení jsem neopomenula, přestože ho bylo trochu méně. Ale pomalu se zase dostávám do kondice, snažíme se pracovat hlavně na fyzičce. Po absolvování všech zkoušek mou přípravu opět zintenzivníme. První závody do nového žebříčku bych měla jet 7. února v Uherském Hradišti, dále bych se pak měla zúčastnit VC USK Praha na konci února. Ještě uvidíme, jak vyjdou tyhle dva závody a potom se budeme s paní trenérkou rozhodovat dál. Uvažujeme o nějakém mezinárodním závodě, ale ještě o ničem konkrétním.

Právě je přede mnou moc krásné období a já jsem připravená ho na stoprocent využít, protože mám v plánu spoustu věcí, které chci vedle tréninku stihnout.

Mějte se všichni moc fajn a přeji Vám, aby se Vám podařilo splnit vše, co si naplánujete.

                                       Vaše Klára

 

Ohlédnutí za Mistrovstvím, plány do budoucna

17.12.2008

Ahoj, zdravím všechny,Obrazek

jak sami asi víte z aktualit, poslední dobou se mi příliš nedařilo co se sportovní i zdravotní stránky týče a měla jsem také spoustu práce mimo ledovou plochu. Je mi jasné, že jsem asi řadu lidí zklamala svým výkonem na Mistrovství, a proto považuji za svou povinnost trochu se před vámi "ospravedlnit". Dříve to kvůli velkému pracovnímu vytížení nešlo, ale pokusím se to nyní napravit.

V prvé řadě bych chtěla poděkovat těm, kteří mi posílali povzbudivé vzkazy a drželi palce. Bylo to velmi milé a potěšilo mě to. Ještě jednou díky všem.

K samotnému Mistrovství můžu snad říct jen jedno: prostě jsem to zvorala!!!  Nechci si na nic stěžovat, na nic se vymlouvat a ani na nikoho nic svádět. Byla to jen moje nedostatečná soustředěnost a neukázněnost, které způsobily všechny chyby, kterých jsem se dopustila, a že jich bylo dost! Nezajela jsem dobře a byla jsem také za svůj mizerný výkon spravedlivě ohodnocena. Je to pro mě určité poučení pro příště.

Ze svého výkonu a celkově z celého závodu jsem byla velmi zklamaná. Za ten týden už to ale skoro přebolelo a já musím jít dál, jakoby se vůbec nic nestalo. Musím to hodit za hlavu a koukat se do budoucna pozitivně. Je to přece sport, jednou se daří, jednou ne a člověk se musí naučit i prohrávat. Mně se teď relativně dlouho dařilo, a proto se mi teď možná dařit přestalo. Bohužel, projevilo  se to v tu nejnevhodější dobu. Ale je to pryč a je teď jenom na mně, jak se s tím dokážu porvat....

Jediným světlým okamžikem celého Mistrovství bylo pro mě vyhlášení Českého poháru, který se mi podařilo vyhrát. Velice si tohoto vítězství vážím, protože je pro mě jakýmsi odrazem práce, kterou jsem odvedla na českých kluzištích během podzima. Český pohár jsem vyhrála už opravdu mnohokrát a vždycky mě to potěší daleko více, než výsledek nějakého individuálního závodu.

Po návratu domů mi na nepovedený závod pomohlo zapomenout studium, protože mě čekaly ve škole zápočty. A protože to byly mé první zápočty v životě, nechtěla jsem přípravu na ně nijak podcenit.

Poslední otázkou na mě tedy je, jaké jsou mé nejbližší budoucí plány. Tak samozřejmě na prvním místě jsou teď Vánoce, které jsou pro mě osobně ty opravdu nejkrásnější svátky v roce. Vždycky se na ně těším jako malá holka. Skutečnost, že už jsou za týden, jsem si s hrůzou uvědomila až po napsání posledního zápočtového testu. Bylo tolik různých povinností, že jsem vůbec neměla čas o tom ani přemýšlet. Dárky tedy vyrážíme kupovat s kamarádkou o víkendu, tak snad budu úspěšná a povede se mi sehnat vše - klasicky na poslední chvíli. Hrozně moc se na Vánoční prázdniny těším a budeme si je s rodinou a přáteli užívat na maximum.

Až se přehoupne nový rok, budou mě čekat zkoušky ve škole, takže část prázdnin a hlavně leden budu věnovat studiu.

Na bruslení ovšem nezapomenu. Trénovat budu jak o prázdninách (i když v trochu menší míře) i v lednu, kdy už se zase začnu naplno dostávat do kondice. O závodech po novém roce jsme ještě s paní trenérkou nemluvily, určitě ale budeme chtít absolvovat několik závodů tady v Čechách (abych nabrala nějaké body do nového žebříčku) a nejspíš i nějaký závod v zahraničí. Jasné ještě ale nemáme nic.

V tuto chvíli je to ode mě asi všechno. Zbývá tedy už jen to poslední, abych vám všem poděkovala za přízeň, kterou jste mi v tomto roce chovali (a doufám, že mi ji zachováte i v tom příštím ) a popřála vám krásné a pohodové Vánoce, Silvestra a šťastný vstup do nového roku. Mějte se krásně a užívejte si to.

Nashledanou v roce 2009.

                                                            Vaše Klára

 

Poslední týden přípravy na Mistrovství, nervy na pochodu

28.11.2008

Ahoj všichni,

byla jsem požádána, jestli bych vás trochu nezasvětila do příprav na Mistrovský závod. A mně to vůbec nepřišlo jako špatný nápad, protože málokdo z těch, co pak vidí konečnou podobu jízdy na závodech, ví, co se za tím vším skrývá za ohromnou práci. Samozřejmě, že vám neprozradím detaily , ale takový základ by vůbec nemusel být špatný, jen tak pro představu.

Po nezaviněně nevydařeném závodě v Brně, což mě velmi mrzelo, jsem se vrátila zpět do tréninkového zápřahu. Mistrovství už se blíží, a proto už není čas na nějaké zásadní zásahy a změny v postavení programů a choreografii. Mé tréninky jsou nyní zaměřené především na upevňování fyzičky a vylepšování detailů. S paní trenérkou jsme se vynasnažily, abychom v programech dotáhly nedostatky a takticky je postavily tak, aby se mi dobře jezdily a prvky v nich byly co nejlépe ohodnoceny. Nyní už nemá cenu se učit nové věci, spíše vychytáváme poslední mouchy u toho, co umím zajet dobře.

Příští týden budu mít ještě jeden trénink s Gábinou Hrázskou, choreografkou mých programů, abychom ještě jednou prošly a případně "dočistily" choreografii a transitions.

Od pondělka už nebudu mít velké množství tréninků, abych nebyla přetažená a měla na konci týdne sílu a energii. Můj trénink bude teď už čistě udržovací.

Ve svém volném čase hodně odpočívám a relaxuji, snažím se zbytečně neunavovat. Není neobvyklé, že si po příchodu ze školy, než jdu na trénink, lehnu na postel a jen tak poslouchám hudbu, která mě dokáže pozitivně naladit, nebo si čtu, koukám na filmy či cvičím regenerační cviky. Moje cesta na stadion není dlouhá, a tak chodím pravidelně pěšky, abych si okysličila mozek. Navíc jsem zjistila, že se při těchto cestách velice dobře přemýšlí, zejména v současném chladném počasí.

Abych měla dostatek energie a byla odolná proti bacilům, kteří jsou teď na každém kroku, piju hodně pomerančový džus, multivitamin, ovocné čaje a při tréninku také energetické nápoje. Velkou část mého jídelníčku tvoří lehké mléčné výrobky, zelenina, cereální tyčinky a každý den alespoň kus nějakého exotického ovoce, které obsahuje hodně vitaminů a céček.

Příští týden, stejně jako jsem byla ten předchozí, se chystám do vířivky a zajdu ještě na jednu masáž.

Co mě zaručeně povzbudí jsou slova paní trenérky a vzkazy od nejbližších a přátel.

Počítám, že ve středu budu balit, protože ve čtvrtek ráno jdu ještě na trénink tady v Praze, a pak už se jen vracím domů pro věci a  odjíždíme do Třince. Tam máme slavnostní zahájení sice až v 19:30, ale odjíždíme už dopoledne, vzhledem ke zkušenostem s D1 z minulého týdne. Závodím v pátek a v sobotu.

Jsem si vědoma toho, že i když dělám maximum a snažím se na 100% být po všech stránkách v dobré kondici, vždycky může přijít komplikace a nezdar, které znamenají neúspěch. A jsem si jistá, že mé konkurentky nespí a bude to velmi napínavý závod. Nervozitu zatím nepociťuji, docela se na ten závod těším. Budu se snažit ze všech sil předvést co nejlépe to, co umím a užít si obě jízdy na maximum. Prvotní je, abych byla se svým výkonem spokojená. A nezbývá mi než věřit, že budu mít i trochu toho štěstí.

                                                  Vaše Klára

 

Hokej, vysoká škola, začátek sezóny a první dvě medaile

03.11.2008

Milí příznivci mých stránek, Obrazek

naposledy jsem vám psala v půlce srpna, kdy ještě všichni užívali poslední volné dny prázdnin před nástupem do školy a všude panoval relativní klid a neuspěchaná pohoda. Přestože jsem letos poprvé v životě nastupovala do školy až 29. září, ten blázinec spojený se začátkem školního roku jsem silně pociťovala. Na naší HASE jsme začali trénovat podle klasického rozvrhu a já začala mít kromě toho spoustu dalších povinností a zařizování. Klidné a krásné prázdniny tak definitivně skončily.

Ale vždycky, když něco končí, něco nového začíná, a tak i mně přineslo následující období spoustu nových zážitků.

Jak jste si asi již přečetli, dostala jsem nabídku dělat ICEPRINCESS u HC SLAVIA PRAHA. Nejprve jsem váhala, ale nakonec jsem tuto nabídku přijala a jsem velice šťastná, že jsem neodmítla. Práce ICEPRINCESS je jednoduchá a zábavná (o co přesně jde si můžete přečíst v aktualitách, pokud jste tak již neučinili). Díky tomu se s mými třemi kolegyněmi dostaneme na všechny domácí zápasy Slavie do O2 Arény a k nezaplacení je i skvělá atmosféra, o kterou se starají slávističtí fanoušci a maskoti. Navíc všichni lidé ze Slavie jsou milí a přátelští a je radost s nimi pracovat. Tato práce nám také umožňuje nahlédnout zblízka do zákulisí tak tvrdého a nelítostného sportu jako je hokej a porovnat jejich úsilí a každodenní dřinu s tou naší. Věřte mi, že je to úplně jiné "kafe" vidět veškeré dění na ledě zpoza mantinelu než v televizi. Můžu doporučit, je to zážitek!!!

Další novou zkušeností byl pro mě nástup do nové školy. Těšila jsem se, ale zároveň jsem měla obavy z nového prostředí, spolužáků, vyučujících a samotného studia. Byla jsem mile překvapena, jak rychle jsem si tam zvykla, jak jsou k nám vyučující milí a hodní, a že jsem se dokázala velice dobře začlenit do kolektivu a našla si nové bezvadné kamarády. Předměty, které studuji, jsou vesměs zajímavé a baví mě. Jsem tedy zatím opravdu spokojená.

No a teď už konečně k samotnému bruslení. První závody v Hradci Králové jsem absolvovala celkem úspěšně. V obou programech jsem se sice dopustila několika chyb, ale ne tolik závažných, většinou šlo jen o ponížené úrovně obtížnosti. Na těchto závodech jsem byla relativně spokojená i s výkonem, vzhledem k tomu, že to byl první závod a navíc s novými programy, i s bodovým ziskem. Ten závod jsem si užila a líbil se mi.

Tenhle víkend jsem závodila v Mladé Boleslavi. během těch čtrnácti dnů od závodů v Hradci Králové jsem pracovala hlavně na prvcích, které tam nebyly stoprocentní. Chtěla jsem zajet lépe. Bohužel se mi nevedlo tak, jak jsem si to představovala a dopustila jsem se několika vážnějších chyb, které mě odsunuly na 2. místo. Už po krátkém programu, kde se mi nepovedla kombinace, jsem ztrácela na svou soupeřku Martinu Boček celých 6 bodů. Byla jsem odhodlaná bojovat o první místo ve volné jízdě, přestože jsem věděla, že moc šancí nemám. Volnou jsem jela vpodstatě bezchybně až do začátku čtvrté minuty. Během závěru volné jízdy jsem udělala dvě naprosto zbytečné chyby, které byly ohodnoceny jako pády. Absurdní je, že jsem nezvládla poslední závěrečnou piruetu, se kterou nemám v tréninku sebemenší problémy. Doteď nedokážu vysvětlit, co se tam stalo. Hodně mě to mrzelo, ale to se bohužel ve sportu stává. Martina zvítězila naprosto zaslouženě. Byla tentokrát lepší.

Je to pro mě jisté poučení pro příště. Zkazila jsem dva prvky naprosto zbytečně. Další závody mě čekají až na konci listopadu, a pak už rovnou Mistrovství ČR na začátku prosince. Na začátku tohoto týdne si určitě sedneme s paní trenérkou někam do klidu a vytvoříme nějaký tréninkový plán na nadcházející období, co podnikneme pro to, aby to příště vyšlo lépe.

Na závěr vám všem chci poděkovat, že mi zachováváte přízeň (soudě podle stále rostoucí návštěvnosti). Vím, že to bylo dnes trochu delší, ale vzhledem k mému nabitému rozvrhu nevím, kdy se mi zase podaří najít čas a něco pro vás napsat. Snad se mi to povede dříve, než za 2 měsíce.

                                                                 Vaše Klára

 

Od ukončení sezóny přes studium, dovolenou a zpět na ledovou plochu!!!

14.08.2008

Ahoj všichni,

už je to krátce přes půl roku, co byla zprovozněna moje osobní stránka, a tak je nejvyšší čas, abych se Vám také sama ohlásila.

Hned na úvod bych chtěla poděkovat za přízeň, kterou mi chováte, protože jsem upřímně ani nečekala tak velký počet návštěv, kterého bylo za toho půl roku dosaženo. Ještě jednou děkuji.

Jak asi sami víte z aktualit, po ukončení sezóny 2007/08 závodem v Kralupech n. Vltavou, který se konal na konci března, bylo mojí povinností odsunout bruslení na čas stranou, neboť mě čekaly v dubnu maturitní písemky a poté na konci května ústní zkoušky. Celý duben i květen jsem proto věnovala výhradně studiu a přípravě. Jak to dopadlo, už sami víte.

Celý letošní školní rok byl velmi náročný, jak sportovně, tak psychicky. Proto jsem po maturitě nemyslela na nic jiného, než na pořádný odpočinek. Potřebovala jsem se odprostit od povinností všedního dne, vyčistit si hlavu, relaxovat a srovnat si v hlavě myšlenky pro příští období. Strávila jsem krásnou dovolenou na slunné španělské Mallorce, kde jsem jednak odpočívala a nabírala na pláži sílu a energii z mořského vzduchu a jednak cestovala po památkách tohoto kouzelného ostrova. Byl to velice příjemně strávený čas a o to příjemnější byl také návrat domů. Vrátila jsem se tím totiž i ke krasobruslení.

Kdybych měla zhodnotit uplynulou sezónu z bruslařského hlediska, tak podle papírových výsledků byla výborná, ale já s ní spokojená nejsem. Má výkonnost nebyla pro mě uspokojivá a mé jízdy byly plné nedostatků. Nyní jsem netrénovala téměř tři měsíce. Byla jsem proto velice šťastná, že se mohu znovu vrátit na led. Cítím se dobře a baví mě dostávat se znovu do správné fyzické kondice, plného tréninku a zátěže. Snažím se užívat si vše na sto procent. Čeká mě spoustu práce, a tak trénuji celé léto a plynule naváži na tréninkový plán sezóny 2008/09, která začíná oficiálně v září.

V rámci letní přípravy pracuji hlavně na nových programech, a také už jsem se byla poradit se svou švadlenou ohledně nových šatů pro nové jízdy. Vše musí být naplánováno tak, aby bylo hotovo do prvních závodů.

V červenci a v srpnu jsem pro zpestření rozvrhu a částečně také ze zvědavosti navštívila dva taneční kurzy - latinské tance a sambu axé. Byla to ohromná zábava a užila jsem si spoustu legrace, protože spojení rytmické hudby a pohybu těla je skvělá kombinace.

Také jsem se sešla s několika svými kamarády a známými a vyrazili jsme za zábavou do kina, do divadla, a také jsme jeden víkend věnovali prohlídce Moravského krasu. Byl to velice silný zážitek.

S potěšením mohu říci, že prožívám krásné léto, a že i tvrdý trénink se dá spojit se zábavou. Pořád mám co dělat a pořád mi chybí čas, abych mohla dělat vše, co bych chtěla.

Nashledanou v sezóně 2008/09.

                                                                     Vaše Klára